harena komentáře u knih
Stejně dobře napsaný krimi román jako ostatní od DD. Vyšetřování vražd se opět neobejde bez vtipných hlášek členů mordparty a snad proto čtení plyne tak příjemně, že je člověk překvapen, že je už na konci.
Po dvaceti letech napsal Grangé pokračování Purpurových řek, což je jedině dobře. Příběh pohltí hned od prvních stránek, oba sympatičtí vyšetřovatelé musí pátrat i v minulosti miliardářské německé rodiny, aby odhalili kdo páchá tak odporné vraždy.
"To je šílené"
"To je německé. Jedna z tradic, kterou máme rádi. Slavná, etnická, divoká. Nedělej si o naší zemi mylnou představu, Niémansi, vždycky tu platil zákon silnějšího"
"Jedinou výzvou pro aristokrata je krev. Nedokáže-li Geyersberg v lese čelit nejnebezpečnějšímu nepříteli,, není hoden toho, aby řídil naše impérium."
Díky svižnému stylu, správně dávkovanému napětí i krátkým kapitolám dávám pět hvězdiček.
Vřele doporučuji. Druhý díl je dokonalé pokračování Klubu nenapravitelných optimistů, těžko říct, který je lepší. Kniha o hledání sebe sama, o přátelství, o lásce i bezohlednosti, jak se má člověk vlastně zachovat, aby svůj život žil v té Zaslíbené zemi, po které všichni touží, a která cesta na křižovatce života je ta pravá? Jak napravit své omyly, aniž bychom ublížili?
"Nedokázal jsem dostat z hlavy, že by bývalo stačilo, aby někdo z nich Sašovi pomohl a jeho život mohl vypadat jinak. Každý myslel jen na sebe. Byli stejní jako ostatní. "To je pravda, řekl Igor," jenže přátele nemůžeš vždycky hodnotit podle té nejpřísnější morálky. Když je člověk příliš nesmlouvavý, všechny je ztratí, je třeba jim dopřát nějaké výhody, lehce pokulhávající přátelství je lepší než žádné."
"Během chvíle měl Frank pocit, jako by je znal odjakživa, otisknou se do téhle zaslíbené země, kde je toho třeba tolik udělat, kde jejich mládí nebude handicapem jako ve Francii, v níž si všechny funkce uzurpují na doživotí starci. Budou mít historickou šanci podílet se na vzniku spravedlivější společnosti a obnově toho, co jejich otcové zničili."
Ach, ach, jak se vše stále opakuje. A vše je lehce zasazené do historických událostí, kde jsem bez dechu četla o životě v Alžírsku, v Rusku, pak o nezapomenutelné povodni ve Florencii.
Guenassi dokonale propojil životní příběhy hrdinů, je tu spousta zvratů a myšlenek, u kterých se zastavíte a vše je psáno lehce, že po přečtení téměř 500 stran litujete, že už je konec. Kniha, ke které se člověk vrací,
Osm nádherných povídek a příběhů, kde jde autor až na dřeň člověka samotného. Lépe než Plútarchos to nenapíšu: květnatý, vytříbený styl, oslava hodnot lidského ducha, vůle, morálky a lásky člověka k člověku. Ve všech povídkách zkoumá duši člověka, jeho charakter, motivy, trápení a touhy a to vše ukazuje na obyčejných příbězích, které uchvátí a nepustí. Určitě je tu také vidět vliv Freudovy psychoanalýzy. Všechny povídky jsou dokonalé, reálné a nádherně napsané.
"Ten hlas ve mně, ten hlas ve mně, jak jsem cítil, že mi proniká až do nejvnitřnějšího trámoví hrudi! Byl v něm tón, který jsem dříve neslyšel, nikdy předtím, nikdy potom - tón z hlubin, jichž se průměrný osud nikdy nemůže dobrat. Tak mluví člověk jen jednou v životě k člověku, aby pak navždy zmlkl, tak jako se praví v pověsti o labuti, že se její drsný hlas může rozezpívat toliko jedenkrát, jen když umírá."
"AMOK" patří ke knihám, ke kterým se určitě budu vracet.
Napínavá, čtivá, skvěle napsaná a strhující je i další česká detektivka Martina Goffy, od kterého jsem přečetla snad už všechno. Ke konci mě opravdu mrazilo. Jediné minus knihy je, že je hned přečtená.
Perektní psychothriller, napínavý a promyšlený příběh plný zvratů, který se postupně rozmotává. Nakonec je všechno jinak, než se zdá, ale je to opravdu těžké uhodnout Pěkně zamotané psycho.Výstižně píše Fitzek v doslovu, že člověk si stále má uvědomovat svůj život a nenechat se jinými řídit. Palec nahoru i za skvěle zpracovanou obálku.
Hodně dobrá detektivka, při každém dalším dílu věřím, že nám Connelly Harryho nenechá úplně odejít , protože jeho spolupráce s Ballardovou je zase trochu jiné čtení, než když vyšetřoval sám. Díky tomu, že Harry pomáhá také svému bratrovi, skvělému obhájci, dozvíme se také o spoustě kliček a postupů u soudu, což bylo stejně napínavé, jako honění zločinců. Connelly prostě umí psát.
Zajímavý nápad, ale jinak pomalejší, nenáročný thriller trochu slabší než díly s Frostem. Žena stále utíká s dítětem a schovává se, pak nám vypráví, co se asi tak podle jejího mínění strašného odehrálo. No můžeme jí věřit nebo také nemusíme. Občas nám spisovatelka osvětlí něco z minulosti. Snad je to také tím vedrem, že mě čtení tak nevtáhlo do děje, ale v poslední třetině myslím už uhodnete, jak to všechno je. Řekla bych, takový lepší průměr.
Číst tento román mi bylo radostí a potěšením. Mladá žena Patience žila ve Virginii, v době, kdy tam stále ještě propukaly rasové nepokoje po Velké válce a vrcholila hospodářská krize, díky které byla obrovská nezaměstnanost. Má za sebou pohnutý život, skrývá se před policií na venkově a tady pracuje jako porodní bába. Díky tomu poznáme i život v jiných rodinách, protože Patience jde všude tam, kde ji potřebují. K bělochům i černochům, i když nemají na zaplacení.. Příběh se mi moc líbil, vyhovoval mi laskavý a milý styl vyprávění, byla jsem součástí děje až do poslední stránky.
Podle mě je to lepší thriller, než spisovatelčiny předchozí. Pravda, děj je jednoduchý, podezřelých tam je poměrně málo, takže můžeme tipovat, ale já jsem stejně neuhodla. Napínavé příběh, ale žádný drasťák a dobře se čte, takže za chvíli jste na konci, kde jeden z účastníků promýšlí svůj další tah. Ale to si už asi musíme domyslet sami.
Dost dobrý je i třetí díl severské krimi. Napínavé pátrání po vrahovi je proloženo občas vtipnými hláškami detektiva Antona Brekkeho, kterého na chvíli degradovali a kdyby nezačal vyšetřovat, asi by znovu propadl gamblerství. Potěšilo mě, že vraždy jsou bez zbytečných brutalit.. Příběh je dobře promyšlený, pátrání jde pěkně kupředu a nemám pocit, že by tu byla prázdná místa. I dějová linka s Alcatrazem se mi líbila. Hodně mě překvapila osoba vraha, ale autor na závěr věrohodně vysvětlí i jeho pohnutky. Doufám, že v dalším pokračování bude i Magnus.
Napínavá, dobrodružná a zajímavá kniha, která se čte sama. Jako bonus jsem se dozvěděla mnoho nových věcí o virech a o jejich chování. Bez dechu jsem četla, jak se vědci prodírali deštným pralesem a pátrali po zdroji smrtícího viru. Výborný závěr ve dvacet let staré knize nás donutí i trošku si zapřemýšlet.
"Co začalo jako poctivé vědecké vyšetřování, skončilo zahaleno tajemstvím a lhaním."
Tomu říkám čtení. Další výborná krimi od pana Martina Gofy, kde nestříká krev na každé stránce a přitom je tak napínavá, že nespíte, protože ji musíte dočíst. Naštěstí jsem četla oba díly Primární důvěry najednou, ale co dál? Co bude s Mikem? Jen doufám, že bude další díl.
Vzpomínka na léta minulá. Tuto překrásnou knížku jsem četla mnohokrát ještě na základce. Když se objevila v knihkupectví přesně se stejnou obálkou, jako je výše, ale od vydavatelství SUN, které vydává knihy jen pro předškoláky a školáky, hned jsem ji koupila. Vnuk končí první třídu, už druhý den si knihu čte nahlas a je v polovině. Pouhých 80 stránek, jsou tu velká písmena, překrásné obrázky a má polovinu přečtenou. Proto vřele doporučuji jako první čtení. Jinak nezkrácená verze je čtení pro všechny generace.
Dobře zpracované rozhovory s osmi šumavskými samotáři a náhled do jejich životů. Na každém bylo něco zajímavého, někdy jsem se chytala za hlavu, jindy přitakávala a souhlasila, ale nejvíc se mi líbil příběh paní Dáši Macháčkové, meteorologa Romana Szpuka a také Jáchyma Kaplana. Knihu jsem přečetla s chutí, někdy se i zamyslela, jak bych se zachovala já. Určitě dobrá novinářská práce, navíc má kniha pěknou úpravu a opravdu překrásné fotky.
Spisovatel měl zajímavý nápad, kdy vrahem je zřejmě iluzionista a proto policie přibrala do pátrání také policistku, která byla dříve také iluzionistkou. Bavilo mě, když vysvětlovala různé triky, navíc byla sympatická, tak až na ten zrychlený konec to bylo dobré čtení.
Zajímavá, čtivá, napínavá detektivka, kde jsem se po pár stránkách vžila do děje. Příběh se odehrává na sklonku 16. století v zemích pod habsburskou vládou, kde nesourodá trojice vyšetřovatelů pátrá po zrádcích, kteří chtějí umožnit Turkům další nájezdy do hornických měst. Informace se přece nejrychleji získávají mučením, napichováním na kůly, ale to do tehdejší doby patřilo a pan Červenák se v tom naštěstí moc nevyžíval a tak jsem hlavním hrdinům jen držela palce. Čtení ještě okořenil suchý humor v naprosto nehumorných situacích a když jsem v závěru zjistila, že naši hrdinové pokračují s Matyášem Habsburských vyšetřit další ohavný zločin v Praze, hned jsem si objednala druhý díl.
Dobrý detektivní příběh, neurazí, nenadchne. Tady ale byla příjemná změna oproti jiným detektivkám, a to, že šéfinspektror Kett, který přišel z Londýna vypomáhat "vesničanům" , nebyl ani superman bez chyby, ani libový frajer, ale otec tří malých holčiček, které leckdy musel brát k vyšetřování. Takže bylo i trochu veselo. Zkusím i další díl.
Těšila jsem se na další setkání s Poem a Tilly, také na jejich vtipné hlášky, ale tentokrát se mi to nečetlo až tak dobře. Začátek byl pomalejší a hlavně politika mě moc nezajímala. Bylo to opravdu hodně zamotané, ale asi od poloviny nabral příběh obrátky a konec byl, jako vždy u Cravena, překvapivý. Další díl si určitě přečtu.
Spisovatelka drží laťku stejně vysoko, jako v minulých dílech, jen bych řekla, že tu je mnohem víc lidí, někdy jsem hodně vzpomínala, kdo to asi je a příběh je hodně, hodně zamotaný, což zjistíme na konci. Jinak napětí plyne stejnoměrně rychle až do konce, adrenalín se držel na stejné úrovni, a čtení velice dobře ubíhá, protože strašně chceme zjistit, kdo je vlastně ten škrtič spřízněných duší. Pěkné čtyři hvězdičky.