harena komentáře u knih
Překrásný příběh, který je psán nejen hlavou, ale i srdcem. Knihy se čtou a některé vás lapí a žijete s nimi. Sem patří Císař z Portugalie, ale i Gosta Berling od této spisovatelky. V anotaci je děj výstižně popsán a až při čtení vnímám, jak je celý příběh protkán hlubokou láskou k lidem. A i když rodiče milují své děti, je to přeci jen trochu jiná láska, než láska dětí k rodičům. Jan nebyl bohatý, ani urozený, ale možná měl nejvřelejší a nejbohatší srdce v kraji. Poslední stránky jsem četla několikrát, protože mi bylo líto, že už jsem na konci.
str.11
"Ne, nechte mně to děvčátko" povídal.
V tomže okamžiku vyčtly asi ženské něco z jeho očí nebo vyslechly cosi z jeho hlasu, co je všechny rozveselilo, protože bába nakřivila ústa a ostatní se daly do hlasitého smíchu.
"To jste, Jene, nikdy neměl nikoho tak rád, že jste pro něho dostal tlučení srdce?"
"Ne, řekl Jan.
Ale v téže chvíli pochopil, co asi uvedlo jeho srdce v pohyb. A nebylo na tom dost, ale počínal také tušit, co mu chybělo po celý jeho život. Neboť ten, kdo necítí srdce ani v zármutku, ani v radosti, ten jistě nemůže být pokládán za správného člověka."
str.242
"Jan není blázen," řekla. Ale Pánbůh mu zastínil oči, aby nemusel vidět, čeho by nesnesl. A za to můžeme být jedině vděčni.
Překrásná kniha, nádherné literární zpracování.
Psané ve stejné tempu, jako předchozí dva díly. Napínavé a čtivé, bez jakýchkoliv odboček. Gwen musí stále bránit sebe a své děti před internetovmi trolly a nešťastnou Mirandou. A aby to nebylo příliš jednotvárné, jede ještě na pomoc ženě do malého městečka, kde nachází další a mnohem zuřivější nepřátele, kteří usilují o jejich životy. Sice víme, jak to vše bude pokračovat a jak to asi dopadne, ale pravda, četlo se to dobře, zvlášť ke konci je tu jedna akční scéna za druhou, . Mám ještě půjčený čtvrtý díl, pak asi končíme, protože autorka zemřela v listopadu 2020.
Knihu jsem si dávkovala, četla jsem ji přes měsíc, je to napínavé, ale i děsivé čtení, když si představím, jaká ještě hrozná mohla být skutečnost. Jak lehce může vzniknout mnohem horší pandemie, než nějaký covid, jak se v laboratořích klidně najde při stěhování zastrčený virus pravých neštovic atd. Mně hodně zajímal a byl čtivě zpracovaný zpětný pohled na nemoci jako ebola, žlutá zimnice, zika, dengue, západonilskou horečku, jak asi vznikaly a jakým způsobem se šířily. Můžeme být rádi,že se neuskutečnil jeho modelový pandemický scénář, ale to bylo asi hlavně o štěstí.
Autoři knihu napsali v roce 2017 a v závěru je psáno:
"Pokud se do budoucna nepřipravíme na pandemii způsobenou nějakým zhoubným kmenem chřipky nebo na to, že antibiotika už nezvládnou běžné infekce a z nich vznikající vážné či smrtelné nemoci, určitě nebudeme moci říci, že jsme nebyli varováni."
Rozhodně zajímavá kniha, psaná rozumně a bez hysterie. Naprosto vyčerpávajícím způsobem napsali v komentáři dva čtenáři přede mnou téměř vše, co bych ke knize chtěla říci.
Léta běží, Patience kromě výchovy dětí a starosti o hospodářství stále jezdí k porodům, i když těch oproti minulým dílům ubylo. Začala druhá světová válka a vyhrocují se vztahy mezi nadšenci, kteří se hlásí do války a mezi tzv, odpírači, mezi které patří i její manžel. Patience nemá jednoduchý život, když je Daniel uvězněn ( prozrazeno v anotaci), zvládá vše i díky bílým i černým přátelům. Nic není tak zlé, pokud je člověk kolem sebe má. Život není až tak jednotvárný. Při autonehodě v zimě na vrcholu hory pomůže při porodu v kabině náklaďáku , poradí si i když bílý hurikán odnese střechu stájí nebo když se při ledové bouři zřítí na dům strom.
Jinak je to poklidné vyprávění naplněné radostí ze všedních věcí a ze života, příjemné čtení s trochou nostalgie. Celá série se mi líbila, ráda si ji přečtu znovu.
Odpočinkový román ze šedesátých let. V šestnácti to byla moje srdcovka, určitě bych dala pět hvězdiček a doporučení. Mladý Oliver miluje krásnou Verenu, manželku bankéře, ale bohužel nemá finance, aby jí zabezpečil příjemný život. Teď po letech ten příběh nějak své kouzlo ztratil. Už jsem při čtení přeskakovala a horko těžko dočetla.
Klobouk dolů, jestli je kniha spisovatelovou prvotinou. Akční a napínavý thriller občas odlehčený vtipnou hláškou, který se dobře četl. Poručík Ryan a seržantka April pátrají po úchylném vrahovi a mezi tyto kapitoly jsou vloženy jiné, kde psychopat vypráví o svém dětství. A z toho je člověku opravdu úzko, to bylo dokonalé. Knihu jsem si přečetla díky doporučení čtenářky Danago, tímto jí děkuji, protože jinak bych po knize díky obálce určitě nesáhla a řadím ji ve čtenářské výzvě do bodu 15 "Kniha, jejíž obálka se nelíbí". Kniha si zaslouží určitě lepší. Ale ke čtení doporučuji.
Harry Bosch je skvělý detektiv, navíc nekompromisní, neuplatitelný, spravedlivý, přitom lidský... a jde si tvrdě za svým. Já mám tuto sérii ráda. Je stará snad 30 let? Nepřekombinované, nesnaží se všemožně šokovat, bez velkých potoků krve. Ráda se vždy po čase vracím k dalším dílům a k Harrymu, příště to bude 13. díl. Určitě se mi to líbí mnohem víc, než seriál v tv, i když tam jsem viděla jen kousek jednoho dílu.
Hodně dobré a zajímavé vědecké sci-fi, jediný problém je, že pro mě moc vědecké. Příběh začíná v letech 1967, kdy v Číně byla Kulturní revoluce a studenti nastupovali k Rudým gardám a nepohodlní byli zavíráni nebo posíláni na venkov a astrofyzička Jie Wen-Ťie se dostává na Radarový vrch, kde je utajovaná vojenská základna. Po pravdě musím napsat, že v polovině knihy jsem si nebyla jistá, jestli ji dočtu do konce a to proto, že tu spisovatel místy široce popisuje kvanta a kvanta technikálií. Často jsem také googlila výrazy jako "infinitezimální počet" atd. Pakliže šlo o samotný děj, historii, chování jednotlivých lidí a psychologie davu, to se povedlo LIOU CCH-SIN naprosto dokonale!!! Zajímavá byla i hra Tři tělesa, která měla pomoci lidem poznat trisolaranskou kulturu a život, ale nestala se masovou záležitostí, protože málokdo měl potřebnou trpělivost a kvalifikaci, aby odhalil šokující pravdu ukrytou za zdánlivě jednoduchou maskou. Manžel si knihu hned vzal, že si ji chce přečíst a jemu se asi líbit bude.
Velké plus tohoto dílu je, že je dobře čtivý a napínavý. Pan Freeman mě lehce vtáhl do děje, až jsem společně s jeho šéfovou Frosta přesvědčovala, že hranice, které jsou dané, by se v určitých případech překračovat mohly. Já bych se na jeho místě těžko vyrovnávala s tím, co jsem způsobila. Brian Freeman psát prostě umí, psaní mu jde od ruky a lehce se čte. Určitě patří k těm lepším thrillerům. Nejoblíbenější postava - kocour.
Hodně dobře napsaný psychothriller, zápletka sice není nijak originální, ale co se tak asi ještě dá vymyslet, že. Už v úvodu přestaneme napětím téměř dýchat a to vydrží až do překvapujícího konce. Díky skvělé čtivosti a krátkým kapitolám doporučuji jako nenáročné čtení na víkend.
Asi nová série, trochu mi chyběl Servaz. Začátek dobrý, svižný, ale posléze mě čtení přestávalo bavit a závěr působil jako směsice lidových písní. Za týden už asi nebudu vědět, o čem kniha je.
Jako všechny knihy této manželské dvojice napínavé čtení od začátku do konce. Zapeklitý případ, napínavé, rychlý spád, krátké kapitoly a krátké věty, hádanky a brutální vraždy. Mám ráda Joonu i Sagu, ale tentokrát jsem o ni měla obavy. Zvlášť poslední třetina byla docela děsivá. Jsem zvědavá, jestli autoři chystají pokračování nebo nám dají jiného hrdinu. Těším se na cokoliv, co napíšou.
Napínavý a překvapivý psychologický příběh, čtivý a svižný od samého počátku, s temnou a tíživou atmosférou a plný násilí, až se člověka pomalu zmocňuje deprese. Co všechno ještě skrývá lidská mysl? Všechno se zamotává, stránky mizí před očima a nakonec zjišťujeme, jak si s námi autor perfektně pohrál. Každopádně mi kniha zůstane v hlavě ještě dlouho, skvěle napsáno.
Příjemné, humorné a odpočinkové čtení s trochou napětí, kde snad každý díl je lepší, než předchozí. Psáno lehce, příběh bez zdržování, ale i beze spěchu plyne vpřed, Josefína s komisařem jsou bezvadná a sympatická dvojka, ale díky Josefíně jde vyšetřování rychle dopředu. Pokračuji v sérii a jestliže si chcete odpočinout a pobavit se, doporučuji. Já sem těším na další díl, který se prý už připravuje.
I druhým dílem jsem nadšená, pan Vondruška mě opět vtáhl do děje a rozehrává před námi nejen příběh rodiny Heřmanů. Žijeme s jejich radostmi i starostmi o živobytí a zároveň se tu na pozadí odvíjejí české a trošinku světové dějiny. I v rodině Heřmanů bývají smutné události, které vyvažují události veselé, někteří známí z prvního dílu umírají a naopak se zase rodí noví členové, takže rod Heřmanů se rozrůstá. Teď mě zajímá, jestli se rodina bude věnovat sklářství nebo plátenictví a setkáme se ještě s Hedvikou? Bude se chtít sestra Brunhildy ještě mstít? Tak honem do třetího dílu.
"Mohutná trilogická rodinná sága s nepřeberným množstvím dějových zápletek, lidských charakterů, pohnutek a činů je prodchnuta a vyprávěna s hlubokou úctou k člověku, s láskyplným humorem a nevyčerpatelnou fantazií."
Nádherná kniha, která je stejně jako "Císař z Portugalie" psána srdcem, kde poznáme člověka v jeho opravdu lidské stránce. Právem je Selma Lagerlofová řazena k nejlepším vypravěčkám.
Kniha vydaná u nás před padesáti lety je nezapomenutelné čtení a jen škoda, že není její reedice, přečetlo by si ji určitě víc čtenářů.
Také jsem radostně sáhla po sedmém dílu Rytířů z Vřešťova, abych viděla, jak si vede Čeněk z Vřesova, Beneš, Jan Lucemburský a další známí z předešlých dílů. Příběh už není tak plný napětí, je to spíš zajímavé povídání, neschází tu ani vtip, dozvíme se něco o politické situaci v té době, trošku nějaké boje a šarvátky. Předchozí díly se mi sice zdály zajímavější, ale pořád je to dobré čtení.
Pravda, trošku pomalejší, než předchozí díly, ale stále velice dobré. Řešení osobních vztahů a problémů tu bylo asi víc, než pátrání, ale to mi vůbec nevadilo. Snad proto mi tu Vanja jde víc na nervy a moje nejoblíbenější postava celé série, policejní psycholog Sebastian Bergman, má sice úspěchy v profilování pachatelů, ale v osobním životě se mu absolutně nevede. A kdoví, jak to dopadně s Billym dál? Nebo to páni spisovatelé skončili a nechají otevřené konce? Jednotlivé díly vycházely téměř po roce a tak je čas na sedmý. Čekám a těším se.
Doporučuji přečíst. Panu Motlovi se provedlo skvěle a čtivou formou zpracovat cestu našeho zlatého československého pokladu i jeho postupné vracení a zašantročování. Jako perličku nakonec přidal i rok 1998, kdy už jsme alespoň něco měli doma, ale bankovní rada České národní banky poklad prodala, resp. vyměnila za dluhopisy Spolkové republiky Německo. No, pane Tošovský, to se vám opravdu povedlo. Proč není nikde zmíněn Klaus, který byl v té tobě předsedou vlády a hned nato se v r. 1999 stává ministrem financí?? Při čtení skřípete zuby, padá na vás smutek a nebo zuříte.
Výborně napsaná a čtivá kniha by rozhodně měla být zařazená do povinné četby."Nebo česká veřejnost ještě není zralá na to, aby celou transakci pochopila?"
Diky čtenářské výzvě jsem si přečetla znovu tuto milou knížečku. Bavila jsem se asi stejně, jako před lety a věřím, že toto vtipné a vlídné vyprávění, podané jako "Deník nezletilého", potěší a zlepší náladu snad každému.
"Když leze otec do vany, tváří se přitom tak slavnostně, jako kdyby vstupoval do moře. Napřed zkusí vodu jenom nohama, se zjevnou nedůvěrou se pak skrčí do podřepu a křičí: Studenou! Honem studenou!"
Tak začíná i končí knížka, po jejímž přečtení vám bude celý den příjemně.