Harmonika_one komentáře u knih

Atraktivní až znepokojující námět, plus za autorovu připravenost k tématu, nevaří z vody. Děsivé uvědomění zranitelnosti naší civilizace a totální závislosti na elektřině. Kniha nutí k zamyšlení. Silná scéna v nemocnici. Trošku jsem se ztrácela v místech, kde se zrovna děj odehrává a částečně i v postavách, ale nelituju přečtení a i tak doporučuji.

13 04.12.2017

Čtivé, napínavé, atmosféra vykreslená tak, že vám místy běhá mráz po zádech, nechybí překvapivé momenty, děj rozvětvený (nepátrá se pouze po Megan), rozuzlení se mi líbilo. Pěkně napsané. Moje první setkání s autorem. Už chápu, proč je autor tolik oblíbený. Určitě si přečtu další díly.
(Omylem jsem začala druhým dílem, moje chyba a nepozornost - inu, Hon na mrtvého nebo Udolí mrtvých, to se jeden splete hned).

12 08.06.2022

Po (pro mě) slabší knize Lars útočí jsem čtyřku otvírala s obavami. Zbytečně! Lars pod palbou totiž je... prostě wow. Za mě plnej počet hvězdiček! Zdá se mi, jako by tentokrát příběh sám byl napsanej "dospěle" (nenapadá mě jiný, vhodnější slovo), drží si linku, soudržnost, hutnost, dávkuje napětí od první strany a vůbec nenudí. Nejde se od knihy odtrhnout. To proto, že je to tentokrát sám Lars, kdo se dostane do sakra pořádného průšvihu... Až jsem o něj měla strach. Pořád tu jsou fórky a Larsova svéráznost, osobitost a nevymáchaná huba, Jack, Metallica, bicí, Exil... Je to však právě kvalita příběhu, která z knihy vyčnívá. Po celou dobu čtení jsem absolutně neměla šajn, kam děj směřuje a jak skončí. A ten konec? To bylo překvápko! A závěrečná scéna z baru potěšila.
Moc mě mi líbily Larsovy edukativní hudební lekce – až tak, že jsem si (poprvé za celou sérii) dokonce některé písničky vyhledala a pustila na YT, přestože hudební vkus mám naprosto odlišný. Jsem víc než spokojena a autorovi děkuji (ta znalost policeního prostředí je znát). Perfektní balanc kvality příběhu, humoru, Larse, hudby, napětí, všeho. Výborně napsané!
PS: Na sešívačku se odteď budu dívat úplně jinejma očima. :-)

12 09.03.2021

Zaujal mě název a obálka, od autorky jsem ještě nic nečetla (a pravděpodobně už ani nebudu). Prostřední prestižní internátní školy, sestry-dvojčata - námět tedy hodně slibný. Líbilo se mi, že příběh byl prokládán zápisy z policejních výslechů. Tím však klady končí.
Dlouho jsem se neomhla do knihy začíst. Bel i Rose - žádná z nich mi nebyla sympatická. Příliš mě nezaujaly ani ostatní postavy, snad trochu Sarah, byť byla dost naivní.
Vadil mi krkolomý překlad, často z vět čišel původní anglický slovosled, nebo doslovný překlad či nepochopení idiomů. Pár příkladů:
Počasí se změnilo na mokré a syrové. - Syrové? To česky neřekneme, nebo ano?
Řekla Sarah s uzlem v žaludku – snad lépe: se staženým žaludkem
Bel zasáhla živý nerv. – šlo by lépe: Bel ťala do živého.
Knihu hodnotím jako průměr. Ocení ji spíše dospívající čtenářky.

10 18.04.2021

Celkem často jsem si říkala, že kdybych nevěděla, že jde o českou autorku, myslela bych si, že čtu překladové dílo některého se zahraničních spisovatelů žánru.
Dle mého názoru velmi zdařile napsaná kniha, samotný prolog si mě zaháčkoval, svět, o kterém sem se chtěla dozvídat víc a víc. K postavě Ilan jsem si vytvořila vztah, zajímá mě, jak to ní bude dál (stejně jako s kapitánem). Nejvíc mě asi fascinoval svět a vlastně i způsob (um), jakým je kniha napsaná. Ač je tu mnoho popisných/vysvětlujících pasáží, autorka dokáže přesně ve chvíli, než jsem se začla nudit a měla chuť knihu odložit, přijít se zajímavou scénou, myšlenkou, nápadem, rozhovorem nebo akcí, že udržela mou pozornost, četla jsem dál a příběh mě (aniž bych si to uvědomovala) pohlcoval stále víc a víc. Rozhodně si přečtu pokračování. Autorka umí překvapit, příběh není předvídatelný.
Když nad tím tak přemýšlím, mám chuť si knihu přečíst znovu (přesto - nebo možná právě proto, že nejde o knihu, u které se zběsilou rychlostí otáčím jednu stránku za druhou - nebo si poslechnout audioverzi. Ocenila jsem i slovníček pojmů vzadu.
Knihu jsem si vybrala, protože mě zaujal název. Neměla jsem tedy žádná očekávání - možná proto za mě objev a spokojenost.

10 17.08.2020

Wow... prostě wow. Tohle si musíte přečíst! Podle mého názoru nejlepší hetešovka, i když nedokážu své tvrzení podpořit konkrétními argumenty. Ještě dlouho po dočtení knihy jsem nevěřícně zírala před sebe neschopná slova ani pohybu snad jen kromě uznalého "wow". Přijde mi, jako by autor do nás vše napálil v plný síle, jako by sám sebe nijak nekrotil ani necenzuroval.
Příběh, který chytne od první stránky, název knihy, brilatní nápady, skvěle vykreslené prostředí Teranga, Mozek, neřízená střela Moira je jako ženská hrdinka dobře napsaná, je pěkně vostrá – žádná cácorka či čumáček. Tím si autor u mě hodně šplhl. A ten brilantní závěr! Dávám plnej počet hvězdiček. A těším se, až si pustím playlist Larryho Zanoffa.
PS: Možná se hodí zmínit, že tajemství volané do pořadu Starý fláky pro noční ptáky jsou většinou sexuálního charakteru – a jsou dost explicitní. Když jsem zrovna tyhle pasáže četla v metru, stopro jsem se červenala. ;-)

10 20.01.2020

(SPOILER) Tak tohle se hodně povedlo! Za mě nejlepší díl série. Vyvážená směsice Larsova humoru a hlášek, hudebních vsuvek, napětí, ale i mouder a hořskosladkého smutku. Bravurně napsané a poskládané, čtenář se nenudí, vše do sebe zapadne, líbily se mi drobné i větší odkazy na předchozí díly. Prostředí zápasů mě překvapivě vtáhlo a nevadí, že Larsovi pomůže náhoda a štěstíčko. A i když s blížícím se koncem knihy začne čtenář tušit nevyhnutelné, přesto (nebo možná právě proto?) si čtení o to víc užívá.
I když Larse žeru, jsem stokrát radši za důstojný konec, než rozplizlou sérii o 10 a více dílech... Odejít se má v nejlepším. A to se povedlo. Tleskám a děkuju.

9 30.09.2022

Omylem jsem začala 2. dílem a jsem za to ráda, protože tento první mě příiš nenadchl a kdybych začala jím, nejspíš bych neměla chuť přečíst další.
Úvod zaujme. Prostředek knihy zdlouhavý, kdy mi děj přišel chaotický, zamotaný až překombinovaný, místy absurdní. Kniha mě začala na 100 % bavit až od páté části (45. kapitola a dál) kdy děj začne být napínavý, odsejpá a nejde se od knihy odlepit. V závěru je vše vysvětleno, jednotlivé dílky skládačky do sebe zapadnou, není nouze o překvapivé zvraty.
Zkusím ještě jednu knihu... tento konkrétní díl na mě jako celek velký dojem neudělal.

9 30.08.2022

Fascinující a svým způsobem i geniální. Nelituju, že jsem přečetla, znovu však popravdě číst nebudu. Ze záčátku jsem si musela zvyknout autorův styl (vyprávění v přítomném čase), jeho profese scénáristy je na rukopisu knihy hodně znát. Začetla jsem se až ve chvíli, kdy se komando ocitne v pekle. Místy mě kniha bavila, místy nudila, překvapila, občas mi děj přišel chaotický a já se ztrácela, závěr "překombinovaný" (a nejsem si jistá, zda jsem ho vůbec pochopila).
Oceňuju nápad/y, charaktery a psychologii postav, nejen členů komanda. Ze všeho nejvíc mě bavily pasáže psané kurzivou. V podstatě jsem knihu četla jen kvůli nim.
Doporučení: nic pro útlocitné povahy, ozvlášť pokud to, co čtete, vidíte rovnou před očima v živých barvách. Není nouze o brutální, násilné, až nechutné pasáže, mučení - tohle být film, mám furt zavřený oči. Vzhledem k počtu stran zároveň doporučuju číst tehdy, máte-li na čtení víc než hodinu času denně.
Vlastně nevím, jak knihu hodnotit. Místy mě bavila na 100 %, avšak po dočtení se nedostavil takový ten "wow efekt". Nicméně naprosto rozumím nadšení ostatních. Asi jsem fakt na tuto knihu moc cimprlich. Kniha je totiž jistým způsobem skutečně naprosto jedinečná.

Pohádka pro dospělé, na odreagování, se všemi klišé (on bohatý,krásný, všechny ženy ho chtějí atd., už při prvním setkání létají vzájemné jiskry a chemie, on ji ve svém životě potřebuje a "nemůžu o tebe přijít" a bla bla bla), a tak je potřeba to brát.
Kdybych se v tom měla víc vrtat, asi bych zmínila to, jak moc je asi pravděpodobné, aby Eva po tak velkém traumatu z dětství byla v dospělosti sexuální mašinou, jestli by snesla v posteli i v životě takového dominantního, majetnickýho, narušenýho chlapa jako je Gideon a chtěla ho "zachraňovat", protože on má své démony, a láska zmůže všechno, že. Možná jo, nejsem psycholog. :-) Sex je tu odpovědí na všechno, orgasmy při každém styku... prostě pohádka no. Literání porno, nic víc.

Čtu sérii postupně a po bravurním 6. díle je vidět, jak moc je Štvanice...jiná. Víc než napětí, akce, popis práce policie při vyšetřování tu vyčnívá všechno, co člověk prožívá po takové osobní tragédii. Za tohle má autor plus, dokázal Mikovy pocity na mě přenést, to peklo, beznaděj, prázdnotu (a alkoholové stavy).
Druhá část z Jižní Ameriky mě nebavila. Dlouhé popisné pasáže, pomalé tempo, nudila jsem se, nebyla jsem do děje vůbec "zažraná". Štvanice v Chile byla Mikova sólo akce, chápu minimum přímé řeči, na mě těch popisných pasáží bylo až moc.
Oceňuji, že se Miko v závěru zachoval tak, že to sedělo do kontextu toho, jak je jako postava charakterově/osobnostně napříč sérií vykreslena.
Nicméně... Pro mě to byl nejslabší díl série. Za děj v Praze bych dala pět hvězdiček, zatímco děj v Chile... řeknu to takhle - kdybych přečetla Štvanici jako vůbec první autorovu knihu, byla by to zároveň i kniha poslední.
Nenadchlo, po přečtení jsem rozčarovaná, to je asi nejvýstižnější slovo.

8 02.04.2021

Byla jsem zklamaná, že jde o povídky, možná jsem si je měla nechat na konec celé série. Je to Goffa, je znát autorův styl psaní, ale jak píše uživatel Paulmain, autor v povídkách nemá prostor vystavit zápletku a děj. Za mě umí autor romány jednoznačně lépe než povídky.
O pokru vím kulový, možná proto mě úvodní "Straightflush" vůbec nezaujala a po přečtení jsem měla chuť knihu odložit.
Neudělala jsem to a za povídky: Zuzanka (to jsem se fakt nasmála! Nejlepší z celé knihy!), Julo a Greg bych dala pět hvězdiček, ostatím méně, takže jako celek hodnotím třemi hvězdami.

8 28.03.2021

Hetešu můžu. Mám ho načteného, s poťouchlým úsměvem čekám, kdy dojde na první zmíňku o camelkách, Jackovi, zrzce nebo cácorce. :-) Pokaždé obdivuju autorovy nápady, představivost. Nicéně u této knihy jsem poprvé měla pocit, že už jsem něco podobného četla. Jako kdyby autor vykrádal sám sebe... Na 100 % mě opravdu bavily pouze poslední kapitoly (konkrétně od Kolapsu).
Je to dvojsečné, když si autora oblíbíte. Na jednu stranu se vám uleví, že dostanete to, na co jste od autora zvyklí, na tu druhou už to po chvíli začíná splývat, chvílemi i nudit(?), už v tom vidíte podobné rysy, strukturu příběhu atd. Takže závidím všem, kteří od autora ještě nic nepřečetli nebo málo. Z mého pohledu je Yarminův syndrom standardní "hetešovkou", která ovšem ničím nevybočuje. Laťka, která byla nastavena v "Co to žere a kde to spí", překonána nebyla. PS: Stejně si však další autorovu knihu přečtu.

7 16.02.2021

Je to Lars, nechybí Metalicca, bicí, hlášky, bourboun a tentokrát ani Larsovo "víme?". Tento díl je spíše pro pány, zejména ty, kteří milují auta - v kapitole rychle a zběsile si všechny zmiňované modely okamžitě představí, narozdíl ode mně. Přestože zápletka je tentokrát dost jednoduchá a rozuzlení velmi předvídatelné, nechybí moment překvapení – přesně ve chvíli, kdy už jsem se začínala trošku nudit. Líbilo se mi, že jsem se zase o něco víc dozvěděla o Larsově minulosti. Jeho setkání s bejvalkou a vše, co se mu honilo hlavou – vstuktu ze života. Jde však o nejslabší díl, docela předvídatelný děj i závěr, a to jedno minipřekvápko to příliš nevytrhlo. Napětí tu mnoho není, i humorné hlášky slábnou oproti předchozím dílům, pořád je to však čtivé. Zůstávám tedy nadále Larsovou fanynkou. :-) Přála bych mu do budoucna fakt náročného soupeře nebo vyrovnaného protivníka, chtěla bych mít o Larse aspoň malinkatej strach, včetně gradujícího napětí, kdy pomalu ani nedýcháte. Tak třeba příště.

7 03.10.2020

Goffa píše stále čtivě, příběh nedrhne ani není nijak zvlášť překombinovaný nebo snad vyhnaný ad absurdum, odehrává se v českém prostředí a je poutavou směsicí fikce a reálného základu. Autor psát umí.
Bohužel už je asi "přegoffováno", jednotlivé díly série mi splývají, dočtu a za měsíc už nevím, o čem byl. Série Miko Syrový mě bavila výrazně víc, tu jsem četla i na úkor spánku, přinášela mnoho emocí, atmosféru (Dítě v mlze si vybavím ještě teď), zatímco u Marka to tak nemám.
Tento díl mi přišel nudný a konec uspěchaný. Už se zjevně jede na kvantitu, je to čtivé, řemeslně dobře odevedené, ale současně "nemastné-neslané", nudné. Instantní. Psané "na sílu", bez radosti? Nedokážu to lépe vyjádřit. Něco už knihám chybí. Jako by snad autora samotného už psaní tolik nebavilo...? Tvůrčí krize? Vyhoření? (spekuluju).

Knihu mi doporučila kolegyně, asi proto jsem měla velká očekávání, autora ani jeho tvorbu jsem neznala. Bohužel, nebyla jsem schopná knihu dočíst. Nesedl mi styl autorova psaní (krátké věty, jednoduchá souvětí), ztrácela jsem se v množství postav (nebyly vykresleny natolik, abych si je zapamatovala nebo si k nim vytvořila aspoň nějaký vztah), neměla jsem to nutkání, kdy se těšíte, až skončíte v práci a budete si moct zase číst i na úkor spánku. Přečetla jsem 230 stran, dál už to prostě nešlo. Je možné, že si mě kniha nenašla "ve správný čas", dám ji šanci znovu za půl roku. Nemám potřebu zkusit něco jiného z autorovy tvorby. Kniha mi prostě nesedla.

Příjemná oddechovka. Je-li Vám řekněme 35+ plus a váš život není takový, jaký jste si představovala nebo jaký je na vás společností očekáván, jste-li poslední singl z party kamarádek, nemáte-li partnera, manžela a dítě, s Nell se určitě ztotožníte.
Nicméně oproti jiným knihám AP tato něco postrádá (a mnoho motivů už bylo v "Není přání jako přání") I když tu jistý děj je, je jakoby upozaděn, z knihy vyčnívá především vyrovnávání se s tím, když se cítíte jako troska středního věku. Jde spíš o terapeutickoku knihu (nejste v tom samy) než zasněnou "romanťárnu", u které při čtení alespoň na chvilku uniknete realitě. Naději vám kniha dá, několik mouder se mnou zarezonovalo, nejvíc str. 241 – "odvaha říct já nevím".
PS: Moc bych si přála znát někoho jako Cricket, nebo být v jejím věku jako ona.

Oddechové čtení v kladném smyslu slova. Častokrát jsem si pomyslela: "Tak to je naprosto trefné!", zasmála se (humorně podané čtení) a současně jsem se v mnohých situacích poznávala, protože jsem v podobném věku jako Klára. Mezi řádky jsou schovaná i moudra. Čím víc jsem se blížila ke konci, tím víc na mě z knihy probublával smutek či jistá melancholie. Ano, dostalo se mi ujištění, že v tom nejsem sama, chybělo mi však něco navíc (možná pro mě to "něco" nebylo dostatečně výrazné a silné). Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, nějaké pasáže jsem si dokonce vypsala, souhlasím však s hodnocením od uživatelky Kryškofka.

5 11.06.2020

Přiznávám, že šlo o mé první seznámení s autorovou tvorbou. A dopadlo dobře. Moc se mi líbily dialogy mezi Denisem a Michailem, retrospektivní momenty z Denisova života, příběh, nápady, úvahy, které ve čtenáři kniha probouzí. A než se nadějete, je konec. Jenom jsem si po celou dobu nemohla zvyknout na výraz "povstanci", přestože do příběhu perfektně sedí, já pořád a pořád četla "povstalci". :-)

Na úvod se patří říct dvě věci: Nejsem cílovka (je mi 40+) a Projekt Kronos jsem po pár stránkcáh odložila a vzdala. Na Metu jsem však slyšela/četla chválu ze všech stran, že jsem se rozhodla dát knize potažmo autorovi šanci. A výsledek?
Je to vážně dobré, ba přímo skvělé! Nejsem mileniál, zpočátku jsem si proto musela zvyknout na "styl mluvy", hovorová čeština, anglicismy, nicméně knize to sedlo, i s ohledem na cílovou skupinu. Autor umí napsat naprosto uvěřitelnou ženskou postavu. Tohle mě asi překvapilo ze všeho nejvíc. Dokáže do textu přidat vážné pasáže, které donutí se zamyslet. Chvílema mě při čtení mrazilo, nebyla nouze o překvapivé momenty a zvraty. Vážné společenské téma zpracované v kulisách SF/F světa. Po přečtení jsem uznale pokývala hlavou. Divím se, že kniha nesbírá jedno ocenění za druhým.
Autorovu tvorbu budu určitě dál sledovat, ráda bych si od něj přečetla opět něco dalšího, co přesahuje škatulku SF/F.

4 26.04.2022