Harry
komentáře u knih

Román znalce Šumavy není nijak veselý - taková byla i doba, kterou K.K.popisuje, přestože se díky "zlatému broučku" kůrovci "topili" místní obyvatelé v penězích. Většina z nich ale doplatila na to , že to nebylo nastálo a že podlehli klamné iluzy. Paradoxně vydělávali na zkáze svého prostředí a přáli si, aby "zlatý brouček" řádil co nejdéle...Autor popisuje osudy lidí, mnohdy i tragické a nesmlouvavé vztahy rodičů a dětí, pokud se jednalo o vypořádání majetku. A samozřejmě Klostermann umí nádherně vypodobnit krásu šumavské přírody, která však dokáže ukázat i krutost (zima, bouře, bažiny, prales ,...).


Podle této knihy již bylo natočeno několik filmů, ale číst "Verneovku" - to má přece své kouzlo a jedinečnost. A dostat se do středu naší Země a prožít neskutečná dobrodružství , na to se nezapomíná.


Právě jsem dočetl knihu J.Drdy a zároveň jsem zhlédl i stejnojmenný film. Obojí zpracování se mi líbilo, i když film nevyzní, zvláště v závěru, tak pesimisticky, jako v knize . J.Drda to skvěle napsal, krásně vylíčil poměry v malém městečku i různé charaktery občanů.


Jarmila Loukotková měla mimořádný vypravěčský dar, výborně zvládala historická témata a barvitě líčila dávno minulé děje. Román o rebelovi Villonovi to potvrzuje- dozvídáme se o něm, že úspěšně studoval na univerzitě, ale byl i tulákem, spodinou pařížské společnosti a o vlásek unikl šibenici. Nedílnou součástí knihy jsou Villonovi verše, které autorka mistrně přeložila a jsou to verše, které skrývají moudrost, humor a ostrou satiru i vulgaritu. Tyto básně se podle J.Loukotkové staly nejdůležitějším pramenem a hlavním vodítkem při románovém zobrazení Villonova života.


Oblíbená švédská dvojice opět nezklame a ve své detektivce, která se svou zápletkou dostane i do Maďarska, znovu překvapí rozuzlením zdánlivě nepochopitelného příběhu. Všechny knihy těchto autorů, které jsem měl možnost přečíst, se mi líbily.


Mně se tenhle třetí díl komunistické trilogie líbil, autor , dá se říci, i odvážně popisuje události i jednání stranických funkcionářů, kteří po smrti Stalina tápají a vlivem maďarských událostí mají i obavu o vývoj v naší republice. Vajda to bohužel nezvládl, což mě docela mrzelo - konec byl "drsnější" a otevřenější a je pravda, že kniha je na svou dobu vydání odvážná a zřejmě v roce 1966 nebyla strana tak bdělá a "pustila" ji mezi lid.


Humor pana Nepila je jedinečný a jednotlivé příběhy srší humorem a dobrou náladou. Škoda, že nic nového už nenapíše.


Kniha navazuje na Město na hranici a pokračuje v popisování příhod hlavních představitelů v padesátých létech (1948-1953) , končí úmrtím Stalina. Kuzmík, Boženka, Říha - tohle trio prožívá milostné osudy, které končí celkem překvapivě, a na ostatních členech strany popisuje autor různé přístupy k jejich činnosti. Celkem zajímavé vystižení poválečné doby a problémů v politické práci.


František Kožík předložil ve své knize osobnost Karla IV. čtenáři poutavou formou, i když orientovat se v takovém množství jmen , jednak jeho dětí, bratrů ,sester a obrovském množství dalších vladařů, kteří ještě k tomu rychle umírali, není jednoduché - nebyla jednoduchá ani doba a to, co dokázal velký vladař, který zřejmě opravdu miloval Čechy a Prahu, to jen dokazuje jeho nesmírné schopnosti. Již nikdy nedosáhla Praha takové důležitosti v dějinách- vždyť v ní sídlil římský císař ! Karel IV. měl čtyři manželky a jen jedna ho přežila-ta nejsilnější, Alžběta Pomořanská . Nakonec lze jen podotknout : škoda, že dnes nemáme politika s takovými schopnostmi a už ho mít asi nebudeme.


Kniha o skupině lidí, kteří přežili atomovou katastrofu, se mi velice líbila. Jak se asi ti lidé mohli cítit, jak se v tak mezní situaci chovali a jak společně přežívali a nakonec i umírali ...


Kniha je napsána dobře, souhlasím s tím, že někde je příliš bohatě popisováno prostředí, podnebí, příroda atd., i ten konec je jasný. Hlavní hrdina Hero se potýká s problémy doma i ve svých postaveních, nedaří se mu celkem nic. Zajímalo by mě, jestli výbuchem sopky a vlivem tsunami, bylo zničeno jen První království- co ty ostatní, které byly vzdáleny i několik dní letu?


Celkem zajímavý nápad, který by se možná někdy mohl stát skutečností - kniha mi připadala místy zdlouhavá a postavy se měnili často podle různých okolností. Připadalo mi, že masitová hmota nějak rychle zmizela, ale na jak dlouho ?


Paní Scheinpflugová si v životě prožila opravdu daleko více, než jen že "byla na světě". Nejen že zářila na scéně divadelní, ona i psala romány, dramata a básně , tři roky žila v manželství s Karlem Čapkem (znali se patnáct let), což jí život rozhodně neusnadnilo. Nejprve v době protektorátu a pak i v komunistickém Československu nebylo dílo jejího muže zrovna v oblibě.A to všechno mělo vliv i na tvůrčí činnost autorky a na její zdravotní stav (vážná srdeční choroba atd.).
To, jak je kniha napsaná, svědčí o literárním umění paní Olgy, zvláště když charakterizuje své kolegy.Knihu vzpomínek začala psát umělkyně již v pozdějším věku a nebyla dokončena kvůli jejímu brzkému úmrtí v 65 letech.


Cestovatele Dr.Emila Holuba asi mladší generace nezná a možná by se jim tahle knížka o jeho strastiplném životě mohla líbít. Příběh vypráví fiktivní účastník doktorovy výpravy do Afriky a my jsme svědky toho, co těch pár nadšenců prožívalo a jak to všechno ztroskotalo . Mnozí dokonce zaplatili své dobrodružství tím nejcenějším ....Autor popisuje přímo hrůzné podmínky v nitru Afriky, setkání s místními kmeny, které viděly bílou tvář poprvé a všichni účastníci si vinou malárií, zimnic atd. nenávratně poškodili své zdraví. A největší zklamání prožil Dr.Holub, když o výsledcích jeho výpravy nebyl valný zájem a on své sbírky nakonec rozdal školám , muzeím - a to na své náklady .Zemřel na následky prodělaných nemocí ve Vídni a alespoň pohřeb měl velkolepý .


Josef Abrhám je noblesní herec a také kniha jeho vzpomínek se nese v tomto duchu. Většina z nás ví, že jeho nejúspěšnější role jsou spojeny s dvojicí Svěrák-Smoljak a samozřejmě s Činoherním klubem.
V knize popisuje své dětství , raná divadelní léta a pak svoji úspěšnou hereckou dráhu a rezignaci na divadlo.


Indiánka s hlavním hrdinou , dakotským mladým bojovníkem Andou, který prožívá neskutečná dobrodružství a díky své statečnosti se stává , i přes svůj věk, hrdinou kmene.Je zajímavé si vyzkoušet, jak člověk vnímá v podstatě dětské příběhy jinak, než když je čte třeba v patnácti letech.


No komu se povede mít jedenáct dětí a ještě k tomu kluků .. To už opravdu nezbývá nic jiného než z nich udělat fotbalové mužstvo. A starému Klapzubovi se to povedlo a jeho kluky vlastně nikdy nikdo neporazil.


Moje oblíbená kniha, i když popisuje naši budoucnost ne zrovna radostně- bohužel při sledování lidského pokolení a jeho honbě za bohatstvím atd. je to možná vize. Knihu jsem zhltal jedním dechem, doporučuji !!!


Kniha má docela zajímavý námět a atraktivní prostředí Itálie, autor dost často uvádí své znalosti z historie , což může být pro některé čtenáře problém. Někdy mně dělaly problémy "nehovorné" pasáže, místy na můj vkus dost obsáhlé. Celkově se mi ale kniha líbila, už i kvůli nevšednímu námětu.


Tak tyhle napínavé básně, místy strašidelné, jsme četli již jako školní četbu a samozřejmě, že jsme ještě zcela nemohli pochopit jejich kouzlo. Já sice básně vůbec nečtu, ale tyhle mají děj, opravdu se rýmují - prostě je to národní skvost.
