Harry
komentáře u knih

Ladislav Vízek byl můj oblíbený fotbalista, uměl totiž svou hrou bavit a kdyby nebyl bohém a kdyby "kopal" teď, tak se o něho tahaly slavné světové kluby. Jeho glosy a postřehy pravidelně sleduji v úterním deníku Sport ,a proto jsem měl velkou radost z této knihy, kde velice přímočaře a vtipně vypráví o svém převážně fotbalovém životě, hodnotí úroveň v českém fotbale, i své trampoty s místopředsedou Berbrem, který ho dal k soudu.Moc pěkná kniha, která určitě potěší hlavně sportovní a zvláště fotbalové příznivce.


Jedna z hvězd Hollywoodu napsala své zážitky z místa, kde měla pocit, že může uskutečnit cokoliv, po čem zatouží a popisuje, co tam během několika desítek let prožila. Pro normálního českého čtenáře a milovníka filmů je to velice zajímavá kniha, i když nemusí být vždy "v obraze".


Zajímavá kniha, ve které se v kostce dozvíte o životech slavných osobností z různých oblastí jejich tvorby (hudba,malířství , literáti ,...) a jak název napovídá, tak všichni svůj život neukončili zrovna lehce. Nabízí se otázka, proč právě tito výjimeční lidé odešli ze světa tak brzy a proč jim osud nedopřál možnost , aby mohli lidstvu zanechat ještě více svých děl , obrazů,skladeb atd.


Jarmila Loukotková měla mimořádný vypravěčský dar, výborně zvládala historická témata a barvitě líčila dávno minulé děje. Román o rebelovi Villonovi to potvrzuje- dozvídáme se o něm, že úspěšně studoval na univerzitě, ale byl i tulákem, spodinou pařížské společnosti a o vlásek unikl šibenici. Nedílnou součástí knihy jsou Villonovi verše, které autorka mistrně přeložila a jsou to verše, které skrývají moudrost, humor a ostrou satiru i vulgaritu. Tyto básně se podle J.Loukotkové staly nejdůležitějším pramenem a hlavním vodítkem při románovém zobrazení Villonova života.


Po přečtení několika desítek stránek této knihy jsem se znovu podíval na její titul, jestli náhodou nedošlo v překladu k mýlce a jestli tam nemá být ... a jeho umění pít , protože se informace o F.Sinatrově životě odehrávaly v barech, restauracích apod. a kolem jeho oblíbeného nápoje Jack Daniels, no a samozřejmě o tom , co jeho Krysí smečka (což byl on a jeho kumpáni) vyváděla. V další části knihy, která je dosti hojně vylepšena černobílými fotografiemi, z nichž většina nebyla dosud zveřejněna, se dozvídáme něco více o jeho "umění žít", o jeho reakci na různé situace, v nichž se projevoval jeho siciliánský původ a o tom, že F.Sinatra nebyl žádný troškař a že všechno kolem něho muselo být ve velkém a v pohybu. Byla to prostě význačná postava USA dvacátého století.


Tenhle románek z někdejšího NDR se odehrává jednu neděli, kdy se vědecká pracovnice Gisa rozmýšlí, zda má přijmout vedoucí funkci v novém projektu a přitom si vybavuje některé situace ve svém životě. Na svoje rozhodnutí dostala čas do pondělí,... Kniha je poznamenána dobou, kdy vznikla, takže případný čtenář s tím musí počítat - napínavé čtení to zrovna není, ale leckteré úvahy či postřehy nejsou špatné.


Knihu vytvořili dva redaktoři deníku Blesk a je psána "bulvárním stylem", čímž se dost odlišuje od jiných životopisných děl, které jsem měl možnost přečíst. Příběh této herečky je určitě známý většině obyvatel , ale i tak jsou zajímavé její názory a postřehy a i to, že se s někým, kdo ji málem připravil o život, smířila.


Velice čtivá kniha (alespoň pro mě) z Německa, v době nástupu nacistů v třicátých létech minulého století, líčí intriky a gangsterské praktiky vznikajícího hnutí. Postavy románu nejsou nazývány "svými" skutečnými jmény, ale ten, kdo je obeznámen, pozná v postavách zakladatele nacismu. V postavě hlavního "hrdiny" románu se pod jménem Oskar Lautensack skrývá dvorní telepat Hanussen, proslavený svými podvody a astrální kariérou.


Kniha o sympatickém českém herci, rodilém Pražákovi, který sice téměř nikdy nehrál hlavní role a přesto byl na jevišti či ve filmu nepřehlédnutelný. Autor píše o Mistrovi střídmě , bez pompy a v podstatě se o jeho soukromém životě moc nedozvíme, ale je určitě dobře, že byla tato kniha o tomto výborném herci, napsána.


Sci-fi příběh z tajemného prostředí Tibetu, kde existuje údolí, kde se zhmotňují představy návštěvníků, pokud se tam dostanou. Není to zrovna napínavá četba, ani jednoduchá - autor popisuje prostředí budhistického kláštera i života mnichů, kteří vlastně nic nedělají a odávají se bohoslužbám a přemýšlení, z čehož plynou různé představy až za hranice lidského chápání.


Knihu jsem si musel přečíst, protože jakožto pamětník a muzikant, hrající kdysi rock a tedy i skladby Deep Purple, jsem se chtěl dozvědět něco více o slavném zpěvákovi, při jehož interpretaci např. Child in Time šel ( vlastně pořád jde) mráz po těle.Gillan popisuje život profesionálního umělce, který není zrovna vzorový, ale tak to v umění prostě chodí. Ve své životní kapele, ve které nepůsobil stále, měl komplikované vztahy z fenomenálním kytaristou Ritchie Blackmoorem, což byla i příčina jeho odchodu . Deep Purple, navzdory pokročilejšímu věku jejich členů, vystupuje i dnes a já jim přeju, aby vydrželi co nejdéle.


Holandský námořní kapitán popisuje ve svých zapiscích peripetie života, které se v podstatě točí kolem mladé Francouzsky, kterou si vzal za ženu. Starý mořský vlk si není jistý její věrností, je hnán žárlivostí, různými představami a je často úplně mimo - nemá lehký život, ale zavinil si to sám- ženy dovedou žití zpříjemnit, ale i zkomplikovat .Oni totiž mají tu výhodu, že mají na své straně "matku přírodu" , ...


Humor Járy Kohouta mně zrovna nesedí, i když jsem ho mohl vidět jen v pár prvorepublikových filmech - pokud ale filmy vysílala ČTV před rokem,1989 , tak byly jeho scény pečlivě vystřiženy. Jeho vzpomínání se čte dobře, není to žádné filozofování atp., ale je to přímočaré , výstižné ...Po emigraci se živil všelijak, a tak se dozvíme něco i o Svobodné Evropě, kde dělal hlasatele a redaktora a pak o životě v USA, kde "bral,co se dalo", aby se uživil. Ještě že tam žije(-lo) dost krajánků, díky kterým mohl česky kykyrýkat a poskakovat jako v Praze.


Kniha se odehrává v těsně předmnichovské době a vypravěčem je mladý Michal,který v důsledku , dá se říci žádného vztahu se svými rodiči (otec generál), si často "povídá" s obrazem své rakouské babičky, a naštěstí má ještě kamarády ze školy. Některé pasáže jsou tedy živé, některé se odehrávají v chlapcově mysli. Trošku mi trvalo, než jsem stylu autora přišel "na kloub", ale pak už to šlo a příběh (dá-li se to tak nazvat) se mi líbil.Doporučuji to číst pozorně a nepospíchat, mohli byste o dost přijít.


Stejně jako ve svém prvním "Šmátrání" předkládá J.Dvořák čtenáři něco ze svých vzpomínek, se svým vyprávěním nepracuje systematicky, ale cik cak - něco je vtipné, něco ne - jak pro koho. Je to samozřejmě nenáročná četba a když to dočtete, tak to zaklapnete a jde se dál ...


Známý herec "šmátrá" v paměti a když se mu to povedlo, tak to zapsal a podělil se se čtenářem.Není to souvislé vyprávění, ale jsou to takové "epizody" v životě, někdy ovšem důležité, doplněné obrazovým materiálem.


Je to taková výchovná dětská kniha , ukazující dobro a zlo (dobro vítězí!)-tentokráte v dětských charakterech. Byl jsem zvědav, jak píše autor knihy "Láska je jen slovo" dětskou tématiku.Není to sice nijak světoborný příběh, ale pokud to přečte nějaké dítko a pochopí, co chtěl autor sdělit, tak je účel splněn.


Román ze Sardinie, kde se autorka narodila a kde část života i prožila ,a proto "ví, o čem píše", autenticky popisuje prostředí a obyvatele ,jejichž hlavním bohatstvím je jejich čest, za kterou jsou schopni položit i život a se kterými není lehké vyjít. Děj sice není nijak rozsáhlý, ale přesto se čte kniha dobře , i kvůli nám neznámému prostředí.


Paní Scheinpflugová si v životě prožila opravdu daleko více, než jen že "byla na světě". Nejen že zářila na scéně divadelní, ona i psala romány, dramata a básně , tři roky žila v manželství s Karlem Čapkem (znali se patnáct let), což jí život rozhodně neusnadnilo. Nejprve v době protektorátu a pak i v komunistickém Československu nebylo dílo jejího muže zrovna v oblibě.A to všechno mělo vliv i na tvůrčí činnost autorky a na její zdravotní stav (vážná srdeční choroba atd.).
To, jak je kniha napsaná, svědčí o literárním umění paní Olgy, zvláště když charakterizuje své kolegy.Knihu vzpomínek začala psát umělkyně již v pozdějším věku a nebyla dokončena kvůli jejímu brzkému úmrtí v 65 letech.


Československý filmový ústav vydával kdysi brožurky za 6 Kčs, ve kterých stručně informoval o umělecké dráze hereckých osobností. Nebyl to pohled nijak hloubavý, ale čtenář se to podstatné dozvěděl. Tato brožurka podává obraz o naší herecké převálečné hvězdě Hugo Haasovi, který kvůli svému židovskému původu a nacistům musel odejít ze své vlasti,působil v zahraničí, hlavně v USA a nikdy na Československo nezapomněl.
