hatri_uwu
komentáře u knih
Světla nad močálem
Lucie Ortega (Navrátilová)
Každý máme jiný vkus. Někomu kniha sedne a někomu ne. Já bohužel patřím do druhé skupiny.
Mám ráda slovanskou mytologii, vážně moc. A přesně proto jsem byla z knihy na první pohled nadšená. Česká autorka, opravdu nádherná obálka, slovanská mytologie... zkrátka to vypadalo velmi dobře.
A ono to ze začátku skutečně velmi dobré bylo. Moc krásně vylíčený svět, příjemné uvedení do děje a hlavně budování atmosféry okolo hlavní hrdinky.
To bych zahrnula do kladů knihy. Krátké pasáže před každou kapitolou popisující život hrdinky před sebevraždou byly zkrátka skvělé a plnily svou funkci. Budovaly tu správnou atmosféru, já jakožto čtenář jsem se mohla zvědavostí pominout a hlavní hrdinka mi byla sympatičtější čím dál tím víc.
Ale tady u mě začal i můj problém se čtením. Co jsem se dočetla, když už má někdo na knížku ne tak pozitivní názor, je to hlavně díky druhé častí - bohužel u mě to začalo již v první čtvrtině.
Autorka u mě vždy vybudovala náladu odpovídající tématu sebevraždy, ale o stránku dál ji naprosto pohřbí dialogy o laku na nehty nebo šatech, případně dalších neodpovídajících, irelevantních tématech. Tato kombinace mi zkrátka nesedí.
Světla nad močálem občas sklouzne k (pro mě) notoricky známým young adult tématům, ze kterých jsem unavená. Jednoduše do příběhu, kde figuruje sebevražda a svět bludiček, nepasují a mnohem lépe by posloužily jinde.
Jen proto, že je kniha young adult, neznamená že musí obsahovat tyto faktory. A i když jsou sebemenší, od příběhu mě ruší. Občas mi to i připadalo, že se zde autorka snažila tyto young adult prvky vtěsnat na sílu.
Příběh to mohl být velmi dobrý, ovšem bohužel pro mě to tak není. Věřím, že autorčin další příběh bude povedenější :)
Útok titánů 1
Hadžime Isajama
Attack on Titan jsem začala číst už dávno. První jsem brala do ruky jen a pouze české svazky, které ale brzy vystřídaly výtisky anglické.
To způsobilo, že jsem mangu dočetla kompletně celou (139 kapitol) v průběhu několika let, kdy manga vycházela, samozřejmě.
Hodnotit mangu jako celek je velmi složité. AoT pokouší své čtenáře a hraje si s nimi. Kdo je zlý a kdo hodný? Jaká je cena lidského života? Jak navždy zahubit své nepřátelé?
Hajime Isayama je autor zaměřujíc se na příběh. Což je za mě velká škoda. Postavy mě naprosto učarovaly. Jejich motivace, rozdílné vystupování, slovník,... nejvíce mne uchvátila velitelka Hanji Zoe. Není divu tedy, že absenci jejího dětství, proč se přidala do legie či proč chová sympatie ke tvorům, které se sužují lidstvo, nezvládám snadno. Její vývoj po jistých událostech je rovněž neskutečně zajímavý a reálný, ostatně jako vývoj všech postav.
Příběh je zajímavý, místy složitý, autor rád udeří čtenáře do slabých míst. ¨
Jako výtku vnímám konec, který mi osobně vůbec nesednul. Vůbec.
Rozhodně doporučuji přečíst ale jen tehdy, kdy budete čekat něco víc, než jen příběh o lidech a titánech.
Tento první díl mangy je tedy pouhý drobeček ve spirále rozsáhlého děje.
The Death and the Strawberry
Tite Kubo (p)
Bleach mě neskutečně chytil. Za mě, velmi příjemný příběh který vás vůbec nepustí. Postavy jsou úžasné, stejně tak mi sedlo i fungování světa.
Hrdý Budžes
Irena Dousková
Knížku mi doporučila má učitelka, jako své srdcové dílo. Jsem moc ráda, že jsem dala na ni.
Jako člověk, onou dobou nepolíbený, mi přišlo líčení totalitního režimu velmi zajímavé. Bylo to skutečně ze života, pro mě odpočinek od učebnicového monologu.
Líbily se mi povedené narážky, někdy až děsivě reálně vykreslené postavy a hlavně chvíle, které k dětství patří.
Kniha mi osvěžila, jak jsem uvažovala před lety ale i jak těžká doba zastihla náš národ.
Velmi povedené.
Čarověník
Marie Rejfová
Příběh mě příliš nezaujal. Cením odvahu spisovatelky za odvážný román.
Mně osobně nesedla jména, ta mě hodně rušila.
Němý svědek
Agatha Christie
Má první Poirotovka.
Díky této knize jsem se zamilovala do detektivek podobného stylu. Příběh mě patřičně vtáhl, zaujal a přiměl mne listovat a uvažovat, kdo je sakra vrah - za mne známka dobře napsaného příběhu.
Pochlubím se, vraha jsem odhalila ale i tak jsem byla při Poirotově monologu v šoku, protože jsem jako motiv vraha měla něco naprosto jiného.
Za zmínku stojí i příjemný pejsek a jeho promluvy.
