HellFire121
komentáře u knih

Čtyři dohody rozhodně nejsou pro každého, protože pro jejich pochopení je nezbytné dosáhnout určité úrovně vědomí a najít jisté porozumění světa. Samozřejmě netvrdím, že je dokonalá, nebo že se podle ní má (nebo dokáže) někdo řídit. Osobně jsem s ní zažil krásné chvíle, ale jelikož jsem člověk, který neustále rád objevuje a zkouší něco nového, zapamatoval jsem si jen úplné základy a samotné dohody nijak nedodržuji. Přesto bych knihu doporučil každému. Velmi zajímavé je vrátit se k ní po letech a studovat svůj posun.


Terry Pratchett se trefil hned s první knihou ze série Úžasná zeměplocha rovnou do černého. Knihu jsem přečetl snad třikrát a pokaždé jsem se bavil. Eskapády Mrakoplaše, Dvoukvítka a dřevěné truhly jsou jednoduše úžasné. Další rozměr přidává knize vynikající překlad pana Kantůrka.


Svým způsobem velmi jednoduše psaná kniha, která mě na první přečtení nijak zvlášť neoslnila, ale napodruhé se trefila do černého, protože jsem byl v jistém životním přechodu, takže jsem význam knihy chápal zcela v novém světle. A takto má kniha zcela jistě dle mého osobního názoru také fungovat.


Filmové verze miluji nadevše, ale knihu jsem zvládl dočíst asi na 20. stránku. Neskutečně natahované popisy mě prostě a jednoduše ubíjely.

Vůbec nejkratší, ale o to zábavnější kniha ze Zeměplochy. Kolikrát jsem se smál od plic.


Naprostá povinnost pro všechny fanoušky světa Warcraftu. Při čtení jsem od knihy doslova nemohl odtrhnout oči a kdybych mohl, přečtu ji jedním dechem.


Kniha, která mi otevřela oči a odtemnila mysl. Souvztažnost nemocí a dysbalancí těla s životním stylem je tak jednoduchá, že mě tato souvislost nikdy nenapadla.


Bylo to stejně skvělé, jak si to pamatuji z prvního přečtení :D. Škoda jenom, že Broxigar byl totálně upozaděný.


První dvě třetiny, kdy Arnold popisuje svou cestu z Austrálie do Ameriky jako kulturista a následný přerod v hollywoodskou filmovou hvězdu, byly skvělé. Když ale přišla řeč na politickou kariéru, knihu jsem nedokázal dočíst.

Lucidní snění mě neskutečně přitahuje a přesto, že kniha poskytuje skvělý návod k tomu, jak jej docílit, se mi doposud nepodařilo tohoto stavu dosáhnout :(.


Klasický King. Při čtení jsem si připomněl, proč jsem jeho knihy přestal číst. Hodně se opakující témata a detailní popisy brutálních smrtí mi opravdu nesedly.


Doteď si vybavuji, jak jsem po přečtení Čtyř dohod s entuziasmem naběhl do knihkupectví a koupil jsem Pátou dohodu. O to větší zklamání mě čekalo, když jsem se pustil do čtení, protože jsem jaksi nedokázal pochopit, co tím chce autor říci. Až po několika letech jsem ji vytáhl ze šuplíku a tehdy jsem prohlédl.


Richard A. Knaak je autorem dnes již legendárních knih ze světa Warcraftu. V tomhle případě spojil síly s jihokorejským ilustrátorem a výsledek je tristní po všech stránkách. Ano, smyslem tohoto komiksu bylo zcela jistě představit jiný styl, ale sledovat místo elfů postavy spíše asijského vzezření je prostě mimo. Do světa Warcraftu mi to vůbec nesedí. Příběhově taky není o co stát a při čtení jsem měl pocit, že tady někdo chtěl jenom rychle přijít k penězům. Kdybych knížku nedostal, tak nákupu hodně lituju.


Přestože rozjezd druhého dílu je velmi pomalý a vadilo mi neustálé opakování děje z předchozí knihy, asi od poloviny nám tyto nedostatky autor vynahradí více než dostatečně. Obzvláště přeměna Nelthariona v Deatwinga je velmi působivá, stejně jako počínající přerod Illidana ze zbrklého, ale skvělého čaroděje, na jednoho ze záporáků.


Kdyby si měl každý člověk na světě přečíst jednu jedinou knihu, dal bych jim do ruky právě tuhle perlu od Masaru Emota.


Musím se přiznat, že způsob autorova výkladu zdál se mi poněkud těžkotonážní. Kdybych řekl, že jsem se dočetl alespoň do poloviny, lhal bych.

Zajímavé nahlédnutí do zákulisí masového průmyslu a způsobu, jakým velké řetězce obelhávají zákazníky.
