helsingalia komentáře u knih
Když jsem ji dostala do ruky, doufala jsem v trochu něco jiného. Nakonec byla tato kniha plná překvapení. Někdy positivních, někdy negativních. Čekala jsem příběh(y) z 19. - 20- století z prostředí psychiatrických léčeben. Nakonec z toho vzniklo něco mezi románem, strašidelnou historkou k táboráku a fantasy. Přesto jsem, knihu zhltla jedním dechem a užila jsem si jí. Za ten konec ale strhávám jednu hvězdičku. Přece jenom to mohlo skončit jinak.
Očekávala jsem něco méně fantasy. Je to dobrá kniha, ovšem já doufala, že jsem konečně našla něco bez vlkodlaků a upírů. Něco méně nadpřirozeného.
Knihy Hra o trůny jsem si strašně oblíbila. To vtažení do děje, které G. R. R. M. dokáže vytvořit, je prostě úžasné. Mím vlastním způsobem jsem si zamilovala většinu hlavních hrdinů, od ze začátku tak nesmělé Deanerys po hyperaktivního Brana (spíš dříve než později mrzáka) přes Tyriona, který neví, kdy zavřít pusu. Líbí se mi to napnutí, kdy vůbec netuším kdo kdy zemře. U většiny knih je mi hned na začátku jasné, kdo je záporák, kdo zemře a kdo koho zradí. Tady ale neexistují záporáci, nejsou tu všichni jen černí a bílí. Jsou šedí. Každý je jiný, a každý se i jinak chová, ale jak můžu o Robbovi prohlásit, že je záporák, a o Joffreym ne? Nebo naopak? Toto je kouzla Sedmi Království. A já jsem mu propadla, a bojím se, že víc než je zdrávo.