Heřmis komentáře u knih
Já si nemohu pomoci, ale Tom Robbins si zkrátka zaslouží plný počet a to snad u každé své knihy. Jeho knihy jsou poučné, zábavné, smyslné, k zamyšlení a vše je skvěle namixované. Říkám si, že kterákoliv jeho kniha by mohla mít místo v TOP 100.
Mně osobně je jedno, zda byl McCandless blázen, snílek nebo sobecký sebestředný idiot, protože mi vždycky byli a budou tito dobrodruzi sympatičtí a je jedno, zda stopuje, chodí pěšky okolo světa nebo jede na kole skrz poušť. Vybral si vlastní cestu a zemřel velmi mladý, ale pravděpodobně ty poslední roky prožil šťastně a hlavně svobodně podle své vůle. Kniha se mi líbila a mohu doporučit také stejnojmenný film.
Za mě paráda. Styl pana Fukse mi sedí. Pan Kopfrkingl je zvláštní figurka a já díky filmu, který jsem viděl dříve, měl stále před očima pana Hrušínského. Zajímavé počtení.
Ano, Hrozny hněvu jsou opravdu pokladem, o tom žádná. Příběh je velmi autentický a jediné, čeho jsem litoval, bylo to, že už je konec. A úplný konec, i když zůstává pro čtenáře otevřený, je taky slušná káva. Plný počet, samozřejmě.
Tato kniha je skutečně vynikající a od první strany neskutečně čtivá, i když z obsahu opravdu mrazí. Právem je v seznamu TOP knih - doporučuji každému k přečtení.
Moje první kniha žánru S-F. Dříve jsem se mu vyhýbal, ale po této knize si čas od času něco přečtu. Označil bych to za klasiku žánru.
Na knize nejvíc oceňuji, že skutečně navozuje takovou mrazivou, strašidelnou atmosféru, že se při čtení normálně bojíte :), což se kolikrát nepovede, ani zaručeně "kultovním" hororům. Je to velmi čtivé a kniha se těžko odkládá. Doporučuji k přečtení.
Tady pozor. Jedná se o severskou literaturu, ale není to žádný thriller, krimi ani letošní bestseller - zaplaťpánbůh. Je to skutečně velmi klidně plynoucí kniha, která vlastně ani nijak není uceleným příběhem - spíš jsou to takové střípky, storky ze života na ostrově, který obývají svérázné postavičky. Krásně napsané. Velká škoda, že od tohoto spisovatele nebylo do češtiny přeloženo více děl.
Já nejsem čtenář sci-fi, ale tuto kultovní knihu jsem si prostě chtěl přečíst. Je to skutečně nadčasová záležitost, čtení je velmi poutavé a konec :) .... Zkuste taky a uvidíte.
Za mě tedy podprůměrné hodnocení. Čtyři základní myšlenky (dohody) jsou samozřejmě v pořádku a určitě se jimi člověk může řídit, ale autor u každé myšlenky omílá stále dokola to samé, zřejmě aby vzniklý text vydal na knihu. Skutečně nechápu, jak z tohohle dílka vytěžil p. Dušek tak skvělé řečnické představení a navíc to pěkně přiohnul na české podmínky - např. výchova dětí a vzdělávání ve škole. U Duškova představení se totiž pobavíte, donutí vás se zamyslet a některé věci přehodnotit. Kniha je ale vážně slabá.
Jedná se o útlejší prózu, než jsme od Waltariho zvyklí, ale jen co do počtu stránek. Příběh je to velice silný, vyspělý a skutečně úchvatný. Jedná se o poklad světové literatury a samozřejmě zaslouží plný počet hvězd.
Přes poezii moc nejsem, ale na Havranovi je zajímavé, kolik již zlákala českých básníků k vlastnímu překladu. Viděl jsem jich asi 16 a je parádní vidět, jak si s tím jednotliví autoři poradili.
Jedná se o oddychové zábavné počtení a kdo má rád Tři sestry a občas si zahuláká jejich texty s kapelou na koncertě, tak se alespoň dozví pár souvislostí. Fanánek je dobrý vypravěč a ještě lepší textař.
Tato kniha je skutečně protkána strachem z Nepřítele. Dále by mohla mít podtitul - Návod na hry v klubovně a venku - protože zejména v první části knihy je v každé kapitole detailní popis nějaké hry, popř. nového bobříka. Osobně mi vadí, že nejsou vysvětleny záhady, kterými se jednotlivé kapitoly zabývají - např. kdo to byl tenkrát ve věži, kdo založil ve věži oheň, kdo ukradl chleba z táborové kuchyně apod.
U Toma Robbinse musím dát plný počet - jinak to nejde. Jeho knihy jsou skvělý mix filozofie, mytologie, erotiky, humoru, zajímavých míst a osob. Doporučuji všem k přečtení.
Já jsem čekal větší dobrodružství z divočiny a osamělého života v přírodě, ale Thoreau většinu knihy vypočítává, kolik ušetřil tím, že se dřel sám jak mezek a kolik tím, že velice střídmě jedl. Ovšem byla to jeho vlastní cesta...
Na tuto knihu jsem se chystal poměrně dlouho. Nejsem moc čtenářem fantasy, ale nevím, jestli to je pravý důvod toho, že těch mytág na mě bylo nějak moc. Přišlo mi to takové překombinované. Dávám průměrné hodnocení.
U knih Toma Robbinse bych zavedl další hvězdičku, než max. 5. I když se zde nejedná o nový bláznivý román, ale jakési memoáry, tak počtení to je opravdu výborné. Jako vždy se pobavíte, něčemu přiučíte, zamyslíte a pak si řeknete, že to je sakra bohatý život. Pro uživatele, kteří mají účet na Twitteru a vládnou trochu angličtinou, pak doporučuji účet Toma Robbinse k odběru. Padají tam z něj moudra jak na běžícím pásu.
Mě zaujal námět a proto jsem po knize šáhnul. Asi tak u 80té strany jsem se ale začal nudit, protože skupina stále jde, jde a občas někdo odpadne a to váš čeká ještě cca dalších 200 stránek, na kterých se děje právě stále to samé. Navíc i samotný konec je takový nemastný neslaný, takže za mě zklamání, což není u Kinga (nebo Bachmana) poprvé.
Inu, co k tomu dodat? Určitě se nejedná o oddychové počtení na jeden večer. Je potřeba trochu zapojit závity a číst i mezi řádky. Asi se to nebude všem líbit, ale já jsem spokojen. Děj plyne v poklidu do "zdárného" konce.