hledaseniki komentáře u knih

Devátý spolek je kniha, která vládla v minulém roce zahraniční knižní scéně, někdo si knihu zamiloval a někomu se naopak nelíbila a měl problém ji dočíst, já patřím do toho prvního tábora.
Od Leigh Bardugo jsem dosud nic nečetla, takže to bylo mé první setkání s úspěšnou autorkou, kterou milují lidé po celém světě. Takže naprosto nezaujatě mohu říct, že Leigh Bardugo umí psát. Ještě předtím než jsem se pustila do knihy jsem měla hrůzu z té bichličky. Asi nejzásadnější problém této knihy je to, že autorka neztrácí čas a hned v první kapitole nás vhazuje do rozjetého vlaku, takže jako čtenář máte velký problém pobrat, co se to vlastně děje. Postavy neznáte, neznáte ani pořádně děj, znáte jen to, co jste se dočetli v anotaci a to není mnoho, takže tohle tápání byl asi největší problém, který jsem s knihou měla. Jakmile tohle překlenete a začnete se v ději a postavách orientovat začíná neskutečná jízda, nechci říct, že má kniha pomalé tempo, ale prostě si tak nějak plyne podle sebe, jsou chvíle kdy na pilu netlačí a pak jsou chvíle, kdy vás příběh tak pohltí, že knihu nemůžete ani odložit.
Temný příběh spolků a navíc detektivní zápletka, to byl ten důvod proč jsem se do té knihy pustila a nebyla jsem zklamaná. Hlavní hrdinka Alex, je ženská dle mého gusta, s ničím se nepárá a to je mi sympatické, fandila jsem jí, dychtila jsem po odpovědích a byla jsem napnutá jak struna. Tohle mi vyloženě sedlo.
Nezbývá než si čekání na další díl ukrátit další autorčinou knihou, protože prostě není zbytí.

15.12.2020

Hlavní hrdina - doktor se nechá zlákat od neznámého muže na výpravu po lese za pokladem. Ono to takhle zní celkem pěkně, jenže ve finále to dopadlo katastrofálně. Hlavní hrdina mi k srdci nepřirostl, jeho chování mi přišlo někdy až tak pitomé, že jsem si říkala, že to snad není možné, lékař co se chová jako idiot, ale i doktor je člověk, takže budiž. Kniha není příliš obsáhlá, má něco přes 300 stránek a když budu upřímná, tak se tam skoro vůbec nic neděje, autor do příběhu ze začátku zapojil drogové magnáty a tím to trochu přiostřil, jenže jakmile skupinka vleze do lese už to jde s příběhem z kopce, přitom by to mělo být naopak. Je to celé hrozně plytké, nudné a do čtení se musíte vyloženě nutit nebo alespoň já jsem se do toho nutila, abych to měla co nejdřív za sebou. Dialogy také za moc nestojí a zrovna tak postavy, asi nejzajímavější byl Anton, ale ačkoliv to byl šéf výpravy, skoro nic o něm čtenář neví a v průběhu ani nic nezjistí. Očekávala jsem, že ten název knihy má nějaký význam, pokud nepočítám, že viděli černou řeku. Postrádám tam hlubší myšlenku, smysl. Když dojde na vraždy tak jsou neoriginální a přiznám se, že kdo vraždí mi bylo tak jedno jako málo co. Některé pasáže jsou hodně nadnesené a vyloženě vycucané z prstu, obzvláště, když se na scéně objevují anakondy (což je až v samotném závěru) Velké odhalení má být zřejmě velký šok pro každého čtenáře, ale jak jsem říkala jednak mi to bylo jedno a za druhé, jsem tohle přesně očekávala. Dobrodružný thriller si představuji docela jinak a pokud autor zamýšlel poslat skupinu lidí do lesa a to má být to dobrodružství, tak se obávám, že to ani zdaleka nestačí. Mám tu ještě jednu knihu od autora, ale budu muset hodně váhat, zda jí dám šanci, protože tohle bylo utrpení a hledat na knize něco pozitivního je úkol nesnadný.

10.04.2017

Kniha Jedenáct poukazuje na sílu jednoho okamžiku, který dokáže ovlivnit životy mnoha lidí v tomto případě jak samotný název knihy napovídá, ovlivní jedenáct životů. Mark Watson prakticky vypráví příběhy obyčejných lidí a jejich obyčejných životů, které ovlivní Xavier tím, že před vším zavírá oči. Jeho vyprávění ze začátku působí hodně chaoticky a to především protože se na několika stránkách setkáváme s takovým množstvím postav, které čtenářům dělají v příběhu zmatek, ale čím víc se do příběhu zamotává tím víc se začíná orientovat a za nedlouho není po chaosu památky. Watsonův styl psaní s největší pravděpodobností sedne každému, je to čtivé, vtipné, hořké a mnoho čtenářů se díky životním situacím mohou s postavami lehce ztotožnit.

05.05.2016

Dlouhou dobu jsem knihu chtěla, když se mi konečně povedlo jí získat ponořila jsem se do ní jedna báseň. Začátek byl docela zmatený, protože v příběhu se vyskytuje velké množství postav a skáče se (ne moc často)ze dvou časových úseků. Když se, ale začnete orientovat, číst Zaklínače duší je splněným snem čtenáře detektivek, protože přesně Zaklínač duší je, vynikající detektivka ve které jsem našla několik společných znaků s mou milovanou Agathou Christie. Nikdy dřív jsem se blíž s německý autorem Sebastianem Fitzekem nesetkala, ale už teď říkám, že si velmi ráda přečtu jeho další knihy. Jeho styl psaní je mi sympatický stejně jako myšlenka příběhu a můžu říct, že jsem velmi ráda, že jsem knihu sehnala a určitě se k ní vrátím znovu a co víc, své čestné místo má hned vedle Christie (v mé knihovně).

09.02.2015

Kniha s temnou obálkou se čte velmi jednoduše, dokážete jí přečíst za jeden večer nebo za jedno odpoledne, to je její velké plus, přesto, že příběh má dost neobvyklou a velmi zajímavou zápletku, která dle mého názoru nebyla využita naplno, stejně jako to, že díky tomu, že kniha má něco okolo 180 stránek tak čtenář byl ochuzen o to poznat postavy pořádně, dostat se jim pod kůži, to mi přišla jako škoda.
Do hororového žánru bych to nezařadila, protože to by se kniha musela pyšnit nějakou tou pořádně temnou zápletkou, přesto znepokojující určitě byla. Kniha by to byla skvělá, kdyby se autorka držela té její hlavní myšlenky a dokázala z ní vytěžit mnohem víc!

16.01.2015