Hobo komentáře u knih
Pravda, kniha obsahuje propagandistická klišé, ale nám to zas až tolik nevadilo. A nenasákli jsme. Čtení to bylo pěkné. Ostatně, v dnešní literatuře to není o moc lepší. Já na Ariela vzpomínám s láskou.
Několik časopisů jsem přestal odebírat kvůli jejich informování o mediální krizi, tuto knihu jsem si koupil. Nelže.
Co napsat k Vermeerovi a především autorům této publikace? Díky, díky, díky.
Nevím, jak bych hodnotil knihu dnes, ale fakt je, že tehdy, ve svých dvaceti, byla jako blesk. Jak námětem, tak zpracováním.
Román, který na mne svého času hluboce zapůsobil. Nesporně silně a působivě popsaný problém, který v té době cloumal Spojenými státy a který námětově oslovil i mnohé další Lewisovy kolegy. Dnes je zajímavá i konfrontace se současností - kam to vede, když se něco přežene. Nicméně takto lidstvo osciluje i kolem jiných problémů...
Stojí za přečtení.
Dostal se ke mně pouze tento díl Hry o trůny a zřejmě jsem skočil přímo do neznámých bažin. V jednotlivých rovinách příběhu různých osob jsem se v zásadě nevyznal. Kniha postrádá linii hlavního hrdiny a v tom chaosu různých osob jsem nenalezl, s kým se ztotožnit. Přitom to evidentně má hlavu i patu. Přičítám to tomu, že mi chyběla 1. část a hodnotím proto neutrálně. Doufám, že se mi podaří všechny části zkompletovat a pak se možná k hodnocení vrátím.
---------------------
Tak jsem sehnal dílo v celku a začal od úplného začátku. Příběh dostal konzistenci a nezbývá než původní 3 hvězdy rozšířit na 5.
Uvažoval jsem, že jednu hvězdičku uberu kvůli typografické (a překladatelské) úpravě, ale nakonec jsem jednu přidal kvůli obsahu. A ten je opravdu závažný.
Během života všichni zápasíme s nejrůznějšími konspiračními teoriemi - pravda? nepravda? A během života zjišťujeme, jak se některé z nich z konspiračních mění v reálné! A informace o léčebné metodě, která už ve 30. letech minulého století platila, jsou skutečně hrozivé. Jsou o reálné situaci, kdy lidé spojeni zájmově proti pravdě bez skrupulí zarazí nejen nadějný výzkum, ale už i úspěšnou léčbu a zaviní tak úmrtí milionů lidí. Ale to už si přečtěte... Stojí to za to.
Je poměrně zajímavé přečíst si o sociální politice z dob, kdy vznikala, a navíc ještě z Rakousko-Uherska a z doby uprostřed 1. sv. války. Tedy spíše se jedná o politickou ekonomii, nikterak to ovšem nevadí. Dobře se dá přemýšlet nad tím, kam se svět za těch sto let posunul a jak se sociální politika změnila z dobrých úmyslů ve zlý nástroj manipulace a útlaku. Někde zřejmě udělali soudruzi z NDR chybu... Nicméně nemám v úmyslu psát z mých myšlenek, které se mi vynořovaly, dlouhou esej, to ponechám myšlenkám dalších přemýšlejících čtenářů.
Začal jsem, aniž bych něco tušil o jakýchsi trhlinových válkách. Ale hlavně, že jsem si četbu dobře užil. Skvělý zážitek od začátku do konce.
Mám rád takové knihy, ve kterých nejde primárně o sloh, ale o život. Tato k nim patří. Líčí velmi přesně, jak posuzovat jakýkoli handicap - neučinit jej centrem, nesoustředit se na něj jako na překážku, ale prostě rozvíjet potenciál, který je v každém člověku. I mne během života obklopovali odborníci, kteří nade mnou už předem zlomili hůl, v podstatě mne přesvědčovali, abych se připravil na roli poživatele důchodu; že bych mohl žít produktivně, nad tím se v nejmenším nezamysleli.
A navíc je to dobré čtení, byť tak lineární. Je lineární jako život, a ten popisuje, jiné nároky si nedává. Tím je uvěřitelnější. Navíc je to příběh o rodičovské, především mateřské lásce.
Opravdu stručný životopis, ale i z něho je zřejmé, jak je všechno jinak, než nás učili a učí.
Při četbě jsem silně přemýšlel, nakolik odlišní museli být současníci Waltera Scotta, kteří tolik obdivovali jeho romány. Je jisté, že my hledáme v literatuře jiné hodnoty, dnes musí děj plynout spíš rychle než pomalu, popisy zredukovány na minimum. Jsme jistě povrchnější a naše literární nároky poznamenány následným vývojem literatury. Avšak to základní zůstává: tehdejší lidé byli jiní. Klidnější a do jisté míry dospělejší. Soudím, že dnes by námět, který Scottovi zabral přes 600 stran, vystačil dnešnímu autorovi maximálně na 100 stran.
Pirát mi dal svou rozvláčností a popisností, při níž se zdánlivě nic neděje, trochu zabrat. Dialogy nepřesvědčivé, stejně jako charaktery. Jednání občas nepochopitelné. Ale budiž, prokousal jsem se tím...
Vysoce přesná, detailní a ve všech významech slova vyčerpávající monografie - pro člověka, který se o věc zajímá nikoli z vědeckých, historiografických či studijních důvodů téměř nečitelná. Prokousával jsem se tím velmi dlouho. Na čitelnosti nabrala cca v polovině textu, kdy se autor začal věnovat rozboru Mussoliniho textu "Jan Hus, muž pravdy". Opět podrobný výčet všech Mussoliniho omylů a chyb. Na závěr otištěna samotná Mussoliniho publikace, ze které je jisté, že jako stylista nebyl Mussolini špatný...
O lásce, jak se o ní dnes již nepíše, stylem, který se dnes již nepoužívá, neboť všichni spěcháme, byť nevíme kam. Útlá knížka s šesti povídkami. Vraťme se všichni do dob, kdy akčnost nebyla primární, a možná objevíme zapomenutou krásu a sílu slova.
Hodně, opravdu hodně mýtů, které přinesla současná doba, upadá a ukazuje se jako lži. Kdy začnou padat také lži o křesťanství, zejména katolickém?
Víc než o detektivku jde o vinařskou novelu. Zvlášť mě zaujaly pasáže o moderní době, ničící tradiční vinařskou krajinu. Jedna ukázka:
"Plnou hubu teorií, slavný Le Corbusier, ideologický podvodník, komunistický nadutec, který se prodával majitelům, aby nastavěl králíkárny pro proletáře. Kašlu na ty prodavače iluzí, kteří kážou sociální spravedlnost, psance této země, lidský rod a všechno to svinstvo a kteří se přitom cpou a plní si kapsy penězi. A navíc nám, pane, pořád kážou morálku a dávají nám lekce o tom, jak máme žít. Nikdo nikdy neposlouchá ty, kteří opravdu myslí, protože myslet, to vždycky znamená škodit. ….. Bylo by potřeba vyhodit do povětří všechny ty univerzity a školy, kde už nikdo neumí latinsky a kde si všichni myslí, že Roland Garros byl tenisový hráč. ….. Le Corbusier miloval slávu, medaile a peníze. Ten zmetek nenáviděl obyčejné lidi. Nic o nich nevěděl. Protože lid, to smrdí, je to cítit potem, nadělá to spoustu dětí, neumí to správně mluvit."
Pravda je, že nejsem liberál, pravda je i to, že se nepokládám za člověka, který by byl přesvědčen, že demokracie je ten nejlepší systém pro život (natož liberální demokracie), takže by mi obsah měl být sympatický. Však jsem to taky s chutí otevřel, byl jsem však zklamán. Publikace je přesně z těch knih, které předkládají vizi, jak by svět měl fungovat; takže předkládají ideologii. Autor porušuje všechny konzervativní zásady, o kterých psal již Edmund Burke či Russell Kirk - prostě tady vám předkládám, jak vytvořit šťastnou společnost. Mírně to přeháním, ale ne zas tak moc. Kromě několika věcných chyb, které jsem nalezl, je základní chyba v tom, že autor předkládá vizi, která tady už byla a uplynula. Nikdy nevstoupíš do téže řeky. Takto je to neuskutečnitelné.
Kdyby ta tragédie, které je třeba zabránit, a kvůli níž je vyburcována bezmála polovina New Yorku bez proudu, nespočívala v hrozném nebezpečí nedobrovolného vytetování znaku na ruce, možná by šlo o docela zajímavý popis, co se může stát v supermegapoli bez elektřiny...