HollyUndead komentáře u knih

Tenhle příběh by v dnešní době asi moc žen nepotěšil (a není se čemu divit). Přeci jen feminismus se stále ještě ozývá, což je v určité míře v pořádku. A samozřejmě, musíme brát ohled na to, že je to dílo ze 16. století. U Shakespeara se mi líbí hlavně ten jazyk, jakým svá díla psal. I když se jedná o komedii, stále se mi líbí styl a jazyk psaní.

13 04.06.2023

Už dlouho jsem se nepustil do nějakého historického románu. Sáhl jsem po tomto a rozhodně nemohu litovat. Kniha se četla skvěle a vtáhla mě do děje hned v prvních stránkách a pustila mě až na konci. I přes to, že eunuch Taita byl naprostý všeuměl hodný titulu mistra Leonarda Da Vinciho, jeho osobnost mě upoutala a získala si svou přízeň po celou dobu příběhu. Stejně tak Tanus, královna Lostris, její syn Memon či také faraon Mamos. Samozřejmě, některé pasáže jsou trochu přehnané, ale i tak mi to nijak nebránilo, abych si příběh do sytosti užil a hltal jej do samotného konce. Těším se, až vytáhnu další díl této série.

13 03.06.2023

Tento román moc neupoutal mou pozornost. Příběh byl poměrně napínavý, hlavní postavy mi byly sympatické, přesto však tomu něco chybělo. Něco překvapivého. Nějak jsem se nemohl do toho začíst, nezaujal mě natolik, abych hltal stranu za stranou a ten příběh mi nedal spát. Takže stručně řečeno - kniha mě ani neohromila, ani nijak neurazila, takže ji hodnotím jako takový průměr.

4 19.05.2023

Mé druhé setkání s dílem R. L. Stevensona (jako první jsem četl Černý šíp) a opět velmi povedený a napínavý příběh. Autor nás tentokrát zavedl na tajuplný ostrov s pokladem kapitána Flinta. Prostředí plné rumu, lodí, moře, ale také klamů, lží, podrazů a smrti různými způsoby. Tohle všechno přispívá tomuto dobrodružnému a napínavému žánru. Moc se mi kniha líbila a věřím, že se jednoho dne k tomuto příběhu znovu vrátím.

18 12.05.2023

Tato útlá knížka se mi moc líbila. S dílem Čechova již mám svou zkušenost, a moc se mi líbí jeho styl. To, co Dostojevskij nebo Tolstoj popisují na několika stovkách stran, dokáže Čechov vyjádřit v několika málo desítkách stran. Ne nadarmo se mu říká mistr sociální mikroanalýzy. Jelikož znám ruskou historii, stačilo mi jenom pár vět k tomu, abych poznal, kterou sociální skupinu daná postava charakterizuje. Navíc bych řekl dost věrohodně. Je tedy evidentní, že název "komedie" je spíše komický, protože tato komedie má dosti tragický charakter. Jediné, co bych vytkl, tak ve vydání z roku 2005 jsem nalezl na těch 68 stranách až moc překlepů či podobných pravopisných nedůrazů.

10 03.05.2023

Tahle kniha Deavera mi hodně připomínala špionážní romány od Roberta Ludluma (např. Holcroftova úmluva). Styl Ludluma mám moc rád, Deavera taktéž, takže knihu hodnotím víc než pozitivně. Nacistická tematika ve mne vždy vyvolá silný dojem, což je ale naprosto v pořádku. Kniha byla napínavá od začátku do konce, román je plný zajímavých zvratů. A ten název - Zahrada bestií - je zvolen víc než trefně.

11 30.04.2023

Přiznám se, že má očekávání, co se Fausta týče, byla o něco větší, než jsem od autora dostal. Nicméně i tak považuji toto dílo za hodnotné. Chvíli mi trvalo, než jsem si opět zvykl na lyricky psané dílo, ale jakmile jsem se více začetl, musím lyrickou část opravdu ocenit. Z velké části dávám takové hodnocení právě díky zvolenému jazyku a stylu psaní. Některé pasáže mi tedy dávaly zabrat a ani po přečtení knihy mi nebylo zcela jasné, jakou měly hrát roli. Třeba při případném druhém čtení mi to bude jasnější.

10 24.04.2023

Tahle kniha mi před zhruba 10 lety otevřela brány k napínavé literatuře. K detektivkám, kriminálním a špionážním románům a thrillerům. I když nejsem žádný technický či matematický mág, Brown dokázal všechno podstatné vysvětlit tak, že mě to bavilo, že mě technické stránky věci neodradily, ba co víc, že příběh utekl jako voda, ani jsem se nedokázal vzpamatovat z toho, že už je konec. Jistě, některé situace byly poněkud přehnané nebo neuvěřitelné, ale od toho se píší romány. Ne vždy odpovídají realitě. A někdy je realita dost nereálná. Takže proč ne.

8 19.04.2023

(SPOILER) Tuhle knihu jsem četl již před lety, ale musel jsem se k ní prostě znovu vrátit. Patří k mým nejoblíbenějším knihám nejen od Remarquea, ale k nejoblíbenějším knihám vůbec. Neskutečně silný román, který mě dostal již podruhé. I když už válka dávno skončila, lidé, kteří ji prožili, si nesou následky pozitivní (přátelství) i negativní. Těch negativních je samozřejmě daleko více. Smrt, hlad, bída, smůla, neštěstí, lhostejnost, málo peněz a beznadějné vyhlídky na budoucnost.

Velice výmluvný je přímý citát z knihy, který popisuje tehdejší víru v Boha a v život: "Oslněnýma očima jsem se zadíval k nebi, k tomu šedivému, nekonečnému nebi nějakého pomateného boha, který vymyslel život a umírání, aby se pobavil."

Remarque je pro mě král válečné literatury, protože psal romány nejen o době první světové a druhé světové války, ale válka je přítomná i v dílech, které nelíčí válku jako takovou, ale i její velice tragické následky obyčejných lidí. A musím jedním dechem dodat, že jsou tyto následky podobně silné a tragické jako přímo ty válečné.

Tuhle knihu jsem poprvé četl k maturitě, to znamená zhruba před 8 lety, nyní jsem se k ní s radostí vrátil. Opravdu povedený krátký román (či novela?). Z některých částí knihy mi doslova běhal mráz po zádech. Jen jedna část, tedy výčet všeho, co Dorian vlastnil, mě nebavila. Nicméně dílo je plné myšlenek, které opravdu oceňuji. Je až zarážející, jak jedno rozhodnutí dokáže změnit celý život. Navíc jsem si uvědomil, jak nás může jeden člověk v našem životě neskutečně ovlivnit, pokud mu to dovolíme. Tohle je zkrátka kniha, která nezestárne a vždy dokáže předat cenné životní hodnoty.

13 06.04.2023

Čtvrté pokračování mne svým napětím a skvěle propracovaným příběhem opět nepřekvapilo. Je těžké srovnat, který z dílů byl nejlepší. Každý díl této série měl něco do sebe, každý byl čtivý, každý nabídl složitou zápletku, skvělý popis krajiny a atmosféry a zajímavé nové postavy či pokračování v příběhu těch postav starších. Když zareaguji na některé předešlé komentáře, vůbec mi nevadí, že se stále řeší Hirtmann nebo Marianne. Naopak, i například v krimi seriálech uvítám, když se nějaký sériový vrah vrací a policie jej nedokáže vypátrat a dostat. Když je série o dobrém policistovi, musí mít také dobrého pachatele, čímž Hirtmann bezpochyby je. Jsem tedy zvědavý, jak to bude dál pokračovat a těším se na již páté pokračování. Zatím jsem touto sérií nadšen.

13 02.04.2023

Tahle série mi opravdu sedí. I třetí díl se četl náramně i přes svou rozsáhlost. 607 stran jak nic. Kniha byla velice napínavá a čtivá, napětí se dalo krájet, místy běhal mráz po zádech. Na rozdíl od předchozích dvou knih byla trochu odlišná stylem vyprávění, postavami i zápletkou, což velice kvituji. Nezbývá mi než opět doporučit tuto sérii a pokračovat směle dál, na což se moc těším.

20 25.03.2023

Tahle kniha mě skutečně po celou dobu držela v napětí a v nevědomosti, kdo je oním pachatelem. Musím říct, že téměř každá žena v tomhle románu byla dost naivní, ale takhle to už hold musí být, jinak by to nebylo vůbec napínavé. A musím říct, že vrah byl opravdu hodně vyšinutý, šílený a děsivý, nesnášel jsem ho už od prvních stránek. Knihu určitě doporučuji a těším se na další pokračování této "neworleanské" série.

4 13.03.2023

Mé druhé setkání s Agathou Ch. a první setkání se Slečnou Marplovou (knihu jsem dostal od své přítelkyně). Přestože se jedná teprve o druhou přečtenou knihu od královny detektivek, začínám již pomalu zmíněné přízvisko plně chápat. Svými nedlouhými, ale zato napínavými a poutavými, detektivními příběhy si získala mé vřelé sympatie. Doslova jsem hltal řádek po řádku a netrpělivě čekal, kdo stál za tím vším. Na závěr jen dodám, že můj typ na vraha byl špatný.

24 07.03.2023

Jsem rád, že jsem tuto knihu nečetl jako povinnou četbu. Tohle fenomenální dílo má v sobě tolik myšlenek, názorů, postojů, hodnot a mnoho dalších věcí, že by to má mladá a nezkušená hlava nedokázala pojmout, natož pak ještě pochopit. Do některých knih se musí zkrátka dospět. Jsem rád, že jsem tento román četl ve svých 26 letech, v době, kdy už dokážu posoudit psychologickou i společenskou rovinu, ale také velice přesvědčivou, skoro až vyčerpávající, charakteristiku ruské společnosti druhé poloviny 19. století. Dostojevskij se dotknul otázek náboženství, filozofie, psychologie, společenského postavení snad všech skupin - zkrátka jedná se o mnohovrstevnaté dílo, které se věru nečte snadno, ale díky té obsáhlosti dokáže vystihnout mnoho momentů a důležitých bodů tehdejší ruské společnosti. Věřím, že až se k tomuto veledílu jednou vrátím, objevím spoustu nových a jiných postojí či myšlenek než dnes.

21 04.03.2023

Jsem strašně rád, že tuhle knihu vlastním ve své knihovně. Bude tam zaujímat nanejvýš čestné místo, stejně jako samotný autor, kterého za jeho přičinlivost ve světě přírody všeho druhu velice oceňuji. Kromě toho, že je kniha psána ze srdce, je psána také velice poutavě a čtivě.

Taktéž velice cením to, že sir Attenborough udával pro své názory a myšlenky zdroje ze skutečných článků, výzkumů, pojednání, zákonů či jiných zdrojů. Přidává to nejen na věrohodnosti, ale také to vypovídá o tom, jak moc si dal záležet nad svým možná nejzásadnějším dílem ve světě literatury (ve světě dokumentární filmografie toho dokázal již opravdu mnoho).

To, že siru Davidovi záleží na každém kousku naší planety, je znát na každé stránce této knihy. Využívá pro podložení svých myšlenek nepřeberné množství důkazů, výzkumů a zdrojů, kromě toho také svůj bohatý život plný praxe a zkušeností (včetně pozorovacích schopností) ze života v přírodě i lidské civilizaci. Co ale hodnotím snad nejkladněji, tak je samotný fakt, že kniha není jen "brečení" a stěžování si na to, jak je všechno špatně, ale že autor nabízí hned několik cest, jak zabránit zkáze, o které píše v prvních dvou částech své knihy.

Věřím, že kdyby se kniha dostala k těm nejvlivnějším a nejbohatším lidem na této planetě (stejně jako se dostala k mé osobě), a kdyby si tuto knihu vrylo do srdce alespoň část z nich, svět by začal být ještě hezčím místem, než tomu tak v současnosti je.

15 04.02.2023

Tenhle román nebyl žádný zázrak, ale ani propadák. Četl se celkem dobře, ale, jak již zmínil čef, nenabídl nic převratného ani nového. Navíc dějovou linku přerušovala retrospektivní vyprávění, která ale, dle mého názoru, nedokázala příběh obohatit. Ovšem koncovka již byla velice napínavá, takže knihu hodnotím vcelku kladně.

2 01.02.2023

Tak tohle byla jízda, kterou jsem si moc užil! První díl se mi moc líbil, druhý díl je ještě o něco lepší. Opět délka tomuto románu vůbec nic neubírá, možná je tomu právě naopak. Nota Servazova soukromého života do příběhu skvěle zapadla. Po skvělé první části a výtečné druhé části jsem velice zvědav na další pokračování této série!

18 23.01.2023

Poněkud žasnu, jak Karel Čapek dokázal předvídat, jak velké nebezpečí číhá za našimi hranicemi, v sousedním Německu. A nejen, že tušil, co se stane, ale dokázal to i nesmírně poutavě zobrazit v díle velice dobře a trefně pojmenovaném "Bílá nemoc". Knihu jsem přečetl během pár hodin. Vřele doporučuji každému, kdo chce pochopit strach lidí z nacismu a z války, která přinesla většině lidem jen zkázu, bídu a někdy i nevyhnutelnou smrt.

21 30.12.2022

Je mi 26 let, už jsem leccos prožil, leccos jsem přečetl, ale tahle kniha na mne tedy zapůsobila opravdu převelice. Je to mé první setkání s tvorbou J. Seiferta a určitě není poslední. Každá báseň měla svůj smysl a své místo v této sbírce. Slova na mě působí velice jednoduše, ovšem pocity z jednotlivých básní už tak jednoduché nejsou, v čemž tkví alespoň část krásy Seifertovy poezie. Není moc dalších slov, kterými bych dokázal vyjádřit své pocity. Zkrátka mě dílo Maminka vzalo za mé melancholické srdce a jistě se k této sbírce jednou vrátím, třeba až zase nadejde chvíle na příjemné i méně příjemné vzpomínání.

39 29.12.2022