HollyUndead
komentáře u knih
Vrah andělů
Andrew Mayne
Musím říct, že mě velice překvapilo, jak se mi propojení kriminalistiky s iluzemi a "čarodějnictvím" líbilo. Byl jsem hodně zvědavý, jak tuhle tematiku autor pojme. Knihu jsem zhltnul jako malinu skoro za dva dny (jsem pracující člověk). Také na mě udělalo dojem, že Mayne čtenářům prozradil podstatu či detailní provedení mnoha kouzelnických triků. Do detektivního prostředí to skvěle zapadlo. Příběh byl napínavý a zajímavý od začátku až do konce. Nechci říct, že by mě konec zklamal, byl ale o něco slabší, než bych podle průběhu knihy očekával. Hlavní postava na mě působila velice sympaticky, nicméně mi trochu kazila dojem taková šedá eminence v pozadí, o které se pouze zmíním, ale budoucímu čtenáři neprozradím, o koho se jedná. Těším se však na další pokračování této série.
Noční lovec
Chris Carter
Tahle série se rozjela úžasným způsobem. Od prvního dílu jsem si Huntera a Garciu oblíbil, oblíbil jsem si spisovatelův rukopis a jeho styl psaní, oblíbil jsem si Carterovu koncepci detektivek, zápletek a případů či výběr vrahovy osobnosti a jeho motivy. Třetí díl - Noční lovec - pouze potvrzuje, že autor své kriminální případy umí velice dobře a čtivě vykonstruovat. Pokaždé nám nabídl jiným způsobem zvrácený a nesmírně zajímavý detektivní příběh. Určitě to není pro slabší povahy, příběh je drsný, krutý a nemilosrdný. Jsem velice zvědav, co nám, milovníkům kvalitních detektivek a thrillerů, Chris naservíruje v příštím dílu!
Canterburské povídky (24 povídek)
Geoffrey Chaucer
Po knize jsem sáhl s nevelkými očekáváními, nicméně dostal jsem o hodně více. Kniha předčila má nízká očekávání. Kniha nabízí nejen mnou očekáváné příběhy o rytířích či o víře, ale pojednává také o životech a příbězích prostších lidí. Navíc ty příběhy jsou často spjaté s realitou, takže z Canterburských povídek můžeme čerpat i cenné zkušenosti, kterými si prošli vypravěči příběhů či přímo jejich hrdinové. Autor skvěle vybral své vypravěče i příběhy, navíc je dokázal často i vtipně doplnit o příhody, které se vypravěčům staly po cestě. Škoda jen, že jsem se nedozvěděl, kdo vyhrál hostinským nabízenou cenu. Musím také vyzdvihnout překlad, protože jazyk, který byla tato kniha napsána, se mi velice dobře četl a veršová forma příběhu ve mně zanechala o hodně silnější myšlenkový i emoční dojem. S radostí se k této knize v budoucnu vrátím, protože si jsem jistý, že jsem ani z daleka nevyčerpal veškeré rady či hodnoty, které kniha ukrývá.
Spálený zimou
Pete Zacharias
První kniha tohoto autora mě velice zaujala. Musím říct, že byla velice napínavá, čtivá, temná, docela brutální, mrazivá a mohli jsme se dozvědět o opravdu mnoha obětech hned několika sériových vrahů včetně otce hlavní postavy - Rookera Lidströma. Rooker si vytrpěl opravdu velice krutý životní příběh, takže chycení nového sériového vraha, který mu navíc posílá nenápadné vzkazy a narážky, mu je důvodem pro každodenní nasazení kalhot. Kdyby nebylo detektivky Tess, upíjel by se k smrti ve své chladné chatě. Soucítím s ním, ale sympatický mi není. Každopádně kniha se mi líbila moc, příběh mě zaujal a jsem zvědavý, jestli tato série bude pokračovat. Pokud ano, rád si přečtu další díly této série!
Darke
Angie Sage
Podobně jako u Andynky, už ani já nevím, co k této sérii mohu napsat. Musím říct, že tato byla určitě nejtemnější. Tvorové budily odpor a znechucení, Marcia a Marcellus též jakožto mentoři nezklamali, takže co více k této knize dodat. Kniha se četla skvěle, téměř jedním dechem, no a už se těším, až se dozvím, jak to celé skončilo v příštím dílu.
Zákon násilí a zákon lásky
Lev Nikolajevič Tolstoj
Je až zarážející, jaké názory propagoval Tolstoj po napsání svých velkolepých románů jako je Vojna a mír nebo Anna Karenina. Nicméně každý spisovatel má svůj umělecký i myšlenkový vývoj a Tolstoj došel k tomu, že pravá a nefalšovaná láska vede skrz Boha, ovšem v nepokřivené a přímé formě. Kromě této lásky a neprotivení se zlu násilím kritizuje Tolstoj vlastně úplně všechno, takže není divu, že byl nakonec z církve exkomunikován. Musím upřímně říct, že s většinou jeho názorů z této knihy nesouhlasím. Všechno jsou to krásné myšlenky, je to i krásně a vznešeně napsané, ale zkrátka žiju v materiálním světě, proto se tímto nechám sice inspirovat, ale mou Biblí se toto dílko jistě nestane.
Vějíř Boženy Němcové
Jaroslav Seifert
Krásná básnická skladba skládající úctu nejen skvělé české spisovatelce Boženě Němcové, ale celému českému národu. Zachtělo se mi přečíst si po nějaké době básně a sáhl jsem již podruhé po českém nositeli Nobelovy ceny za literaturu. Nelituji. Nádherná skladba o Božence, české zemi, českém národu, české přírodě. Musím říct, že básnické skladby jsou opravdu věčné, neboť skrytě i přímo vyjadřují myšlenky, které byť mohou zapadnout prachem, nicméně nikdy zcela nezmizí.
Největší hříšník
Lisa Jackson
Zatím poslední díl této série patřil určitě k těm o něco slabším, ale přesto jsem udělil 5 hvězdiček, protože kniha byla velice čtivá, příběh byl zajímavě poskládaný a prostě Bentze a Montoyu jsem si hodně oblíbil. Vrátila se i Kristi, jejíž příběh mě také dostal a jsem rád, že jej autorka opět oprášila. Otcem Johnem série začala a Otcem Johnem série, možná prozatím, skončila. Autorka nám naznačila, že možná ještě v této sérii bude pokračovat, a to hlavně rodinou Montoyových. Mladšího z detektivů určitě čeká zajímavá budoucnost. Trochu mi už hlava nebrala některá rozhodnutí či myšlenky hlavních postav, ale z nostalgie a oblíbení celé této série jsem se rozhodl být s hodnocením shovívavý a udělit maximální počet hvězd. Určitě vřele doporučuji!
Popravčí
Chris Carter
Tak tohle bylo hodně drsné, skoro až bestiální. Druhý díl byl ještě krutější než první. Nicméně takhle nějak si představuji topovou detektivku o sériovém vrahovi. Originální, napínavá až do konce s překvapivým koncem, čtivá a vyvolávající zájem dozvědět se více o pachateli a jeho motivu k tak brutálním zločinům. Příběhem nás provádí nový snaživý policista Hopkins, o něco zkušenější sympaťák Garcia a introvertní kriminalistický génius s poruchou spánku (insomnií) - detektiv a psycholog sériových vrahů Robert Hunter. A když jsou detektivové sympaťáci a mají dobře vykreslený charakter, kriminální příběh se hodně rychle stane minulostí, ale zároveň zanechá hodně dojmů. Tedy alespoň já to takhle mám. Proto vřele doporučuji!
Idiot
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Mám hrozně rád Dostojevského hlubokomyslné sondy do nitra tehdejší ruské společnosti či jednotlivých duší ruských obyvatel. Po románech Bratři Karamazovi a Zločin a trest jsem již tedy věděl, co tak asi mohu očekávat. Nemýlil jsem se, a to myslím v dobrém slova smyslu. Čekal jsem něco podobně silného a pro Dostojevského charakteristického.
V tomto románu nám Dostojevskij představil ideálního člověka podle svých nejlepších úvah a hodnocení. Z popisu samotné knihy je již jasné, jaký ten člověk je, ale když jsem četl další okolnosti, úplně chápu tragiku, kterou Dostojevskij cítil kolem sebe. Tím nemyslím, že by si autor bral za příklad sám sebe, ale spíše fakt, že tento dobromyslný a jinak smýšlející a na svět se dívající hrdina ruské společnosti spíže přitěžuje.
Může se to zdát jako paradox, ale myslím, že Dostojevskij znal lépe mentalitu lidí žijících kolem něho. A také věřím tomu, že to dokázal dostatečně a bravurně propagovat lidem jako jsem já (tedy žijící o takřka 150 let později). Román Idiot mi opět trochu více pootevřel oči před tehdejší ruskou společností, což je věc, kterou mám na románech Dostojevského strašně rád. Proto vřele doporučuji všem k přečtení!
Poslední zelené údolí
Mark Sullivan (p)
Již jsem od autora četl román Pod krvavými nebesy a moc se mi ta kniha líbila, takže na knihu Poslední zelené údolí jsem se hodně těšil. No a nebyl jsem překvapen. V tom pozitivním smyslu slova, samozřejmě. Kniha byla skvěle napsaná, velice čtivě a poutavě, hlavní hrdinové jsou také skvěle charakterizováni a jejich příběh je vskutku inspirující, jak sám autor píše v úvodu. Prožíval jsem s nimi jejich putování přes půlku světa, prožíval strádání i radost, protože tohle byla pro mě radost číst. Vyvolal ve mně otázku, co bylo horší - stalinismus nebo nacismus? Odpověď není snadná, každý to může vnímat subjektivně, ale dle mého názoru to bylo stejné , jen důvody a metody byly trochu odlišné. Vřele doporučuji všem milovníkům románů ze druhé světové války!
Nikdy neumírej sama
Lisa Jackson
Osmý díl této New Orleanské série byl o něco slabší než předchozí díly. Lisa trošku změnila svůj modus operandi. Alespoň z mého úhlu pohledu to byl krok trochu vedle. Nicméně i osmý díl si udržuje čtivost, napětí a většinu z toho, co obecně tuto sérii zdobí. Přestože se mi tento díl líbil, ve srovnání s ostatními byl zkrátka, hlavně tematicky a trochu i zpracováním, o něco slabší.
P.S. (Možný spoiler): trochu mi vadilo, že v této knize se vyskytlo až příliš mnoho dvojčat. Jasně, hlavní hrdinka je psycholožka, která vede skupinu dvojčat bez dvojčete, nicméně ty vazby mezi dvojčaty někdy byly pro mě až příliš nereálné a těžko uvěřitelné.
Syren
Angie Sage
Tak už mám za sebou i pátý díl této skvělé a kouzelné série o Septimusi Heapovi. S každou další knihou přibývá napětí a temnota. Samozřejmě, stále je to série určená pro dětské čtenáře, takže je to značně odlehčené a často i vtipné. Každopádně tento díl byl zatím nejstrašidelnější. Vůbec mi nevadí, že je mi skoro 30 a čtu fantasy sérii určenou pro děti. Někdy je třeba i v dospělém věku ponořit se do odlehčenějšího příběhu. Cítím tak při každé stránce lehkou nostalgii. Vřele doporučuji k přečtení, vhodné pro děti i dospělé!
Ostře sledované vlaky
Bohumil Hrabal
Je pro mě poměrně složité hodnotit tuto knihu. Přečetl jsem ji během pár hodin, takže můžu říct, že se četla dobře a bez problémů, ale musím říct, že tento krátký příběh mě tolik nezasáhl. Možná jsem měl vyšší očekávání, která se nenaplnila, možná bych raději uvítal alespoň o něco delší příběh, abych se více vžil do hlavní postavy. Zajímavé čtení to jistě bylo. Problémy dospívání, vztahu k ženám, ale také vztah k Němcům a tehdejšímu dění, to vše si lze z knihy odnést. Nicméně mé prožitky nebyly tak hluboké, jak jsem očekával.
Egypťan Sinuhet
Mika Waltari
Moc jsem byl zvědavý na tento příběh o Sinuhetovi, neboť jsem četl celou sérii Řeky bohů a mnoho lidí psalo, že kniha Egypťan Sinuhet je realističtější a že jej považují za lepší. I když to přímo svádí ke srovnání těchto dvou velkých příběhů, nerad bych se do toho pouštěl. Oba příběhy mají co nabídnout a jsou skvěle napsané. Egypťan Sinuhet je psán velice zajímavým a čtivým jazykem, což musím vřele ocenit. Zpočátku jsem měl problém se do knihy začíst, ale jakmile se mladý Sinuhet začal dvořit Nefernefernefer, již jsem neměl problém se do příběhu ponořit a prožívat s tímto postupně stárnoucím lékařem jeho cestování po tehdy známém světě, prožíval jsem s ním radosti i příkoří, která za svůj velice dobrodružný a citově náročný život absolvoval. Příběh je velice poutavý, a pokud to čtenář připustí, naplní jej mnohým pocity - od mladické naivity přes chvíle radosti až po hořký zármutek. Ke knize jsem měl velká očekávání. A byla vrchovitě naplněna. Těším se na další zážitky s knihami velikána historické prózy Waltariho.
Kremelská kandidátka
Jason Matthews
Musím říct, že tahle špionážní trilogie mne opravdu emočně i fyzicky naprosto vyždímala. Tento poslední díl jsem rozečetl ráno, četl jsem celý den, v noci jsem zkoušel spát, ale ten příběh Dominiky a Natea mi tak přirostl k srdci, že jsem nebyl schopný usnout a musel jsem po dvou hodinách marné snahy o spánek vzít knihu a dočíst ji, jinak bych neměl klid. A po dočtení ten klid stejně nemám. Jak už tady bylo hodně krát napsáno, happy end jsem nečekal. Ale takovéto zakončení tedy také ne. Jsem naprosto v šoku. Jsem znechucen tím, jak to skončilo. Vím, že takový život agenti mají - náročný, nebezpečný a často velmi tragický. Když jsem dočítal druhý díl, říkal jsem si, že k této sérii se 100% v budoucnu vrátím. Teď, když vím, jak to dopadlo, si tím tak jistý nejsem. Knihu hodnotím pozitivně, protože knihu hodnotím podle síly vyvolaných pocitů. No a mé pocity šoku a zhnusení jsou opravdu veliké.
Palác zrady
Jason Matthews
Tahle špionážní série mě hluboce emočně zasáhla. Stejně jako Dominika miluju ruskou kulturu, ruské umění (Čajkovskij a literatura od Puškina až po Pelevina) a ruskou kuchyni. Co však nesnáším je jejich neskutečně prohnilý a devastující politický režim. Asi proto je mi tato série tak blízká a asi proto mě až takhle moc zasáhla. Vše ještě podporuje fakt, že jsem se zamiloval do hlavní hrdinky, provokativní, svůdně krásné, výbušné, ale velice citově založené Dominiky, která uvnitř sebe cítí k ruské zemi stejný rozpor, jako cítím já.
Zjuganov je bestiálně krutý a nedůvěřivý a Putin správně nevypočitatelný a ziskuchtivý. Na druhé straně Nate je podobně citově založený jako Dominika (řeší také své vlastní citové rozpory), je citlivý a sebeobětavý, Gable správně jízlivý a vtipný a Benford velice zkušený a cílevědomý.
Špionážní zápletky ještě vhodně doplňuje nějaká ta romantika, která začala v prvním dílu, ale ještě se vystupňovala v dílu druhém. Četl jsem už poměrně dost špionážních románů, mezi veliké představitele řadím např. R. Ludluma, jehož romány mám strašně rád, nicméně knihy J. Matthewse se mi hluboce vryly do mé čtenářské duše. Musím přiznat, že od této série jsem opravdu nečekal, jak hluboce vyždímá mé emoční já. Ty pocity se střídají jak na běžícím pásu - radost, štěstí, zhnusení, znechucení, zase štěstí atd. Do toho navíc vše probíhá v neustálém napětí a v překvapivých zvratech.
A na závěr se ještě krátce vyjádřím k těch kulinářským záležitostem autora. V prvním dílu jsem kvitoval jejich originalitu, na nic takového jsem dosud ve špionážním románu nenarazil. Ve druhém dílu jsem se ale tak strašně moc vžil do děje, že ty kulinářské úryvky mě pouze zdržovaly od dalších citových zážitků z děje.
Rudá volavka
Jason Matthews
Nevím, čím přesně mne tahle kniha tak dostala, ale zkrátka stalo se. Skvělá charakteristika postav se sice docela profláklou zápletkou (souboj ruské a americké špionážní aktivity), nicméně skvěle zpracovaná. Vnímání světa Dominikou pomocí barev je velice originální a zajímavé. Opravdu jsem nečekal, že mne tento román takhle dostane, ale po jeho přečtení se cítím jaksi v úzkých z toho, jak to probíhalo a nakonec dopadlo, i když se všechno dalo očekávat. Možná je to tím, že se člověk během čtení dozvídá o tolika manipulacích, zradách a brutalitách, že věří v ten sladký a romantický happyend, ale život všech lidí, i těch, kteří pracují pro rozvědku a špionážní organizace, zkrátka není z bavlnky a je úplně jedno, z jaké strany tyhle rány přicházejí. Musím říct, že Dominiku jsem si zamiloval již od začátku, a to až tak, že možná překopu svůj čtenářský plán a pustím se do dalšího dílu o hodně dříve, než jsem původně plánoval, což jsem už hodně dlouho neudělal.
Stařec a moře
Ernest Hemingway
Když jsem Starce a moře četl poprvé před 10 lety k maturitě, ještě jsem tolik nechápal sílu tohoto díla. Je to taková literární jednohubka, prostý příběh, který je ale dramaticky zpracovaný a člověk úplně cítí, jaké úsilí musel během své plavby vynakládat starý rybář. Nedivím se, že po sepsání této krátké novely dostal Hemingway Nobelovu cenu za literaturu. Doporučuji k maturitě i obecně k přečtení!
Třináct záhad
Agatha Christie
13 povídek, ve kterých hraje ústřední roli opět naše slečna Marplová. Velice mne toto čtení bavilo, některé povídky byly trochu slabší, přeci jen nemůže být každá povídka vrcholem tvorby, nicméně každá byla alespoň přinejmenším záhadná a zajímavá. Důvtip slečny Marplové je opět přesný a neomylný. Za nejlepší povídky považuji Motiv kontra příležitost, Společnice, Čtyři podezřelí a Utonulá.