honey.and.books komentáře u knih
Krásná oddychová knížka pro beznadějného romantika jako jsem já. Začátek byl sice poněkud zdlouhavý a chvilku mi trvalo se začíst, na konci knížky jsem ale litovala, že autorka knihu ještě o pár stránek neprotáhla.
Tato kniha je podle mě přímo skvělá. Dostala jsem ji k narozeninám a jakmile jsem ji otevřela, nedokázala jsem ji odložit.
Na tuto knížku jsem se těšila už od té doby co jsem dočetla Dopisy ztraceným. Trochu jsem se bála, zda mi nezkazí dojem z předchozího dílu, ale musím přiznat, že mně okouzlila přinejmenším stejně, ne-li víc. Reva jsem měla ráda už v minulém díle a v tomto jsem si ho přímo zamilovala, Emma mi ze začátku nebyla moc sympatická, ale i ona mi nakonec přirostla k srdci.
Od autorky už jsem četla sérii Smrti se smát a moc se mi líbil její styl psaní, takže když vyšel Woodhill, musela jsem ho mít.
Postapokalyptické příběhy nejsou zrovna můj šálek čaje, ale Woodhill si mě získal svými sympatickými postavami a už mě nepustil až do konce. Už od začátku bylo sice jasné kdo bude objektem Lexiina zájmu, jelikož autorka v každé knize používá stejnou romantickou linku -silná ženská postava a dominantní výše postavený muž- ale i tak mě vždy dostane. A i když se jedná spíše o oddechovou knihu, dokázala mě rozesmát i dojmout a na konci mi dokonce ukápla slzička.
Pokud hledáte nějaký spíše trochu akčnější fantasy příběh, tak vás tato knížka asi příliš neohromí, neboť její příběh je spíš taková oddechová fantasy romanťárna. Je pravda, že v příběhu se vyskytovaly i zápletky, které by, kdyby se více rozvedly, přidaly trochu té akce, ale popravdě já jsem asi i ráda, že je kniha napsaná tak jak je. Postavy má autorka velmi dobře vymyšlené a člověk se s nimi dokáže lehce ztotožnit, zvlášť s hlavní hrdinkou Emou. K mužskému osazenstvu (Erik, Lucien a Eskar) mám pouze jednu otázku. Kde se shánějí? Takže pokud vás anotace příběhu zaujala a nevadí vám postavy s trochu morbidním humorem, určitě knihu vyzkoušejte.
Jediné co bych vytkla byly pravopisné chyby, které se v knize vyskytovaly, a na které jsem naštěstí byla díky ději schopná zapomenout.