HonzaBeran komentáře u knih
Už tomu budou 4 roky, co jsem toto „dílo“ četl. Obvyklé, hezké a líbivé myšlenky pro průměrné voliče. Ovšem nic nového. Kniha říká co by (asi Babiš) chtěl, ale nikde není napsáno jak toho dosáhnout. Člověk by řekl, že když už se napíše kniha, tak by v ní mohla být i odpověď na otázku „Jak?“, ale to se zde nedočtete. Za ty 4 roky Babišovi vlády je také vidět, že je to hlavní problém, který sám Babiš nemá vyřešený. Mluví o snech co má, ale nikde nezjistíme, jak jich dosáhnout. Co na knize mohl býti k chvále je grafika. Ta je ovšem velmi podobná knize „Konec prokrastinace“. Takže zase, nic originálního, nic nového. Pořád ta samá písnička. Utopických románů se napsalo mnohem více a kvalitnějších; není tedy důvod tuto knihu vůbec otvírat.
Encyklopedie zajímavé matematiky pro nematematiky zakomponovaná do lehkého příběhu. tak bych shrnul Alexova dobrodružství v zemi čísel.
Kniha začíná hezky historicky, jak náš mozek pracuje s čísly? Co je to číslo? Jakým způsobem jsme jako lidstvo k číslům došly? Bellos nezůstává jen u toho, další na řadu přichází geometrie, nekonečné řady nebo funkce.
V knize do dozvíte mnoho zajímavostí ze světa matematiky. Například co to jsou magické čtverce a jak souvisí se Sudoku. Jak vlastně tahle hra vznikla a jak vznikali jiné matematické hry a jakou měli oblibu. Co je to Zlatý řez? Kde ho najdeme? Co je to to pí a k čemu nám je? Nebo třeba jak je to s nekonečny a jak je možné, že jsou některé větší než jiná. A mnohem více!
Jestli si ovšem myslíte, že si knihu přečtete a budete znát všechna matematická tajemství, tak to vás zklamu. To se do jedné knihy snad ani nedá napsat. Toto je spíš taková ochutnávka toho nejvíce profláklého, upraveného tak, aby to každý dokázal strávit.
Kniha od Zity Pallavicini je svižná a krátká. Čte se jedním dechem. Pallavicini je podle mě upřímná žena, která tak i knihu napsala, což samozřejmě neznamená, že je v ní popsáno všechno do nejmenších detailů; na to má Pallavicini svůj styl, který si uchovává i v této knize. Prostě je v ní to, co tam napsat chtěla a o co se chtěla podělit. Ačkoli kniha není zamýšlena jako růžová pohádka aristokratky, rozhodně si nemyslím, že by měla vzbuzovat poprask.
Kniha má svůj styl, nenudí vás a je v ní cítím rozvážnost a zkušená moudrost, kterou bych čekal od vyrovnané dámy s určitými životními zkušenostmi .
Ačkoli někdo mluví o chaosu a nedokončování kapitol, pro mě je to spíše utnutí příběhu ve správnou chvíli, kterým autorka šetří čtenářův čas.
Pro mě to bylo jedno příjemné odpoledne se Zitou Pallavicini.
Kniha je plná hrubosti, erotiky, a jisté jemnosti prostých myšlenek, které vám svou drzostí vyrazí dech. (Za takovou spatlaninu by mě Buk poslal do prdele. Tak ještě jednou.) Sprostota, sex, alkoholismus a mít u zadku celej svět. Přitom ale ze sebe dostat moudra, lehce vyjádřit složité myšlenky a nebát se. Bukowski.
Velmi zajímavé čtení, až ovšem po druhé části (po 20 stránkách). Protože v první se popisuje Grettiho rod a to je spíš takový telefonní seznam. Samotné jádro knihy je ovšem zajímavé a na literaturu starou přes 700 let je vlastně i čtivá. Protože mě osobně Island, Vikingové či Kelti zajímají, tak mě samozřejmě zajímala i tato kniha.
Ovšem nejzajímavější pro mě bylo sledovat kdo je vlastně v této literatuře hrdina. Podle našich nynějších měřítek by se totiž nejednalo o žádného hrdinu, ale vlastně lupiče a vraha. Celé to dílo mi tedy dalo velký námět k přemýšlení, že činy člověka jsou posuzovány v závislosti na kultuře — společnosti, a kdo je vlastně objektivní hrdina?