Honzin komentáře u knih
Vše jsem obsáhle napsal v úvodní knize Stopy minulosti. Takže jen, že se jedná o kontinuální pokračování příběhu a zde se dozvíme rozuzlení.
Jediné, co bych přidal je, že si nevybavím obraz, jak Lexie vlastně vypadá - její popis.
Shodou okolností jsem se dostal k této knížce. Irsko a autorka příjmením Taylor (jako Irsko a autor jiného žánru - Patrick Taylor) byly atributy mé zvědavosti.
Psáno čtivě, to se musí nechat. Současný děj plný napětí. Pozor jsou to dvě knihy a tato je prvý díl. Druhou knihou (V bouři) pokračujete v kontinuálním ději. Až pak je rozuzlení a závěr příběhu.
4* za to, že je to červená knihovna. Omlouvám se čtenářkám, které se mnou nebudou souhlasit, ale vadilo mi, že kdykoli se Lexie podívá na Graysona, tak se jí podlomí kolena a nemůže s tím nic udělat. Jinak je ale Grayson sympaťák :-).
Z těch, co jsem četl asi nejlepší. Autorka umí dobře vybarvit charaktery jednotlivých postav.
K autorce jsem se dostal díky hodnocení a komentářům v databázi knih. Jsem spokojen i když trefím pachatele poměrně záhy. To mi vůbec nevadí. Knihy ze série čtu na přeskáčku, takže pokaždé je Marie s komisařem v jiné vztahové situaci :-). Tak zas příště si v knihovně od autorky určitě nějakou knihu půjčím.
Moje první kniha od autora, koupena v Levných knihách bez přečtení zdejších recenzí. Dle obálek "doktorské série" jsem čekal trochu ztřeštěný humor a ejhle, ono to bylo takové příjemně pohodové, někdy až trochu filozofické. Není to čtení od kterého se nemůžete odtrhnout dokud knihu naráz nepřečtete, ale potěší Vás. To teda jo!
Paní Horáková, co mi to děláte.
Jak u "Korálky z klokočí", tak i zde mě poslední kapitolou vždy odrovnáte. :-)
Dal bych klidně i 6*. Nedávno jsem četl "Neandertálci Naši příbuzní" vyd. 2022. Tato kniha mi však ještě lépe doplnila skládačku doby ledové a osídlování Evropy. Čte se dobře, protože je určena laické veřejnosti. Poznámky k textu jsou umístěny na samém konci knihy, nikoli v zápatí listů. Přečetl jsem si je až po přečtení knihy a doporučuji si je přečíst. (Klidně až na závěr, jako já. Vůbec to ničemu nevadí.)
PS
Já jsem úplný závěr nečetl, jen prolítl a tím pádem mi asi něco uniklo.
Nevím, ale při čtení série "Josefíny" mi došlo, že jsem vlastně nikdy žádnou knihu autorky neviděl v kamenném knihkupectví. První (netuše o Jozefíně vůbec nic) jsem si objednal na e-shopu, další v knihobotu a ostatní půjčil v knihovně.
V této knize mi mimochodem přišla docela sympatická i Miroslava.
Asi bych úplně neřekl, že kniha je stejná oddechovka, jako ostatní. Měl jsem pocit, že autorka klade větší důraz na povahové rysy jednotlivých aktérů (Anička, Jezevec, Lída, Pavel...).
Autorka na začátku upozorňuje akademickou veřejnost, že se nejedná o odborná skripta, ale příběh. Přesto je kniha víceméně odborná, než populárně naučná. Jde o důkladný popis života neandrtálců v prostředí a době tak, jak to nejmodernější výzkumy umožňují. Homo sapiens versus Homo neanderthalensis (případně Denisované) jsou zmíněny v poslední části knihy. Každopádně pro laika jako já jde o zajímavý pohled k zamyšlení, i když knihu více ocení studenti prehistorie.
Tato knížka by snad měla být povinnou četbou. Akorát nevím kde, asi v předmanželské poradně. Už mi dlouho chyběl autorčin humor.
K zamyšlení nad osudy žen, které za války vykonávaly mužskou práci.
Není to napínavé, či akční čtení z válečné doby. Jde o každodenní starosti prožívané v Anglii r.1940. Kdo čeká děj, od kterého se nelze odtrhnout, tak to ne. Jde opravdu o vybarvení doby, charakterů postav, či místa děje. Nejčtivější je závěr knihy.
Jestli jsem to dobře pochopil, tak je to prvá kniha autorky. Podle stylu vyprávění jsem to (po přečtení většiny autorčiných knih) i tipnul. Dá se celkem souhlasit s již napsanými komentáři.
Jelikož jsem letos četl dvě různé knihy o ženách za války: "Holky od spitfirů" a "První šifra", čekal jsem, čím mě překvapí tato kniha. Podepisuji komentář od Eva3992.
Chápu, že toto není moje cílová skupina a rád uznávám, že autorka píše čtivě.
Musím přiznat, že nemám rád více dějových linií a proto jsem (díky rozdělení na dějové části) četl hlavní děj - Estella. :-) Proto také nedávám *.
Moc hezké čtení.
Obálek s postavami viděnými zezadu jako by se roztrhl pytel, ale název knihy, Švédsko, rok 1939, to byly nepřehlédnutelné atributy mé zvědavosti. Pro mě kniha předčila očekávání.
A skončila tak, jako několikadílný TV seriál, ve kterém na závěr uvidíte něco, pro co se nemůžete dočkat dalšího dílu :-).
Dodatečný komentář:
Jsou to (pro mě čtivé) barevné střípky "všedního" života tří žen.
Hezké čtení.
Bez epilogu (a poznámek závěrem) má příběh větší hloubku.
Odehrává se v trochu jiném "levelu".
Autorka popisuje nejen stres, únavu a psychické vypětí válečných pilotek, ale také radost a štěstí z maličkostí. Touhu po lásce.
Co by za dnešní problémy „negativních“ lidí tenkrát dali.
No, nakonec to nebylo zas tak špatný :-).
Chtěl jsem si přečíst něco od autorky, navíc ze série Klára a Gábina, jelikož je zde avizovaná detektivní zápletka - takže nerozhodovala obálka.
Jde o pohled dvou dospělých sester Gábiny a Kláry na obyvatele menšího městečka. Detektivní zápletka je spíše na pozadí příběhu.
Určeno pro čtenářky, ale platí prvá věta.
Tak to je mazec. V závěru knihy mi komisař Tvrdík připomínal Bob Saint-Clara (Jean-Paul Belmonda) z filmu Muž z Acapulca. Autorka si komisaře opravdu "vychutnala".
V "Kdo jinému jámu kopá" a "Komu straší ve věži" jsem dal 5*, tak teď jen 4*, abych to trošku zprůměroval :-).
To ale neznamená, že se netěším na další Josefíniny kousky, ba právě naopak :-).
Po náhodném objevení autorky (Komu straší ve věži) je toto trošku lepší - můj šálek kávy.
Já rád čtu o každodenním žití viz komentář pode mnou. A právě v pořádku je, že zde hledáme názory druhých, abychom si udělali obrázek - číst či nečíst.