Hospodyňka komentáře u knih
Je to taková malebná detektivka. Můžete si při ní dát i ten zmiňovaný croissant se šunkou uzenou v javorovém sirupu, zralým čedarem a doplněný medovo-hořčičným sirupem. Prostě je to takové myšlenkami protkané, ale přitom neskutečně poutavé čtení.
Velice, velice čtivé. Umění a napětí. Určitě budu číst i další knihy od této autorky.
Ilustrace jsem si prohlížela potajmu, asi ze strachu, že na mě některá z nich vyskočí. Proč jsem většinu stránek okousala...nemám už tušení, nicméně jedním slovem působivá kniha.
Je to jedná z vděčných knih, kterou máme na toaletě a pravidelně si ji některá z návštěv přinese z oné místnosti a dožaduje se jejího zapůjčení...je to fajn
Jedna z knih, při kterých nevadí, že jíte loupáček s paštikou a zapíjíte to lákem z okurek...prostě fascinace dějem...ale nedoporučuji napodobovat, byť si to člověk stejně jako obsah téhle knihy zapamatuje i více než čtvrt století.
Tato kniha je jako „fazolky na kyselo“. Vždycky bude část strávníků, která je miluje a ocení tu kombinaci chutí. A druhá skupina, která třeba díky vzpomínkám na školní kuchyni, nebo z vrozené nedůvěry tento pokrm nesnáší. Já patřím k těm, kteří si do fazolek dají smetanu a místo octu pomerančovou šťávu. Byť si pochutnám, tak mi to stačí dvakrát za rok, stejně jako tento způsob psaní.
Hořké, hořké jako instantní kafe zalité vlažnou vodou po náročné noci. Někdy sedne, někdy ne, ale stejně ho dopijete.
Doporučil mi ji zubař, když mi tahal kořeny. Teda skoro...oba jsme četli stejný reflex. A jo, něco na tom bude. Dala jsem darem a potěšila.
Nápad s průřezy je dokonalý, obsah tak ze života až to bolí, prostě a jednoduše skvost.
Mrzí mě to, ale bylo to neskutečné utrpení. Letitý rybí tuk je proti této knize to nejlepší chardonnay.
Láska mé matky...tedy tato kniha. Na panu Darcym se neshodneme.
Příběhy s neskutečným rozměrem. Zatím jsem nedorostla do fáze, kdy budu moci předčítat svým dětem bez "bulení".
No asi tak...název Trápení jaksi odpovídal mému stavu při čtení této série. Dlouhé a nudné, předvídatelné, ale s fajn vedlejšími hrdiny.
Hmm, tak už je čas posunout tu knihu další generaci. Hned bych si těch třicet let zase odmázla :-)
Srdeční záležitost mého otce. Jako malou mě zkoušel z vlajek...no neumím je dodnes, nicméně je to jedná z krásných vzpomínek na dětství.
Je to kniha, kterou stojí za to číst vícekrát v životě. Na doporučení profesorky dějin umění jsem ji četla v patnácti, ale je lepší s tím počkat. Mládí jaksi nedokáže docenit tu hloubku. O pár let později mě už takzvaně "sejmula."
Knihu jsem dostala jako dárek...od výrazně mladšího bratra a musím konstatovat, že jsem po delší době byla u knihy opravdu rudá...ale bylo to fajn.
Četly to tři generace naprosto odlišných žen a všem se to líbilo a to je u knih docela vzácnost.