Hřibče komentáře u knih
První kniha, kterou jsem od Barbary četla a už tehdy jsem věděla, že nebude poslední. :) Velmi čtivé, doporučuji! :)
Podle mě jedna z nejlepších knih od Barbary Woodové! Nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Román je průřezem několika generaci jedné rodiny britských kolonistů v Keni, zároveň však bohatě popisuje africké zvyky původních obyvatel. Opět mě tato kniha velmi obohatila, protože o Keni jsem toho mnoho nevěděla, doporučuji!
Kniha, ve které jsou velmi podrobně popsány veškeré moderní trendy propagace podniku. Máte-li e-shop, tak rozhodně doporučuji si knihu minimálně půjčit v knihovně! :)
Kniha se skládá celkem z 9 kratších i delších povídek, z nichž největší část je věnována sympatické červenovlasé čarodějce Moire. S Moire se setkáváme hned v první povídce, kde se snaží malé městečko zachránit před povodní. Zda a jak se jí to podaří vám prozrazovat nebudu, ale prozradím vám, že se v ní setká s čarodějem Desmondem, který ji bude provázet i v dalších povídkách. Dvojici Moire - Desmond jsem si okamžitě oblíbila. Líbilo se mi číst o tom, jak se spolu hádají, opíjejí, provozují sex (o romantickém milování zde nemůže být řeč) a zachraňují si navzájem "zadek".
Podobně zajímaví, a možná pro někoho i zajímavější, jsou i další postavy z ostatních povídek. Musím se přiznat, že jsem obdivovala výdrž staré havraní čarodějky v povídce Havranice, která se rozhodla získat zpět to, co jí bylo zkaženými usmrkanci ukradnuto. Tato povídka se od ostatních liší nejen tím, že hlavní hrdinka je již starší čarodějka, ale také tím, že ji neprovází žádný mužský společník. Je to ale důležité? Myslím, že ne, povídce by to jen uškodilo. Takto aspoň mohla lépe vyniknout drsnost příběhu, mužský by to jen kazil.
V této sbírce si opět přijdou na své ti, co mají u Petry rádi realistický a až syrový popis světa hrdinů. Slovník je stejně hrubý, jak máme u Petry rádi a hrdinové jsou stejně prohnaní a intrikující jako i v jiných knihách. Jediné, co mě po přečtení Vlastní krve zamrzelo bylo, že se jedná o další knížku, kterou mám od Petry již přečtenou. Zásoby se nějak tenčí... :)
Tamara je velmi bystrá a vtipná mladá holka, která měla vždy vše. Žila si dobře, ale neuvědomovala si to. Pak se jí zabil otec a vše se změnilo.
Mám od Cecelie přečtené všechny vydané knížky, ale tohle je od ní první kniha s náctiletou hrdinkou. Upřímně si moc nedovedu představit, kdyby na Tamařiným místě byla starší hrdinka, příběhu by to uškodilo a neměl by takový šmrnc. Jelikož se Tamara po smrti svého otce dostává s matkou na venkov za svými příbuznými, tak se občas nevyhneme více popisným pasážím, i když to by nebyla Cecelie, aby i je nenapsala poměrně čtivě. Tamara v novém prostředí vyloženě razí, je hlučná, zvídavá, dělá si co chce a z jejích myšlenek popisujících bez servítků obyvatele domu se vyloženě bavíte.
Zajímalo by mě, jak to Cecelia dělá, ale vždy mě překvapí a přijde s novým nápadem, konkrétně tady je to tajemná kniha, kterou Tamara objeví v pojízdné knihovně. Podrobnosti vám prozrazovat nebudu, příběh si stojí za to přečíst. I když na můj vkus měl tentokrát trochu pomalejší rozjezd, ale to bylo dáno popisem toho, jak Tamara žila předtím a co se přihodilo těsně po tatínkově smrti. Když jsem se prokousala začátkem, který byl sice zajímavý, ale ne až tak, aby mi drásalo srdce, že musím knihu odložit a jít dělat něco jiného, tak od třetiny děje jsem se do knihy začetla a byla jsem zvědavá, jak to celé dopadne... A konec stál teda za to! :)
Chtěla jsem si přečíst něco z prostředí mladých, úspěšných a bohatých, a to mi tato kniha splnila, příjemně jsem si u ní odpočinula. Trošku mě i obohatila v tom, že teď vím něco víc o prostředí kolem diamantů, i když mám pouze zkreslený vhled. Ke konci mě kniha už trochu nudila, připadalo mi to roztahané a zbytečně natahované.
Mám vždy radost, když natrefím na výborný historický román a u tohoto románu jsem ji měla několikanásobně velkou. Kniha mě překvapila, věděla jsem, že bude dobrá (řeklo mi to už více čtenářů a navíc pan Dvořák píše velmi dobře - jak jsem si už u jeho jiné knihy ověřila), ale netušila jsem, že mě příběh tak chytne. Postavy jsou vykresleny tak živě, až jsem měla občas i pocit, že nečtu román, ale sleduji film. Osud Kateřiny Zaháňské a jejích sester byl velmi zajímavý a poutavý. Přiznám se, že jsem se o tyto šlechtičny nikdy moc nezajímala, ale po tom, co jsem dočetla tuto knihu jsem si pročetla internetové encyklopedie, abych se o nich dozvěděla víc. Knihy by, podle mě, měly čtenáře přimět, aby se zamyslel a našel si o tom, co čte, více informací a panu Dvořákovi se to u mě podařilo a za to nemohu dát jinak, než maximální počet bodů! :)
Začátek knihy mě velmi bavil, měl spád, bylo to vtipné, líbil se mi humor hlavní hrdinky. Dá se říct, že kdyby to ve stejném duchu pokračovalo až do konce, bylo by to fajn, jenže... Jenže to by tam nesměly být "zpomalující" úseky, kdy se čtenář dozvídá, co ten a ten rád vaří a jí, zážitky všech z dětství a jaké si dělali navzájem sami sobě schválnosti, které mě bohužel příliš nebavily. Kdyby tam tohoto bylo méně, příběhu by to pomohlo a děj by měl lepší spád. Příběh sám o sobě je vcelku dobrý, jsou tam zvraty a překvapení, čte se celkem příjemně a je i milý. Škoda jen té zbytečné omáčky...
Velmi příjemné oddechové čtení, romantika až na půdu, vtipné dialogy, trocha erotiky a smyslnosti, zajímavý příběh... jednoduše velká spokojenost! :) Doporučuji všem ženám, které si chtějí u čtení nejen trošku zasnít, ale také se i pobavit. :)
Velmi příjemný detektivní příběh odehrávající se na jižní Moravě v okolí Pálavy. Kniha se mi příjemně četla a i když to byl krimi román, tak jsem se místy i hodně dobře pobavila nad vtipnými dialogy a slovními rýpanci hlavní detektivní dvojice. I když byl rozjezd malinko pomalejší, k vraždě a vyšetřování došlo asi až ve čtvrtině knihy a vrah se dal vytušit už asi od její poloviny, tak mi to nezkazilo dobrý pocit z četby. Knihu mohu doporučit jako velmi milé oddechové čtení, při kterém se však nevyhnete chuti si i to nějaké dobré víno otevřít. ;)
Velmi pohodové čtení, a to i do nepohodového období. :) Velmi příjemné a místy i vtipné. Pokud hledáte romantické příběhy, u kterých byste si rádi odpočinuli, neváhejte právě po této edici "Příběh od Vrbového jezera" sáhnout. ;)
Povídková historická kniha, která čtenáře seznamuje s tajemným povoláním krevních písařů. Povídky jsou zasazeny do počátků vlády Habsburků na českém trůnu a končí bitvou na Bílé hoře. Jednotlivým povídkám vždy předchází úvod, který čtenáři objasňuje historické souvislosti vztahující se ke konkrétnímu příběhu. Výhodou knihy je, že se dá číst na přeskáčku a povídky nejsou příliš dlouhé, takže pro ty, co si chtějí přečíst pár stránek před spaním - značka ideál. :) Na mě však byly až moc krátké, což není chybou knihy, prostě jen asi příliš nemusím povídkový žánr. Co mi na knize trošku vadilo byla jakoby archaická mluva postav. Chápu, že autorka tím chtěla čtenáři přiblížit dobu, ale musím se přiznat, že tento způsob vyjadřování mě spíše nudil. Přiznám se, že Prokletí lipovského dvora od paní Fojtové se mi líbilo daleko víc, přesto bych knihu hodnotila jako zajímavou a přínosnou, protože do jejího přečtení jsem vůbec netušila, že nějací krevní písaři vůbec existovali. :)
Příběh statečného Christiana a krásné a chytré Marty mě opět strhl svým napínavým dějem a čtivostí. Chvílemi bylo velmi těžké se od knížky odtrhnout. Na každé stránce se něco dělo a nebylo chvíle, abych se nad knížkou nudila. Přiznám se, že se už velmi těším, až se pustím do dalšího dílu. :)
Přečteno během chvilky, ale stálo to za to. :) Obě povídky jsou moc krásně napsány a čtou se téměř samy, jejich konce jsou více než překvapivé a donutí člověka k zamyšlení se nad životem a jeho hodnotami.
Výborná historická detektivka z anglického prostředí, vřele doporučuji! :)
Nejlepší kniha, jako jsem od Daphne četla! Naprosto mě pohltila a hltala jsem každé slovo. Excelentní vyprávění o osudech čtyř generací jedné rodiny. Doporučuji!
Vcelku příjemné čtení. Sice se mi to nelíbilo tolik jako Noc, kdy jsem měla zemřít, ale nebylo to špatný. :)
Výborný historický román. Jeho děj je naprosto fascinující a dá se od něj jen těžko odtrhnout. I když jsem už od poloviny knihy tušila, jak to celé dopadne, tak jsem musela číst dál. Krvavé scény nejsou upravdu pro křehké povahy.