Hřibče
přečtené 335
Tajemná nevěsta
2003,
Teresa Medeiros
Dočetla jsem, ale přiznám se, že spíše ze setrvačnosti, protože jsem byla zvědavá kdy a jak Ariana Tristanovi sdělí odkud pochází. První čtvrtina knihy byla velmi vtipná, což se mi hodně líbilo, ale přibližně od 2. čtvrtiny mi Tristan začal lézt trochu na nervy a tím i zabil tu humornou složku příběhu. Unavovalo mě, jak jednou Arianě věřil, po druhé zase ne a tak to bylo pořád dokola až teda na konci pochopil celou pravdu. Ještě, že tam byl Cop i Sven, kteří to chvílemi (pro mě) výrazně zachraňovali. Nebýt jich, tak by to s muži v této knize šlo hodně z kopce. K čarování se moc vyjadřovat nebudu, podle mě to v Arianině podání působilo spíše směšně, ale budiž. :) Upřímně jsem od knihy čekala trochu více, ale dočetla jsem ji.... celý text
Až se tě život zeptá
2012,
Cecelia Ahern
Ze začátku příběhu jsem měla docela problém se "skamarádit" s hlavní hrdinkou. Nebyla mi totiž příliš sympatická, ale jak jsem četla dál, tak mi došlo, že je to nejspíš autorčin záměr, abychom si lépe uvědomili její postupnou proměnu. A musím upřímně říct, že postupem času jsme k sobě našli cestu. :) Celkový dojem z knihy po jejím dočtení je velmi příjemný, i když jsem od autorky četla i kapánek lepší příběhy. Cecelia ovšem psát umí a její knihy mají velmi neotřelé náměty. Sympatické také je, že se to v nich hemží nejrůznějšími postavičkami, které si vás postupem času získají. Upřímně se těším, až si od ní zase něco dalšího přečtu a jsem zvědavá, čím mě autorka překvapí tentokrát. :)... celý text
Kde je můj hrdina?
2008,
Julia Quinn
Po knize jsem sáhla především kvůli mojí oblíbené spisovatelce Julii Quinn a musím upřímně říct, že její povídka mě vůbec nezklamala a náramně jsem si ji užila (vynikající slovní přestřelky hlavních hrdinů, sympatické hlavní postavy, povídce nechyběl vtip a humor). Zbylé dvě povídky od obou autorek jsem brala tak, že si je přečtu a uvidím, jak se mi bude jejich styl líbit a podle toho se rozhodnu, zda jim dám ještě někdy v budoucnu šanci. Na rovinu musím říct, že první povídka od Lisy Kleypas mě spíše zklamala a přetrpěla jsem ji. Chápu, že se jedná o povídku, ale na můj vkus to bylo všechno příliš jednoduché a málo promyšlené. Na to, že se hlavní hrdinka zabývala matematikou a byla neustále zdůrazňována její inteligence a racionalita, mi přišlo, že byla celkem dost jednoduchá a až příliš snadno skočila Jakeovi do náruče. Ne, že by mi sex a jeho popis v romantických knihách vadil, ale u této povídky mi přišlo, že zabíral zbytečně moc místa, například na úkor dialogů. Celkový dojem tedy nic moc. To Kinley MacGregor a její povídka mě naopak velmi příjemně překvapila. Sexu v ní bylo habaděj a hlavní hrdinové se na sebe vrhli také celkem rychle, ovšem celý příběh byl velice příjemně romantický a líbil se mi námět platonické lásky v utajení a její postupné odhalení. Zároveň bylo příjemné, že jsem příliš netušila, jak to celé dopadne. Respektive - bylo nad slunce jasné, že hlavní hrdinové budou spolu (je to taky romantika, tak jak jinak by to mohlo dopadnout, že? :) ), ale spíš mě zajímalo, jak se to celé vyvrbí a konec celkem příjemně překvapil. Takže s tvorbou Kinley jsem spokojená a ráda od ní něco dalšího zkusím.... celý text
Pozlacená klec
2010,
Hana Marie Körnerová (p)
Velmi příjemné čtení, které sice u mě osobně nedosahuje tak vysokých met jako Pán hor, Heřmánkové údolí nebo Carolina, ale i tak se jedná kvalitně napsaný historický román, po jehož přečtení budete mít dobrý pocit z četby. Paní Körnerová je profesionálka každým coulem, což se pozná na plynoucím ději bez zádrhelů, kvalitně popsaných historických reálií, které čtenáře uvedou do kontextu a barvitým vylíčením povah postav. V knize není nouze o napětí, zvraty a pořádnou dávku romantiky. Pokud toužíte po dobře napsaném historickém románu z 2. pol. 19. století, pak je tato kniha tím pravým ořechovým pro vás. :)... celý text
Vstupenka do ráje
2011,
Lenka Lanczová
První Lanczovka, kterou jsem nedočetla. Nebyla jsem se schopná přenést přes nesympatie k hlavní hrdince. Knihu jsem dočetla do půlky a pak jsem to vzdala. Chápu, že hlavní hrdinka byla citově i sexuálně vyprahlá, ale číst o ženské, která uvažuje jen rozkrokem, mě prostě nebavilo.... celý text
Pán hor 5
2010,
Hana Marie Körnerová (p)
Tato kniha předčila veškerá má očekávání. Byla nesmírně čtivá a moc mě bavila, zvláště její druhou polovinu jsem slupla jako malinu. Příběh Jany a Denise byl nesmírně napínavý, velmi romantický a opředený tajemstvím. Líbilo se mi, jak Jana postupně rozplétala tajemství kolem Denise a že jich kolem sebe opravdu neměl málo! Další postava, kterou jsem si v tomto díle doslova zamilovala byl David Magnard - Maxmiliánův přítel a za mě i úžasný stratég. Velmi se mi na něm líbilo, jak krásně uměl tahat za nitky a jak se stal všem hlavním postavám oporou a opravdovým přítelem. Mnohokrát jsem si říkala, že nevím, co by si bez něj počali. Upřímně doufám, že ho potkám ještě v dalším, tentokrát bohužel už posledním, díle. Jak už jsem napsala výše, tato kniha se mi velmi líbila. Četla se jedním dechem a v druhé polovině nepostrádala ani jistou dávku humoru. Co se děje týče, tak za mě maximální spokojenost. Jediné, co mi v knize chybělo, byl rodokmen rozvětvené rodiny de Braie. Ve 4. dílu byl, ale v tomto 5. jej už KK nevytiskl a co jsem nahlédla do 6. dílu, tak ani tam není. Je to škoda, neboť rodina de Braie je s postupem let čím dál větší a rozvětvenější a čtenář by se tak mezi všemi jmény lépe orientoval. Osobně to tedy považuji za chybu nakladatele a redakce KK, nikoliv autorky.... celý text
Všechny barvy Země
2013,
Beth Revis
Velmi povedené zakončení celé série. Poslední díl se mi zdál o chlup lepší, než 2. díl. Byl velmi napínavý a i když jsem už od půlky tušila, jak to dopadne, tak i přesto musím říct, že závěr knihy byla teda síla. Velmi mě bavilo objevování nového světa a líbilo se mi, jak ho spisovatelka popsala. Vůbec by mi nevadilo, kdyby série měla ještě pokračování, každopádně za mě maximální spokojenost. Už se těším, až si přečtu bonusovou e-novelu. :)... celý text
Šepot růží
2006,
Teresa Medeiros
Ze začátku příběhu mi Sabrina přišla jako celkem sympatická hrdinka, jenže postupem času mi její chování přišlo velmi rozmazlené a chvílemi vyloženě až absurdní. Osobně jsem čekala, že bude za svá rozhodnutí a lásku více bojovat, že bude ráznější, že se nepoddá svému osudu, a to ať byla na Morganově hradě, nebo u příbuzných v Londýně. Nemám moc ráda postavy, které jen tak sedí v koutku a trpí a přesně tak na mě působila. V anotaci se sice píše, že Sabrina musela o Morganovo srdce bojovat, ale v podstatě mi tak až na první třetinu románu ani nepřišlo. Na konci knihy sice projevila trochu vůle, ale trvalo jí to na můj vkus opravdu dlouho. Oproti tomu Morgan mi na začátku nesedl, choval se k Sabrině hrubě a byl velmi majetnický. Jenže přesně ve chvíli, kdy Sabrina přestávala mít moje sympatie, tak Morgan je začal získávat. Ukázal, že není jen pouhým hrubiánem z hor, ale že umí projevit i city. A jak už tu někdo psal v předchozím komentáři, ke konci jsem ho také obdivovala pro velkou dávku trpělivosti, o které bych na začátku ani neřekla, že ji v sobě bude vůbec mít. Od půlky knihy jsem přemýšlela, zda příběh vůbec dočíst, nakonec mi zvědavost nedala a knihu jsem dočetla, ale žádného příjemného "ach" pocitu jsem se po jejím dočtení nedočkala. Snad jen, že už to mám konečně za sebou. Samotný příběh byl velice předvídatelný, viník je v podstatě jasný už od začátku, žádné velké překvapení se nekoná. Sečteno podtrženo, knihu bych hodnotila jako průměr a nebýt toho, že mě v druhé půli Morgan příjemně překvapil, tak bych ji asi hodnotila ještě méně. Přesto přese všechno věřím, že si "Šepot růží" své čtenářky najde a že se bude mnohým líbit. Přece jenom představa, že se ženě podaří zkrotit divokého skotského horala, je velmi romantická...... celý text