HTO komentáře u knih

K tomu, co už s přesností jemu vlastní napsal přítel nightlybird: jako malý jsem tam hledal, kdo všecko má nadstardartně velkou fotku. Inu, jsou to klasikové, Marx, Engels, Lenin... Když tu knihu otevřu dnes, nejde na mě mráz jen kvůli tomu, ale například i proto, že před těmi třiceti lety bylo Aralské jezero 4. největším jezerem na světě, 66 500 kilometrů čtverečních. Sovětský svaz ovšem považoval Aralské jezero za "omyl přírody" a jeden sovětský inženýr dokonce v roce 1968 prohlásil, že "každému je jasné, že zmizení Aralského jezera je nevyhnutelné". Co se s Aralským jezerem stalo, to si přečtěte na Wikipedii, a zaplačte.

K heslům ještě OÚNZ - Odevzdej úplatek, nebo zemřeš.

Bludiště je skvělá povídka, ale navzdory anotaci (nejen zdejší) v téhle knize bohužel není – chyba v nakladatelství? Škoda, knížce by slušela.

Achjojo, tyhlety knihy, které prodává jméno Conan... Vždycky jest mi litovati, že přítel O. zůstal ve svém románu s Conanem „Conan a tři rozzuřené palačinky" u první věty: „Vejce se roztříštila o pánvičku jako o pleš šíleného opata z Himelian."

V doslovu k vydání Cikánských romancí z roku 2008 – bilingva! – píše překladatel Miloslav Uličný: ,,Nová zjištění, naznačující, že básník mohl přežít průstřely hlavy a plic a že žil snad ještě dalších osmnáct let nepoznán jako mentální invalida v jednom klášteře, nejsou dostatečně doložena. Zachovaná fotografie z roku 1944, na níž je zachycen s jeptiškami muž Lorcovi podobný do té míry, že by mohlo jít o granadského básníka nebo o jeho dvojníka, není pro historiky a literární badatele postačujícím důkazem." !!

3 10.03.2012

Zajímavost k téhle překrásné knize: 2222. publikace nakladatelství Artia.

Tuhle knihu by miloval Robert E. Howard. Skotové u Dargaje 1896 dokázali jako jediní obrátit na útěk jinak nezlomné afgánské bojovníky – kmenoví bojovníci, skutečné děti přírody s neselhávajícím instinktem, vycítili, že Keltové se nedají zastavit. „Ovládlo ho černé keltské šílenství, před nímž bledne i severská zuřivost Vikingů." (REH, Temný muž). Nechápejte mne špatně, nemám rád násilí ani války, pouze obdivuji odvahu mužů z jiné doby než je ta naše, idealističtější a svým způsobem nadějnější; mužů jako byli obránci Thermopyl, nebo jako byl lord Lovat, který by sice býval rád strávil celý život u krbu s manželkou, dětmi a sherry, ale když to vlast a král(ovna) vyžadovali, vstal a bojoval, a ještě se na to dokázal dívat jako na svým způsobem vrcholné dobrodružství, protože vždy bojoval podle zásad fair-play. Ostatně i po Dargaji se oba národy, Afgánci a Britové, naučily vzájemně se respektovat a za obou světových válek se do britské armády z pohraničních kmenů dobrovolně přihlásilo mnoho mužů. – Absolutorium zasluhuje překladatel Richard Podaný (jako vždy).

Výpisek – jeden z mnoha: „Vždycky jsem si myslel, že Britové jsou špatní vojáci – teď už jsem si tím zcela jist. Zahnal jsem na útěk jejich pravé křídlo, prolomil jsem jejich střed, vítězství bylo jasně moje. Jenže oni nepochopili, že mají utéct!" – maršál Soult, po porážce od Beresforda v bitvě u Albuery 16. 5. 1811. – – Mimochodem, Soult u nás rozhodl bitvu u Slavkova, a jako jeden z šesti lidí v historii Francie dosáhl hodnosti vrchního maršála, byl při korunovaci královny Viktorie a měl dobrý vkus, sbíral plátna například El Greca či Raffaela – a navíc měl přezdívku jako z Howardova Almuricu: Ocelová pěst.

3 28.02.2012

Národní knihovna píše: "[po r. 1870]. Poznámka - Na knize uvedeno: Vydaná letošního roku v Novém Yorku, ale kniha je prý ve skutečnosti vyd. v nějakém malém městě na severu Čech". Vzhledem k tomu, že J. V. Čapek skutečně žil a tvořil v Americe, a že na obálce je napsáno "Jedno z nejlepších děl zemřelého česko-amerického žurnalisty Jana Vratislava Čapka" a datum vydání 1910, a vzhledem k tomu, že kniha byla minimálně do r. 1870 v Rakousku zakázaná (viz. Interpelace poslance Rud. Bergra a soudruhů na ministra spravedlnosti týkající se zakázané pro Rakousko knihy Svatý Antonius Paduanský od Wilhelma Busche podaná v říšské radě dne 16. dubna 1902., vyd. 1905), docela bych věřil informaci z obálky.

Dokážu posoudit jenom poslední kapitolu - yetti. Naprostá lež. Takže bych byl opatrný i celkově.

3 24.01.2012

"Dobrý den. Posaďte se. F je funkcí x, kde x náleží k r plus p a x rovná se e na druhou minus x sinus x. Nejdříve provedeme výpočet v intervalu 0 až 2 pí. Tedy e minus x cos x krát sin x, kde u je derivace. (uv‘) se rovná u'v plus uv‘. Narýsuji jednotkový kruh. Tato derivace je v něm nulová pro hodnoty x rovná se pí čtvrt. Odsud odvodím následující tabulku variací. F rovná se cos na druhou na druhou na druhou x. Funkce je stoupající, klesající, stoupající, klesající. M rovná se f x je sin pí čtvrt. To znamená odmocnina ze dvou a půl. Tak to máme. A f pro jednu polovinu se rovná mínus 2. Ovšem nezapomeňte na druhou část úkolu. Na 4 vyčárkovanou část, kde malé f je, nezapomeňte, stejné a má zde tedy hodnotu avu sin x plus 2. Pochopily? Doufám, že je to všem jasné."

Fantastické bohatství. Nádherné příběhy a báje z Oceánie, přeložené i z jazyků tamních domorodců (geniálním A. M. Kondratovem). Pokladnice pro milovníky pohádek, mizejících kultur, i pro etnografy – to díky skvělému poznámkovému aparátu. Sovětské vydání vycházející mj. z německých pramenů je občas sice maličko prudérnější – jedna z poznámek píše: „Po této větě vypouštíme nevelkou část textu, ve které se uvádějí podrobnosti pohlavního styku mezi setkavšími se mužem a ženou.“ Větu „K tělesnému obcování“ pronáší muž a je to odpověď na to, k čemu slouží mužský úd. Díky této knize už Google najde několik stránek, na nichž se vyskytuje slovo „iggeremanggeggeuni“, v jazyce ostrova Aoba se tak označuje dobrá hlíza batátu. Dozvíte se, že na ostrově Nauru roste jediný blahovičník. Strom se jmenuje Egigu, po dívce Egigu, která na něj vylezla, když začala menstruovat. Dívka se, stejně jako obě její starší sestry, jmenovala po matce. Za manželku si ji vzal Měsíc, a na měsíci ji také můžeme dodnes vidět. Strom roste v laguně Buada, jednom z mála míst na Nauru, kde jsou stromy hojné. (Nedokážu posoudit, kdo je zodpovědný za rozdíl, ale dívčina píseň v českém vydání, pořízeném ze sovětského, které čerpá z prací jak západních sběratelů v jejich jazycích, tak, díky Kondratovově genialitě, z původních jazyků, je v anglické knize věnované provázkové hře „přebírání“ uvedena jako „Ach, menstruuji!“ místo zde napsaného „Mně je zle!“ A nádherná grafická úprava a pečlivá redakční práce.

Pár dalších výpisků:

Psi se vyskytují na všech ostrovech Polynésie s výjimkou Velikonočního ostrova a Markýz. Polynéští psi se vyznačují malým růstem a nevyjí.

Tuitatui je jedenáctý Tui Tonga [sakrální vládce Tongy]. Jeho jméno doslova znamená „náčelník bijící po kolenou“. Dříve totiž při obřadu pití kavy seděl uprostřed kruhu ten, kdo nápoj připravil, kolem něho seděli náčelníci a za jejich zády ostatní. To dávalo možnost náčelníka snadno usmrtit. Jedenáctý Tui Tonga vzal dlouhou hůlku a bil jí po kolenech ty, kteří se pokoušeli sednout si blízko něho. Poté se obřad změnil a od náčelníka se začali držet v uctivé vzdálenosti.

3 01.11.2011

Výborná - a lehce sehnatelná - přesto, zdá se mi, málo známá kniha. Místy má dotek až fantasy literatury. Neměl jsem možnost číst první vydání, ale pokud to mohu takto posoudit, knize její kouzlo zůstalo – například slovo "strašlivý" je tam ve významu "bojácný". A tak vás zamrzí snad jenom to – teda pokud jste dítě – že hlavní hrdina není v celé knize fyzicky nejsilnější (aspoň mě to ve dvanácti trochu mrzelo).

2 01.11.2011