humberto komentáře u knih
Můj pohled na Holdena se v průběhu velmi měnil. Rozmazlený fracek. Člověk, který vidí pravdu tam, kde se o ni ostatní nezajímají. Nešťastný člověk s psychickými problémy nejspíš způsobenými úmrtím milovaného bratra...
A vsuvka k překladu. Slovo TEJDENÍK je opravdu příšerné (ať už si tam v čechách mluvíte jakkoli) a lidé ho neříkají! Mám to ověřené od pražáka. Když jsem ho uviděla, zarazila jsem se tak na půl hodiny, a pak jsem začala hrozně nadávat...
Kniha mě zaujala obalem a myslela jsem si, že to bude jen taková blbůstka, ale je to nádherná knížka pro děti! Nevím úplně k čemu to přirovnat, ale je to prostě velmi milé.
Young si na sebe vzal obrovskou odpovědnost - mluvil za Boha. Myslím si ale, že mu byla Saraju při psaní nápomocná a tím pádem dokázal vyjevit spoustu hlubokých pravd.
Kamarádství, které jde opravdu na 100% beze zbytku - takové kamarádství tady nenajdete. Je totiž neodlučitelně spojila válka, kterou prožili spolu a přežili jen díky vzájemné podpoře.
Podle obálky jsem si myslela, že to je spolčení hlupců proti jednomu, který hlupcem není. Ale ne, tato kniha je prostě o tom, že nikdo není špatný ani dobrý, jen jsou všichni hrozní hlupáci.
Jednoznačně nejlepší kniha z trilogie. Už při čtení předchozích dílů jsem tušila, že tohle bude něco víc než jen dobrodružný románek pro třináctky. A toto očekávání se mi naplnilo. Je tu spousta krásných myšlenek, psychologie a filozofie. A to já ráda.
Velmi čtivý a napínavý příběh žijícího člověka. A hlavně stále aktuální.
Steinbeck mě opět nezklamal. Četbu jsem si náramně užívala. Dokáže popsat toho nejpodivnějšího člověka tak, že mu každý rozumí a chápe ho.
Miluju jeho přirovnání ('Doktor se probouzel velmi pomalu a těžce, jako když tlustý člověk vystupuje z bazénu.'), asociace ('Je to hodina barvy perel - přestávka mezi dnem a nocí, kdy se čas zastaví a zkoumá sám sebe.') a humor.
Přemýšlela jsem, proč se mi všechno od něj tak líbí. Myslím, že důvodem je hluboká lidskost jeho románů.
Po pravdě mě to ze začátku tolik nebavilo. Skoro až do konce. Ale pak přišel ten konec a já konečně pochopila knihu i autorův styl. A líbí se mi.
Knížka je lepší. Říkejte si co chcete, knížka je lepší.
Jen scéna, kdy hvězda potká čarodějnici a ta se ptá kde je její srdce! Možná kýč, ale hvězda na to odpověděla tak příjemně a samozřejmě, že se mi to prostě hrozně líbílo. A ten nádherný, melancholický konec! Hvězda pozorující každou noc své sestry na obloze. Samotná na zemi...
Jak se dá vyjádřit k něčemu takovému? Já to nezažila. Každým slovem bych je urážela.
Láska a pokoj. Tak by se dal vystihnout život babiččin i celého údolíčka. I v obtížích tam ta láska byla.
I když při samotné četbě mě nijak zvlášť nenadchla, teď mi poklidná atmosféra knihy chybí. Až zpětně si uvědomuju, jak jsem to ráda četla.
Děj plyne souvisle a lehce kupředu bez zbytečné vaty.
Velice hloupý milostný příběh, ale připadá mi, že ten je jen obalem, aby se tehdejší dívky dozvěděli něco o kultuře Japonska a přitom je to bavilo.
Je zde pěkně vylíčen problém otevření a adaptování Japonska západnímu světu.
Waltari byl věčně mladý člověk. Kéž bych si také dokázala udržet podobnou duševní svěžest, aby kolem mě nikdo necítil ''podivný pach mrtvoly''.
Díky za příblížení této moderní války. Doteď jsem o tom nevěděla téměř nic..
Snad se jim bude dařit.
Napsáno jednoduchým, vyprávěcím ale čtivým a zajímavým stylem.
Nežijeme nakonec všichni v nějaké iluzi jako Paní Bovaryová?
První povídka mě zaujala, druhá šla, ale pak už to šlo jen z kopce. Autoři psát umějí, ale dnešnímu čtenáři už to prostě přijde spíš směšné.
A má feministická duše utrpěla značný otřes..
Shirley na mě celkově zapůsobila víc než Jana Eyrová. Nejen že tu Charlotte přednáší problém její doby - chudé postavení dělníků, pro které není práce, ale především se vyjadřuje k postavení ženy v tehdejší společnosti. Neříká, že jsou ženy rovné mužům(což mě zarazilo a překvapilo), ale odmítá jejich závislost na nich. Její hlavní hrdinky jsou inteligentní, osobité a schopné se postarat samy o sebe.
A jen taková poznámka - vztah Shirley a Louise mi v mnohém připomíná vztah Jo a Bedřicha z Malých žen. Energická a seběvědomá žena a naproti ní klidný a moudrý učitel.