hvězdo.kupa komentáře u knih
Bylo to celkem předvídatelné. Někdo holt nemá ten dar umět to pořádně zakamuflovat. Přikláním se k názorům, že se o tom tak moc mluvilo, až to knížce uškodilo, protože každý čekal bůh ví co nevídaného. Ale je to obyčejný příběh s vraždou. A film? Ten dle mého názoru neměli točit tak rychle, jenom proto, že to čtenáři vyžadovali. Kdyby si s ním víc vyhráli, mohl aspoň ten být solidním thrillerem.
Během čtení se u mě projevovaly příznaky hypochondrie, až tolik mě Betty vtáhla s sebou do sanatoria. Na druhou stranu se mi tam s ní líbilo, přála bych si stejnou dávku léčivého humoru pro každého nemocného.
Měla jsem moc předsudků. Že je to pro "zasloužilý matky s pěti dětma" a že to jinak nepochopím. Ale prd. Pochopila jsem to všechno, a jak jsem se nasmála u těch "starých" vtipů. A už si jedu na autobiografické vlně Betty MacDonaldové, a směju se pořád, i když téma není tak úplně k smíchu.
Přímé řeči je zde poskrovnu. Děsilo mě to, celkem dost, ale pak jsem propadla láskyplným a květnatým popisům krajiny, povah, psího chování a na konci jsem ještě dostala porci nečekaného napětí, které jsem k uspokojení ani nepotřebovala, a díky tomu u mě knížka stoupla na vrchol. Protože zažít mezi řádky něco úplně nepředvídatelného je neobvyklé.
Někdy beru do ruky knížky, o kterých toho moc nevím, ale zrovna mám prostě chuť skočit do neznáma. Tohle byl ale vydařený skok! Poměrně neotřelá zápletka, s těmi "neotřelými" se poslední dobou roztrhl pytel, ale tohle mě fakt dostalo, konec šokoval, zkrátka ukázkové počteníčko. Ihned jsem začala nakupovat další autorčiny knížky, což se ne vždy vyplácí, ale Manželovo tajemství má už napořád místo v mém srdci :)
Na prvních stránkách jsem se chytala za hlavu, do čeho jsem se to pustila, "jakýsi politický a mafiánský kecy". Ale ještě teď jsem v šoku, jak mě ty politický a mafiánský kecy vtáhly a jakou rychlostí jsem se blížila k poslední straně. Nyní mám bohužel za sebou celou trilogii Milénium a vlastně mě to hrozně mrzí. Protože je mi jasné, že tohle asi žádné norské krimi nemůže překonat, a já závidím každému, kdo má tyhle knížky ještě před sebou. Zároveň mě mrzí, že od Stiega Larssona se už nových děl nedočkáme a tak mi asi nezbyde nic jiného, než si tuhle trilogii opět někdy vychutnat. Co se filmů týče, švédská verze je rozhodně lepší, ale na knižní předlohy nemá ani omylem. Milión, pro mě zásadních věcí ve filmu není, a vůbec - já jsem si postavy vyfantazírovala jinak... O:-)
Farma je pro mě velkým zklamáním. Chystala jsem se na její koupi docela dlouho, rychle s chutí jsem začala číst, ale stejně rychle mě chuť opouštěla. Trpělivě jsem ale louskala stránky a doufala aspoň v naprosto šokující konec. Ale šokovalo mě akorát to, že už je konec, a já ho vůbec nerozeznala od prostředku. Tuhle knížku pošlu někam dál. A to nikdy nedělám.
Neměla jsem ráda detektivky. Dokud mi jednou při nákupu nepřeskočilo a nekoupila si Slepou skvrnu - líbila se mi ta chatička na obalu. Po přečtení se mi líbilo všechno! A v té chvíli jsem propadla norskému krimi.
Je mi jedno, že se to nemůže stát. Já jsem se ještě dlouho po přečtení bála vstoupit do bazaru. Za mě zatím nejlepší román hned po Řbitovu zvířátek.
Za mě dobrý! Přiznám se, že české autory zanedbávám a tak jsem sáhla po "bestselleru", jak tvrdili. Mně tento břitký přisprostlý humor a milenecké peripetie na čtyř stech stánkách bavil, dokonce jsem se i nahlas smála. Jednou za čas takováto četba rozhodně neuškodí.
Mlha dobrá. Dech se mi tajil. Když už mě ty další povídky začínají vtahovat a naskakovat husí kůže, skončí to. A je to tak rychlé, až je to pro mě neuspokojivé. Přilnu k sympatickým postavám, a na další stránce si musím zvykat na nové. Mnohem víc miluju ty spletité, promyšlené, slovy nabité, pětisetstránkové Kingovy romány.
Ale přece jenom ve mně něco zůstalo. Povídka "Nezmar". Nechutná a výborná zároveň!