iam.sokol
komentáře u knih

K rodu Medici jsem se vrátil po několika měsících v rámci čtenářské výzvy, kdy jsem knihu začal číst na jaře během dovolené v Toskánsku. Dějiny Medici jsou skutečně fascinující, ať už jde o jejich vliv na italské a evropské dění, nebo o jejich zásluhy na rozmachu renesance a umění. Těšil jsem se, že se dozvím více o jejich vzestupu, vládě i pádu. Autor se rozhodně snažil, ale bohužel v omezeném rozsahu 320 stran. Na tak malé ploše je natěsnáno množství jmen a událostí, přičemž politické souvislosti jsou zkráceny ve prospěch detailů o tom, co který Medici jedl, nebo jaké umělecké dílo koupil či zadal. Tyto informace jsou sice zajímavé, ale bohužel se v textu tlučou dohromady, což vedlo k tomu, že jsem se od poloviny knihy začal ztrácet v tom, o kom nebo o čem je právě řeč. Přesto bych knihu doporučil každému, kdo se zajímá o tento slavný rod, který zformoval Toskánsko. A ještě víc doporučuji navštívit Toskánsko samotné.


Kdo má rád starověkou, kór řeckou mytologii, ten bude v sedmém nebi. Skvělá dovolenková oddychovka, kterou jsem zhltnul za dva dny na pláži.


Původně jsem si v rámci čtenářské výzvy dělal zálusk na verzi o Jindřichovi VIII. od Alison Weir, ale ta je bohužel k nesehnání, proto jsem se uchýlil k této velmi stručné biografii. Kdybych si tuto knihu otevřel před 12 lety v období studia na maturitu, asi bych ji ocenil o něco více jako takový úvod do otázky číslo 13 - vývoj evropských mocností v 16. a 17. století. Ale protože od té doby už mám o Tudorovcích něco trochu načteno, tak jsem se až na pár zajímavostí nedozvěděl nic nového. Velké plus této knihy je ovšem bohatý obrazový obsah, který tvoří de facto většinu knihy.


Puzo je moje srdcová záležitost a v této knize spojil vše, co bych od "puzovské" zápletky očekával. Dostal jsem Hollywood, Vegas, násilí, sex, vášeň, lásku, vraždy, kaši z vystřeleného mozku a podobné libůstky tolik typické pro jeho díla. Chyběla mi tady Sicílie, ale tu mi vynahradil v následující Omertě. Ne, není to Kmotr a já jsem za to rád, protože rodina Corleone je jenom jedna.


Skvělá autobiografie snad největšího Evropana 20. století. Jean Monnet popisuje svůj vliv v období obou světových válek a to, jak postupně a nenásilně nechal zakořenit v myslích tehdejších evropských politiků myšlenku integrace a jednotné Evropy, kterou následně ve spolupráci s nimi a dalšími kolegy rozvíjel. Nabízí také jiný pohled na známé premiéry a prezidenty, až je člověku trochu smutno při pohledu na dnešní světovou politickou reprezentaci. Za mě opravdu jedna z nejlepších biografií, která by měla být zároveň i povinnou četbou ve školách, aby si i ti největší antievropané uvědomili, na jakých základech stojí moderní Evropa a její síla. Prozradím, že "nic než národ" tím základem opravdu není.
