iampatrik komentáře u knih
Pokud čtenář přistoupí na nepříliš komplikovaný příběh a nepříliš složité postavy, může si užít zábavnou urban fantasy. Magie pro každého není knihou pro každého. Objevuje se zde humor, který neosloví každého, stejně tak jako občasná hororovost či morbidita. Přestože je kniha zejména seznámením se s postavami a zasazením do určitého světa/příběhu, je zápletka knihy ukončena a zároveň v druhém díle navazuje hned zápletkou novou, která se váže na hlavní dějovou linii. Kniha ve výsledku neurazí a díky své délce ji máte sfouknutou během chvilky.
Řekněme si to upřímně, prakticky jednohubková zbytečnost, která existuje jen z důvodu, co možná největšího vyždímání (finančního zisku) ze značky Stranger Things. Obsahem prázdné, byť nápad dobrý. Na druhou stranu to má tu správnou atmosféru, správnou "strangerskou" ilustraci a jako fanoušek této značky nejsem uražen. Každopádně peníze doporučuji utratit za něco jiného :)
Nejsem nadšen tak, jako většina a nemohu hodnotit více než lehkým nadprůměrem.
Z počátku mě Marťan chytl a bavil. Postupem času mě však nudilo opakující se řešení fyziky, chemie, matematiky a já nevím čeho všeho. A to tak, že jsem ani plně nedokázal vnímat stupňující se napětí a eskalování příběhu a boje o holý život.
Byť kniha není nijak dlouhá, stejně by jí více slušelo zkrácení :)
Hodnotím po jednom přečtení a bez spoilerů.
Gamebook je poměrně originální svým žánrem - v záplavě především fantasy gamebooků oživení v podobě zombie hororu v post apokalyptickém světě. Příběh je rozdělen do tří částí, z toho první dvě jsou takovými bludišti, které musí čtenářohráč projít. V tomto ohledu tedy kniha nic nového nepřináší, byť druhá část a průchod městem byl poměrně zajímavý. Tohle bludišťové procházení mě moc nebaví a patří spíš mezi oblíbené herní prvky odlschool gamebooků, u těch nových bych očekával sofistikovanější herní prvky. Každopádně obě části jsem prošel bez úmrtí a bez jediného souboje (věřím, že se štěstím). I tak je pro mne otázkou, jak těžké je v těchto částech umřít a číst znovu a jak časté jsou souboje...
Co považuji za velmi nevyužitý potenciál a tedy i lehkou zbytečnost (překombinovanost) jsou pravidla, respektive herní prvky. Postava hrdiny má hned několik atributů, které s kapitolami přibydou. Protože jsem však první dvě kapitoly prošel bez boje, vlastně mi všechny ty statistiky byly k ničemu. Druhou takovou věcí je možnost interagovat s předměty, které můžete "libovolně" sbírat. Ale opět - až do poslední části jsem je prakticky nevyužil. Kniha tím na jednu stranu dává větší pocit hraní a ovlivňování děje, ale vlastně jen na oko. A samotný systém souboje, byť není složitý, tak je zbytečně kostrbatý.
Po příběhové stránce nečekejte žádný propracovaný román, což však gamebookář ani vlastně neočekává/nepožaduje. Musím však říct, že trocha toho napětí a otázek, co se stalo, ve mě po celou dobu čtení byla. Kniha se rozjede až ve třetí části, která je vskutku bravurní a mrzí mě, že autor takhle příběh nepostavil od samotného začátku. Až v této závěrečné části si zasluhuje svou "nálepku 18+" (ale i tak víme, že je to spíše povedený reklamní tah). V příběhu se objeví trochu té brutality, nahoty a násilí, což přidává na atmosféře a nepůsobí vůbec na sílu. Dalším lehkým plusem jsou i části, které hlavní postava neprochází sama, ale kvůli případným spoilerům nemůžu být konkrétnější.
Samotný konec mě také překvapil, nečekal jsem, že se v ději objeví to, co se objeví. I když je příběh uzavřený, zároveň si dokážu představit nějaké to pokračování, za které bych byl určitě rád. Ale v druhém díle jen a pouze takové tempo, jako bylo v poslední kapitole, prosím :)
Kdybych to měl shrnout, tak Kliniku smrti řadím určitě mezi ty povedené moderní gamebooky, který by si měl přečíst a zahrát každý alespoň trochu zběhlý gamebookář. Začínajícím gamebookařům bych radil trošku něco jednoduššího.
Po přečtení zdejších nadšených komentářů ("úžasná kniha", "děsivý příběh", "geniální čtení"...) a vysokém hodnocení jsem byl plný očekávání a... ty nebyly určitě naplněné. Byť je Písečný muž svižným a dobrým čtením, nemůžu se ubránit pocitu, že mi tam něco chybí a já už něco takového viděl nebo četl. Příběh s ničím novým nepřichází a pracuje v klasické příběhové šabloně. Musel bych spoilerovat, abych svůj názor podložil fakty. Spoilerovat však nechci.
Můj komentář je možná ovlivněn právě zdejšími nadšenými ohlasy, které kdyby nebyly tak přehnané, tak bych hodnotil střídměji.
Musím potvrdit mnohokrát omývanou skutečnost, že kniha je až mrazivě nadčasová a depresivní. Co se však týká čtivosti a děje je 1984 přechválená kniha, jejíž příběh (zápletka) je poměrně nudně a plytce podaný, s pasážemi, které se opakují v "bledě modrém".
Když Hunger Games, potká Enderovu Hru, která potká World of Warcraft.
Přestože se jedná o poměrně jednoduchý příběh, který využívá již viděné či čtené prvky (dobro X zlo, zvraty, přátelství, láska) knihu jsem četl jedním dechem. Je to asi také tím, že výše uvedené již známe prvky autor zakomponoval do originálního příběhu. Ten je plný odkazů na kulturu 80. let , přesněji počátky pc her a vše kolem nich. Příběh se odehrává v nedaleké budoucnosti, kde lidstvo žije svůj realný život v tom virtuálním, protože jim dává mnohem lepší podmínky a možnosti pro život a najdou zde úplně všechno, přes školní docházku, práci až po zábavu. Vše začíná tehdy, když umře autor virtuálního světa, který odkáže veškerý svůj majetek tomu, kdo zvládne jako první pokořit jeho hru. A tak se strhává napínavý kolotoč plný kvalitní čtené zábavy.
Musím říct, že knihu si užijí více ti, kteří kdy hráli nějakou pc hru (nebo mají ke hrám alespoň minimální vztah), popřípadě ví co je to "pac man". Na druhou stranu není to podmínkou a knihu pochopí i neznalý. Navíc myslím, že knihu si rádi přečtou ti, co v daných letech vyrůstali, ale i mladší, kterým kniha může otevřít dveře celkově ke čtení. Navíc je příběh velmi aktuální a tématem může varovat před silou virtuálního světa či hraní her.
PS. Velmi jsem zvědav a těším se na filmové zpracování.
Málo kdy se stane, že by každá kapitola převyšovala tu předchozí (a to si pište, že hned první kapitola vás chytí). Napínavý krimi příběh z dob sovětského Ruska, kde vše umocňuje tehdejší společnost, systém. A jsem rád, že jsem si nepřečetl ani o čem děj pořádně je, protože když si myslíte, že už víte o čem příběh bude, otočí se o sto osmdesát stupňů. Ale abych knize taky něco vyčetl, tak snad jen to, že druhá polovina, možná spíše poslední třetina je až moc rychlá a "zkrácená". Někdo taky příběh může prokouknout docela brzo. Přesto pokud můžete, určitě po knize sáhněte.
Zpracování kvalitní, minimalismus barev dílu více než sedí a plně podtrhuje špinavou viktoriánskou Anglii a ikonický mysteriózní příběh o Jacku Rozparovači. Má to hutnou atmosféru, dobová Anglie je správně vykreslena a řádění Jacka stojí za to. Ale bohužel mě neuvěřitelně nesedla nezajímavá a především nepřehledná ilustrace, která mi po celou dobu kazila zážitek, stejně tak filozofické/zednářské pasáže Jacka Rozparovače, které mě popravdě ani trochu nezajímaly a ubíjely. A tak bohužel výsledný dojem smíšený...
Strhující kniha od samotného úvodu, která může bavit úplně každého. Také ukázka toho, jak poutavě lze popsat cestu za vrcholem, která se promění v boj o holý život. Jako možná jediné úskalí knihy vidím pojmy (např. moréna, převis, ale také horolezecké vybavení apod.). které jsou zde často používány k popisu děje. Na druhou stranu to však nevidím jako zásadní problém, protože kniha je psaná tak čtivě, že jen těžko od ní odlepíte oči. Pro lidi, které baví cestopisy (byť nejde úplně o cestopis) popřípadě hory obecně - povinnost.
Poutavá neuvěřitelně uvěřitelná kniha plná příběhů a osudů lidí z celého světa. Kniha je o to víc poutavější, když po otevření v každém výtisknu naleznete ono pírko tučňáka. Knihu také pěkně dotváří občasné jednoduché ilustrace a v závěru fotografie. Po obsahové stránce od autora moc nečekejte samotný popis cesty, daných světadílů, krásy přírody apod. Kniha je mířena na zážítky a příběhy přátel, ale i osob neznámých, které během své cesty potkal. Celkově je kniha velmi čtivá, záživná a pro někoho může být i k zamyšlení nebo inspirací k vlastnímu dobrodružství.
Jednoduché fantasy čtení ze světa "D&D" a pokračování příběhu temného elfa Drizzta. Příběh poměrně přímočarý a pokračuje tam, kde skončil. Několik zajímavých událostí se v průběhu stane, avšak asi všem je jasné, kudy se hlavní dějová linka bude ubírat.
Druhý díl zase o něco více čtenáře seznamuje s Forgotten Realms (Zapomenuté říše), tedy světem, ve kterém se příběh odehrává. Stále však dosti komorní pojetí, zaměřené na mezirasové přátelství a pomstu. Kniha se celkově četla lehce, rychle a pro fanoušky D&D nebo fantasy obecně má "Temný elf 2" potenciál na dobrou čtenou zábavu. Samozřejmě za předpokladu, že máte za sebou i první díl.
Smíšené pocity mám z tohoto gamebooku, který svým příběhem spadá mezi klasický oldschool gamebook. Tzn. fantasy svět, kdy se hrdina musí poprat se zlem a zachránit svět. Od "herních mechanik" lze také očekávat klasický oldschool přístup, který neberte ani v pozitivním, ani negativním...
Síla, ale bohužel i slabé místa lze hledat v opětovném procházení různých pasáží z důvodu nalezení všeho potřebného (informace/předměty) či správné cesty, abyste se v příběhu posunuli dále. To na jednu stranu znamená, že vás gamebook netrestá smrtí, pokud neprojdete pasáží, která je nutná, ale zároveň se bude stávat, že některé pasáže budeme muset pročítat znova a znova a hledat ten správný směr a vyčíst vše podstatné k dalšímu postupu (což se mi stalo v jedné lokaci zhruba v polovině příběhu a pak na samém konci). Pokud bych nebyl sečtělý gamebookář, věřím, že to může čtenářohráče odradit a už se ke gamebookům nikdy nevrátit.
Druhou výtkou je neošetření opakovaných průchodů určitých pasáží (viz výše), díky čemuž by čtenářohráč mohl třeba získat neomezený finanční obnos.
Také jsem nasbíral velké množství předmětů do inventáře, který byl nepřiměřený možnému využití.
No a bohužel jsem narazil také na pár odkazů, které na sebe stylisticky moc nenavazovaly, což nejspíše bude chyba překladu.
Co oceňuji je možnost knihou projít prakticky bez soubojů, kterým se lze vyhnout (samozřejmě boss fight bude :))
Sečteno podtrženo - průměrný gamebook, který neurazí, v pozitivním slova smyslu potrápí, ale na který brzy zapomenete a který sráží zbytečné chyby, které by nemusely být pokud by si autor dal větší péči s vyhlazením designu.
Knihu hodnotím s tím, že jsem očekával rozšíření nebo obohacení Stranger Things (dále jen ST) světa. To se mi však bohužel nedostalo v dostatečné míře. Příběh sice popisuje to, odkud se objevila Jedenáctka, ale kniha je po všech stránkách bohužel velmi průměrná. Příběhem se totiž točí stále kolem jednoho málo zajímavého výzkumu/experimentu a nabízí jen pramálo napětí a hlavně té ST atmosféry. I když přivřu obě oči, závěr je i na svět ST hodně přímočarý a pro hrdiny jednoduchý (to není žádný spoiler). Vlastně vše je v knize přímočaré a stroze popsané.
Stejně ale nejvíc mrzí skutečnost, že ze světa ST nenabízí doopravdy skoro nic, a kdyby se kniha jmenovala jinak, asi by se mohlo jednat o libovolný příběh o „nějakém experimentu“.
Ano, hodnocení je spíše negativní a točí se zejména kolem zklamání z toho, že zasazení do světa ST je nedostačující. Myslím si však, že oprávněné – což jiného taky čekat od knihy ze světa ST?
Každopádně kniha se četla jednoduše a rychle a přece jen jsem se něco málo o minulosti Jedenáctky dozvěděl.
Mám Ziburu rád, ale prozatím jeho "nejslabší" cestopis, který je snad jen o tom jak někoho potká a pije s ním. Pomalu se mi to schéma knížek začíná opakovat. Konec kritické části.
Na druhé straně stále zábavná, svižná cestopisná kniha. Přesně taková, jakou od Zibury můžeš čekat (pokud si už něco četl/četla). Pokud by to pro tebe mělo být první seznámení se se Ziburou, volil bych jeden z předchozích cestopisů, které jsou lepším počtením.
Postava Poirota a styl popisu vypravování mi úplně nesedlo, Sherlock pro mě vždy vyjde v souboji těchto dvou snad nejznámějších detektivů vítězně. Co mě naopak bavilo bylo uzavřené prostředí vlaku a vyústění zápletky, které jsem tak úplně nečekal. Navíc kniha je poměrně krátká a tak děj svižně odsýpá. Svůj status detektivní klasiky si Orient-express určitě zaslouží.
Pokračování Mrázkové trilogie druhým dílem Krakatice mé velké nadšení z předchozí knihy hodně zarazilo. Kniha se točí především kolem jediného případu, což by nebyl problém. Problémem je styl, jakým je událost vyprávěna. Přepis zaznamenaných odposlechů, který zabírá drtivou většinu textu, se čte těžce a nepřehledně. Po první třetině knihy už nastávala nechuť pokračovat.
Pozitivem naopak opět příloha, která obsahuje rozhovory s některými zúčastněnými a také radost z toho, že jsem druhý díl přelouskal a můžu se pustit do závěrečného dílu.
Příběh o podivných dětech pokračuje přesně tam, kde skončil. Nutno říct, že tentokrát jsem se musel několikrát nutit abych ve čtení pokračoval. V první polovině (možná i více) hrdinové cestují z jednoho bodu do druhé a potkávají různé postavy. Ty jim buď pomůžou, přidají se k nim a vlastně se děj nijak neposouvá a není ani napínavý, byť se sem tam objeví i netvoři. Člověk tuší, že to dopadne dobře, o postavy se nebojí.
Zajímavý je děj jakmile se hrdinové dostanou "na určité místo", kde je čeká hned několik událostí a překvapení. To se však děje až v poslední několika desítek stránek.
Celé mi to přijde jako vyplnění mezery v příběhu. Postavy to moc neposune v příběhu, ani vztahově. Budu hodně zvažovat, jestli se pustím do třetího dílu.
Pro mne nejlepší díl trilogie, asi taky proto, že se mi všechny tři díly líbily, byly čtivé, jednoduché a tohle je završení celého příběhu. Teda, nevím zdali se to tak přímo dá napsat, protože každý díl má svůj vlastní příběh, který by mohl fungovat sám o sobě bez ostatních dílů. Přesto pokud někdo uvažuje, určitě přečíst postupně všechny tři knihy. Odveta je nejčtivější, nejvíce napínavá, s největším spádem. Spokojenost. PS. Žádný díl Mass Effectu jsem nehrál.
Nerad bych knihu vychválil natolik, aby případný čtenář nakonec byl zklamaný. Ale...
Knihu jsem koupil za pár korun v antikvariátu, protože mám rád knihy o horolezectví a byl to snad můj nejlepší kup. Kniha mě k sobě přitáhla tak moc, jako dlouho už žádná jiná.
Za podpory spisovatele vyprávěn životní příběh Šarpy Tenzinga, který dá nahlédnout na historii horolezectví v Himalájích, na život v tomto prostředí a na zdolávání nejvyšších hor světa, zejména té nejvyšší. Největší hodnotu knihy pak spatřuji v tom, že je to příběh místního člověka, ne žádného Američana či Evropana. Možná i proto kniha působí jednoduše, ale o to víc poutavě a čtivě. Jediné mínus knihy je pak to, že je na mne málo obsáhlá. Rád bych četl dál a dál. Dozvěděl se vše víc do hloubky.
Pro mne knižní skvost, který stojí za pozornost. Kniha co zaujme a nepustí. Povinnost pro fanoušky a milovníky hor.