iatros komentáře u knih
Skvělá kniha! Moje nejoblíbenjěší z celé trilogie - i když uvidíme ještě, co přinese poslední díl, je to už hodně dlouho, co jsem knihy četla. =)
Po dlouhé době jsem znovu sáhla po Společenstvu prstenu a čím jsem starší, tím je to lepší čtení.
Bradburyho vymyšlený svět až děsivě připomíná ten náš současný. Lidé pohlceni neustálým spěchem a honbou za úspěchem, za penězi a prostoduchou zábavou. Manipulace médii hraničící s vymýváním mozku, všudypřítomná politická korektnost zacházející často až do extrému. S tím vším jdou ruku v ruce rozbité rodiny, zhoršování vztahů a mezilidské komunikace vůbec. Jen to pálení knih nám tady zatím chybí... Alarmující kniha, v níž je ale i naděje a víra v lepší zítřky.
Když jsem knihu četla poprvé, nadchla mě. Teď jsem ji četla podruhé a jakkoliv je napsaná velmi svižným a čtivým stylem, přišla mi najednou překombinovaná a trochu jako americký béčkový film. A jsem si téměř jistá, že potřetí už si ji nepřečtu.
Nikdo se neumí tak vcítit do lidské duše a tak barvitě a strhujícím způsobem podat čtenáři onu vnitřní rozervanost různých zločinců, chudáků a psychicky nevyrovnaných až nemocných lidí jako Dostojevskij. Dávám pět hvězdiček, které si schovávám jen pro mimořádné knihy, které v člověku něco zanechají.
Mám ráda knihy, které se zabývají "anatomií" zla, ale tady jsem čekala trochu víc. Možná to bylo jen autorovým stylem psaní, který mi nesedl, ale ve výsledku mě kniha spíše zklamala.
Kniha od slovenského autora ve Čtenářské výzvě? Jasná volba! Moje druhé setkání se svéráznou trojkou vyšetřovatelů a další skvělý čtenářský zážitek.
Krásná kniha, kterou ocení asi jenom Kralupáci a domorodci z okolí. =)
Špatné to nebylo, ale popravdě nevím, co na tom všichni mají. Místy napínavé a zajímavé, ale celkově tuctová kniha - druhý den už ani nevíte, že jste ji četli.
Nejsem ani romantik ani slabší povaha, mám za sebou několik knih od Bukowského, takže ani vulgarismy mi nevadí, přesto mě tato kniha... nevím, jestli přímo zklamala nebo jen nesplnila moje očekávání, rozhodně se mi ale nelíbila tak, jak jsem si myslela, že se mi líbit bude. Téma války a hrůz zajateckých táborů, které ve mně obvykle vyvolává intenzivní pocity bezmoci, hnusu a studu, se mě v tomto příběhu "lásky" jaksi vůbec nedotklo, přišlo mi jen jako okrajová a jakoby vzdálená kulisa a onen pocit hnusu a studu ve mě vyvolával především styl autorky a nemohla jsem se zbavit dojmu, že některé ty scény (místy těžko pochopitelné), výrazy a přirovnání, jsou prvoplánové, nucené a že autorka příliš "tlačila na pilu". Hlavní postavy, ne zcela normální finská porodní bába a psychicky nevyrovnaný, polovinu času zfetovaný důstojník SS, bez špetky charismatu, mi byly nesympatické a nedokázala jsem se v jejich vztahu nevztahu a jednání vyznat a ke konci knihy jsem se dokonce přistihla, že je mi vlastně úplně jedno, jak to s nimi dopadne. Je to škoda. Námět samotný by měl velký potenciál, však jsem taky byla na knihu pořádně natěšená, ale - nemůžu si pomoci - nakonec mi to všechno vyznělo jen jako taková nepovedená červená knihovna.
Útlá knížka a úsporný styl psaní, co s vámi zamává víc než bichle o šesti stech stranách. Zničený svět, zničené životy, zničená lidskost, zničené naděje... a přes to přese všechno jdou po cestě dál, aby nesli světlo.
Ačkoliv je kniha ve své podstatě o dobrém činu a dobrém člověku, marně jsem po dočtení čekala na pocit uspokojení a radosti. Zlo a lidská krutost, které se naprosto příčí zdravému rozumu, jsou v této knize zachyceny tak syrově a realisticky, ale zároveň jaksi decentně a bez zbytečného "nimrání se" v detailech, že mě to prostě dostalo. Dokonce tolik, že jsem další dva týdny nebyla schopná číst nic jiného a "zpracovávala" jsem ten příběh neskutečné odvahy a lidskosti v neskutečně zvrácené době. A bylo mi z toho úzko a trochu špatně od žaludku. RIP Oskar Schindler.
Jak už to bývá u Victora Huga zvykem, některé popisy prostředí byly přeci jen trochu zdlouhavější (nepočítám do toho naprosto geniálně popsanou nehodu s dělem), jinak ovšem dokonalá kniha, plná neuvěřitelné obrazotvornosti a hlubokých myšlenek, které i po tolika letech zůstávají živé a dokážou se člověku vrýt pod kůži. Nechtějme akční historický román z období Francouzské revoluce a dostaneme příběh o souboji povinnosti a milosrdenství, zápase lidskosti s krutostí a boji pokroku proti temnotě. Vive la Révolution!
Čtivá knížka, napínavá až do konce, s nepředvídatelnou zápletkou a poněkud nesourodou, ale o to sympatičtější trojicí vyšetřovatelů - a ani kostlivec ve skříni kaprála Jaroše nezměnil nic na faktu, že z těch tří je on tím, kterého mám nejraději. Historické detektivky se mi líbí a tahle splnila všechna moje očekávání, už se těším na další díly.
Dlouho jsem přemýšlela, jaký napsat ke knize komentář. Nakonec jsem usoudila, že by to na takovou nebetyčnou ubohost bylo jen plýtvání slov. Plně se ztotožňuji s jedním z níže uvedených komentářů a budu rovněž předstírat, že tato kniha vůbec neexistuje. Se skutečným, okouzlujícím světem HP, který si mnoho z nás zamilovalo, má totiž společného jen pramálo.
Vzhledem k tomu, že kniha Navzdory básník zpívá je jednou z mých nejoblíbenějších knih vůbec, byla pro mě kniha Není římského lidu poněkud zklamáním. Mrzí mě to, protože paní Loukotková měla neskutečné nadání, ale prostě jsem se tady nedokázala začíst a nemohla jsem se ubránit neustálému srovnávání s NBZ, které jsem vždycky hltala a nemohla jsem se odtrhnout. Přiznám se, že u této knížky jsem se musela do čtení někdy i nutit a některé pasáže na mě byly tak rozvleklé a abstraktní, že jsem pak měla problém si knihu užít a přilnout k postavám a jejich osudům. Ale uznávám, že je asi problém ve mně, paní Loukotková byla jednoznačně mistryně ve svém oboru.
Moje první setkání se severskou detektivkou. A nelitovala jsem! Mistrně napsaná kniha o věcech, nad kterými normálnímu člověku zůstává rozum stát. Mrazivá, drsná. A neodbytná - za nic na světě nemůžete přestat, dokud neodhalíte všechna ta tajemství i temná zákoutí lidské duše.