iLuciferie komentáře u knih
Jeden z nejlepších psychologických románů vůbec.
Doporučuji po přečtení také Hitchcockův film.
Detektivky od Bootha mám ráda, je to ten typ knih, kdy nejde jen o konkrétní vraždu/vraždy, ale také o život vyšetřovatelů a hlavně o prostředí ve kterém se děj pohybuje.
Řekla bych spíše psycho-thriller než detektivka. Knížka, která mohla klidně v půlce skončit a být od půlky knihou druhou. Mě bohužel Kepler neoslovil.
Děj jako takový mi přišel dobrý, ale kniha je napsaná opravdu děsně - hlavní hrdina je blb, jeho mluvu ani snad radši nekomentovat a přehnané používání anglických výrazů v situacích, kde lze naprosto přirozeně mluvit mateřským jazykem mě opravdu iritovalo.
Doufám, že tento i další díly zfilmují, protože pokračování by mě zajímalo, ale další takto psanou knihu už odmítám číst..
Brownovy knihy mimo sérii s Langdonem se mi líbí ještě více než s ním.
Nejsem sci-fi nadšenec, ale Enderova hra je opravdu velmi čtivá a zábavná.
Kniha, která opravdu skvěle vypadá, jednoduše se čte, nicméně mi nepřišlo, že by pro mě měla nějakou extra přidanou hodnotu.
Za nás určitě trošku slabší než první díl. Děj mi přišel zbytečně složitý na pochopení a vlastně i na pozornost. Trošku mi tady i vadilo, že to vypadá, jako by o strašidla člověk zakopával na každém výletě, což za mě celkem ubírá na "věrohodnosti" i tajuplnosti. Jinak ilustrace opět krásné a tentokrát i více děsivé, což jsme si zase tedy užili moc. Třetí díl čeká!
Zde jsem opět díky ČV vystoupila ze své “komfortní čtenářské zóny“ a nemůžu říct, že bych litovala, nicméně ani, že bych se z knížky nějak zvlášť posadila na zadek. Ilustrace super, příběh celkem zajímavý, konec první části však nečekaně brzký.. Po dalším díle se samozřejmě také poohlédnu, protože mě zajímá o co tedy vlastně jde, ale na druhou stranu nic extra objevného (i s přihlédnutím zde na hodnocení) neočekávám.
Kingovy povídky mám ráda, i toto dílko se četlo dobře, ale místy jsem měla pocit, že je v textu zbytečně mnoho vynecháno. Ano, možná trošku zbytečně nevyužitý potenciál, ikdyž jsem ráda, že to nemělo 1000 stran, protože to bych to pak určitě nečetla..
Příjemné, veselé příběhy, jejichž hlavní záměr poučit je zřejmý, avšak celkem překvapivě nerušivý.
Ničím výjimečný příběh, který by byl od ostatních zapamatovatelnější, navíc mě občas nějaká věta až rušila, jak byla divně napsaná.
Ze začátku jsem byla hodně nadšená, tak dvě třetiny byly fakt super, ale ten závěr mě bohužel najednou vůbec nebavil a poslední asi tři kapitoly byly tedy úplně zbytečné…
Jo a dovolím si s Mistrem nesouhlasit - tohle není horor… :D
Autor píše opravdu hodně čtivě, knížka se čte dobře a nelze jen tak odložit, ale příběh mi vadil jak tématem, tak mi přišel neuvěřitelně překombinovaný a nepravděpodobný.
Za mě určitě zlepšení oproti předchozí Oběti 2117. Přijde mi, že autor lehce změnil styl psaní u Carlovy linky, jinak už mi to přijde vlastně trošku jednotvárné. Oproti prvním čtyřem/pěti dílům už prostě tak nadšená nejsem, nicméně na další díl jsem i tak zvědavá :)
Tak jsem se zas nechala napálit vysokým hodnocením. Jonasson je prostě blázen. Stoletý stařík byl něčím jiným, novým a překvapivě zábavným, ostatní knihy se už jen předhání v tom, která bude více nesmyslná.
Posloucháno jako velice povedená audiokniha, škoda, že obsah nestál za to…
Určitě je dobře, že takovéhle knihy vznikají i to, že jsou (soudím dle zdejšího hodnocení) překvapivě populární. Co mi na tomto počinu vadí je jeho absolutně přestřelený rozsah a v některých částech bych řekla až fanatismus autora.
První třetina knihy velmi pěkně přibližuje problematiku spánku a vysvětluje hlavní poselství. Zhruba druhá třetina je bohužel už jen stálým omíláním téhož a pro mě byla celkem nudná a vyčerpávající i co se do citovaných studií týče. Myslím, že zde byl veliký prostor pro odlehčení rozsahu a dodání větší stravitelnosti knihy. V poslední třetině jsem sice ještě pár zajímavých podnětů našla, ale závěr, zejména návrhy a výhled do budoucna, mi přišel až skoro fanaticky pojatý.
Ano, spánek je důležitý, ale který čtenář by toto nepochopil na dejme tomu 200 stranách? Opravdu jich muselo být dvakrát tolik?...
Milý i když tak nějak místy i náročný příběh - musím říct, že mě z Anniných monologů občas bolela hlava.