iLuciferie komentáře u knih
Celou sérii čtu bohužel uplně hloupě na přeskáčku (podle toho, jak zrovna ulovím v knihovně, takže jsem četla v pořadí 5, 3, 1, 4, 2 a 6), čímž může být moje hodnocení asi do určité míry negativně ovlivněno, ale tento díl je v podstatě jediný, který se mi opravdu hodně líbil.
Ano, určitě je dobré si jednou za čas uvědomit, že nic by nemělo být tak samozřejmé.. Nicméně za mě to byla převážně jen depka a nuda.
Jak byla liška v opeře je super, zbytek nás moc nebavil.
Moje pátá kniha od autorky a zatím se mi líbila nejvíc. Stylem příběhu podobná "Času odejít", ale zde mi všechny dějové linky přišly uvěřitelnější či méně rušivé/rozčilující/hloupé... Možná už jsem si víc zvykla na autorčin styl, ale každopádně jsem si tento příběh moc užila :)
Nevadilo mi covidové prostředí a knížka se mi četla dobře, ale že by to byla nějaká uplná pecka, to říci nemůžu..
Paní Marsons opět nezklamala - další super díl série! Dost jsem se obávala, že mi tento díl nebude sedět, jelikož zde byla avizovaná Alex a díly, ve kterých se vyskytovala, mi přišly vždy slabší. Zde to tak ale kupodivu nebylo.
Stále čekám na sestup v kvalitě a stále naštěstí nepřichází. Děkuji :)
Začátek mi přišel zábavný ve stylu našeho skvělého Zdeňka Jirotky. Bohužel "putovací část" už se mi tak lehce nečetla a vlastně mi přišlo, že se během celé knihy ani tak nic moc nestane.
Co má kniha přinést malým dětem jsem tedy nepochopila - stejně jako čtenářce ladyfromskye mi přijde bohužel z větší části nebezpečně nevýchovná. Obrázky jsou pěkné a příběhy pro zasmání pro rodiče asi ok, ale jak jsem zmínila, pro malé děti mi to přišlo spíš nevhodné. Kapitola o prasklé škole byla fajn.
Super jízda :) Ten typ knížky, která baví děti i dospělé.
Nápad fajn, ale to zpracování mi přišlo takové zvláštní. A obrázky bych si v knize "pro nejmenší" také představovala v trochu jiném stylu..
Četlo se to dobře a člověk narozdíl od prvního dílu není na začátku zmatený. Děj je až na pár výjimek v podstatě chronologicky, což mě osobně vyhovovalo víc. Nicméně na konci mi opět přišlo, že děj ztrácí na zajímavosti a na můj vkus to bylo až moc "předémonizované".
Šest vran se mi z nějakého záhadného důvodu líbilo víc, ale Devátý spolek se mi libil dost. Ze začátku jsem byla tedy celkem mimo, ale postupně si člověk zvykne a prostředí tajných magických spolků se mi vlastně líbilo. Hlavní hrdinové za mě byli také ok, jen posledních pár kapitol už mi nepřišlo tak zábavných a z konce já osobně nemám nějakou nezkrotnou touhu okamžitě pokračovat dalším dílem (kniha mi nepřijde nijak nálehavě otevřená), ikdyž nakonec stejně pokračuji, protože vlastně proč ne :)
P.S. Za mě oproti Griše (četla jsem jen první díl a dál nepokračovala) mnohem, mnohem lepší.
No já nevím, mně ten příběh přijde hrozně nekonzistentní, spousta děje je tak nějak vytržena z kontextu a naslepována na sebe ve velmi zvláštní koláž. A ano, výchovné to taky moc není. Ilustrace pěkné, některé nápady taky, ale to je tak asi vše..
Namlsaná Nekonečným příběhem a Děvčátkem Momo jsem bohužel očekávala víc než jsem dostala. Ač mají asi všechny povídky bezesporu zajímavý námět/myšlenku, první půlka knihy se mi vlastně moc nelíbila. Pak jsem si buď zvykla nebo je druhá čtveřice povídek napsaná nějak přívětivěji. Za mě každopádně ve výsledku podprůměr.
Ano, také mi knížka i přes svou zřejmou odlišnost přijde srovnatelná s "naší" Hanou.
Jodi prostě umí psát velmi čtivě, příběhy na těžká témata zpracovává zajímavou formou a i zde je odlehčen částečně najivní (romantickou/přihlouplou/doplní si každý dle vlastního názoru a vkusu :)) zápletkou ze současnosti. Zajímavým nápadem mi také přijde příběh psaný kurzívou, který všemu jistě dává ještě minimálně jeden nový rozměr.
A málem bych zapomněla - v této knížce mi přijde, že je mnoho zajímavých námětů k zamyšlení (myslím více, než u předchozích třech knížek, co jsem od autorky četla).
Krásná, milá knížka plná hezkých ilustrací s příběhem, který děti dokáže nejen zaujmout, ale i jim umožní stát se jeho součástí.