iluliacross komentáře u knih
Holá bolest. Holá tma. Holé utrpení. To všechno je v té knížce, naházené bez ladu a skladu, tak, aby si to čtenář v hlavě probral sám. Na můj vkus až moc otesaný, takový strohý text, avšak působivý. Na první pohled útlá, malá knížka, ale tak moc napěchovaná násilím a brutalitou fašistů v koncentračních táborech. Číst to, mě vyloženě bolelo.
Konečně něco severského a není to detektivka! Skoro se divím, že by Norové dokázali napsat i něco jiného než kriminální thriller?! Petterson mě mile překvapil. Kniha se četla jednoduše, je čtivá, příběh nijak složitý, nebo spletitý, takový oddech. Vyloženě na mě dýchla ledová severská krajina, drsné zimní počasí a vůně moře. To je na té knížce nejlepší. Jako by jste tam prostě byli.
Malinko mi vadilo, že kniha měla v podstatě více hlavních hrdinů. Trochu to nemělo pevný kořen, nebo proud, za který by se dala dějová linka pevně zachytit. Kniha mě bohužel na lopatky nepoložila. Hrůzné popisy rozbombardovaných měst trošku postrádaly jiskru. Asi jsem měla na počátku velká očekávání (ostatně jako vždy). Příběh by se mi asi líbil více ve filmové podobě, což je paradox, většinou si raději přečtu knihu. Ale na plátně by byl příběh podle mě daleko působivější.
Jinak (jakožto členka dechového orchestru) jsem především ocenila silné citové spojení postav s hudbou, které autorka vystihla brilantně.
Vlastně jsem tu knížku pořádně nepochopila. Neustále jsem za slovy hledala něco, co tam asi nebylo. Snažila jsem se přijít tomu na kloub, vyčíst mezi řádky, co chtěl básník říci...třeba je to tím, že jsem v té době nežila, nemám tedy předpoklad k tomu to pochopit. Ale...škoda.