iresim
komentáře u knih
Australský deník
Kateřina Pojarová
Naivně jsem si myslela, že se něco dozvím o Austrálii. Místo toho jsem se dočetla, jak si autorka na vše stěžuje - to bylo v první půli knihy, dál jsem nedočetla, i když to není mým zvykem. Hodně mi vadilo, že používala v textu angličtinu a nepsala správně česky, jako by tím chtěla ukázat, že ona už je z toho "velkého světa" , a psát správně nemá zapotřebí.
Děti nikoho
Hana Hindráková
Stejně jako u Dobrovolnice, moc stručné, stálo by to za větší rozpracování.
Dům v nebi
Amanda Lindhout
Kniha zajímavá, ale při čtení mě "rušila" naivita a přístup autorky - hlavní postavy, i když ten rok zajetí musel být hrozný.
Jidášovo evangelium
Simon Mawer
Mám pocit, že knihu napsal někdo jiný. Je to podobné jako Mendelův trpaslík. Ostatní tři knihy, které tu vyšly, jsou psané jinak, tak nějak lehce.
Už se nikdy nevrátí
Hans Koppel
Zajímavý námět, ale asi by to chtělo trochu víc propracovat.
Zbývá nám tak málo času
Dominique Marny
Zřejmě ve snaze podchytit všechny události té doby, mi přišly osudy a postavy jaksi odflinknuté. Škoda, stálo by za to, téma víc rozpracovat.
Dobrovolnice
Hana Hindráková
Souhlasím s Orinkou, zajímavé téma, které by stálo lepší propracování. Podle mě "šité horkou jehlou".
Šmírák
Charlotte Link
Po přečtení několika "vlažných" kritik jsem byla zvědavá, proto jsem byla překvapená, kniha se mi líbila a napnutá jsem byla až do konce.
Pravá tvář anděla
Karel Cubeca (p)
Od Kostky zatím nejslabší kniha, na něj moc jednoduchá.
Neviňátko
Taylor Stevens
Možná ještě lepší než Lovkyně informací. Hlavně téma, o kterém se toho tady moc neví.
Prázdné místo
J. K. Rowling (p)
Nebyla to špatná kniha, určitě je dobře popsané místo i lidi, ale téma mě moc nezaujalo. A i když jsem se snažila sebevíc nemyslet na to, že to napsala ta Rowlingová, co napsala Harryho Pottera, asi jsem tam podvědomě hledala tu dynamiku, spád a napětí, které tady chyběly. Prostě nuda.
V plamenech
Rosamund Lupton
Sestra se mi líbila víc. Pro mě zbytečně dlouhé, pachatele jsem odhadovala od poloviny knihy, jenom jsem to potřebovala dočíst, abych věděla proč.
Žluté oči krokodýlů
Katherine Pancol
Chvíli mi trvalo, než jsem se začetla, ale pak jsem dostala do děje a chystám se i na Pomalý valčík želviček.
Fejsbuk
Ondřej Hejma
Od knihy jsem nic nečekala, jenom jsem byla zvědavá, jak to pan Hejma napsal, a líbilo se mi to.
