Isew komentáře u knih

Nedokončený závěr? Myslím, že byl dokončený a promyšlený. Rozhodně mě nezklamal. Naopak. Kdyby v truhle byl zlatý poklad Templářů, tak bych byla zklamaná. Takhle ne. Sice těch náhod při hledání klíčů bylo opravdu hodně ... Pěkný námět i zpracování. Jen ta vsuvka s Boženou Němcovou mi tam přišla trochu navíc. Ale zase jsem se dověděla, že Němcová vymýšlela náměty svých knih při vaření, to mi ve škole neřekli. Daniela Krolupperová se stává mou oblíbenou autorkou pro děti.

3 21.05.2018

Klasika od Vlastimila Vondrušky. Mord, záhada, vyřešení a příjemné chvíle strávené ve společnosti mého oblíbeného Jiřího Adama z Dobronína. Přemýšlela jsem o tom, proč mám série knih o Jiřím Adamovi raději než o Oldřichovi z Chlumu. Nejen kvůli samotnému Jiřímu Adamovi, který mi přijde "životnější" než Oldřich, ale i kvůli jeho pomocníkům. K proutníkovi Otovi jsem si nikdy nenašla cestu. Rozárka a Petr jsou jiná liga. Jiskří to mezi všemi třemi. A to je velmi osvěžující. Příběh, tak jak je autorovým zvykem, odsýpal a nikde nedrhnul.

3 19.05.2018

Škoda, že nesní o tom, jak se vrátí zpět na Slovensko. To bych pak možná dala jednu hvězdičku. Marketingový blábol Marka Prchala, pod který se podepsal trestně stíhaný premiér ČR. Fuj.

Ani nevím proč, ale na střední škole jsem se Evženu Oněginovi vyhýbala jak čert kříži. Ač jinak jsem velká milovnice ruských autorů přelomu 19. a 20. století. Dostal se mi do rukou až nyní a mrzí mě, že jsem to nedala na té střední škole. Je to ideální četba pro ten věk. Drama a láska. Možná tenkrát bych v Oněginovi našla zalíbení, možná bych mu tolerovala, že je to floutek, když pak vlastně dojde cestou k poznání. Teď už mám mnohem kritičtější oči a tak mě to nutí se ptát. SPOILER Miloval by Oněgin Taťánu, kdyby nebyla zadaná a nedostupná? Nebyla to právě ta její nedostupnost, která ho vábila? Bylo by toto dílo tak slavné a opěvované, kdyby skončilo happy endem? Všechny tyto otázky však nemění nic na tom, že až budou
dcery na střední škole, Oněgina jim doporučím. Protože vážně stojí za to ho znát.
PS: Se vší úctou musím konstatovat, že řeč, ve které Oněgin Taťáně vysvětlil, že on není nic pro ní, je vážně dokonalá. Líbí se mi dokonce i víc, než onen slavný milostný dopis Taťáně.

18 21.03.2018

Svět bez bolesti, emocí a tužeb. Všechno naplánované a na roky dopředu jasné. Sterilní, nudné a hlavně hodně jednoduché. Možná by do toho někdo šel, možná by to zaujalo hodně lidí, kteří nechtějí o ničem rozhodovat, nic řešit a mít se dobře. Já k nim nepatřím a nikdy patřit nebudu. Knížka, která jen tak neproplyne vědomím, ale něco ve vás zanechá. Nutí přemýšlet. A to na knížkách oceňuji.

10 12.03.2018

Ačkoliv nemám ráda všechna ta přirovnání a podobenství, uznávám, že na tom názorném příkladu s houbařením něco je. Představte si dva houbaře. První je houbař nenasytný, co chce posbírat všechny houby hned a proto lítá po lese jak splašený a přesto přinese maximálně pár shnilých prašivek. Druhý houbař je rozvážný a pomalejší. Projde les pomaleji, ale o to důkladněji a vysbírá vše, co les nabízí.
První příklad je Saturnin se vrací od Miroslava Macka. Druhý příklad je Saturnin Jirotkův. Miroslav Macek neměl nazývat tuto knihu Saturnin se vrací, ale Teta Kateřina, Milouš a strýc František se vrací. V Jirotkově knize byl Saturnin nenápadným a o to důkladnějším hybatelem děje. V Mackově verzi se Saturnin vytratil a vše přebírá výše uvedená trojice. Ačkoli se Macek snaží Jirotku vykrádat nehorázným způsobem, přesto mu to nejde. Veškerá poetika se vytratila. Na malém prostoru se Macek snaží nacpat co nejvíce historek. A to tak splácaných dohromady, že se za chvíli ztratíte a je vám jedno, kde hlavní hrdinové jsou a proč tam jsou. Hlavně, že nám strýc František či kdokoli jiný poví další svou "zajímavou" historku. Za mě velké šlápnutí vedle. Znovu se můžeme přesvědčit o tom, slovy tety Kateřiny, že když dva dělají totéž není to totéž.

12 05.03.2018

V poslední době jsem neměla moc štěstí na knížky. Tato mi to v plné míře vynahradila. Není to standardní kniha, kde se necháte vláčet dějem a nepřemýšlíte o tom, co bude dál. Tady jsem přemýšlela téměř od počátku. Proč si Augustus vybral právě Hazel Grace, když na první pohled bylo zřejmé, že je smrtelně nemocná? Proč i předtím chodil se smrtelně nemocnou holkou? Má nějakou úchylku? Napsal Císařský neduh opravdu Van Houten? Proč se Van Houten chová, tak jak se chová? Skončí kniha taky v polovině věty? Posedlost Hazel Císařským neduhem chápu, taky jsem v jejím věku chtěla znát odpovědi na naprosto nepodstatné věci. Zkrátka se mi kniha tak nějak trefila do rozpoložení a ani filosofické pasáže, které byly tak nepravděpodobné pro 17ti letého kluka, mi vůbec nevadily.

7 15.02.2018

Přečteno v rámci čtenářské výzvy. Viděla jsem film a nic ve mně nezanechal. Poslechla jsem si knížku načtenou přímo autorem a efekt byl úplně stejný. Hodně rušivé byly kraťoučké kapitoly. Povrchnost stříká jak z filmu, tak z knížky. Půjdu asi hodně proti proudu, ale tahle knížka se dle mého vůbec nepovedla.

5 09.02.2018

Road trip do Santiago de Composela. A protože v žádném road tripu není o vzrušující momenty nouze, není ani tady. Sem tam nějaká vražda a na konci tajemství, které se v žádném případě nikdo nesmí dovědět. S historickými nepřesnostmi ve Vonduškově díle počítám. Je to fabulace a tak k ní i přistupuji, i když si myslím, že s ohledem k lidem, kteří se o historii nezajímají, je to trestuhodné. Ale třeba to někoho přiměje zajímat se o danou dobu i jinde. S čím však mám velký problém, je to velké tajemství. Jestli si dobře vybavuji, tak to velké tajemství bylo psáno latinsky. To Sherlocku Holmesovi z doby Přemysla II. nedošlo, že apoštolové latinsky neuměli? Že je to jasný podvrh? Vím, že je to fabulace a nikdy nic takového neexistovalo, ale v knize se s tím jedná jako s faktem, tak k tomu tak i přistupuji. SPOILER Co opravňuje jakéhosi bezvýznamného úředníčka z Českého království, tak důležitý dokument zničit? Jen proto, že si myslí, že to tak bude lepší? Má patent na všechno? Začínám k Oldřichovi z Chlumu pociťovat jakousi nechuť.

6 06.02.2018

Přečteno v rámci čtenářské výzvy. Asi nejsem cílová skupina. Kniha mi přišla upovídaná, plochá, nudná. Postavy naprosto neživotné. Byla krátká, tak se to dalo snést, ale to téměř všeobecné nadšení sdílet nemohu.

4 29.01.2018

Četla jsem před maturitou. Vzpomínám si, jak jsem se měla učit maturitní otázky a já raději četla tuhle knížku. Moc hezké vzpomínky.

3 27.01.2018

Číst čtvrtý díl, který dějově předchází třetímu? Ale proč ne. Kdybych nevěděla, jak to bude s Bridget, až jí potáhne na padesátku, tak by si řekla, že to bude super máma. Pokud si chtěla autorka napravit pošramocenou pověst po třetím dílu, tak se jí to docela povedlo. Není to tak vtipné jako první díl, ale dá se to. Jednohubka na jedno odpoledne. Jsem zvědavá, jestli se dočkáme ještě dílu, až bude Bridget šedesát.

2 27.01.2018

Pokud se v krizových situacích chovají "zvířecky" dospělí, proč očekávat, že by děti měly být jiné. Každý člověk je jiný a na stresovou situaci reaguje jinak. Problém je v tom, když se poměrně slušní lidé dají strhnout davem. Vůdci, kteří touží po moci, penězích , pomstě nebo v tomto případě po krvi, jsou vždy nebezpeční. Beletristicky popsané to, co se píše v mnoha sociologických knížkách o skupinové dynamice. Tak drsný konec jsem ale přece jen nečekala.

8 23.01.2018

Přečteno v rámci čtenářské výzvy - kniha žánru, který běžně nečtu - a ani tato kniha mě nepřesvědčila o tom, že bych na tom něco měnila. Povídky neobjevné, na jedno brdo. Za pár dní mi vyvane z paměti a nebude to žádná škoda.

2 03.01.2018

Klášternímu madrigalu by slušil podtitul Chceš přes držku? Pokud se mi někdy v budoucnu knížka vybaví, tak spíš pod tím podtiluem. Je vážně chytlavý. Včera mi manžel něco řekl (v dobrém) a já mu bez rozmýšlení odpověděla chceš přes držku drahý manželi? Ten jeho pohled stál za to. Nevadilo mi, že to není kriminálka. Moc se mi líbilo, že pod nařízení Selbru (které nikdo z poddaných nikdy neviděl) se dalo schovat cokoli. Třeba to někdy využiji. Třeba podle nařízení Selbru je o všední dny zakázáno žehlit. Nebo. Podle nařízení Selbru je zakázáno žehlit o víkendech. To bude sladký život a celá rodina bude chodit zmuchlaná. Ale co dělat. Je to podle nařízení Selbru.

5 31.12.2017

Výborný nápad. Na poměrně malém prostoru se nachází překvapivě velké množství informací. S každou další odkrytou částí pyramidy se dostáváte k dalším zajímavostem o starověkém Egyptě. Nejen, že máte vizuální vjem z krásných ilustrací, ale můžete si sáhnout a postupně odkrývat další tajemství.

1 29.12.2017

Po dočtení ve mně zůstala tak trochu pachuť. Ne, že by ta trilogie byla špatná, to zase úplně ne, ale ... co tedy vlastně. I nejmenší záblesk naděje autor okamžitě zabil. Pořád se divím, jak přes tolik neuvěřitelné smůly, která se hlavním hrdinům NEUSTÁLE lepila na paty, vůbec dokázali dojít ke konci. Neustále v kritickém ohrožení života. Jako špetka koření by to asi fungovalo, ale když je to pořád, tak si na to člověk zvykne a bere to jako normu. Jo, zase umírá, ale oni ho z toho zase dostanou ... Hm ... Jo dostali ... Tak a jdeme dál .... zase to vypadá bledě .... ha ... je mi to jedno .... začíná to být monotónní ... Fajn, tak to zvládli. Pokud autor chce gradovat atmosféru, musí šetřit s ohrožením a ne to házet plnými hrstmi. Pak se to přejí a efekt se nedostaví. To vidím jako největší negativum této trilogie.

10 19.12.2017

Jsem maximálně spokojená. Mám Jiřího Adama z Dobrotína radši než supermana Oldřicha z Chlumu. Tady Jiří Adam řešil svůj první případ jako mladíček. Poklidně a logicky ubíhající děj. Žádné zvraty a podivné vyústění. Žádné deus ex machina. Pachatelé byli velmi brzy známi. Jak je ale usvědčit? Příjemná víkendová jednohubka.

4 04.12.2017

Nejoblíbenější kniha mého tatínka, tudíž přečteno v rámci čtenářské výzvy. Jako dítě jsem chodila kolem rodinné knihovny, kde se vyjímalo krásné vydání Švejka. Další vydání, ohmatané a v né příliš ideálním stavu, měl tatínek v ložnici u postele. Jako malé mi něco málo předčítal. Říkal ale, že jsem nezažila vojnu, tak ho nepochopím. Jedna z mála věcí, se kterou s ním nesouhlasím. Lidská blbost je věčná a je jedno, jestli ji někdo na vojně zažil na vlastní kůži nebo ji zažil jinde. Tatínek miloval i film, jen litoval, že tam není jeho oblíbená postava jednoroční dobrovolník Marek. Mně tam nechybí. Marek je vlastně takový jiný Švejk. Oba ukecaní jak rádio. Ale mile. Hašek byl bohém, ale tolik historek, co sypal z rukávu, to je obdivuhodné. Když najednou román skončil, bylo mi smutno, protože bych klidně pokračovala ještě dalšími a dalšími díly. I když musím přiznat, že postupující Haškova nemoc se na posledním díle podepsala. Neměl takový švih, ale to je pochopitelné. Jsem ráda, že kvůli výzvě jsem Švejka dala celého (ne jen fragmenty, jak dříve). Za nějakou dobu mi nebude vadit, že si ho dám ještě jednou.

12 30.11.2017

Zatím jedna ze dvou nejlepších knih o přežití co znám. Je velmi obsáhlá a osobně jsem přeskakovala kapitoly, které nevyužiji. Poměrně nerada cestuji do zahraničí (jen když mě někdo donutí), tak doufám, že mi ztroskotání na poušti nehrozí. Zato se dá nádherně využít v našich podmínkách. Rozdělávání ohně, hledání a filtrace vody, stavba přístřešku .... S malými zálesáky zkoušíme mnoho dovedností, které jsou v knize uvedené. Snad jen jednu malou výtku. Na obrázku při rozdělávání ohně ručně nebo lukem je dřívko, kterým se "šmrdlá" (lepší výraz mě teď nenapadá) je zašpičatělý. To by poměrně dobře nešlo. Tento způsob je založený na tření. A určitě se mnohem víc tře plochý konec než zašpičatělý. Ale to je jen malá výtka jinak výtečné knihy.

10 14.11.2017