IsobelleFarbs komentáře u knih
Půlnoční slunce, je Stmívání z pohledu Edwarda. Pokud nemáte rádi původní ságu, tak se mu raději obloukem vyhněte. Ale já ji ráda mám, i přes všechny mouchy, chyby a klišé, které obsahuje.
Proto jsem byla ráda, když se mi do rukou dostalo Půlnoční slunce. Jak už bylo řečeno, je to kniha, u které budete trpět, ale náramně si to užijete. Edwardův pohled je plný stalkování Belly a velkého dilema, zda ji zabít nebo nechat žít. Ze začátku, je to celkem fajn, a třeba první hodina biologie je strašně dobře popsána, pak už ale Edward začíná být mírně otravný. A stojím si za tím, že Bella je stokrát lepší hlavní hrdinka. Každopádně já jsem do Edwarda asi nikdy nebyla úplně zblázněná, i kdž jsem team Edward a tak mi kniha nevzala žádné ideály o něm.
Co jsem si na knize užila, jsou scény s Cullenovými a Edwardovi vzpomínky na setkání s jinými upíry, to knize dodávalo šťávu. Jinak to byl ten samý příběh, prodloužený o Edwardovo nekonečné přemýšlení, zda Bellu zabít nebo ne.
Pokud jste schopni knihu brát s nadsázkou, tak ji doporučuji, pokud ne, tak ji raději nečtěte. 3,5*/5
Každopádně je tohle mnohem lepší převyprávění než Život a smrt.
Velice krásná kniha, která vám ukáže jaký je svět autistů, ale ne zprostředkovaně, ale přímo z rukou a pohledu třináctiletého autistického chlapce... Knihu bych doporučila všem, nejenom těm, kdo se o autismus zajímají, protože skrývá mnohá životní poučení (něco jako Malý princ) a člověk si při čtení uvědomí, že některé věci nejsou vůbec důležité.
Pekelné stroje naprosto miluju, ale musím říct, že ze začátku bylo hodně věcí, co mě na Mechanickém andělu štvalo... podobnost s Nástroji smrti (Tessa mi přišla taková Clary a Will jako úplná kopie Jace), vykání atd. Ale v průběhu čtení to postupně vymizelo a když jsem to dočetla, tak jsem nutně potřebovala další díl... A ty dva další byly prostě něco.
Opět krásný příběh Malé baletky Ely, který rozhodně stojí za to si přečíst. Zápletka ze Snu noci svatojánské mě v knížkách prostě baví a tenhle o Ele tomu nebyl výjímkou. Celý příběh k tomu navíc doprovází nádherné ilustrace. A i když nepatřím mezi věkovou kategorii, které je tato kniha určená, moc se mi líbila.
Tuhle knihu jsme společně četli na základce ve třídě a tenkrát jsem ji opravdu nesnášela, vlastně už nevím proč, možná proto, že jsme ji jednou četli venku a mě u toho píchla včela..., nevím, ale tenkrát se mi opravdu nelíbila.
Poté jsem se k této knížce vrátila o pár let později a to čistě ze zvědavosti, proč ji má tolik lidí rádo. A tehdy už jsem to pochopila. Malý princ toho skrývá mnoho. Má celou řadu hlubokých myšlenek, které člověk, když čte s otevřenýma očima a srdcem může odhalit. Láska, přátelství, život... člověk toho může najít spoustu. Ne vždy vše najde na poprvé... ale něco si snad najde každý.
Povedený příklad toho, že i krátké knihy, mohou mít své kouzlo, které se mnohdy nenajde ani v knize třikrát tak tlusté.
Krásná sbírka básní. Havrana jsem si moc oblíbila, Poe umí krásně vykreslit všechny pocity a temnou atmosféru.
Rozhodně můžu doporučit do povinné četby, Havran je kraťoučký a přesto se dá o něm dobře mluvit.
Líbily se mi i ostatní básně v knize, z nichž jsem si ze všeho nejvíce oblíbila Annabel-Lee, která se mi snad líbila i o něco víc než samotný Havran.
Rozhodně doporučuji.
Příjemná knížečka, která mě baví i teď, když už jsem dávno odrostla této sérii. Jsou v ní krásné ilustrace a moc se mi líbilo poselství knihy: Každý si zaslouží druhou šanci.
I druhý díl je strašně krásný, možná i o trošičku lepší jak první. Kniha se krásně čte, ať jste malí nebo starší. Tenhle díl má u mě také plus za Meluzínu. Moc se mi líbil její smutný příběh. A Lucien a Plantefolie jsou také úžasní. Už se těším až si znovu přečtu další díl.
Jelikož jsem se tyto Vánoce konečně dostala k vlastnímu vydání, tak jsem se rovnou vrhla na znovu přečtení. A ta knížka je prostě skvělá! Milovala jsem ji jako mladší a i teď ji mám moc ráda a jsem nadšená.
Marinu si prostě nejde nezamilovat. A to nemluvím o ostatních postavách, každá z nich má skvěle vykreslený charakter a je v něčem výjimečná. Já si třeba naprosto zamilovala také Puka a Arthose.
Ale v čem je tahle kniha, tak úžasná kromě postav? Moc se mi líbí, že pojednává o trochu méně používaných fantastických tvorech, jako jsou třeba fauni, dryády, namfy atd.
Líbí se mi celý koncept Rafaelovy školy, kdy se studenti každý rok promění v jednoho z elementárních tvorů. Rafaelka je plná magie a kouzel, takové Bradavice bez čarodějů.
Navíc se v ní skrývají nápadnější i méně nápadnější informace a rady ohledně ekologie, esoteriky, léčitelství a okolo přírody vůbec.
Rozhodně doporučuji a to nejen dětským čtenářům.
A ještě musím pochválit obálku a grafiku druhého vydání knihy, je prostě kouzelné.
Moc krásná knížka. Líbilo se mi, že hlavní postavy mají svou originální rasu a nejsou to žádní upíři, vlkodlaci atd. Ne že bych je neměla ráda, ale přece jen si přečtu raději o něčem mystičtějším... jako jsou chiméry.
Hlavní postavy byly velmi sympatické, a především Karou a Zuzku jsem si hned oblíbila.
Také se mi líbilo, že se knížka částečně odehrává v Praze. A ty její popisy byly naprosto top.
Přestože v knize je spousta věcí, co se mi líbila, četla jsem i lepší... a musím uznat, že první půlka mě zaujala o něco více, než ta druhá, ve které se popisovala nesmrtelná láska.
Ale i tak rozhodně doporučuji a těším se na další díl, bohužel jsem slyšela, že knihy se postupně zhoršují, tak jsem zvědavá...
Pěkná knížka do předvánočního času. Některé povídky byly lepší jiné horší. Ale všechny vcelku pěkné. Průměrem mi to vyšlo na 3, 58 hvězdičky. Ale nakonec jsem se přiklonila k těm třem, protože některé povídky se mi táhly a celkově jsem tuto knihu četla velmi dlouho. Více hodnocení u jednotlivých povídek.
Je to takový milý dárek, ale jako kniha se to hodnotit nedá. Ale musím dodat, že v téhle knížečce jsou opravdu krásné ilustrace.
Kniha plná faktů, která jsou podaná čtivým a zajímavým příběhem o Yeonmi. Kniha vám opravdu přinese mnoho zajímavých informací nejen o Severní Koreji. Ale musím uznat, že chvílemi byla kniha hodně drsná a proto ji nedoporučuji čtenářům, který nemají silný žaludek. Jinak je kniha skvělá a to nejen kvůli těm informacím...
Za mně super počteníčko, ale na začátek bych měla říct, že pokud vám vadí klišé, předvídatelnost nebo filmy, knihy typu Modrá laguna, tak tahle kniha opravdu není pro vás.
Ale já mám Modrou lagunu celkem ráda.
Toto je rozhodně odpočinková četba, takže od ní nečekejte žádné zvraty a překvapení. Musím uznat, že postavy byly velmi sympatické, jak Anna, tak Týdžej (i když psaní toho jména takhle mi opravdu trhá oči, ale ono je to tam fakt tajhle napsáno). Líbilo se mi jejich myšlení, trable a starosti. Víc k nim a celé knize asi nemám co dalšího dodat. Ale rozhodně tuto knihu mohu doporučit.
Za mě 3,5 *
Začátek (asi jedna třetina knihy) byla hodně zdlouhavá a pro mne nudná. Myslím si, že tam bylo mnoho zbytečných faktů, které by se mohly vynechat. Nebo by se nemusely rozebírat tak dlouho.
Ale pak už to bylo fajn, děj se rozjel a v knize se začaly objevovat nové zvraty a podrobnosti o vyšetřování Amyina zmizení. A já jsi konečně udělala rozhodný obrázek o tom, koho preferuji, jestli Amy nebo Nicka.
Rozhodně musím uznat, že psychologie postav v této knize byla opravdu úžasná. Za to dávám tu půlhvězdičku navíc.
Na druhou stranu, ani jednu z postav jsem si neoblíbila natolik, abych řekla, že jo tenhle je fakt super. A kdyby jste se mě zeptali koho jsem měla nejradši, tak řeknu Go.
K Nickovi a Amy se tu moc vyjadřovat nebudu, ať nevyspoileruju něco z příběhu... ale musím uznat, že mám radši Nicka i se všemi jeho chybami. Navíc musím říct, že Nickovi kapitoly se mi minimálně v prvních dvou třetinách knihy zdály o dost zajímavější, jak ty Amyiny. Ale to je možná jen otázka vkusu a sympatií...
A k samotnému ději... v první třetině se více méně vyprávělo pouze o vztahu a minulosti Amy a Nicka, i když kniha začala Amyiným zmizením. Pak už jsme se dostali k vyšetřování a novým zjištěním, která byla opravdu zábavná. A pak nastal konec, kde už prakticky víme všechno a jen čekáme, jak se to vyvrbí.
Takže abych to shrnula, kniha má své plusy i mínusy.
+ psychologie postav
+ zajímavé vyšetřování
+ vlastně celá ta zápletka okolo zmizení Amy je skvěle vymyšlená
- zdlouhavost
- příliš mnoho nezajímavých podrobností
- ne příliš sympatické postavy
Už si ji moc nepamatuji, ale jako malou ně tahle kniha opravdu zaujala.
Toto byla úžasná trilogie! Mechanická princezna se mi líbila o trochu míň, jak Mechanický princ, ale přesto byla úžasná. Finální bitva mohla být trochu více propracovaná, ale zbytek byl naprosto úžasný. Strašně se mi líbil konec knihy a to, jak Cassandra vyřešila náš milostný trojúhelník, stále jsem se nemohla rozhodnout zda mám radši Jema nebo Willa a tak jsem za tenhle konec opravdu ráda. ♡
Mě se knížka líbila, opravdu mě zaujala forma psaní dopisů, která mně bavila celou dobu. Líbilo se mi, že jsou dopisy směřované mrtvým, ještě když mezi nimi byli takoví super lidi jako třeba Kurt nebo Janis. Byli tam také lidé, které jsem neznala, ale tímto mi autorka doporučila novou zajímavou hudbu, film nebo mě prostě seznámila s nějakou zajímavou osobou.
A teď k ději, mě se líbil, nebylo to nic náročného. Bylo to krásné, líbilo se mi, jak se Laurel celou dobu snažila vyrovnat se smrtí své sestry...
Moc se mi líbily postavy, ale když se nad tím zamyslím, tak mi Sky ani Laurel nepřirostli k srdci, přesto mě bavil jejich příběh. Ale abych pravdu řekla, tak Natalii s Hannah mě bavily o dost víc.
I když kniha měla nějaké své mínusy mě se líbila a rozhodně ji doporučuji.
Popravdě to bylo slovo od slova stejné jako popupravené vydaní Stmívání, takže jsem to po chvíli vzdala a přečetla jsem si pouze čast Život a smrt. Bavilo mě přemýšlet nad tím, jak se asi bude jmenovat ten nebo ten. Musím říct, že jména mi ale připadala hodně zvláštní a myslím si, že by se dala vymyslet přirozenější a hezčí jména... Bylo to hodně zvláštní, když byly všechny postavy takhle přehozené, zvláště mi přišlo opravdu zvláštní, jak se všechny dívky lepily na Bea. Bylo to opravdu hodně tvláštní a popravdě se mi to ani nijak zvlášť nelíbilo. Dám přednost klasickému Stmívání. Neříkám, že se mi to nelíbilo, ale bylo to zvláštní.Lehce se to četlo, bavila jsem se, ale klasickému Stmívání s Bellou a Edwardem dám vždycky přednost před Beufordem a Edythe...
Přesto kniha zaujala alespoň koncem, který byl oproti Stmívání jiný, i když mě popravdě nijak nezaujal a jsem ráda, že takhle nekončil původní kniha.