IsobelleFarbs
přečtené 636
Mám jméno
2024,
Chanel Miller
Na tuhle knihu jsem narazila čistě náhodou při otevírání adventního kalendáře na stránkách Audiolibrix a jelikož jsem velký fanoušek true crime, tak mě kniha okamžitě zaujala. A tak jsem si ji ve slevě koupila. Mám jméno vypráví příběh oběti, dívky jménem Chanel Miller, o tom, jak šla na párty a byla znásilněna, o tom jak moc jí to změnilo život a o tom, jak vlastně funguje soudní proces v Americe. Je to velice surové a silné čtení, ze kterého vám bude špatně a neposlouchá se snadno, přesto je velice důležité a poučné. Pomáhá nám pochopit, jak se taková oběť cítí i prč se třeba zdráhá tento čin nahlásit. Velmi oceňuji autorku, za to, že byla schopna svůj příběh sepsat a našla sílu podělit se o něj s námi. Je to smutný příběh, plný bolesti, ale také naděje a poučení. O tom, že NE neznamená ano, ani možná, ale znamená NE. O tom, jak vypadají doživotní následky traumatu. O tom, že nemáme omlouvat útočníka, protože pil alkohol a odsuzovat oběť, protože také pila. Nebo také o tom, že soudní proces není vůbec jednoduchý. Také velice doporučuji audioknihu, interpretace Barbory Goldmannové byla famózní a nutila mě stále poslouchat dál a dál i když mi mnohdy probírané téma nebylo příjemné. Nevím, jestli by to takhle bylo, kdybych knihu četla fyzicky. Myslím si, že tohle je kniha, kterou by si měl aspoň jednou v životě přečíst každý. Přesto není pro každého, obzvlášť ne pro slabé povahy. Pokud si myslíte, že nemáte na celou knihu, doporučuji si alespoň dohledat Prohlášení o dopadu na oběť od Emily Doe, protože to vám předá vše, co je třeba. Zatím dávám 4,5 *, možná později změním na pět, ale prozatím cítím, že to není nic, co by se mi snadno četlo a chtěla bych se k tomu vrátit.... celý text
