Ja.Yitka Ja.Yitka komentáře u knih

☰ menu

Les vzpomínek Les vzpomínek Sam Lloyd

Thillery mám ráda a přestože témata spojená s únosy dětí mě už moc neberou protože mi přijdou většinou hodně podobná, tato kniha mě příjemně překvapila. Dějová linka sledována třemi úhly pohledů mi přišla akorát - Elissa byla milá, chytrá a sympatická, Elijáš zajímavý, neotřelý a průběžný vývin a vykreslení postavy skvělé a poslední úhel, vyšetřovací, taky fajn, asi by mi tam chyběl. Za mě mohu určitě doporučit a už teď se těším na další díla autora. Na to že to byl debut, paráda.

23.05.2021 5 z 5


Samota Christlhof Samota Christlhof Veronika Rubínková

Já jsem byla naprosto nadšena a to povětšinu času ale je fakt, že ke konci kdy všechno gradovalo tak se mi to začalo trochu zamotávat a v některých částech jsem se trochu ztrácela. Nicméně velmi čtivé až mystické a ještě z prostředí Šumavy, příjemné osvěžení.

23.05.2021 4 z 5


Než vybledne den Než vybledne den Kristína Hušeková

Za mě bohužel obálka lepší než obsah. Styl psaní mě příliš neoslovil ačkoli pár celkem zdařilých odstavců tam bylo. Jinak vše dost rozvláčné a hlavně hrozně jednostranné.
Už z počátku, než zjistili jaký je pan Jozef šmejd a manipulant, jsem nepocítila absolutně žádný pokus dát mu nějakou šanci nebo se snažit pochopit, že maminka se může zamilovat a dát šanci tomu se s ním shledat nebo ho nějakým způsobem tolerovat. Nakonec se samozřejmě ukazuje jak špatný a necharakterní člověk to je (ačkoli otázka nakolik je příběh inspirován skutečností a nakolik je dokreslena nelidskost a chamtivost řekla bych až "duševního chudáka" Jozefa). Nicméně i z vlastní zkušenosti musím podotknout, že i když nový partner mojí mamky, se kterým se dala dohromady až v pozdějším věku, se příliš nezamlouvá ani mě, ani bratrovi, oba ho tolerujeme a to hlavně proto, že dělá šťastnou ji. Ze začátku jsem také trochu skřípala zuby ale brzy jsem pochopila že není asi nic sobečtějšího a zraňujícího než dávat ultimáta mezi lásku k dětem (navíc již dávno dospělým) a touze po lásce (ačkoli ve věku zralejším).
Jinak co se týče knihy, řadím ji k průměrným, dočetla jsem ji spíše proto, že byla krátká a už ji určitě číst znovu nebudu.

23.05.2021 2 z 5


Lada u ledu Lada u ledu Ema Labudová

Jako první se mi dostal do ruky Tapetář. Upřímně musím říct, že mě to moc neoslovilo.. možná to bylo tou Anglií, možná i tou dobou a tím že mě ani téma moc nezaujalo. Navíc jsem věděla že to je prvotina a přišlo mi to celé takové nevyzrálé. U knihy Lada u ledu jsem moc očekávání neměla a naopak mě velice překvapila. První polovina se hodně věnuje anorexii a duševnímu rozpoložení hrdinky, bylo to velice přesvědčivé a čtivé, nicméně mě potěšilo že od druhé poloviny už se nemoc upozadila a více se zobrazoval život jako takový.
Forma psaní "ty-formy" která je dost nezvyklá mi vůbec nepřekážela. Údernost a dialogy mi někdy připomínaly trochu Dvořákovou nebo Soukupovou, které mám taky hodně v oblibě a baví mě skvěle vykreslená psychologie postav.
Když jsem navíc zjistila, že autorka je ročník 1999 doslova mi spadla brada. Pojetí románu, vykreslení doby kterou nezažila tak věrně, že jsem si to dokázala naprosto představit a celkový jazyk psaní mě prakticky ohromil. Těším se na další díla a věřím, že bude jednou z nejvýraznějších, i když také asi velmi osobitých autorek, které ne každému sednou. Za mě každopádně super.

04.05.2021 5 z 5


Pozvala mě dál Pozvala mě dál Lucy Clarke

Pro mě obrovské zklamání, dle recenzí jsem bohužel očekávala asi příliš mnoho. Kniha o "spisovatelce" co není schopná dát dohromady knihu mi přišla více než trefná a dost mi připomínala autobiografii. Více jak půl knížky se pouze babráme v plytkých popisech o tom jak ji nejde napsat kniha, je tam spousty zbytečných postav a popisků, její místy až hysterické stavy mě vyloženě iritovaly a celkově jazyk psaní a slovní obraty mi přišly na velmi tuctové až amatérské úrovni. Dvě hvězdy dávám za vyústění knihy které bylo trochu očekávatelné ale i tak mě potěšilo (od poloviny knihy jsem měla dilema jestli ji odložit nebo ne, tak aspoň tak).

16.03.2021 2 z 5


Ztracená dcera Ztracená dcera Rick Mofina

První část knihy se mi příliš nelíbila, pasáže a podrobné popisy a detaily vyšetřování byly zdlouhavé, z mého pohledu často i zbytečné a hodně podobné všem knihám o zmizelých. Nicméně druhá část knihy měla skvělé tempo, velice napínavé zvraty a prakticky jsem ji nedokázala odložit. Závěr a rozuzlení za mě dobré, jen lehce překombinované a možná trochu očekávatelné, nicméně za mě určitě v lepším průměru thillerů.

01.10.2020 3 z 5


Kouzelníkův únik z reality Kouzelníkův únik z reality Lars Vasa Johansson

Počátek knížky a těžká nesympatie k hlavní postavě mě daly trochu zabrat, ale rozhodně to stálo za to. Příběh je příjemně vystavěný, má spád, humor ale hlavně je skvělý co se týče zamyšlení a vlastní sebereflexe. Některým lidem bych to doporučila jako povinnou literaturu :) Za mě příjemné překvapení.

29.06.2020 5 z 5


Matčina hra Matčina hra Sandie Jones

Za mě veliké zklamání, hlavní hrdinka mi přišla hloupá, tchyně a její intriky extra přehnané, Adam nevyrovnaný psychopat a o rádoby zápletce s jeho bráchou škoda mluvit, ten teplý kamarád už byl jen třešničkou na dortu. Jazyk psaní a prvoplánové situace vůbec neodpovídají psychothilleru, spíš mi to připomínalo takovou tu americkou-anglickou salsu alá 50 odstínů šedi nebo Brigit (sorry paní Jones). Nicméně věřím že to svoje fanoušky má, už vzhledem k hodnocení, jen to prostě není můj cup of tea.

16.05.2020 1 z 5


Jako by se vypařila Jako by se vypařila Minka Kent

Jedna z nejslabších knih za poslední dobu, dočetla jsem to s velkou námahou. Jazyk psaní velmi jednoduchý, příběh slabý, Meredith taková prostoduchá (ale hezká žejo), Greer zbytečně agresivní, protivná, urputivá... co se týče nějakých rádobyeroticky laděných vstupů, nevím zda se autorka inspirovala v 50 odstínů šedi, ale to kousání do rtů mě extrémně nebaví.

04.03.2020 1 z 5