jaccobo komentáře u knih

Frederick Forsyth má velmi osobitý styl (alespoň, co mohu posoudit z dosud přečtených děl). Své příběhy zasazuje do velmi skutečného světa fakt a dějepisných událostí, které popisuje stále v užším hledáčku, až se dostane ke zpravidla k jednomu hlavnímu hrdinovi, který má opět velmi osobité rysy. Není to žádný trouba. Je to člověk, který ví, co chce a o co usiluje. Právě tato (a jistě mnoho dalších) rysů přispívají k tomu, že vám přijde četba Forsythova díla atraktivní a přitom Vás mnohému naučí.

Spis Odessa není výjimkou - pokud se zajímáte o nacistickou historii Německa, nebo jenomo prostě máte rádi tajemstvím obestřené světové události - je tato knížka jistě dobrou volbou.

7 29.01.2012

Skvělé čtení. Zofia Kossaková dobře rozumí lidské zkušenosti a všímá si života v jeho detailech :)

1 01.01.2012

Velmi dobrá detektivka, ač nenapsaná spisovatelem z povolání (ted už tedy asi ano :)), jde o velmi zdařilý kousek. Napětí, které vás nutí obrátit stránku, přeskakovat v textu (alespoň očima) a další z mnoha zlozvyků, které umí podnítit jen opravdu chytlavá kniha. Možná tomu napomohlo vděčné "psychologické" prostředí a lidská touha obsáhnout člověka a jeho fungování. Doktor Freud a jeho kolegové se svými teoriemi bohaté na interpretace nešetří a (jako student psychologie) mohu snad říct, že jsou podány podobně (nebo právě tak), jak by je vykládal sám Dr. Freud. (POZOR! NÁSLEDUJÍCÍ VĚTA PROZRAZUJE ZÁPLETKU! - to píšu kvůli své dívce, která by mě asi přerazila, kdyby si četla tenhle koment a ještě to neměla dočtené xD) Na konci přijde zvrat, kdy se dozvíme, že vlastně vše zinscenovala paní Banwellová - ve většině knih o možném pachateli alespoň správně uvažujeme, ale toto jsem tedy nečekal... opravdu velký a nepředpovídatelný zvrat. Dobrá kniha s dobrým koncem - analýza vraždy, která se nikdy nestala :)

1 07.10.2011

Její vztah k Bohu se může zdát velmi dětinský. Čekal jsem každou chvíli na to, kdy se objeví ta předpovídaná krize, která přenese malou Terezku z období dětské víry do období víry dospělé. Možná, že ji Bůh takové krize ušetřil, nechal si ji ve své náruči po celý její krátký život. Kromě této chybějící krize mi v knize velmi vadily některé momenty její výchovy ve stylu " teď tě má Ježíšek ještě radši", žalování na sebe při každé hovadině a vůbec takový nějaký způsob neurotizování... nemyslím si, že svatost spočívá na takových maličkostech a naprosto nenormálního chování dítěte (ačkoli možná že u dívky je to něco jiného, než u kluka)... Možná, že autorka nedokázala dobře vystihnout některé pasáže, ale celkově je kniha místy velmi moudrá a inspirativní !

2 05.09.2011

Je to tak skvělá kniha. Přečetl jsem si ji jako úvod do svého "začtení" do Exupéryho a doufám, že neprohloupím. Líbí se mi tento jednoduchý, moudrý přístup k pravdě, který právě tento autor nabízí pomocí vyprávění setkání Malého prince, který rozumí dětem. Mnoho paralel s evangeliem mi jenom vybrušuje pocit touhy přečíst si víc a objevit pro sebe nového oblíbence :)

4 31.08.2011

Kniha velmi úzce spjatá s úvahami okolo Velikonoc, sv. Tomáše, utrpení a jeho smyslu. Myslím, že člověk, kdo hledá tuto tématiku, nebo i člověk mající rád smysluplné úvahy o problematice ne/lhostejnosti si zde přijde na své.

07.06.2011

Prolínání světů jsem vzal do ruky s úmyslem odpovědět si na otázky, které se týkají mého zájmu o ostatní (nekřesťanská) náboženství, jejich vztahu k mé vlastní víře a problému, který nazývám - nárokování si absolutní pravdy. Mnohé otázky mi byly zodpovězeny a myslím si, že tato kniha byla přesně tím, co jsem hledal - můžu doporučit kvůli čtivému, ale odbornému příspěvku Tomáše Halíka, který sbíral své zkušenosti přímo ve jednotlivých "světech".

2 18.04.2011

Musím říci, že to byla zatím ta nejpůsobivější výpověď z koncentračního tábora, jakou jsem kdy četl. Plná pochopení smysluplnosti utrpení a odpuštění. (V. E. Frankl ztratil za 2. světové války celou svou nejbližší rodinu, včetně své manželky)

1 19.03.2011

Měl jsem na tohoto autora dobré ohlasy a jejich původci mají štěstí, že si na ně nepamatuji. T. Moore, jak jsem pochopil vyrostl v katolické rodině a byl tedy katolík - dokonce snad velmi horlivým ministrantem a studentem teologie, kterou nedokončil. No, je to vidět, že ji nedokončil. Jeho myšlenky jsou neuspořádané, nesmírně často se opakuje, kritizuje jakoukoli formu náboženství a vzápětí čerpá z jeho hlavních zdrojů pro své překombinované, jednostrané a nebojím se říct ne příliš inteligentní poznatky. Z křesťanství a vůbec jakékoli náboženské "instituce", které kdy vytvořili nějaká duchovní pravidla si dělá nárazník, který je celý prohnilý a bezezbytku špatný a svazující (působí prý na lidi tak, že se z nich stanou úchylové, psychotici a přinejlepším snad neurotici - často také skloňuje paranoidní narcismus ;)) Snad tak projevuje nenávist (i když dobře skrývanou) proti ideálu, kterého sám nedokázal dostát, totiž jeho "úspěšná a nesvázaná" cesta a proměna z "toho středověkého" náboženství je podle všeho lemována tím, že se rozvedl, neúspěšně se snaží dostat do politiky a píše hloupé knihy. No, možná přeháním, protože občas se opravdu dá najít něco podnětného a inspirativního v nekonečné spleti hloupostí (typu Ježíš je šaman, jeho milenkou byla Marie z Magdaly apod.), ovšem není jisté, zda jsou tam záměrně a zda opravdu myslel to, co napsal tak, jak já jsem to pochopil. Jeho pohled na Ježíše a na evangelium je za každou cenu jiný a odlišný - snaží se vymyslet něco opravdu nového, něco dokonale nenáboženského - nejlépe "zenkatolického" - toho, co si vymyslel pro svůj "světový, milující a všechny objímající" názor (aniž by alespoň jedno z toho doopravdy poznal). Silně nedoporučuji...

17.02.2011

Název napovídá o hlubším duchovním rozboru celého složitého vývoje, který se podařilo zachytit C.S. Lewisovi na sobě samém na cestě ke křesťanství. Pravda, jde o mistrně komentovanou autobiografii, ale nedočkal jsem se úplně toho, co jsem zprvu čekal. Nicméně na Lewisův důvtip a moudrou pokoru, která kane z jeho slov se nemůžete zlobit. Popisuje svůj život už od raného dětství. Píše o rodinách své matky i otce a jaký vliv na něj oba klany měli. Píše o svých více, či méně důvěrných vztazích v blízké i široké rodině. Píše o svém studiu, které mnohdy velice detailně vykresluje. Nejvíce jsem ocenil Lewisův přístup k sobě samému - jde o člověka, který se snaží vyvarovat jakýchkoli lží sobě samému - o všem uvažuje, neustále zpytuje své nitro a objevuje nové a nové ukazatele na své "cestě k Radosti". Pokud se chcete dozvědět více o tomto úžasném spisovateli je toto "Ten životopis", který hledáte....

11 10.02.2011