Jack93
komentáře u knih

Klasika sportovní literatury. Přesně tím jsou série o fotbalových a hokejových hvězdách (a klubech; i když ty už nevycházejí) z dílen časopisů ProFootball a ProHockey. Svižné čtení doplněné řadou interesantních faktů. V průběhu Eura 2016 ideální čtení.


Snad každý někdy slyšel jméno Al Capone. Před čtením jsem ale o něm věděl jen to, že působil v Chicagu v době prohibice, a že skončil ve vězení kvůli neplacení daní. Díky knize Ivana Brože jsem se dozvěděl spoustu zajímavých věcí o nejslavnějším gangsterovi všech dob. Například to, že část svého trestu si odpykal v jednom z nejproslulejších vězení na světě - Alcatrazu. Ještě důležitější poznatek je jméno muže, který Al Caponovi otevřel dveře do reálného světa podsvětí - Johnny Torrio.
Při čtení mi pravidelně vyvstávaly na mysl scény z filmů Podraz a Někdo to rád horké (podle mého jedny z nejlepších filmů všech dob) a postavy jako Charlie Párátko, Psí dečka nebo Malý Bonaparte. "Přátelé italský opery, je to už deset let, co jsem se zvolil šéfem týhle organizace. A můžu snad říct sám, že jste zvolili dobře."
Jinak pana Brože považuju za velmi kvalitního autora, jehož díla náležející do literatury faktu (např. Husajn kontra Chomejní, Detektiv Pinkerton nebo Roosevelt) se výborně čtou a poskytnou čtenáři ucelený přehled o dané problematice a době.


Dick Francis se spolu s Nesbøm, Forsythem a McBainem řadí mezi mé nejoblíbenější autory. Ze všech čtyř zmíněných spisovatelů mi příběhy tohoto krále dostihového sportu přijdou nejoddychovější, což míním jen v pozitivním slova smyslu.
Smrtící zkouška byla mou 28. Francisovou knihou. Nejvíce se mi na ní líbil fakt, že se odehrávala v Moskvě, kde autor mrazivě vylíčil atmosféru a nesvobodu tehdejšího centra Sovětského svazu. Většina jeho příběhů se odehrává v Británii, a tak je změna prostředí vždy příjemná. Po USA, Jižní Africe, Norsku a Austrálii je Moskva dalším místem, kde se odehrává detektivní příběh z dílny Dicka Francise.
Ani zde pochopitelně nebyla nouze o překvapení, jinak to zkrátka ani nejde; především asi nikdo nemohl tušit, co se nakonec vyklube z Aljoši.
Představa, že vás pronásledují na každém kroku a nesmíte prakticky vůbec přijít do styku s tamními obyvateli, je dost děsivá a vzhledem k tomu, kde žijeme, i nepředstavitelná.
Jako sportovní fanoušek jsem toho názoru, že se Francis trochu více mohl zaměřit na olympijské hry, trochu zmínit jejich historii nebo zajímavá fakta. Největším paradoxem ovšem je, že v knize jde o to, zdali britskému závodníkovi nebude na olympiádě hrozit nějaké nebezpečí. Jak známo, kvůli sovětské invazi do Afghánistánu v prosinci 1979 většina západního světa OH bojkotovala (to samé učinil SSSR a další východní země sovětského bloku o čtyři roky později v LA, vyjma Rumunska a Jugoslávie). Přesto Británie vyslala na Hry 170 sportovců, protože rozhodnutí nechala čistě na nich. Sportovci pocházející se zemí podporujících bojkot ale museli startovat pod olympijskou vlajkou. Ať si každý říká co chce, ale politika se sportem souvisí. A někdy dost úzce.


Každoroční klasika z dílny nakladatelství Egmont a časopisu ProHockey o nejdůležitějších, nejvýznamnějších a nejzajímavějších osobnostech nejslavnější a nejlepší soutěže na světě - National Hockey League.
Kniha je rozdělena do následujících částí - brankáři, obránci, centři, křídla a trenéři. Dohromady 50 profilů plus další velké portréty českých a slovenských hráčů doplněných o miniportréty těch, kteří se v ročníku 2014/15 příliš neprosadili.
To vše mají na svědomí čtyři autoři - komentátoři Nova Sport Jan Velart (kapitola brankáři) a Roman Jedlička (trenéři a velké portréty českých a slovenských profíků), novinář MF Dnes Karel Knap (obránci a centři) a šéfredaktor ProHockey Petr Novotný (miniportréty).
Pro fanouška NHL je kniha naprostou povinností. Pokud ji v knihovničce dosud nemáte, musíte to okamžitě napravit, jinak nemáte žádné právo sledovat ligu, protože je to ostuda.
Už teď se těším na Hvězdy NHL 2017 a vzhledem k tomu, že jsou Vánoce, si přeju jedinou věc - aby se kniha ještě víc rozšířila. 144 o NHL je pro nás milovníky zatraceně málo!


Velmi přehledná kniha o vývoji českých médií 20. století. Dost propracované a komplexní. Navíc je historie médií zařazena do kontextu politických událostí, díky čemuž čtenář lépe pochopí celkový vývoj. Už v průběhu čtení si totiž uvědomíte nejzásadnější věc ze všech - dějiny ovlivňují média a naopak média ovlivňují chod událostí. Je to oboustranný vztah.


Komplexně pojatá kniha shrnující nejdůležitější informace o PR skládající se z pěti částí - historie, teorie, strategie, oblastí PR a rolí PR ve společnosti. Vše je jasně a přehledně vysvětleno a doplněno o praktické příklady. Kniha se čte poměrně rychle, nepočítám-li závěrečný seznam zdrojů, má 230 stránek. Ideální kniha k přípravě státnicových otázek pro všechny, kdo studují marketing a PR.


Tradičně parádní ročenka z dílny časopisu Pro Football. Na tomto vydání se podíleli pánové Jan Palička a Filip Saiver a musím říct, že se mi jejich styl psaní moc zamlouvá, protože profily jednotlivých hráčů jsou velmi poutavé a díky originálním přirovnáním i dost vtipné. Pro fotbalového fanouška nepostradatelná součást knihovničky, podobně jako pro hokejové příznivce Hvězdy NHL od ProHockeye.


Tato rozsáhlá publikace se věnuje hokejovým turnajům pod pěti kruhy od roku 1920 (v Antverpách byl hokej součástí letních her) až po Turín 2006. Navazuje na první díl, který podrobně popisoval Kanadské a Světové poháry neboli souboje zámoří proti Evropě.
Pro hokejové fanoušky a fanynky je naprostá povinnost mít tuto "olympijskou hokejovou bibli" v knihovničce. Je to hodně záživná kniha doplněná o desítky parádních fotek. Díky ní získáte velmi dobrý přehled o historii olympijského hokeje.
Na druhé straně mi v ní chybělo, že se autor vůbec nezabýval ostatními sportovci. Samozřejmě, tahle knížka je o hokeji, ale rozhodně mohl zmínit i výsledky ostatních českých, resp. českoslovenkých sportovců a také něco ze zákulisí, např. co předcházelo volbě daného města/země anebo jakými jinými sportovními výkony se konkrétní hry zapsaly do historie OH.


Tradičně skvělá, pro fanoušky NHL naprosto nutná ročenka z dílny Egmontu. Stejně jako ve Hvězdách NHL 2014 i zde jsou portréty 10 brankářů, obránců, centrů a křídel doplněných o trénery, což hodnotím jako nejzajímavější část publikace, protože pozornost bývá zaměřena většinou pouze na hráče. Jen je škoda, že na úkor kategorie trenérů se levá a pravá křídla smrskla pouze na křídla, dalších 10 popisů navíc bych jen uvítal. Samozřejmě nechybí ani ohlédnutí za sezonou 2013/14 z pohledu českých a slovenských hráčů. Příště by autoři mohli do ročenky přidat i generální manažery.
Vedle Karla Knapa a Romana Jedličky se na publikaci podíleli i Jan Velart a šéfredaktor ProHockeye Petr Novotný.


Zanícenému fanouškovi kniha, resp. fotopublikace mnoho nových informací nepřinese. I tak je ale naprosto nezbytnou součástí knihovničky každého správného fanouška U2, protože na fotkách si krásně projdete historii skupiny od prvopočátků až po turné 360° a uvědomíte si, jakou neuvěřitelnou cestu irský kvartet za téměř 40 let ušel.
Díky knize získáte základní přehled o kapele. Vedle skvělých fotek považuju za velký přínos i závěrečnou chronologii vývoje U2, kde jsou uvedena nejdůležitější data.
Po přečtení knihy a poslechu poslední desky Songs Of Innocence jsem se ještě víc utvrdil v názoru, že U2 jsou jednou z nejlepších (rockových) kapel na světě! Fantastická hudba! Teď je na čase konečně zajít na koncert...


Při čtení knihy jsem si znovu uvědomil, jaké máme štěstí, že můžeme žít v současnosti. Za nic bych to neměnil. Každá doba má svá pro a proti, ale v porovnání s dobou protektorátu žijeme v ráji.
Vzpomínky z protektorátu jsou primárně určeny pro školáky a dospívající mládež, ale to nic nemění na její záživnosti. Nenásilnou formou se dozvídáme o nejdůležitějších událostech (Mnichovská dohoda, zřízení protektorátu, atentát na Heydricha, vyhlazení Lidic a Ležáků...), které by každý z nás měl mít v povědomí. Je to přesně ten typ knihy, který bych dal dítěti kolem 14-15 let, aby pochopil, čím vším si naše země v minulosti prošla.
Souhlasím s tím, že kniha mohla být obsáhlejší, bylo to až moc stručné. Na přínosu knihy to ale neubírá.
