JackieDecker komentáře u knih

Deabart. Drsná země, plná drsných lidí žijících na základě udatnosti a cti. Přesto znají jak strach, tak zradu. A za obojí se tam platí krutá daň.
"Oběť je pouto. Smrt jednoho znamená život jiného. A jsou pouta která změnit nelze." - Tři věty, které naprosto přesně vystihují a protínají celý příběh jako šíp.
Anotace je trochu matoucí. To co leží před vámi, není prostý příběh otrokyně, ani obyčejné vyvolené, jaké známe z jiných knih. Je to akčně mysterióní detektivka z národa podobného keltům, nebo vikingům.
Tara není hloupá. Je vzdělaná. A leč otrokyně, její příběh dává absolutní smysl. Jak její minulost, tak vše co činí. I když pláče, je to silná žena. Silná v jejím vlastním duchu. A hlavně, NENÍ HLOUPÁ! A svou inteligenci projevuje sice svérázně, ale rozhodně si tím dokáže získat náklonost čtenáře.
Corann není obyčejný medvěd v lidském těle, je to hrdý, čestný muž a přes všechny jeho ideální vlastnosti, má i své slabé stránky. Všechny "vedlejší" postavy příběhu jsou jako dílky monumentálního 3D puzzle v nadživotní velikosti, tak jaký každý kámen v Deabartu. A na konci díla vás čeká celistvý obraz, který nemůže nikoho urazit, ani zklamat.
I když se příběh rozvíjí pozvolna, není v něm nouze o psychologii postav, záhady, akci, tajemno, magii a mnoho a mnoho mrtvých, krev, ztráty a nálezy.
Jednou se po tom tobogánu spustíte a brzy zjistíte, že z téhle skluzavky vede jediná cesta, dojet si po ní až po samotné rozuzlení příběhu. Děj skýtal nejedno překvapení. Pokaždé když už si myslíte, že něco víte, že máte svojí vlastní teorii navzdory postavám, nebo snad před nimi, všechno se několikrát ukáže být úplně jinak.
Než se nadějete, příběh jde do finiše. A člověku se jen tají dech. I když některé věci lze tušit, ať už k tomu dojde či ne, nejste zklamaní, chcete si to vychutnat plnou měrou.
Sice jsem nedokázala cítit s hlavními postavami. A ve většině případů an s vedlejšími, přesto jsem si tam našla oblíbence (samozřejmě záporáka :D - jak jinak...), přesto jsem se při čtení dvakrát rozplakala... A několikrát jsem se uculila a pobaveně uchechtla. Nebyl to nejsilnější emocionální zážitek všech dob, ale byl to dokonale vyvážený, dobře dávkovaný a perektně zvládnutý a vyprávěný příběh. Ať už se nakonec Tara ze Studánky rozhodne jakkoliv, konec jednoho příběhu pro ni bude začátek jiného. A i když mi už ho sledovat nebudeme, můžeme jí přát, Hodně slunce ;)

2 12.12.2019

Prokletí Salemu je další horor od Stephena Kinga. Jeho děj se odehrává v malém americkém městečku jménem Jerusalem’s Lot, kam se po letech vrací spisovatel Ben Mears, který tam strávil svá nejšťastnější léta. Léta poznamenaná jedinou černou událostí a to návštěvou starého domu vysoko na kopci, kde pár let před jeho narozením zabil jeho majitel poté, co zahubil svou ženu.

Chce se tam vrátit a napsat román o něm, ale dům je již koupený. A tak mu nezbývá, než si najít jiné ubytování. Tím však příběh Lotu (jak ho místní zkracují) teprve začíná.

Kdybych četla nejprve Prokletí Salemu a teprve poté Nezbytné věci, zřejmě by mé hodnocení bylo ještě lepší. Avšak ve stínu Nezbytných věcí, mi příběh Salem’s Lotu nepřipadal tak uchvacující a dech beroucí. Chvápu však, že se někomu nemusí číst vůbec dobře. Přeci jen když jsou v tak temných věcech zapleteny i malé děti, není to vůbec nic pěkného.

Atmosféru měla kniha dobrou, ale výjimečná byla jen v několika momentech.

Co se charakterů týče, byly jako vždy perfektně zmáknuté. Některé lidské osudy jakoby byly vystřižené z reálu. Vše uvěřitelné.

A obzvlášť působivou byla myšlenka, jak snadno se může zlo usídlit a bujet prakticky kdekoliv. Jak zmizení pár lidí vlastně dočista zanikne a ujde zraku.

Za asi největší klad Prokletí Salemu považuji konec. Přesně takový konec, jaký by měly hororové příběhy mít. Byl to konec, který absolutně dával smysl.

Nebudu zde prozrazovat o čem přesně kniha je, to byste přišli potenciálně o většinu zážitku. Za sebe mohu říct, že bych knihu hodnotila čtyřmi hvězdičkami a to proto, že mi připadalo, že atmosféra knihy trochu pokulhává. Ale jinak mohu příběh vřele doporučit všem, kteří se rádi bojí.

2 05.03.2018

Kniha byla skvělá, nádherně propracovaný příběh v předělovém díle mezi jedničkou a trojkou. Moc se těším na Ptolemaiovu bránu, potřebuji vědět kdo za tím vším stojí a za čím vším. I když se trochu obávám Nathanova vývoje a Kitty mi občas leze krkem, jsem moc zvědavá. Jednoduše důstojné pokračování Amuletu. Bartimaeus , co slovo to perla, miluju to .

1 16.09.2023

Ke knize jsem se dostala víceméně náhodou. Přečetla jsem ji v rámci rehabilitací u doktora, abych se nenudila v čekárně.
Za normálních okolností, když se mi kniha líbí, tak ji nejsem schopná odložit, ale v tomto případě se tento efekt nedostavil. Proto mi kniha vydržela tak dlouho, jelikož mě příliš nebavila. Objektivně by se dalo říct, že jde o relativně napínavou četbu. Kniha začíná ženou uvězněnou v místnosti bez dveří, která se probouzí se ztrátou paměti. Jenže už v druhé kapitole se přesouváme k nic neříkajícím postavám, účastníkům zážitkového zájezdu. Přiznávám, že už v této chvíli pro mě příběh ztratil kouzlo. Zážitkový zájezd, už to samo ve mě evokovalo představu nudy. Měla jsem z té kapitoly dojem, že autor prostě nevěděl, jak navázat na nahou ženu bez paměti a tak raději přidal víc postav a přesunul děj někam mimo místnost. Z nových postav mě nezaujala žádná. Možná trochu průvodkyně Pavlínka. Ale neustálé opakování zdrobněliny jejího jména mi brzy začala lézt krkem, nehledě na to že mi přišlo že se její charaktger točí jako kolovrátek a nedokázala jsem si v ní udělat jasno. Vlastně jediný, kdo se držel své povahy byl pařmen Jirka, který se v celitvém obraze po dočtení ukázal být nejlepší postavou celého řetězového románu.
V příběhu jsem místy našla "díry" zkrátka věci, které odporovaly tomu, co už bylo napsáno. Což asi není nic zvláštního, zvhledem k počtu autorů, ale Přišlo mi jako škoda, že to nebylo odhaleno při revizích.
Příběh si hraje na thriller z prostředí českého zchátralého zámečku. Atmosféry, obzvlášť té napínavé, měl však velmi poskrovnu. Sice plynul a ubíhal a dalo by se říct, že se v něm stále něco dělo. Bohužel mi to i přesto připadalo nudné a nezáživné. Jak se autoři/autorky snažili věnovat všem postavám, nakonec z toho vznikl guláš miš-maš. Nehledě na to, že to působilo, jakoby spolu vůbec nemluvili o zápletce, nepředávali si informace, kdo čím co myslel.
Kniha nabízí čtenáři tři závěry. První nebyl nic moc. Druhý byl ještě horší, třetí byl nijaký. Původně jsem si říkala, že když se mi bude příběh líbit, ale ani jeden ze závěrů ne, mohla bych si vymyslet vlastní. Jenže popravdě mě to už vlastně neláká.
Závěrem už jen řeknu, že kniha je zajímavým projektem, který rozhodně stojí za přečtení. Příběh možná není dokonalý (ale který ano), postavy ani zápletka nemusejí sednou každému (ale to máte v každé knize), a na konci musíte zapojit notnou dávku fantazie, abyste pochopili o čem to bylo (ale nemají nejasné konce také kouzlo?), ale ve výsledku je to v dnešní době průměrná četba. Navíc má čtenář možnost poznat 26 českých málo známých autorů, jejich styly a jejich způsob vypořádávání se s poměrně těžkým úkolem, kdy navazují na něco, co napsal někdo jiný (a to si přiznejme je vždycky enormě těžké). Osobně jsem si meziu nimi vytypovala dvě jména, od kterých si asi zkusím přečíst něco víc.

1 03.12.2020

(SPOILER) Rozhodla jsem se před časem, že své adolescentni dceři koupím knihu. Na lovu, měla báječně recenze, byla to novinka. Mělo to krásnou obálku a anotace zněla "tak trochu jinak". Všechno mě to zaujalo až jsem si knihu toužila přečíst sama. Teď po letech jsem se k tomu konečně dostala a...
Přišlo obrovské zklamání. Postavy jsou ploché a nezajímavé. Chovají se bezcharakterne. Dej neubiha a krásně propracované popisy knihu prostě a jednoduše nezachrání.
Jeva je hloupá holka, která nejen, že neví co chce. Ale navíc vyčítá lidem z města jejich nerozhodnost. Sama se však neumí rozhodnout a stát si za svým. Solomir říká, jak ji má rád proto jaká je, chce s ní lovit a cestovat. A už pri druhém pokusu o žádost o ruku jí říká jak je v pohodě, že je hrubá, protože se bude mít spoustu času naučit chovat jemně. Jak z ní bude baronka a jak přijdou děti! Takže na jedné straně se jí snaží ukolebat řečmi že ji má rád takovou jaká je, na druhé straně už si plánuje jak ní zkroti a změní a ještě je takový tupec, že ji to řekne. A Jeva? Ta tomu nasadí korunu když odmítne a následně souhlasí. Ví že ji vydírá alebkdyz spolu pak chodí po lese tak je jí to jedno a vlastně se s ním sblizi. Tvrdí jak ho nemiluje, přesto přehlíží jeho chyby jako úplná zamilovaná husa. Takže hlavní hrdinka utrpěla lobotomii, její napadnik je tupec. Její sestry jsou tak hodne, že postrádají veškerou uveritelnost. Jejich otec měl takový obchodnický talent až udělal školáckou chybu a aby toho nebylo málo byl tak skvělý lovec, že nedokáže ulovit ani zajíce a radši se stal stejně posedlý jako kapitán Achab na lovu bílé velryby. Od samého začátku je kniha domovem nesympatickych hloupě se chovajicich postav, jejichž motivy buď nedávají smysl nebo si protireci až je to nepříjemné...
A tak vlastně až na ty popisy nevím co na knize vyzdvihnout. Příběh mě nudil a charakterům nevěřím ani nos mezi očima...

1 26.08.2020

Tahle kniha mi přišla o dost horší než první díl. Nevadí mi, že se hrdinové první knihy přesunuli na vedlejší kolej a vlastně už jsem se přenesla i přes závěr první knihy, který byl trochu zklamáním. Ovšem horší bylo, že hlavní hrdina Záře supernovy byl nesympatický po všech směrech včetně jeho lásky/nelásky k jisté ženě. Jako vážně, toto nebylo třeba. Neustálé omýlání jak s ní nemůže být proto jak vypadá, nebo co vlastně je, to je příliš únavné. To jsou takové ty věci, které obvykle muži nenávidí na dívčích románech :D Ale jako jinak, kniha funguje jako celek docela dobře. Pořád jsme neokorporatickém universu, kde jsou všichni vesmírnou asociací a dá se říct, že se tam i pořád něco děje. Neřekla bych že se jedná o důstojné pokračování jedničky, ale neurazí si knihu přečíst. Horší už je, že když jsem se dozvěděla, že ve třetí knize má hlavní postavou být Natálie, nemám sebemenší chuť si ji přečíst. Jak se mi ta ženská v první knize zamlouvala, ve druhé překroutila celý můj pohled na její osobu a pravda je, že ať už to má dopadnout jakkoliv, nechci to vidět jejíma očima. Je mi teď tak protivná, že bych to asi nezkousla. Ale kdo ví, možná jednou :D

1 13.09.2019

Takže…
Kdybych měla hodnotit pouze čtivost a atmosféru příběhu, musela bych dát rozhodně pět hvězdiček. Autorův styl je čtivý sám o sobě, pojetí Ich formy dobře zvládnuté i s použitím sugestivních prvků pro přikování čtenáře k hlavní postavě tak, že spolu a neustále akčním dějem a dobře zvládnutelnými psychologickými prvky, nedovoluje čtenáři pokládat vlastní otázky a ten tak může pouze hltat další text, aby se dozvěděl odpovědi na všechny své otázky až ve chvíli, kdy mají být položeny. Jenže to by jaksi nebylo tak úplně objektivní…
Byly tam totiž i věci, které mi vadily. Kupříkladu dvojnásobné použití slova „futuristický“, které by ve sci-fi popisu používané být nemělo, protože je nic neříkající. „Stanice vypadala jako futuristická činka“ – Ano, vím přesně co si pod tím mám představit :D Ale to by byl detail. Horší už je, že celkově tam těch popisů moc nebylo. Chápu, že autor potřeboval udržet akční děj, ale mrzelo mě, že o spoustě věcí nevím jak vypadaly. Za co chválím je jeho schopnost, když už popisy použil vyložit je Desmondovýma očima tak, že se čtenář pro ten okamžik skutečně stává autorovým hrdinou a vidí totéž co on. Co mne zklamalo hodně, byl konec. Některé zvraty byly očekávané, některé méně. Vadilo mi konečné rozhodnutí Natalie a vadila mi absolutní pravda o Sarah. Ale i to bych překousla. Romantická linka hrála celou dobu druhé housle a nic z toho z topho vyloženě červenou knihovnu také neudělalo. Dokonce bych řekla, že to k jejich charakterům svým způsobem patří. Ale jako čtenář bych byla překvapenější (a spokojenější), kdyby to bylo jinak :). Závěrečný osud Světla Pulsaru a Carinaa pro mě byl ale největším zklamáním. Čekala jsem po takové úžasné jízdě něco víc…

Ale jak říkám, Desmond Sommers je sympatický hlavní hrdina a jeho přítel Boccaccio „Bok“, snad možná ještě víc. Každá z okolních postav a její chování dává v konečném kontextu smysl. A za asi nejlepší prvek celé knihy beru použití Desmondovy dcery Flory, která byla příjemným oživením celého příběhu. Nejmenší a přitom nejdůležitější „členka posádky“.

Nakonec jsem tedy váhala mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, ale dávám 4, protože u mne zvítězil fakt, že jsem knihu přečetla všeho všudy za tři dny. A určitě si pořídím i nějakou další autorovu knihu.

1 28.01.2018

Milý příběh pro nejmenší.

1 05.12.2017

Četla jsem knihu ve škole v rámci povinné četby, tehdy jsme ji přečetli úplně celou, ale jediné co si z knihy pamatuji byla scéna s mlhou. Kniha mi přišla nic neříkající a chování dětí neuvěřitelné. Což samozřejmě bylo způsobeno jak rozdílem generačním tak prostředí. Když vyrůstáte ve městě, těžko vám budou blízké strasti a radosti vesnického života. Nemyslím si že je kniha špatná, ale mě samotnou zkrátka nijak neoslovila a nezanechala ve mě žádný dojem.

1 02.10.2017

Knihu jsem četla před několika lety a na to že nejsem zrovna vášnivou čtenářkou romantické literatury, tato kniha se mi líbila. Postavy tam působily realisticky a líbily se mi některé detaily. Celkově se to četlo lehce a příjemně. I konec byl příjemný.

1 13.07.2017

Tuto knihu jsem dostala před několika lety k narozeninám a hned jsme si ji musela přečíst.
Abych byla upřímná, musím souhlasit s komentářem od Zeleného draka v tom, že první kapitola byla taková nijaká. Špatně se do ní člověk prokousával, ale jakmile jsem se přes ni překlenula vše už bylo jenom lepší. Přechod mezi první a druhou kapitolou byl ze všech přechodů v knize asi nejznatelnější, ale zde budu Zelnému drakovi oponovat v tom, že si nemyslím, že by byla zbytečná. Naopak. Od druhé kapitoly mě příběh zajímal čím dál víc a nepustil mne až do samého konce. A byl to právě konec, který mi vyrazil z plic dech.

Kniha se mi moc líbila a jsem za ni velmi ráda. ano, bylo tam pár nelogičností, nebo věcí hodných zamyšlení, ale kniha si na nic nehrála a náš hridna také nemůže vědět všechno... M2 příběh fascinoval, i když se jistě nemusí zamlouvat každému.

1 16.09.2016

Kniha se mi velmi líbila. Zajímavé charaktery, netradiční vize budoucnosti se zacováním národů a lidských rasových odlišností v prostředí mezihvězdných letů. Dobře zpracované dílo náhody či osudu, jak se naši "hrdinové" vůbec dali dohromady... Ale jako milovníkovi sci-fi mě děj neměl čím překvapit. Verneovky jsem za mlada bohužel nehltala (jen koukala na filmy podle nich). A tento styl dobrodružné sci-fi, nebyl úplně můj šálek kávy. Přesto se mi kniha líbila jako celekm. Bylo to příjemné čtení skutečně spíš pro ty náctileté, kterém dobrodružno není ještě cizí. Knihu mohu rozhodně doporučit. Autor si dal záležet a obrázky jsou dechberoucí.

1 06.07.2016

Sborník jsem četla poctivě celý a musím říct, že od začátku až do konce to pro mne bylo jako jízda na horské dráze. Pravda, všechno to byla díla amatérských začínajících autorů, takže už z principu čtenář nemůže mít valná očekávání. Ale právě z tohoto úhlu pohledu mne překvapilo, kolik perel v sobě ukrývá. Jemná něžná fantasy vystřídaná drsnou severskou vášní, kde něco tak křehkého jako láska je ukryto v nitru hrdinných a hrdých těl svých majitelů. Následné krimi drama s sebou přináší napětí, strach i dojetí. Můžeme nahlédnout do duše a mysli sériového vraha. Nebo se jako detektiv nechat duševně i citově spoutat svým stalkerem. A na pozadí toho všeho je možné se dokonce lehce pobavit nad příběhem téměř ze života. Kde nadhled a nadsázka dělají z obyčejných věcí neobyčejné.
Jak jsem řekla na začátku, kniha je souborem povídek amatérskcýh pisálků, ale i přes to, mi poskytla nevšední zážitek a získala a zaujala své čestné místo v mé knihovničce...

1 29.06.2016

Mě tato kniha nezaujala snad vůbec ničím. Začala jsem ji číst jen proto, že ji měla napsat sestra Emily Brónteové, která napsala Na větrné hůrce. Jana Eyrová mi bylo tvrzeno, že je ještě lepší než Hůrka a proto jsem po ní sáhla a následně se dočkala velmi hlubokého zklamání. Postavy nejsou vůbec uvěřitelné, děj se táhne a je plochý, jediné charaktery které dokáží alespoň maličko vzbudit zájem jsou ty vedlejší. Při čtení jsem necítila nic jiného, než potřebu nutit se v téže činnosti pokračovat... Je to smutné, ale bohužel nesdílím názor ohledně toho, že Jana Eyrová je lepší knihou než Větrná Hůrka. Co víc, domnívám se že Hůrka Janu strčí úplně do kapsy...

1 29.06.2016

kniha, kterou buď milujete nebo nenávidíte, já patřím do té první skupiny a nikdy nezapomenu na zážitek, který mi její čtení přineslo.

1 28.06.2016

Absolutní špička v této trilogii. První díl byl vtipný, akční a napínavý. Druhý byl trošku kostrbatější, ale stále si držel svůj ostrovtip (hlavně Bartimaeus). A i když mě kapitoly s Kitty a odbojem přišly někdy trochu otravné, celý příběh byl stále poutavý a víc než kvalitně vyprávěný. Třetí díl oproti tomu byl jednoduše dokonalý. Dospělejší Kitty mi už nevadila. Obzvláště miluji kapitoly z Alexandrie o Ptolemaiovi a Bartimaeovi. Příběh byl skvělé strukturovaný. Vývoj Nathanielova charakteru skvěle popsaný a zajímavý. Všechno se prostě dělo a dávalo absolutní smysl. Myslím, že tuhle trilogii už nikdy nikomu nedám...
Konec byl... silný! Celý závěrečný boj ukázal jakyými doopravdy byli přáteli! Když došlo na Ptolemaiovu bránu, trpěla jsem, protože jsem si přála, aby ji použil Nathaniel. Ale následně, jsem byla ráda, že to bylo, jak to bylo. Nejvíc líto mi je nakonec Bartyho. Země a lidé z ní se mu znovu zaryjí pod esenci... třetí kniha jednoduše nemá chybu. A to říkám jen málokdy!

23.09.2023

Dračí srdce je zajímavá kniha. Autorčin styl nemusí pravda sednout každému, ale to je vcelku běžný jev. Text je jednoduchý a čte se lehce. Příběh má silnější i slabší místa. Hlavní hrdinka je úplně obyčejná lidská bytost a je obdivuhodné, že tak vyznívá po cely příběh. Někdy dělá chyby, jindy je doslova na ránu, místy je nesnesitelná, náladová, emocionální... Ale i když jí některá rozhodnutí trvají dlouho nebo to vyznívá, že nad spoustou věcí jednoduše nepřemýšlí, je prostě taková a jako takovou ji čtenář bere. Může s ní nesouhlasit, může si o ní myslet co chce (taky jsem to kolikrát dělala), ale pořád zůstane obyčejnou uvěřitelnou holkou.
Bylo tam pár věcí které mi čtení kazily, ale úspěšně jsem knihu přečetla. Našla jsem pár míst, která by se dala dovysvetlit, ale věřím a vím;), že budou vysvětleny v další knize slečny Jedličkové. Takže si na ni ráda počkám ;)

11.11.2019

Milý příběh, pro děti jako stvořený :)

13.09.2019

Zatím ze všech dílů Dragonlance ságy asi nejnepovedenější díl. Ale to může být i tím, že jsem čekala víc Kitiary, víc ze zkoušky Pána Sotha... A nakonec půlku knihy obsadil trpaslík, šotek, elfové a rytíři.
Jako měla jsem Briana, Arana a Dereka ráda. Skon Brianův vývoj až do chvíle, kdy si vzal Sturma za panoše byl vynikající. Ale popravdě to bylo tak nějak vše. Když už jsem se přenesla přes družinu a konečně v samém závěru knihy se konečně opět dočkala Kitiary, přišlo mi to jako "veni, vidi, vici". A rytíř smrti? Proč se nakonec rozhodl právě takhle? Nepochopila jsem. Bylo to takové nijaké...
Já samozřejmě chápu, autory, že potřebovaly vysvětlit jak došlo k tomu, že se tam Kit vůbec vydala. Napsali otom knihu. Zkáza Feal-Thase a i Ariakas a všichni velmistři + Iolante všechno to bylo úžasně promyšlené a hezké. Ale tak nějak mi přišlo, že tím koncem, který měl být vyvrcholením knihy a na který jsem se těšila ze všeho nejvíc, to tak nějak zabili. Ale to už je jedno, kniha přečtena a teď jen čekat, až se mi podaří sehnat další díl.

26.01.2018

Podobně jako u Zachráněné sovičky. Nádherný příběh. I se mi líbila kniha víc než ta první, ale bohužel se to stále četlo trochu obtížně.

14.01.2018