jan0229 komentáře u knih

Kniha je určitě zajímavá a poutavě napsaná. Jenom trochu nevěřím Janu Novákovi, že se snažil být nestranný. Pokud už se rozhodnete psát skutečný příběh, tak vás to nutí sympatizovat s hlavními hrdiny. Když ale rozeberu ty situace a čtu taky trochu mezi řádky tak případ od případu docházím k závěru, že nešlo o hrdiny typu Gabčíka a Kubiše, kteří se rozhodli zemřít pro vlast, ale o dvě krvelačné šelmy, které jdou tvrdě za svým a podobně jak teroristi nebo mafie nemají žádný respekt před lidskými životy.
Tak například v říjnu 1951 v Chlumci nad Cidlinou pod smyšlenou záminkou vylákali policistu Kašíka ze služebny, Josef ho udeřil železnou tyčí do hlavy a když nepadl, tak Ctirad ho zastřelil a tím zmařil celou akci . Šlo o krádež zbraní ze služebny. Místo toho panicky z místa uprchli. Ve svých pozdějších vyjádřeních Kašíka nazvali komunistickým pomahačem, při čemž bylo zjištěno, že ve straně nebyl, by naopak jej prověřovala StB. Za 14 dní akci zopakovali v Čelákovicích, opět vytypovali služebnu kde sloužil sám policista, opět jej po záminkou vylákali, omámili chloroformem, svázali, odcizili zbraně a po té se Ctirad rozhodl, že policistu Jaroslava Honzátka který byl v bezvědomí zkrátka podřeže. Co na to říct. Později se k tomu Ctirad vyjadřoval z USA, vůbec neprojevil nad tím činem žádnou lítost, zdálo se, že je na svůj čin patřičně hrdý. Honzátko má dodnes v Čelákovicích pamětní desku.
V srpnu 1952 Josef se Švédou v uniformě Lidových milicí (protože uniformu VB nesehnali) zastavili na Chrudimsku vůz s výplatami a Josef zastřelil pokladníka Josefa Rošického, který se jim snažil v činu zabránit. Přišli si na částku přes 900.000.-Kč za kterou si koupili jen motorky. Následující rok museli uprchnout, ale přes to, že měli spoustu peněz a zbraní, na útěk se vůbec nepřipravili, utíkali nedostatečně vybaveni bez peněz. Hned po překročení hranic NDR se zachovali jako největší diletanti, když se snažili zastavit auto starého lékaře, který jel k pacientovi, ale než jej stačili omámit chloroformem, tak jim ale před tím někam schoval klíčky a byli namydlení. Navíc Švéda začal střílet po cyklistovi, který nechtěl zastavit a okamžitě na sebe strhli pozornost, kdy je začala pronásledovat celá armáda. Při tom do východního Berlína se mohli dostat úplně elegantně, pokud by alespoň měli peníze na jízdenky a celý ten kolotoč, který stál Švédu a Janatu život a Paumera průstřel břicha si mohli odpustit.
To, že se oba bratři dali do služeb armády USA je asi v pořádku. Původně však byli náborování jako agenti- chodci pro sabotážní činnost v ČSR, ale když si jako první úkol vynucovali akci osvobození Švédy z věznice v NDR a odmítli podléhat velení, bylo jasné, že s tímto materiálem se pracovat nedá. Nekázeň a svéhlavost patřily k jejich vlastnostem. Zajímavé, že ani jeden z bratrů se po revoluci neodvážil vrátit do vlasti. Oba se stali občany USA a poangličtili si jména. Ctirad zemřel v Ohiu, Josef snad ještě žije v Kalifornii. Ve svých pozdějších vyjádřeních oba prohlašovali, že vše dělali proto, aby se podíleli na rozpoutání třetí světové války. Můžeme si klást otázku zda by byl jejich táta vlastenec byl na své syny hrdý.
Přes to všechno jsem rád, že tato poutavá kniha vyšla a že soustředila fakta, která se opírají o jejich vlastní vyjádření.

15 12.08.2019

Je pravdou, že kolem této knihy je podivné ticho. Napsala ji Miloslava Ševčíková- sestra našeho po Zátopkovy nejúspěšnějšího běžce, který na LOH v Tokiu v roce 1964 získal stříbro na 1500 m - Josefa Odložila. Je to vlastně obrana Josefa Odložila, kterého jeho bývalá manželka Věra Čáslavská očerňovala a popisovala jako alkoholika a násilníka. Byla to reakce na událost z léta 1993, kdy syn Odložila a Čáslavské Martin, napadl svého otce na diskotéce v Bělé pod Pradědem, udeřil jej boxerem a tímto zavinil jeho upadnutí do kómatu a následnou smrt. Vyšetřování dle Ševčíkové bylo silně ovlivňováno se snahou dosáhnout toho aby mladý Odložil byl osvobozen, když měl jednat v sebeobraně proti opilému otci násilníkovi. V průběhu a po vyšetřování měl národ možnost sledovat celý případ v médiích, ale většinou z pohledu Věry Čáslavské a jejich příznivců. Celá věc skončila tím, že prezident Václav Havel odsouzeného Martina Odložila omilostnil. Nutno podotknout, že Čáslavská v té době dělala Havlovi poradkyni.
Miloslava Ševčíková se snaží v této knize očistit památku svého bratra. Čtenář však po přečtení této knihy zažívá dilema, jak hodnotit postavu naší špičkové gymnastky, sedminásobné olympijské vítězky a do té doby velmi populární postavy naší sportovní i politické scény. Zneužívala opravdu svého postavení, protekce a vlivu, aby omluvila neomluvitelný čin svého syna? Čtenář si klade otázku proč se ve sdělovacích prostředcích mnohokrát vyjadřovala Čáslavská a lidé z jejího okolí, ale nikdo neměl zájem se zeptat například jeho tehdejší ženy Evy se kterou měl Odložil také dvě děti jaký byl člověk a otec, nikoho nezajímal názor lidí z Odložilova okolí. Proto asi byla vydána tato kniha, která je zajímavým pohledem druhé strany.

Je pravda, že kniha není určena pro badatele a informace nejsou akurátní. Nadchly mne však špičkové působivé ilustrace, které mohou přimět mládež, aby se o věci začala zajímat. Pro mne je kniha, která podává základní informace, působivá.

Špičkové působivé ilustrace, které se hned tak nevidí. Informace jsou spíše všeobecné, kniha určitě není určena pro badatele, ale pro ty kteří nejsou tolik zasvěceni a chtějí si udělat svoji představu. Pro tento účel je kniha výborná.

Jiránka jsem měl rád již v sedmdesátých letech, kdy ještě fungovala cenzura, nakonec exceloval jako výtvarník večerníčků Bob a Bobek a Pat a Mat. Až v devadesátých letech mohl zveřejnit některé vtipy, které měl v šuplíku a které by před tím neprošly. Komentáře ke vtipům v této knížce dokreslují proč a za jakých okolností autora napadly. Milé.