Jana Květoňov komentáře u knih

(SPOILER) Tak já musím říct, že tento román mě tedy HODNĚ zasáhl. Film by to tak nedokázal, protože jazyk, jakým je napsán, je neskutečně poetický a úžasný! I ta hlavní myšlenka, že divadlo může i zachránit člověka. Sabina nakonec jako čarodějka na hranici neskončí. Ale je to tak napínavé, že jsem to dočítala ve značně pokročilé hodině, nemohla jsem to už potom ovšem odložit a dočíst to jindy. To prostě nejde, jak je kniha napsána takto! Všechna čest! Smekám! František Kožík byl velký spisovatel. A tento román, který má pouhých 221 stran, je toho rovněž dokladem. Nevím, kde se tu dávají ty hvězdičky. Za mě všech 5!

Ta kniha se dobře nečte. Kvituji sice s povděkem, že autorka byla také básnířka, některé obraty jako "přitéká soumrak" apod. to dokládají, ale ty útržkovité věty, soustavné míchání současnosti s minulostí, to není zrovna čtivé. Knihu jsem si vzala z poličky veřejné knihovničky v Odoleně Vodě, kde se jí někdo radostně zbavil, a do jejího dočtení jsem se musela vyloženě nutit. Mnohé ty věty mi připadají jak body osnovy, kterým rozumí jen autor sám. Navíc jsem přemýšlela, proč autorka píše často Miláda nebo Rusálka.

Knížka povídek, kterou jsem si vzala z knihovničky u naší samoobsluhy na Dolním náměstí v Odoleně Vodě a nejprve mě příliš nezaujala. Z těch třinácti povídek (co povídka, to kamínek) však byly některé, které vyčnívaly. Zejména ta poslední, nejdelší: "Pro violoncello a hoboj". Nebo "Život a utrpení kočky Malvíny". Možná i "Střepy" či"Na lovu v krajině vran". některé povídky jsou velice krátké a jiné přímo vybízejí k zfilmování.Třeba "Zpráva ze služební cesty do města, které není". Divím se, že se tohoto nápadu ještě žádný režisér nechytil. (Nebo snad ano?) Líbil se mi jazyk, spisovatelovy obraty. Třeba v druhé povídce "Lov na mouchy": Toho dne, kdy se do obce vrátil sníh a zakryl rozježděné polní cesty, sad za domem i dvůr a kdy mráz skul hladinu rybníka do ledového okovu, měl Roman narozeniny... No každopádně si myslím, že stojí za přečtení. Není to "marná" knížka.

19.12.2021

Ta třetí povídka rozhodně není pro každého. Ale mně právě ta přišla zajímavější než ty dvě předchozí (druhá mě poněkud nudila!), protože tam byla spousta hlubokých myšlenek. Tu s tím pěstováním užitečných či neužitečných věcí už tu jedna čtenářka zmínila. Ale jsou tam i jiné. Např.: "Jednou se musíme vzdát všeho. Dříve či později." "Jediný jistý úděl člověka je smrt." "Neproklínám ani vládu, protože každá nová je pitomější než předešlá." "Kdo začne hádku, ten ji obvykle prohraje." Nebo ty obraty! Příklad: "Krásná harmonie barev, jakou jsem dlouho neviděl." Či "Smutek mu zářil z vybledlých očí jako hvězda ze studny." Z první povídky "Pařížská kravata" se mi zas líbila charakteristika psa Valterovy ženy: "Měl jsem dojem, že by mě nejraději kousl, ale že se obával, že by měl pak špatnou chuť v ústech." No, zajímavá knížka. Jsem ráda, že jsem se k ní dostala a přečetla si ji.

14.11.2020

Tak nevím. Líbil se mi název (podle jedné z povídek) a obálka s použitím kresby Stanislava Bartoše. Ale ty povídky jako takové mi připadají dost nevyrovnané. Některé se mi líbí a mají smysl (např. hned první povídka "Kolo"), jiné pro mě smysl postrádají (např. hned druhá povídka "Když na horách prší"). Rovněž ty spisovatelčiny obraty mi moc nevyhovují, např. "se sklonem k nesnesitelně absolutní spravedlnosti" nebo "dali jsme si dlouhou láhev bílého vína", atd. V autobuse z Odoleny v Vody do Prahy a zpátky se to dá. Ale že bych se k tomu chtěla někdy vrátit, to asi ne. Samozřejmě nemohu hodnotit celé "pozoruhodné" dílo autorky, když jsem od ní nic jiného nečetla!

20.08.2019

Já to vyhrála! No "úžasné"! Jen co je pravda! Ve třiašedesáti se dovídám, kdy bych měla být vespod celá mokrá, kdy bych měla co cítit... Ještě jsem to nedorazila. Čtu jednu kapitolu denně. Stačí! Bohatě!!! Ale než "přelouskat" 678 stran, to už radši vidět ten film, to vám povím, přátelé!

Dočteno, odloženo... Není to až zas tak špatné! A ani až zas tak zastaralé. I v dnešní době jsou takové paní, takové "měšťky". Docela se to v autobuse dalo! :-)

A nebo mě taky ještě "nadzvedlo", že téměř už na konci na s. 418 se praví "ten den, kdy dělal její portrét a kdy mu řekla, že musí do školy, tak šila", ale na 11. straně hned na začátku se právě praví, že "Adéle, hraběnka de Toulouse-Lautrec, složila vyšívání do klína". Jsou to maličkosti, i že jeho bratříček, který zemřel krátce po narození, se jmenoval Robert, nikoli Richard, jak se píše v knize, ale já čtu pomaleji, leč o to vnímavěji a i když mě kniha rovněž "vzala", mrzí mne takovéto nepřesnosti.

Kniha je skutečně velice čtivá, to ano, ale nemám ráda v literatuře faktu či životopisné literatuře nesrovnalosti. Na s. 210 se jasně praví, že obraz Olympia nakreslil Degas. Na s. 407, že Edouard Manet. Správně je samozřejmě Manet! Degas tuto modelku rovněž maloval, ale není autorem obrazu Olympia! Jak to, že to v zápalu o vystižení posledních měsíců života Toulouse-Lautreca autorovi nějak "ušlo"?!!!