Janadvorackova komentáře u knih

Další hodně smutná válečná statistika. Nečekejte vyloženě příběh. Jde spíš o odhalení archivních záznamů o dodávkách zboží a číselných soupisů týkajících se lidí, kteří Terezínem prošli.
Zmíněny jsou osudy některých dozorců a velitelů tábora, přístup židovské obce, osudy "privilegovaných" táborových židovských vedoucích, jakož i zajímavosti o množství zabaveného majetku, detailní vyobrazení nepředstavitelného: ke konci výčtu transportů a poměru přeživších a mrtvých...
Dozvíte se třeba doslova, kolik (milion a čtvrt) příborů bylo zabaveno. Kolik zabavili párů bot, pián, kuchyňského vybavení, šatstva... Kolik vzorových bytů se z ukradeného majetku následně zařídilo. Kolik kubíků dřeva, kilo hřebíků se plánovalo využít ke stavbě paland. Jak vypadalo vnitřní uspořádání tábora. Co bylo k jídlu. Kolik umělců táborem prošlo a jak dopadli (kniha obsahuje i několik básní, u některých s poznámkou "autor neznámý").
Zjistíte jak probíhaly propagandistické akce, při nichž byl tábor upraven a předváděn členům Červeného kříže. A na co všechno se plánovači vykašlali, aby ušetřili.

8 17.11.2019

Námětem mě příběh oslovil méně, než dva předchozí. Chybělo mi nějaké rozvětvení, oživení existujících, nedetektivních linek (Hermínu a růže nepočítám), to potěšilo.
Vražda na uměleckém festivalu byla ovšem taková nijaká.

Paní Grimmová a "její parta" má sice poněkud méně prostoru, ale pořád šmrnc :). Stará dáma v prvním díle pije a ohání se zbraní. Ve druhém šmíruje sousedy. A ve třetím klade pasti :). Je úžasná.

8 11.11.2019

Tuhle záležitost jsem asi před čtvrt stoletím vytáhla ze štosu "věcí pod stolem." Kniha ležela mezi různými časopisy a dnes už ji za nic většího nepovažuji. Pravda, dnes už ji ani nemám.
Tenkrát jsem ji přečetla, obsah rozvířil představivost. Divně zamlžené fotky působily "věrohodněji," než kdyby stránky obsahovaly nějaké dokonalejší.

V existenci mimozemského života věřím, (víra vznikla někdy ve třinácti s příchodem zájmu o četbu sci-fi). Dalo by se říct, že jsem přesvědčena, že "tam někde venku něco je." Ovšem nikdy jsem si nemyslela, že by ho někdo nafotil a napsal o něm knihu.
Moc divné mi připadá celé pozadí příběhů "kontaktérů" a jejich "očitých svědectví," a "setkání." Ne, jako tohle fakt vůbec ani teoreticky.

8 12.10.2019

Audio.
Trochu chaotické. Jak tu někdo psal.
Začátek - epilog v prologu, jak je zmíněno, popisující její smrt, je úžasný. Obrázek královny umírající v devět večer, obklopené částí rodiny, je tak živý, jako bych právě koukala na video záznam.

Pak jsem musela skoro půl knihy čekat, než zapadnu do celého obrázku poměrů v Evropě. Dá se říct, že i když jsem měla před čtením velmi povrchní znalosti, takové ty školní, poté se to trochu zlepšilo. Takže účel kniha splnila.

Jako... neměla to lehké, holka :).

8 23.09.2019

Knihu jsem ve druhé třídě vyhrála za účast v soutěži "Pražské vajíčko." Nebo ve třetí?
Mazec, normálně jsem na ni úplně zapomněla.
Četla jsem ji sice dávno, tedy spíš byla veřejně čtena ve třídě. A bavila. Dám opáčko.

8 07.09.2019

Na autora nezanevřu, to ani náhodou, ale tenhle příběh mě neoslovil.
Začátek se táhl, pak se to nějak rozjelo i vysvětlilo, ale stále mi přišlo, že ve vyprávění něco chybí.
Stejně jako hrdina pozoroval vše kolem, jsem i já byla pouhým pozorovatelem, snad ani ne čtenářem, v mém případě posluchačem.
Snad jedině audio podoba knihy mě donutila příběh zkonzumovat do konce. Číst to, odložím už dávno.

8 11.08.2019

Už to nemělo "TEN" šmrnc.
Pořád spousta akce, jo. Ani nouze o vtipné situace nebyla. Ani o ty nechutné :). Všechno beru.
Jack všechny znal a polovinu z nich naučil střílet. Tu druhou zabil (to se vo něm říká).
Taky byl u toho, když zabili Divokýho Billa Hickoka.
Jeho nejvěrnějším průvodcem není pes, i když ten s ním chvíli krajem táhne taky, ale indiánskej skalpovací nůž, kterej se nebojí vytáhnout :).
Jack přežil bitvu u Little Bighornu a byl na to patřičně hrdý (to je fakt, taky sem tam byla a víno pila... znáte to :)).
No ale zkrátka... nebylo to vono.

8 21.07.2019

Další výtažek z knihovny. Publikace převážně obrázková. A nebojte, nejsou v tom šediváci s ostrými nástroji v dlouhých prstech :). Spíš jde o to, že UFO je vše, co si nedokážeme vysvětlit, když čučíme na nebe (někdy ani to, co vidíme v zrcadle :)). A v této knize je pár takových případů prvního zmíněno. Asi tak.

8 14.07.2019

Komentář může obsahovat SPOJLERY, tak pozor :).
Nevěrohodné (vím, že jde o fikci), přesto mám ale dojem, že když nějaký autor u k sepsání fiktivního příběhu používá reálné skutečnosti, měl by s nimi pracovat opatrně a vkusně.
Už na začátku mě naštvalo, že autor pány Vrbu a Wetzlera, kteří skutečně utekli z Osvětimi, aby světu řekli, co se v táboře děje, označuje za Čechy. Tedy ne, že bych nebyla hrdá na to, kdyby krajan spáchal takovou skvělou věc, kterou udělali oni, ale podle všeho pocházeli ze Slovenska a pan autor neměl ani dost slušnosti, aby se informoval.

Dál mi přijde dost nešťastné začínat dobrodružný příběh z války ve starobinci u dědy nad hrobem a chtít po něm, aby vzpomínal (je jasné, že děda přežije a tím se půl napětí z příběhu vytratí).

Hlavní hrdina (spíš jsou tam tři) jde zachránit vědce, protože ten je fyzik a takoví byli v době před vznikem atomovek docela v kurzu.
Ten sice u třídění promluví německy a náckové si toho všimnou, ale tak nějak bych řekla, že vězňů mluvících německy v té době zase tak málo nebylo.
Navíc ho nechápu, proč nepráskl, že je vědec a nezkusil tak zachránit rodinu...
Bylo tam ještě několik chabých momentů (šachy s paničkou, epizodka s kočkou k prokázání schopnosti zabít, takové rádoby hrdinské hlášky - všude). Prezident USA - nééé :).

Nejsem si ani jista, jestli by bylo možné, aby se v okolí Osvětimi pohybovalo tolik civilistů a ještě tam vytvořili odboj, to opravdu nevím. Pod lampou bývá největší tma, ale kolem táborů nebyla ani ta nejtemnější tma dost černá, řekla bych.
Přijde mi i podezřelé, jak šikovně se jeden z hrdinů vyhýbal sčítání. Zkrátka zdá se mi, že autor popsal uvolněnou atmosféru na místě, které takové nebylo, jenom aby do ní mohl zasadit příběh ještě šílenější, ale zároveň si sem vědoma toho, že náhody se stávat mohly, v táboře mohly nastat "lepší dny," lidé se mohli setkat a mluvit spolu beze strachu. A už víme, že někteří i skutečně utekli.

Ale ani jako dobrodružný příběh to nepůsobí dobrodružně, bohužel. A druhé bohužel, skončila jsem s poslechem ve dvou třetinách, nebavilo mě to, fakt ne, promiňte.

8 12.06.2019

Drbárna osmnáctého století, no :).
Film nebyl nic moc, knihu jsem si přečíst chtěla, ale přestože se mi líbilo, jak se hrdinové postupně zaplétali do smyček svých vlastních snů a plánů, moc mě to nebavilo.
Ovšem postavy jsou slušně vykonstruované a audio je načteno výborně.

Věděla jsem, že jde o starší knihu, nečekala jsem až takové stáří, přesto srozumitelnost. Hm, překvapivě nečekaný um autora :).

Je vidět, že lidé se chovají furt stejně. A pokud jde o společenské drby, lidskou prohnilost a proradnost, dostali jsme se od dopisových maratonů k "růžovce," oboje stále vyznívá stejně infantilně :), lidé se chovají jako pitomci a vzrušení z neznámého námi cloumá v jakémkoli věku :).

8 12.05.2019

Zástupců nacistické pakáže vystupuje v knize tolik, že jejich vzájemné interakce mi po čase jaksi splývaly. Už jsem si nedokázala vybavit, jestli se dva dotyční ke konci na začátku chovali jinak. A pokud ano, jakou cestou ke změně došli.
Bude to asi tím, že mi bylo od začátku jedno, kdo z nich teprve fňukat začne, nebo už byl zatčen coby zbabělec. Pro mě všichni zločinci - jedna sorta, špagátu pro některé škoda.

Bezesporu jde o geniální sondu do myslí takovýchto zmetků. Jejich duševní pochody v průběhu věznění byly jak zajímavé, tak nepochopitelné, zároveň docela logické (ta posloupnost od popírání po přiznání, u někoho).
Tady ovšem nevím, jestli jejich fňukání ohledně potupy pro národ nebylo strojené. Nevěřím, že "tak prozřeli."

Až asi na dva šlo podle testů o nadprůměrně inteligentní tvory.

8 02.05.2019

K tomu, co napsali ostatní, se nedá nic dodat.
Ani k obsahu.

8 20.04.2019

V "Magnolii a démonovi" se holky - autorka a hrdinka, teprve rozehřívaly.
"Slza pro dračího pána" je sice knížečka rozměrů menších, ale obsahově rozhodně za první nepokulhává.

Magnolie roste, tedy vyvíjí se, nechci říct stárne, to se dívkám neříká. A vy jí budete časem dobrodružný život závidět a všechny ty nepřející zmetky chtít poslat do hlubin oceánu. Nebo kamkoli, do jakýchkoli hlubin, které vás napadnou.
A že vás napadnou :).

Autorka prostě dovede používat mateřštinu a stvořit kolikrát věci, které by vám matky mnohdy určitě zakázaly :), kdyby věděly, co všechno vám způsobuje neklidné noci.

8 27.03.2019

Divné to bylo, i když ze začátku zajímavé. Taková psycho hra.
Hrdinka odjede do léčebny, protože má problémy s váhou. Zhubne tam za divných okolností, které se vyjeví až na konci. Mezi tím se živí věcmi, po kterých nikdy nemůže zhubnout a diví se, že tloustne :)... Furt fňuká, s doktorem má takovou praštěnou dohodu, hodně jí hrabe. Popisy úporného zvracení fakt stály zato.
Na knihu fakt málo.

Jediný vliv, který to na mě mělo byl, že jsem u poslechu sežrala dvě kokosové čokolády. Ne najednou, ale ta první mi padla za oběť ve tři ráno. A po nocích já rozhodně nejím.
Ale prsty do krku jsem si nestrčila :).

8 05.02.2019

Skvělé dobrodrůžo pro kluky a holky všech věkových skupin :).
Poslouchala jsem audio, a jakkoli je osud robinsona zajímavý, tyhle touhy už mě přešly.
Ale nějaké vzpoury a bitky s piráty bych se účastnila ráda :).

8 01.02.2019

Příběh byl jednoduchý, vyvážený. Nechyběla magie, tajemství, dobro a zlo a jejich souboj. Temné chodby bludiště a děvče s osudem a na pochybách.
Ženská hrdinka k sobě dostane patřičně zajímavý mužský protějšek, ale všechno se to odehraje tak jako nenásilně, jasně, odplyne to.
Doposlechla jsem celou knihu, byla poměrně krátká, ale dál v sérii určitě pokračovat nebudu, moc mě to nevzalo.
Vhodnější asi pro mladší čtenáře.
Navíc já z fantastiky dávám přednost spíš sci-fi, ačkoli jsem si řekla, že nějaké ty známé fantazárny bych měla přečíst také.

8 22.12.2018

Slyšela jsem jako audio.
Uživatelka Alix to vystihla :). Není co dodat.
Bylo to jako exkurse do "Země snů" - vis. příběh.

8 09.12.2018

Na knihu jsem narazila v katalogu KTN.
Autor je nevidomý, já blbě vidím. Oba máme co dočinění se SONSem. Já jsem členem místní odbočky organizace a občas se podílím na nějakých těch akcích :).
Příběh v mém oblíbeném žánru - výběr byl jasný. Navíc jsem vždy ráda, když můžu přečíst jakékoli fantastické dílo od našince.

Kniha vypráví obsahově celkem jednoduchý příběh:
K Zemi se přiblíží mimozemská vesmírná loď a způsobí změny v životě na planetě. Dalo by se říct, že by podle toho mohl vzniknout prima scénář ke klasickému filmovému béčku, jaká známe třeba z osmdesátých, devadesátých let.
Objasní se i důvod názvu knihy.
Jsou řešeny otázky odzbrojení a vymýcení závislosti na drogách, nastolení celkového blahobytu, prostě utopie. Autor ovšem píše poezii, což není chyba, to vůbec ne. Ale tak trochu poeticky naivní jazyk knihy mi ke sci-fi nesedí. Je to ovšem jediná věc, kterou bych příběhu vytkla.

Nečekejte akci, bojové scény, nálety emzáků, zničená města a ušlapané děti, křik v ulicích, rabování, nebo kdejakou zákeřnou výtržnost.
Na druhou stranu právě tohle všechno v příběhu je, jen podáno mírněji, snad proto bych knihu klidně doporučila začínajícím scifařům nejmenší, čtení schopné generace. Klidně.

Vědecká i fantastická linka jsou vyrovnané. Jakmile je potřeba něco vysvětlit, odpověď na otázku se dostaví. Mimozemšťané používají „paprskové zbraně,“ připomínající ty staré známé ze Star Treku. Kdo by je neměl rád. A armády nejrůznějších druhů robotů, jejichž použití je šikovné a efektivní.

Hrdiny příběhu jsou novinář a jeho žena, přičemž vyprávění je podáno formou deníku, který dostane jeho syn v době krátce před koncem mužova života. Ten pak se svou manželkou deník během jedné noci přečte a zabrousí tak do minulosti, aby odhalil důvod, pro který deník vůbec dostal. Opět vše uzavřeno a vysvětleno.

Místy mi atmosféra připomínala filmovou verzi (nevím, jestli knižní) „Konce dětství“ A. C. Clarka. Novinář totiž vystupuje jako zástupce lidí a prostředník mezi nimi a mimozemšťany. Z Clarkova díla jsem ovšem měla noční můry a pocit sklíčenosti, přičemž jsem tohle všechno panu Clarkovi dokázala vždycky odpustit.

Není to kniha, kterou si přečtu znovu, jelikož byla v mnoha ohledech často předvídatelná, i když napětí nechybělo. Je to ale kniha, která si přečtení určitě zaslouží.

8 25.11.2018

Trochu předvídatelné, smutné, bohužel pravdivé, což asi patří k tomuto druhu povídek, ale mně se líbí i tak. Bývá v nich skryté poselství, které se mnohdy ani moc neskrývá. Nemusí.
Slyšela jsem formou rozhlasové hry, což ještě rozšířilo zážitek :).

8 18.11.2018

Ono je to krapet složitější čtení, nahuštěné informacemi.
Jako kdybyste byli pračlověk, vylezli z jeskyně, poprvé se podívali na hvězdy a začali uvažovat, "co to tam nahoře vlastně září, proč a jak to souvisí s existencí jeskyně, ze které jste právě vylezli." A potom to samé dělali desetitisíce let vývoje druhu, jen s tím rozdílem, že byste technologicky stárli.
Ten příběh vlastně o tomhle je - o vývoji civilizace a přeměně mýtů ve vědecké objevy.

8 12.11.2018