Janadvorackova komentáře u knih
Povedený díl, anotace mi tentokrát mluví z duše.
A ani hlavní hrdinka už není tolik protivná, naopak. Je z ní žena, která dostává a ztrácí - nejednou to nejcennější.
Navíc tragikomická situace na panství mě velmi pobavila.
Historické události zahrnují rodící se jakobitskou rebelii. Jsou velmi přehledné a k mnohým poměrně nespravedlivé.
Dobrá, další díl zkusím, i když se musím přiznat, že větve rodinného stromu se mi rozrostly tak strašně do široka, že v genealogii rodiny jsem se ztratila. Tuším, samozřejmě, ale jistota mizí v propasti času :). Každopádně osud tomu chtěl, že v určité fázi příběhu rodina téměř neměla šanci se rozrůst a musela do krve vmísit trochu té jiné. Ještě že tak :).
Ještě v minulém díle mi byla hrdinka sympatická. Teď bych ji s chutí propleskla. Jenomže ona by se mi s nepochopením podívala do očí a jízlivě by se ptala, jestli jsem normální.
Ne jednu stranu se zpočátku docela slušně vypořádala se vším, co se jí postavilo do cesty, ale pak, jako by se zdálo, že na svou nezkaženost zapomněla.
Historické pozadí řeší náboženské nepokoje a problémy s tolik potřebnou plodností panovnické rodiny.
To mají za to, že se berou mezi sebou. Asi jako Morlandovi.
U tohoto dílu jsem si říkala, kdy už s tím autorka přestane, protože místy se mi prostě zvedal žaludek.
Všichni máme předky, ale jestli už před x staletími takhle mršili genetickou výbavu, duševního úpadku společnosti se nevyhneme.
Autorka v úvodu knihy píše, že pročetla hromadu literatury zabývající se životem ve středověku. A jedině tohle - obrázky prostých zvyků - mě bavily.
Třeba když se Annunciatě narodilo x té dítě a nějak se mu po porodu nedařilo, protože odmítalo kaši. Boha jeho, krmit novorozeně kaší, protože prý bohatí rodiče nepošpiní své novorozeně tím, že by je někdo kojil. Natožpak matka!
Takže hromada těch princátek a urozených mláďátek vlastně umřela hlady, protože rodiče byli idioti.
Ale dobře, doba byla taková, lidi tomu věřili. Jenom mi to hýbalo žlučí a zároveň mě to neskutečně zajímalo.
Malé genealogické okénko: (nemůžu si pomoci, ale prostě když nevím, kdy kdo a s kým měli koho, jsem z toho nesvá).
Ne, vůbec mi z toho nehrabe. Ani trochu :). Už proto, že jsem nepodchytila všechno. Autorka má ve zvyku hrát si s početným příbuzenstvem, všemožně jej křížit a strašně mě tím trápí :).
Píše se rok 1630. Synové herce Willa si otevřeli hospodu „U zajíce a vřesu.“
Pak se tamtudy prohnal mor. A kudy ne.
Jejich sestra Mary si vzala Gabriela, syna Jana – bastarda (to byl ten, jehož měl starý Paul s vdovou Uršulou) a měli spolu jediné dítě – dceru Mary Ester.
Mary Ester vychoval strýc Ambroz, - ten z hospody, syn herce Willa.
Mary Ester má dvě dcery: Henrietu a Ann. A příběh čtvrtého dílu se v podstatě točí kolem nich a velkou měrou kolem dospívání a osudu dívek.
Ukázalo se, že Mary Ester tak nějak slouží jako "matka" všem na Morlandu. Dětí jí tak říkají, byť většině z nich matkou není. Navíc vychovává Richarda, syna Edmunda, což byl zase syn Thomase a Douglas. Edmund jí sem tam připomene, že je jen holka z hospody, ale jako pán, oproti předchozím, je takový nevýrazný a celkem moc se neprojevuje. Bohatě ho ale předčí ostatní.
Richard už v patnácti slušně chlastá, peleší se (jasně, že jsou z toho děti) a prudí a svou macechu nesnese. I jeho příběh zaujímá v knize velké místo a tedy musím fakt smeknout před autorčinou fantazií, protože mě snad ještě žádný z hrdinů vyloženě nenudil a nepřipadal mi nezajímavý. Zejména pak jeho druhá žena, tuším že druhá. Ta je ukázkovou předlohou pro středověký zmatek v sexualitě v konfliktu s vírou.
No a jedna větev Morlandů se odstěhuje do Ameriky a tam si zkusí svoje. Tahle linie mě dost bavila, byť jí nebyl věnován takový prostor.
Co vám budu povídat. Samozřejmě ústředním motivem knihy je občanská válka v Anglii a kniha končí rokem 1648.
Kudyma se neprohnal mor, tam prošli Skotové a pak i různé jiné živly. Rodinka se v pravidelných intervalech rozrůstá a zase chřadne, jak tak postupuje čas.
Lituji, že jsem hned od začátku jednotlivé členy rodiny nenaházela do nějakého genealogického programu. Byl by to zajímavý experiment.
Další díly si určitě poslechnu, ale proložím to teď asi nějakým tuzemským autorem.
POZOR, MOŽNÉ SPOJLERY:
Tohle je fakt hodně rozmanitý díl. Paul, vnuk první Eleonor má vnuka Paula a ten má deset dětí. Čtenář by čekal, že se někdo z nich panství ujme. Jenomže příběh je samé překvápko, plný nejednoho krvesmilného svazku a množství osobitých a osobních příběhů.
Nanette, vdova po starém Paulovi stárne a pendluje mezi domovem a dvorem, kam ji vždy zavedou povinosti vůči královské rodině. Na trůn usedne Alžběta, ale nárok na něj si dělá i její sestřenice Marie. Jak dopadla, víme všichni (hlavu jí sekali na třikrát, protože kat byl začátečník).
Jedna z Paulových dcer se po znásilnění ocitne ve svazku plném kombinace chtíče a strachu.
Jeden ze synů zase ve vztahu s mužem a mezi herci.
Jeden roky žije ve Skotsku, skoro mezi barbary a ten život se mu zalíbí.
Jeden Paulův potomek vypluje na moře s Drakeovou výpravou.
A někteří zemřou a jiní zůstanou doma, ale bez mužských dědiců.
No a příběhem se táhne i linka nejstaršího Paulova vnuka - bastarda Jana, který byl počat na konci minulého dílu, když Elizabeth v kapli znásilnil Paulův nevlastní syn (teď myslím starého Paula). Jo, tak je to zašmodrchané :).
I když se zdá, že příběh bude "furt o tom samém," poslouchá se to dost dobře. Autorka má cit pro detail, a když se věnuje některému konkrétnímu příběhu, dělá to s až takovou jako mateřskou láskou a pečlivostí, až prostě i rejpala, jako jsem já donutí si občas nad tou dobovou mizérií povzdechnout.
Historické pozadí je samozřejmostí a možná právě linka skutečnosti dělá z těch příběhů živé kapitolky, jako výtahy z deníkčů dávno mrtvých předků.
Tak, a teď jsem se z toho úplně rozněžnila a rozplynula -:))).
Který z nich je ten divoký princ? Toť otázka. Ale tipovala bych Thomase, Johnova syna - John, to je ten ze Skotska.
Do toho všeho Morlandovi furt chovají ovečky a na konci i koníčky. A ovečky a obchod se suknem a vlnou udržuje jejich životy ve stavu, dá se říct blahobytu. Poznamenaná dnešní dobou furt čekám na nějakou majetkovou tragédii :).
Ještě je třeba zmínit, že knihy načetla Heda čechová, která mívá sice místy problémy s anglickou výslovností, ale zase má příjemný hlas, přímo ušitý na historické romány.
Tohle je peklo i pro fanoušky genealogie -:))). Jako fakt v dobrém, ale místy mi z toho mírně hrabalo.
"Drahý bratranče, milá sestřenice," přičemž se fakt neřeší, ze kterého kolena to je :).
Znám to z vlastní zkušenosti, zrovna o víkendu jsem poznala příbuzenstvo, přičemž náš nejbližší společný předek je pra prababička. Nářez - to u ž je lidí, to by naplnilo... minimálně hospodu :). No a ještě uvažovat, jestli bychom dostali od papeže povolení k sňatku :). V knize no problém :).
Hrdinové příběhu spadají do třetí a čtvrté generace - vnuk zakladatelky rodu a jeho početné příbuzenstvo se tu parádně vyřádí, někteří zemřou na různé příjemné středověkké nemoci.
Příběh z doby Jidřicha Vlll a jeho snad až oblibě všemožně likvidovat manželky, se mi zamlouval. Ale Anny Boleynové mi bylo fakt líto. Kdyby tehdá ti zabedněnci věděli, že ženská neovlivní, co jí v děloze vyroste a že by se nastávající mamča neměla nervovat, kdo ví, jak by osud Anglie pokračoval.
Krásně popsaná poprava a lehce incestní vztah hlavních protagonistů. Hlavní hrdinka byla dvorní dámou zmíněné královny a furt se tak jako mrcasila mezi dvorem a rodným domem, ale osud jí jaksi moc nepřál, takže vlastně to, co si přála, bylo vždy někde na druhém místě.
Na tuto knihu jsem byla dlouho zvědavá, a protože teď v poslední době knihy hodně poslouchám, opatřila jsem si za příjemný peníz origoš audio (posílám dál, vis. bazar).
Příběh měl všechny prvky sympatické kombinace fantasy a westernu. Zaprášené město se svým otravným správcem, drsného hrdinu a trochu svérázné děvče, tajemné přízraky ve skoro neprostupných bažinách, divnou malou holčičku a tryskem pádící koně a splašené kravky :). Parné dny a studené noci, bitky na meče a stíny tam, kde byste je nečekali. A to není vše.
Western a fantasy, oboje v určité míře můžu a zajímalo mě, jak taková věc vypadá z pera našince. Musím říct, že autor má skvělý styl a způsob vypravování s prvky humoru mě vážně bavil.
Hrdinové byli slabší co do psychologie postav, to už tu nakonec padlo. Na druhou stranu jsou jednoduše odlišitelní a zapamatovatelní.
Dobré je, že abyste si příběh užili, můžete být klidně naprostí zelenáči a povede se to.
Sekla jsem s tím po čtvrtině knihy, což je tak nějak hranice, kam dokážu zajít, když zjišťuji, o čem to je. A kdy se ukáže, že vlastně - jako v tomhle případě - celkem o ničem.
Jak píše anotace: Ind si hlavního hrdinu najmul, babča v nemocnici, náhrdelník fuč. Dobrý, říkám si.
Další linka se točí kolem jeho bývalky, která se ho bojí, když o něm zjistí pravdu a dá mu kopačky. Pak mu zavolá, když se ztratí známá - pořád dobrý.
Jenomže to celé je nasáknuté takovým množstvím patosu, který se ovšem nemísí s ničím jiným - jako třeba s dějem. Buď je bývalka hrozně emocionálně nevyrovnaná, protože... proč? Navíc prvnlí linka se hodně dlouho neobjeví - tedy do čtvrtiny knihy.
Nemyslím, že by čtenář měl čekat tak dlouho, než se konečně začne něco dít. Ale za ten zajímavý začátek alespoň nějakou tu hvězdu dám.
Největěím nedostatkem audio podoby této knihy je fakt, že když to v KTN převáděli z kazet do mp3 formátu, nenasekali to na povídky, ale na stopy cca o délce od 20-24 minut. Zhruba. Takže povídka začne na začátku stopy - většinou ale ne a pokračuje třeba do poloviny stopy další. A pak v půlce začne další povídka. Je to škoda. Asi, až se budu hodně nudit, si to upravím.
Knihu zatím ještě poslouchám, některé povídky znám a našla jsem jen málo těch, které se mi nelíbily. Sbírka je to velmi povedná, tématicky hrozně rozmanitá a kolikrát i velmi vtipná.
Načtené pěkně, což o to, ale příběh měl předvídatelný konec. U takových knih polevuje ostražitost a děj už jenom plyne.
Hlavní hrdina měl někdy prima hlody. Průběh vyšetřování té události hezky kontrastoval s koncem příběhu. Vlastně trochu ironicky, protože... neřeknu :).
Jak už název napovídá, půjde o postapokalypticky laděnou sbírku. Jelikož mám tenhle žánr ráda, knihu jsem si užívala. V každé povídce totiž zažijete jeden možný, nebo i na první pohled nemožný konec světa. Vlivem jaderné války, biologického zamoření, špatných rozhodnutí, nebo fikaného způsobu, jak zlikvidovat lidstvo během pár let, který představila autorka "Racoona Sheldon." Její povídka se mi líbila nejvíc.
Bavilo mě to tak do poloviny. Hezky to odsýpalo, hlášky mi sedly, představivost pracovala a celé to navozovalo spíš pocit odpočinku.
Vlastně docela divný postřeh, když tolik lidí umřelo -:))).
Má to boží atmosféru, určitě jedna z knih, které si přečtu znovu, prostě ještě párkrát.
Ústřední příběh se odehrává na Marsu v době, kdy to se Zemí nevypadá moc pěkně. Ostatní příběhy jsou dílem vyprávění hrdinů martské linky a jsou tak odlišné, až celek vytvoří perfektně držící slepenec vzpomínek na místa, která... a neřeknu :).
Spíš detektivky s náznakem hororu, než vyloženě strašidelné kousky. Ale i tak dobré.
To jsem to zase jednou vymňoukla. Říkám si už dlouho, že všechny ty moderní romány pro mládež jsou kraviny, jenomže je zároveň nechci házet do jednoho pytle, tak se někdy najde jeden, jemuž dám šanci.
Tohle jsem neměla dělat.
Knihu jsem poslouchala do půlky, načtená je sympaticky. Námět je super. Věděla jsem, do čeho jdu - zase dělit lidi do nějakých skupin, v nichž má každý nějaké to postavení a povinosti. Dobře, bylo to tu už x krát, ale dobře, když to ty děti baví.
Otázkou je, na co je to připravuje? Co si z toho mladší generace vezmou. Budou časem na ulicích plivat na lidi narozené padesát let před nimi jenom proto, že je k tomu inspirovaly knihy? Ne, to asi přeháním, ale mám z tohoto druhu literatury takový dojem - že jde o vymytí mozků mládeže, která v hlavě - bez urážky - když je jí náct, toho stejně moc nemá.
No ale abych se dostala k ději. Hlavní hrdinka Anna nemá příjmení. Říká se jí "přebytečná Anna." Na intru, kde jsou podobné děti, mají všechny jen jméno a furt je jim do hlaviček vtloukáno, že je společnost nemusí, že jsou přebyteční.
Proč? Protože lidstvo přišlo na to, jak nestárnou a neumírat, takže se nesmí ani moc lidí narodit, aby to nezatěžovalo ekosystém.
Ale když se přeci děti narodí a pátrači je vyšmejdí a seberou rodičům, jsou z nich vychovány pracovní síly. Vlastně děcka sní o tom, že budou někde ve službě - u nějakého "vyvoleného," což je člověk s právem na existenci a zaručenou nesmrtelností.
Na intr přijede kluk, trochu rebel, co Anně poví, že zná její rodiče a prozradí jí její příjmení. No a děvče se začne měnit a kluka mít rádo... Nejprve pochopitelně odporuje a řídí se pravidly, na kluka se snaží zapomenout, ale holt se to nevede, jak by Anna chtěla.
Styl vyprávění je ale silně popisný, což je hlavní kámen úrazu, protože bez děje se fakt nedá čekat, že mě kniha bude bavit. Takže bohužel.
Události, které se dějí v Anglii, jsou tady asi mnohem zajímavější, než osudy členů rodiny. Tento díl mi totiž silně splývá s tím předchozím. Jednak na něj přímo navazuje, ale přitom celkem nikam životy hrdinů, nikoli země, neposune.
Rosamund a Sophie se vdají.
Lucy cestuje po Evropě, ale spíš proto, že pro ni v příběhu není moc místa.
Autorka najde dva origoš. způsoby, jak zlikvidovat některé hrdiny (jednou přírodní katastrofa, jednou vraždička).
Protivné členy společnosti klepne pepka - což tedy neplatí jen pro tento díl. Dámy v korzetech svázané, když se rozčílily, to pak praskaly švy na šatech a cévky v mozku.
No a ději se nevyhne ani manželská nevěra a neštěstí v lásce.
A narodí se Viktorie, přičemž autorka letmo popíše zapeklité štěstí, které ji nakonec dovedlo na trůn - totiž neschopnost synů šíleného krále zplodit potomky, kteří se dožijí dospělosti. Nebo alespoň nějaké legitimní :).
Tedy musím říct, že na příkladu Veroniky jste tak z osmdesáti, pětaosmdesáti procent vylíčila život mojí sestry. Akorát nevím, jestli je to smutné, nebo černo :) humorně vtipné.
Zatím tedy nepotkala žádnou paní Jitku :), ale ono je možné snad úplně všechno.
Kniha je skvělá, takové holky a ženy tu mezi námi fakt jsou. Jen já osobně nechápu, co vidí na mužích s laxním přístupem k výchově, podivnou prací a tak odlišnou identitou, že v nich prostě nedokážu najít cokoli přitažlivého.
Vlastně je mi jasné, co na nich vidí. Holt ten nadprůměrný rozměr vyváží asi všechno :).
To já ještě k tomu blbě vidím, ale když jsem takhle jednou omylem vlezla do koupelny a narazila na sestry přítele (ne doslova), přísahala bych, že se mi to nějak lepší :).
Jak všichni kolem nás říkají "děti dělaj hezký." Co tak můžu říct, ty naše jsou i šikovné, ve škole jim to jde a nejsou moc nemocné. Ale tatínkové místních mulatů asi zapomněli, jaké to je dostat nařezáno (pokud si to vyložíte jako rasistickou poznámku, jste hlupáci). Je totiž úplně šumák, jestli má otec černou, nebo fialovou barvu kůže. Když se nestará, zaslouží přes čumák.
Je to hovno platný, paní Pekárková, když děti z nedostatku otcovské pozornosti vlčí a na matkách, které "nic nedělají," leží všechno za cenu vlastní svobody.
První kniha, kterou jsem od tohoto autora slyšela.
Hlavní hrdina pátrá po vrahovi Václava III a jeho cesta ho vede po celé Evropě. Boží přikázání sem, Boží přikázání tam -:))). Ne, tak jednoduché to samozřejmě nebylo, ale je super, když se mnich umí ohnat mečem a sem tam si užije i nějaké ty pozemské radosti (jako pobyt v mučírně a tak).
Bohužel dávám téměř minimum. Ačkoli historické životopisné příběhy můžu a tenhle mě už delší dobu lákal, navzdory tomu, jak dopadl, nebo co konci předcházelo, nebo právě kvůli tomu, knihu jsem nedočetla, respektive nedoposlouchala. Autorův úděsný styl nezachránilo ani čtení Hedy Čechové, jejíž hlas mi k podobným dílům prostě sedí.
Zdálo se mi, jako by autor chtěl každou větu mermomocí vytlačit a nedařilo se. Text pak nezaujal svou divnou rozplizlostí. Vyprávěcí styl mi u podobných příběhů nesedí, ten patří k učebnicím dějepisu, i když tím bych asi hafo učebnic urazila. Zkrátka podat to možná spíš z pohledu protagonistů - u událostí s dobře podloženými prameny - by snad nebyl problém.
Četla jsem to už hrozně dávno, ale pamatuji, jak mě bavilo budování atmosféry příběhu a odkrývání jednotlivých malých tajemství/katastrof, než přišla ta opravdu největší.
Popis zániku Země a chvíle krátce předtím, které hrdinové prožívali různě a na různých místech, mě bavily. Celkově velmi čtivý příběh.
Rup: Debbie Notkin je editorka, je to tam napsané :). S autorstvím nemá společného nic, ale ty sbírky podle všeho sestavila.
Povídky kopírují jedny z těch lepších příběhů novodobějších Krajních mezí. Ještě dnes si pár dílů sem tam pustím a spíš u toho relaxuji, než abych se bála. Směs nejrůznějších, většinou temných a nepříjemných scénářů, které mohou buď zdevastovat jednotlivce, nebo zlikvidovat celé lidstvo (ty mám hodně ráda), je stále tématicky aktuální a zaslouží si pozornost.