JaniMa komentáře u knih
Když jsem začínala s HH sérií, nečekala jsem, že mě bude Jo Nesbø tahat po světě. Cestu do Austrálie jsem uvítala s nadšením. Thajsko bylo zprvu zklamáním, ale ne zas tokovým, abych se musela ke čtení nutit. Byla to příležitost dozvědět se něco o jiném koutě světa a zároveň si trochu potrápit mozkové závitky. Příběh je dobře vymyšlený, i když netvrdím, že všechny popsané výjevy byly naprosto dle mého vkusu. Touhu dozvědět se, jak to se smrtí diplomata skutečně bylo, každopádně autor přiživuje zdatně. Za postavu vypočítavého záporáka Brekkeho dávám knížce body navíc a těším se na další díl.
(SPOILER) Z počátku to chvíli trvalo, než jsem se zabrala, ale pak už mě čekalo jen parádní čtení bez zbytečného tlachání o počasí a zdlouhavých popisů kdejakého zbytečného detailu. Mám ráda ten okamžik, kdy v knihách od Christie dospěji do fáze, kdy už pomýšlím nejméně na čtvrtého možného vraha, a vždy se bavím tím, jak autorka v dalších několika řádcích opětovně rozmetá mé úvahy, aby mě pak v závěru překvapila odhalením skutečného vraha.
Nehtové rozuzlení mě trochu zklamalo, ale mezi ostatními detektivkami, se kterými jsem dosud měla tu čest, je tohle i tak perla.
Obvykle se ke knihám nevracím. Udělat v tomto případě výjimku nebyla chyba. Skvělé napínavé čtení, i když už člověk ví, kam ho příběh vede a jak to celé dopadne.
Velmi dobrá kniha.
Sérii začínám mít ráda. Je to sice dlouhé čtení se spoustou odboček, ale často jsou to právě ty odbočky, které mě na tom baví. Je neuvěřitelné kolik témat se autorce podařilo do knihy za-pracovat. Přimělo mě to rozšířit si obzory.
Detektivní zápletka spojující poměrně dost různých postav hrála v mých očích spíše druhé housle. Je originální, ale neřekla bych, že to byla ona, co mě u knihy drželo. Různorodost cha-rakterů, které tu sehráli nějakou roli mě ale ohromila. Upřímně smekám před citem, který dal vzniknout autentickému vyobrazení společenské různorodosti.
Početné zvraty v osobních životech vyšetřovatelů mě někdy bavily, jindy nudily, ale rozhodně mi přišly čtenářsky přitažlivější než v předchozích knihách. Líbí se mi, jak kniha naráží na sku-tečnost, že máme tendenci hodnotit své okolí podle sebe. Na druhou stranu mě ale některé dobře, ale zdlouhavě, vykreslené epizody v životech té či oné postavy vedly k otázce: Proč tohle vlastně řešíme?!
V závěru jsem ale byla nad míru spokojená. Příběh vyústil v mistrovsky zpracované a pointou ucelené finále a já už začínám být zvědavá, co mě v další objemné knize čeká. Teď to chce ale pauzu u něčeho méně náročného.
Poslední knihu S. Larsona jsem dlouho odkládala s tím, že si ji chci opravdu vychutnat. Nyní jsem trochu zklamaná. Krimizápletka je propracovaná, nechybí tomu napětí, akce, ani překvapivé zvraty, ale k postavám jsem si úplně cestu nenašla. Kniha je plná lidských robotů a psychopatů. Nevím, jak to lépe vyjádřit. Chybí mi u nich svého druhu lidskost.
První 3 díky série jsem si ráda přečetla, do pokračování se nehrnu. Odrazují mě recenze a brutálních „pohádek“ jsou k mání stovky, tak proč se držet Milénia. Třeba se někdy v budoucnu...
Náročnější čtení, ale když se do něho ponoříte, je to opravdu jízda. Velmi dobře promyšlené a zajímavé spojování zprvu zdánlivě nesouvisejících dějových linek. Nechybí akce a autor tentokrát zapracoval i na charakterech postav. Vlastně mi přijde, že to je jeden z největších posunů, které lze od prvního dílu série sledovat. V tomto díle jsou Davidova věčná nezničitelnost i absurdní okamžiky nalakované tak, že se jimi člověk pročte bez většího pozastavení. Dokonce mám dojem, že tam chyběla i Weaverova oblíbená náhodně se vyskytující tyč na mlácení padouchů... ale nejsem si jistá :D
Není to poprvé, co jsem si ke čtení knih T. Weavera vzala poznámkový blok. Ráda tu čtu, že jsem nebyla sama. K prvnímu přívalu jmen jsem si nakreslila schéma, pak už stačilo jen připisovat nové postavy a řešit ne neobvyklé problémy se změnami identity a podobné záludnosti, kterými se to v knihách o detektivovi, jehož specializací je hledání zmizelých, bývá. Ráda si přečtu i další díl, ale bez poznámkového bloku už ani ránu. Vlastně mě s ním příběh bavil o hodně víc. Když tedy odhlédnu od zbytečně moc dramatického závěru: Tentokrát to na těch ***** dá!
Čtivě napsané a rozdělené do krátkých kapitol. Přesto jsem až do poloviny knihy uvažovala, že další díl ze série Cormorana Strikea už neotevřu.
Děj se vlekl, Strike byl neustále rozbolavělý a unavený a sondy do jeho minulého života nebraly konce. Kdyby pasáže o jeho expřítelkyni a opakované odkazy na jeho minulost v armádě prošly redukcí, knize by to v mých očích jen prospělo. Možná tak ale soudím proto, že mi je Cormoran Strike prostě nesympatický. Jako postava je zajímavý a líbí se mi jeho lidská nedokonalost. Moc ale nechápu, kde se po předchozím díle vzala jeho vrozená pořádkumilovnost.
"umyl veškeré nádobí. Podobné věci nikdy nezanedbával:...
"Všude v bytě se projevovala Strikeova vrozená pořádkumilovnost:..."
V prvním knize (Volání kukačky) to vypadalo, že nebýt Robin, tak se jeho kancelář podobá spíš skladišti po výbuchu. To je ale prkotina. Větší nesympatie ve mně vzbuzuje jeho nerovný přístup k různým lidem a neustálé opěvování jeho „hrdinskosti“.
Popis jednotlivých scén a událostí je originální. Knížka dokáže obratem stránky překvapit. Škoda zdlouhavého rozjezdu. Od poloviny se začalo vyšetřování hýbat a vykonstruovaná síť událostí mě opravdu pohltila. Rozuzlení bylo zajímavé a závěr napínavý. Napříč tomu s pro tentokrát přikláním k vlažnému hodnocení a budu doufat, že se otevřením dalšího dílu nespálím.
Přesto, že skutečná totožnost miminka se dala tušit od začátku, vývoj událostí byl nepředvídatelný. V prvních kapitolách se mi zdálo, že mě autor hodil do světa plného psychopatů a udržuje mě v něm jen neotřelým stylem psaní. Ten je sice dost popisný, ale zahrnuje bezpočet zajímavostí a dokáže navodit napětí, takže to není jen nezáživné mrhání slovy. S výstředními postavami jsem se díky tomu smířila celkem rychle. Byly tu i chvíle, kdy se děj až příliš vlekl, ale strhující konec to vyrovnal, a tak si zase jednou dovolím dát 5* a doufám, že mě další Bussiho knihy nezklamou.
Názor na tuto knihu se mi neformuluj vůbec lehko. Prostředí i příběhy jednotlivých postav jsou zajímavé a působí realisticky. Líbí se mi, že autorka pracuje s různými charaktery a myšlenkovými pochody. Těší mě, že si nemohu být pachatelem až do konce jistá (baví mě stavět si vlastní teorie a nechat autory, aby mě vodili za nos), i fakt, že v knize netečou potoky krve pro nic a příběh mnohem těží mnohem víc z napětí než z akce. Až sem spokojenost. Jenže…
V knize mi téměř úplně chybělo vyšetřování. Přišlo mi, že některé věci vyšuměly do ztracena a čtenáři domysli si. Bergman mi příliš sympatický není a tlachání o jeho soukromém životě jen zbytečně odvádí pozornost od už tak spletitých vztahů lidí pohybujících se kolem místa činu. A v poslední řadě mi také přijde, že jsou věci, které se v sérii neustále opakují. Kočky, pyramidy, single ženy žijící v ústraní, …
Nebylo to špatné čtení a další díl si přečtu. Jen si nejsem jistá, jestli nebude lepší dát si před tím od série delší pauzu.
Stejně jako v řadě podobných knih, najdete i v této řadu "logických mezer“. Nicméně, příběh je tak čtivý, že není těžké většinu z nich přejít bez mrknutí oka.
Originální knížka, co stojí za přečtení, ale zázrak literatury to dle mého není. Líbila se mi autorova hra s jazykem a unikátní styl podání příběhu, i když místy trochu zmatený. Bylo zajímavé sledovat bilancování mezi úsměvnými s smutnými okamžiky, ale ke konci knihy mi přišlo, že je až moc násilně tlačeno na citovou stránku čtenáře. Souhlasím s těmi, kteří uvedli, že děj byl místy vleklý, i s tím, že nejsilnější částí knihy byl prolog. Ke 4* jsem se přiklonila, protože ač jsem se tématiky 2. světové války bála, tato kniha mi ukázala, že ani toto téma nemusí být v mé četbě pasé.
Nebyla to taková jízda jako Deset malých černoušků, přesto nelze věhlasné autorce za toto dílo ubrat ani jednu hvězdu. Její um prozradit skutečného vraha až na posledních stránkách knihy je nevídaný a zůstává po dlouhé roky nepřekonán.
Čekala jsem tuctovou kriminálku, ve které je tým výjimečně nadaných, ale společensky vyčleněných, vyšetřovatelů. Toto očekávání kniha naplnila, ale kapku originality do krimistereotypu autor přece jen vnesl. Mozek týmu Lincoln Rhym odkázaný k životu na lůžku mezi ostatními hrdiny kriminálek vynikne a jeho nová pravá ruka Amélie Sachsová, také není tuctová. Mile mě překvapilo množství detailů o sběru a analýze důkazů. Většinou autoři kriminálek více sází na akční scény a psychologii postav, zatímco Deaver na to jde jinak, a tak má čtenář možnost dozvědět se o sběru otisků z kůže, něco o možnostech, které do kriminalistiky vnáší chemická analýza a tak podobně. Jediné, co trochu zklamalo byla mírná předvídatelnost děje, a protože mě nebaví číst akční scény, ze kterých autor ždíme maximum až přes čáru uvěřitelnosti, přišly mi některé pasáže zdlouhavé. Další knihu si přečtu ráda.
Na malém prostoru velmi pěkně rozehraný napínavý příběh. Vývoj je sice předvídatelný, ale když se do knížečky opravdu ponoříte, obmotá si vaše smyslové vnímání kolem prstu. Není to můj šálek čaje, ale za schopnost zapůsobit nemohu než dát 5*. Možná škoda, že jsem knihu nečetla v prosinci. Do srpnového vedra se nehodí.
Třetí díl se mi líbil, ale nyní se se sérií opět rozcházím. I přes čtivé zpracování mi kniha přišla místy zdlouhavá.
Pročetla jsem se setkáními s pestrou škálou lidských charakterů, ale než jsem začala odhalovat, jakou roli jednotlivý aktéři v příběhu hrají, začala se mi ztrácet jejich jména.
Závěr byl strhující, ale pročíst se k němu mi trvalo dlouho. Jako čtenáři unavenému po všech těch absolvovaných kličkách mně ani závěrečné odhalení nepřiblížilo k pocitu, že to stálo za to. Možná za to může s počtem stran vyprchávající motivace dozvědět se, jak všechny posbírané dílky zapadají do sebe.
Poslední kapitoly jsem přečetla spíš proto, že vzdát se vyústění po tolika stranách by byla škoda. Možná, když teď pachatele znám, nebylo by špatné projít si některé pasáže znovu a zaměřit se na detaily, které jsem v textu přehlédla. Pár věcí mi totiž nedává úplně smysl. Nejde mi na rozum, jak Robin se Strikem došly k některým konečným závěrům.
Do další knihy se moc nehrnu. Pokud bude stejně jako tato vyplněna z velké části osobními životy vyšetřovatelů, tak to asi opět nebude úplně moje káva napříč kvalitně zpracované detektivní lince.
Přestože seriál Three Pines natočený podle této knihy nekopíruje její linky zcela přesně, očekávání seriálem načrtnutého závěru mi poněkud kazilo prožitek z posledních stran knihy. Ta je opravdu skvělá. Méně akční, ale rozhodně ne nudná. Je to milé čtení se silnou atmosférou a zajímavými charaktery.
(SPOILER) Camilla Läckberg
Všechny ty odbočky k Eričině těhotenství a nezvaným návštěvníkům mi v knize jen zacláněly. Do poloviny knihy jsem si říkala, že až odhalím, kdo je vrah, ponechám tuhle sérii ležet. Ale závěr? Napínaví, strhující a nepředvídatelný! Nemohla jsem se ubránit teoretizování a možném pachateli a jeho pohnutkách. Také mě zatraceně zajímalo, jak to dopadne se zmizelou Jenny. Překvapilo mě, že se nekonal happy end a jsem velmi ráda, že nedošlo ani na dramatické zapletení Eričina porodu do policejního vyšetřování. Autorce za to dávám palec nahoru a s jejími knihami se asi ještě neloučím.
Trochu mi chyběl netradiční humor z předešlých dílů a trochu déle mi trvalo, než mě případ skutečně zaujal. Když se to zlomilo bylo to opravdu fajnové čtení.
Proč si Tóra vybrala na cestu jako doprovod Belu, to je mi také záhadou (viz komentáře ostatních). Mně se zde ale její role líbila a byla jsem ráda, že už není vykreslena jako úplně neschopná a nesnesitelná pijavice. Jsem zvědavá, jak tomu bude v dalších knihách.
Četla jsem v češtině i v anglickém originále. Skvělá kniha. Nepočítaje Černoušky, je tohle ta nejlepší kniha A. Christie, na kterou jsem dosud narazila. Ani Vražda v Orient Expresu mě tolik nebavila. Velmi jsem si oblíbila postavy a příběh je úžasný.
Ne začátku jsem se nemohla odtrhnout. Pak jsem si dlouho nebyla jistá, zda hlavním postavám fandím (ne vždy mi bolo jejich jednání sympatické) a zda mě vůbec zajímá osud Hariet. Vývoj této dějové linky jsem tak nějak odhadla, proto mě těšilo, že není v knize jediná.
Velmi oceňuji promyšlenost celého příběhu, netradiční postavy a příběhovou originalitu. Některé věci tu byly poněkud přes čáru, ale to ke knihám tohoto žánru asi trochu patří.
Zkrátka, bylo to dobré, ale od tak dobře hodnocené knihy jsem čekala víc. Ale čeho?