JaniMa komentáře u knih
Ke knížce jsem se dostala skrze doporučení. Duchovní literatuře příliš pozornosti nevěnuji, proto nemohu knihu porovnat s dalšími podobnými.
Předkládaný příběh mě zprvu zaujal. V polovině knihy se ale začal ztrácet a zbyly jen na můj vkus až příliš manipulativní pasáže. V knize jsou dobré myšlenky, ale myslím, že k jejímu čtení je potřeba přistupovat kriticky a s odstupem.
Zábavné čtení. Člověk se nemusí prokousávat dlouhým úvodem a hned je vtažen do života lidí o několik století nazpět. Kromě mnoha zajímavostí z tehdejší doby, které autor umí vylíčit vskutku barvitě, je kniha bohatá také na humorné dialogy.
Jediné co mě trochu potrápilo, byla spousta jmen v pasážích věnovaných křížovým výpravám. Autor se sice snaží všechny důležité aktéry představit, ale pro mě, jakožto člověka znajícího tuto historickou etapu jen povrchně, byl docela oříšek se v nich vyznat.
Ke čtení mě přesvědčily kladné recenze. (Ze sci-fi ochutnávám zřídka.) Začátek knihy byl poutavý, originální, pětihvězdičkový, ale později autor začal plýtvat řádky. Těch popisných pasáží bylo příliš, i když přihlédneme k faktu, že fungování fiktivního světa je vždy třeba vysvětlit. Chvílemi to víc než román připomínalo almanach retro her a písní, z nichž většina mi nic moc neříká (cílová generace to možná ocení). Moc mě nezaujala ani romantická linka příběhu, a tak přišla i krize, kdy jsem měla chuť se na dění ve fiktivním světě OASIS vykašlat. V pozdějších kapitolách to naštěstí nabralo spád, a když se člověk přenesl přes nadsazené herní a filmové "dovednosti" hlavního hrdiny, tak se dostal přes napínavé vyvrcholení až k uspokojivému (trochu kýčovitému) závěru.
Zdá se, že Kinga mezi oblíbené autory nezařadím, přesto knihu nemohu ohodnotit špatně. King je dobrý vypravěč a příběh i se všemi postavami je propracovaný. V některých pasážích však byl zdlouhavý (SPOILER: př. nekonečná scéna s poutí, která vyústí v úvodu naznačenou Johnyho výhru). Chápu, že vystihnout atmosféru i psychologii postav v krátkosti je těžké, ale mě prostě nebaví protloukat se řádky zakončenými fakty, která už od začátku znám. Trefná přirovnání a poutavý námět naštěstí tu zdlouhavost vyrovnaly. Zvažuji, že zkusím od Kinga časem i něco dalšího.
(SPOILER) Rozjezd skvělý, ale kapitola, ve které D. H. udělá z Floridy technicky nadanou superženu, jako by na skoro dokonalou rozjezdovou dráhu hodila balvan. Chvíli mi trvalo, než jsem se s potřebou autora hnát některé situace do krajnosti smířila a hodně mi to pokazilo celkový dojem z knihy, která vypráví jinak vcelku uvěřitelný příběh o záchraně umění z Louvru před Němci během 2. světové války.
Děj je chytře rozdělený do krátkých kapitol, z nichž každá posune čtenáře po dějové lince kus dál. Pro doklouzání k závěru díky tomu nebylo třeba žádného sebepřemáhání. Člověk se navíc dozvěděl i něco málo o válce z jiného úhlu pohledu, něž který mu nabízí učebnice dějepisu. Takže ty 4* (s přihlédnutím ke kvalitnímu doslovu) si u mě kniha zaslouží.
Pozn.: Je to zřejmě první kniha tohoto druhu, u které bych ocenila přílohu s ilustracemi. V umění se neorientuji a bylo by fajn si při čtení prohlédnout zmiňovaná umělecká díla a nemuset při tom googlit.
Chvíli na začtení, ale pak se mi autorův styl začal líbit. Případ, který inspektor Iwata řeší, mě až tak neuhranul, ale dialogy a popisy jsou neuvěřitelně barvité. Dala bych za ně plný počet, nicméně přepálené rozuzlení krimi linky mi to nedovolí. Jsem ráda, že se mi tahle unikátní knížka dostala do ruky, i když to nebylo zrovna optimistické čtení.
Fantasy příliš nevyhledávám, ale kolem seriálu Game of Thrones bylo dlouhý čas tolik povyku, že by bylo jen velmi těžké existenci Martinova díla přehlížet. Preferuji knihy před filmy a seriály, a tak mě Hra o trůny dostihla takto.
Velké okouzlení se nekonalo. Byla to dlouhá cesta napříč početnými stránkami. Chvíli napínavá a vzrušující, a pak zase mdlá a zdánlivě nekonečná. Nevím, co si o knize myslet. Stále jsem pátrala po nějaké páteři příběhu, o kterou bych se mohla opřít, po postavě, které bych mohla fandit... Nenašla jsem. Kniha mi přišla necelistvá, jako by byla složená z mnoha dílů, které někdo poslepoval dohromady, aniž by jimi chtěl něco vyjádřit. Snad to byl i záměr. Třeba chtěl autor své čtenáře vzít jen do fantastického světa a nechat je nahlížet na unikátní osudy svých hrdinů. Mě bohužel neoslovil.
Ke konci knihy jsem chvíli měla dojem, že ve mně přece jen vzbudil zájem. V duchu jsem začala uvažovat o tom, že přece jen zkusím druhý díl. Nicméně po přečtení posledních stránek, které snad měly být ohromujícím vyvrcholením celého dílu, mám dojem, že tuto literární pouť přinejmenším odložím.
Čtení je to skutečně oddechové, nenáročné. V knížce mi trochu chybí spád i napětí, přesto jsem ale nenašla důvod ji odložit. Snad proto, že se mi moc líbí jakým způsobem je v knížce vykreslen život v Anglii 14.století. A možná také proto, že mě již v prvním díle série zaujala hlavní postava natolik, že se nemohu přestat těšit na její další vývoj.
Ke knize jsem se dostala omylem. Předpokládala jsem, že půjde o krimi, a když jsem zjistila, jaká je její ústřední myšlenka, byla jsem už moc zvědavá, jak se příběh vyvine, než abych ji odložila. Nakonec jsem se nad knihou, o kterou bych jindy ani neotřela bříško prstu, docela dobře bavila a hvězdu dolů dávám snad jen proto, že jsem moralista neschopný se přenést přes některé eskalace příběhové nadsázky.
Je to napínavé, ale asi mi více vyhovují románové série, u kterých jsou jednotlivé knihy alespoň z části dějově uzavřeny. Tady se dějové linky spíš větví, než spojují, a přestože postav není nepřeberně, začínám v nich mít trochu zmatek. Třetí knihu dočtu, protože jsem zvědavá, co v ní vykrystalizuje, ale pak se s úlevou vrátím k něčemu méně extravagantnímu.
Je to zvláštní pohádková parodie převlečená za historický román. Snadno se to čte, ale postavy jsou černobílé, jako by svět dělila tlustá čára mezi padouchy a světci. V knize bylo pár zajímavých pasáží, ale jejich vyústění bylo většinou předvídatelné. Nebýt krátkých kapitol, možná bych knihu ani nedočetla. Ne proto, že by se nedala číst. Je to odpočinkové čtení, u kterého se mozek moc nezapotí. Nicméně to, v jaký vyústí happyend, lze předpovědět už po přečtení prvních kapitol a okolní omáčka není sama o sobě dost zajímavá.
Zpracování je skvělé. Četlo se to o mnoho snáze než knížka Gangsteři - pravdivé příběhy, která je u stejného nakladatelství zařazena v identické kategorii obtížnosti.
Zápletka byla fajn, ale protože mám z detektivek A Christie už něco načteno, tak mi to prostě na plných 5* nedává. Přesto si určitě v dohledné době přečtu ještě český překlad v plné verzi.
Na knížku jsem dostala doporučení. Těšila jsem se na kriminálně-detektivní příběh z prostředí Islandu, který navíc pochází z pera místní autorky. Chtěla jsem nahlédnout do života na tom velkém ostrově a byla jsem zvědavá, jak se do děje promítne tajemno a magické rituály. To, že se příběh odehrává na akademické půdě jsem vnímala jako plus.
Mile mě překvapil osobitý humor, kterým autorka prosvětlila jinak morbidní scény. Její přirovnání a myšlenková spojení jsou skutečně originální. Hlavní hrdina mě bavila, ale také trochu rozčilovala. Nemohu říci, že bych si ji oblíbila. Její přístup k případu se mi zdál chaotický, a přestože v knize nejsou dějově prázdné odstavce, zdá se mi zbytečně rozvleklá. Spousta věcí se udála víceméně náhodně, i když ne moc okatě. Doufám, že v dalších dílech naleznu lépe zpracovaný postup v řešení případu a nebo alespoň o kapku více napětí a akce.
Má to obsah s hlavou a patou, a navrch je to čtivé. O zahraniční politiku se zajímám spíš okrajově. Text mi přišel jako fajnový informační balíček vhodný pro každého. Pomohl mi rozšířit si trochu obzory a podívat se na svět zase trochu jinak. Docela by mě zajímal pohled na věc i z jiného úhlu.
(SPOILER) Kniha mi neobvykle sedla. Děj mě celkem rychle pohltil a Cynthia mi byla od začátku sympatická. Jen je škoda, že se z ní v jednu chvíli stala až přespřílišná superhrdinka. Možná, že to k takovým knihám patří, ale v tomto případě to trochu pokazilo navozenou atmosféru.
Z trojice Blackout-Zero-Helix je to moje první čtení a soudě podle příspěvků ostatních, mám ještě na co se těšit.
Pro třetí setkání s Follettem jsem si záměrně vybrala něco útlejšího, protože rozsáhlý román Pilíře země byl na můj vkus až moc. Kniha zajímavě prezentuje události předcházející světové válce a vykresluje dobovou atmosféru skrze detaily o oblékání, architektuře i společenských konvencích. Příběhová linka, která se skrz to vše line je zpočátku povrchní a slabá, ale před závěrem to začalo být opravdu napínavé, takže jsem se u knihy nenudila. Jako historicky laděná oddechovka to bylo dobré.
Série je brilantně promyšlená, ale čtení to bylo náročné. Jednak bylo třeba dávat pozor, kdo je kdo, a pečlivě sledovat slévání jednotlivých příběhových linek, a pak je tu taky ten fakt, že sexuální zneužívání dětí je silně emotivní téma. Některé pasáže na mě byly moc, a to jsem předpokládala, že v knize už mě nic nemůže vyvést z míry. Myslím, že teď si budu muset srovnat hlavu něčím odlehčenějším.
Mám ráda knížky Agathy Christie. Z bilingválních knih (nejen s příběhy od této autorky) se mi tato zdála zatím nejlepší.
Netradiční kniha. Nikdy jsem se o podobnou tématiku nezajímala. Přesto si dovolím tvrdit, že nejsem sama, kdo se neubránil mrazivému zamyšlení nad stavem naší společnosti. Většina z nás tu a tam svalí vinu za své jednání na to či ono. Možná by mě nemělo překvapovat, že u vrahů je to nejinak... To odmítání téměř veškeré zodpovědnosti pro mě bylo šokující. Ještě pořád mi to nedá spát.