JanulaM komentáře u knih
Soubor krátkých příběhů a úvah, které vtipně a originálně komentují realitu kolem nás. I když podobných je v současnosti docela hodně, knížka Pavla Tomeše je podle mě jedna z nejlepších. Možná i díky autorově zkušenosti jako stand-up komika se jeho postřehy vyznačují hravostí( především v práci s češtinou) a nadhledem. Oceňuji i to, že se úplně obejde bez zbytečných, i když dnes poměrně běžných, vulgarismů, kterými někteří méně schopní "tvůrci" nahrazují nedostatek vtipu a talentu. Shrnuto, kniha mě moc bavila a třeba kapitola o smyšlené historii stand-up výstupů byla prostě výtečná. Určitě si přečtu i předchozí knížky autora.
Celá třídílná série je jednou z nejlepších sci-fi, které jsem četla. Imaginace autorky, se kterou vytvořila neopakovatelný, ale přitom tak reálný příběh o kontaktu, sbližování a nakonec splynutí lidí a bytostí od nás naprosto odlišných, je ohromující. Je velká škoda, že čeští čtenáři zůstávají dosud ochuzeni o další tvorbu této geniální, ale bohužel předčasně zesnulé spisovatelky, kterou oceňovali a oceňují nejen v Americe, ale i na mezinárodní scéně.
Silné téma, neradostné osudy, náročné zpracování (i pro čtenáře). Tuhle knížku buď nedočtete, nebo ji nebudete moci odložit. U mě nastal druhý případ, i když mi v průběhu nebylo vždycky dobře a i po přečtení příběh dlouho dozníval, asi nějaké bohování zapříčinilo, že mě uchvátila. Divadelní představení jsem také viděla a po pravdě, kdybych neznala knižní předlohu, asi bych se nechytala.
Kniha je určena pro děti a tomu odpovídá její délka i styl vyprávění. V porovnání s pozdějším a známějším románem Dárce, který byl i zfilmován, je příběh, vyprávěný malou Annemarie, jednodušší a přirozeně i dětsky naivní. Přesto se čte dobře, má spád i napětí.
Editor Gardner Dozois v tomto rozsáhlém souboru odvedl vynikající práci, většina z 26 - ti povídek ani po téměř třiceti letech neztratila nic ze svého kouzla, témata jsou nadčasová a i díky slušným překladům se vybrané povídky mohou úspěšně vyrovnat i současné tvorbě. Soubor obsahuje i dvě povídky od našich autorů, ale zrovna povídka Ondřeje Neffa Psí smích bohužel nepatří mezi jeho nejlepší, alespoň podle mého názoru, a je z celé ročenky jedna z nejslabších. Druhým českým autorem je pak Zdeněk Rosenbaum s krátkým, ale zajímavým kouskem Karlík, který mizel.
Magické příběhy pana Andersena jako by ani ubíhající léta nemohla připravit o jejich kouzlo a ani o čtenáře, jak věřím. I dál budou ti menší se zatajeným dechem sledovat putování Gerdy za svým Kajem, smát se císaři bez šatů, nebo držet palce vojákovi v Křesadle a ty dospělejší zase znovu dojme osud malé mořské víly, nebo statečného cínového vojáčka.