Jarisko2 komentáře u knih
Vždyť je to přece Karkulín, ze všech malých mužíčků, co žijí v malých domcích na střechách, ten nejlepší, nejšikovnější, nej....
ZATÍM jsem dal jen 80%, ale chyba je na mé straně... Četl jsem velice dávno a nejspíš jsem nebyl na tohle ještě zralý..Tudíž je zatím jednou z opravdu mála knih v mém šuplíku - Nedočteno -
Ale slibuji si, že na tom zapracuji, snad už jsem dozrál :)
Kdyby tu bylo deset hvězdiček, neváhal bych.. A mrzí mě hluboce, že tu většina komentářů řeší ani tak ne obsah a neskutečně hluboké poselství téhle knihy, jako to, že se autorka přiznala k tomu, že příběh je fikce. A objevují se tu slova jako -lživá kampaň-podvod-hlupý trik-lhářka...
Pro mě je podstatné a hluboce pravdivé především to, že takových dětí, jenž za té války viděli podobné hrůzy, vraždy a znásilňování, byly skutečně tisíce. Že se všechny ty věci tisíckrát staly. A je mi jedno, že je zřejmě nezažila na vlastní kůži sama autorka, protože její popis, její schopnost vtáhnout mě beze zbytku do pocitů těch zmučených "živých mrtvých", do pocitu, kdy strach o život a hlad přinutí člověka k ledasčemu, je úžasná.
Důležitější, než pravdivost či autentičnost tohoto jediného konkrétního příběhu je přece myšlenka té knihy. Že se nikdy na všechny ty hrůzy nesmí zapomenout a že by měli lidé dělat vše proto, aby se pro jakoukoliv ideologii už nevraždilo.
A beze zbytku také souhlasím s myšlenkou, kterou autorka často rozvíjí, a to že zvířata jsou v mnohém daleko lepší, než lidé, že člověk je nejhorším predátorem na téhle planetě
Tahle knížka se mi natolik líbila, že mi bylo opravdu líto, když jsem ji dočetl. Ale zase jsem byl rád, že při tom všem, čím si dvojice hlavních postav prošla, přišel aspoň takový něžný příslib happy-endu :)
Jinak bych se na autorku fakt zlobil...
Znáte ten hloupý pocit, když vám někdo řekne docela povedený vtip a vzápětí se vám snaží vlastními slovy vysvětlit pointu, přestože jste se upřímně zasmáli? Tak nějak jsem se cítil, když jsem četl epilog téhle jinak povedené a napínavé detektivky. Asi mi trochu vadilo i pár nelogičností, např. opravdu neuvěřím, že by někde v civilizovaném světě mohli do vpodstatě společné cely (byť na psychiatrii) umístit odsouzeného m.j. za opakované brutální znásilnění a mladou pohlednou ženu, i když také "brutální vražedkyni"...
Ale i tak, kniha mě dostala, četl jsem do noci, dokud jsem nedošel do konce, těžko se to odkládá.. :)
Milé staroruské báje a pohádky. Příběhy z Velké Kyjevské Rusi, z dob, kdy jeden bohatýr ještě mohl zastavit sám hordu Tatarů :)
"Zakopejte hluboko do země sloup, na vrchol toho sloupu přikovejte železný kruh. A já uchopím ten kruh a celou Zemi otočím!"
Nebo takhle nějak to bylo, je to už mnoho let ... :)
Tu hvězdičku zcela vpravo bych rád rozpůlil, z poloviny vymazal, abych měl pocit, že je moje hodnocení přesné. Když si vzpomenu na nedávno čtené první dva díly té lékařské trilogie, tak tady je těch pět s přihmouřeným okem. Chvílemi jsem měl pocit, jako bych četl román z mírně načervenalé knihovny..Navíc byl v téhle části trilogie děj ještě více předvídatelný, než v ostatních.. I když odchod Sarah jsem tedy nečekal..
Ovšem na druhou stranu, pan Gordon opět mistrně donutil moji makovici, aby přemýšlela o životě a smrti, o lásce, o právech žen rozhodovat o svém životě a o svém těle, o fanatické nenávisti, o hluboké bolesti ze ztrát, z odchodů milovaných lidí..
Takže jsem to oko zahmouřil rád :)
Tenhle román jsem četl asi před pětadvaceti roky, během "slovenské etapy" mého života. Tehdy se mi velice líbil, ale bylo mi dvacet, hlavu jsem měl ještě vymytou marxleninismem a asi bych teď už nedal dohromady nějakou nosnou myšlenku z té knihy..
Takže si dám v blízké době repete a pak se uvidí :)
Zvláštní, doteď se mi v hlavě zachovala jedna báseň z té knihy:
Umrela som pre krásu
a krátko som ešte
v hrobe ležala
keď jedného
čo za pravdu život dal
vedľajšia hrobka prijala
Prečo si mŕtva?
tíško sa opýtal
Pre krásu som zomrela
Ja pre pravdu
som život dal
Tá istá vec nás zabila..
Tak sme sa v hroboch
tíško rozprávali
až kým nám trávy zelené
nezakryli mená
aj ústa...
Dlouho po přinesení z knihovny jsem váhal, než jsem začal tuto knihu číst. Ale potom už jsem se nemohl odtrhnout. Jedna z nejhezčích knih o přetěžkém údělu Židů ve středověké katolické Evropě. Naštěstí je i knihou o dobru, o nadějích a lásce v různých podobách a významech toho slova..překrásné čtení
Nejsem si úplně jistý, jestli právě tohle měl být můj první Murakami. Ale stalo se.
V knize se, z mého pohledu, střídaly velice zajímavé a mnohé sdělující pasáže se stránkami, jejichž přeskočením bych opravdu o nic nepřišel.
A mám-li hodnotit i formu sdělení, nejen obsah, nelíbil se mi příliš autorův styl psaní. Asi si potrpím spíše na vyprávění, jež probouzí a podněcuje mou představivost, než na (opakující se) doslovné zmiňování koitu a ejakulace...
Překrásný, intimní a lidský, psychologický a přitom velice čtivý příběh, vsazený do prostředí a kultůry, o které toho zas tak mnoho nevím, ale určitě mě v tomto, i v ostatních autorových příbězích, oslovila. A přiměla k úvahám, jak už to u dobrých knížek bývá. Snad má ještě Afghánistán nějakou budoucnost, ale teď ji vidím velmi černě.
Pochopitelně za pět, ale musím to napsat, kniha "Tisíce planoucích sluncí" mě dostala ještě víc. A doteď je v mém osobním pomyslném žebříčku na jednom z nejvyšších míst.
Další z nádherných vzpomínek na dětství.... Jo a Modrovlásku jsem opravdu miloval :)
"Dnes jsi Ralf".... Tato dějová rovina - příběh mladé duševně nemocné slečny, mě pohltila asi nejvíc, byť celá kniha je nádherná. Remarque byl skvělý vypravěč
Doteď si pamatuji, jak moc jsem si v letech, kdy jsem tuhle knížku četl, přál být úplně stejný, jako Karel Gordon.. :)
Film je jeden z mých nejmilejších, takže na knížku se nesmírně těším..
Po přečtení doplním ..
Taky jedna z knížek, jež jsem kdysi četl ve slovenském vydání, jmenovala se "Šťastná pútnička"... Velice krásné čtení. Až po tokhle díle jsem doputoval ke Kmotrovi..
Nádherná kniha.. Nebudu opakovat slova čtenářů, jež ji okomentovali přede mnou, jen si dovolím doporučit čtenářce "kattyV", aby si ji přečetla znovu a zkusila najít místo, kde byl starší Rob J. Cole "zavražděn" a kde mladší Rob J. Cole "mstí otcovu smrt". Bude to mít těžké, protože taková místa tam opravdu nejsou. Otec umírá, nakažen břišním tyfem, a to díky nešťastné shodě náhod. Přesto, že se mu podaří ve zdraví přežít nejen obč. válku, ale i každodenní pobyt mezi spoustou lidí, nemocných na vše možné, a to také díky jeho, ostatními vysmívané, pečlivosti v hygieně, nakonec ho smrt najde právě díky neznalosti hygieny u jiných..
Po celou dobu četby téhle detektivky čtenář střídavě, po kapitolách, poznává masovou vražedkyni, ženu vysoce inteligentní, chladnokrevně a promyšleně plánující svoji pavučinu pro další a další oběti. A naprosto neschopnou něčeho, jako je soucit, či lítost. A detektiva, jež je postižen vzácnou poruchou, která mu sice nesmírně otravuje život, ale na druhou stranu je mu v důležitých okamžicích vyšetřování nápomocná...
Kniha je poutavě napsaná, těžko se odkládá. Konec mě poněkud překvapil. Zato motiv všech vražd byl, díky prologu, až příliš jasný. Doporučuji prolog přeskočit, nebo si jej nechat na závěr :)
Když detektivku, tak tohle je dost dobrá volba. Četl jsem to myslím i místo spánku.. :)