jarynek
komentáře u knih
Vražedné místo
Mike Mignola
Tento díl je takový hodně osobní ve vztahu k mnohým postavám UPVO. Pořádně nevytáhneme paty ze základny UPVO a jsou řešeny osobní radosti a strasti hlavních představitelů Pobavil Johann - vůbec se nedivím, že se choval tak, jak se choval. Po takové době bez tělesných potěčšení bych na tom byl stejně a nějaké UPVO by mi bylo někde:). Liz bojuje s vnitřími démony a asi ještě nějakou dobu bojovat bude. Každopádně kniha je hlavně o Daimiovi a tam, kam ho autoři nasměřovali, jsem tedy nečekal. No jestli dopadne jako Roger, tak se s tím tedy hoši nepářou. Jen toho Humra jsem nějak neopochopil.
Zahrada duší
Mike Mignola
Tato série je díl od dílu lepší. To, co začalo poměrně nezáživnými úvodnimi povídkami, má nyní velmi zajímavé a propracované postavy a i celkový děj, i když je každá kniha jiná, drží hlavní dějová linie pohromadě a na ní jsou nabaleny příběhy z jednotlivých knih. V Zahradě duší máme poctu viktoriánské Anglii, opuštěný ostrov, na němž v robotických schránkách přežívají Abeho soukmenovci z 19. století a tím mu odkryjí kus jeho dosud neznámé historie. Nemám moc co vytknout:).
Negalyod
Vincent Perriot
Vizuelně super komiks. Ať už část pouštního světa s dinosaury, tak i městská, jsou nakresleny s invencí a je pastva pro oči. Především pak celostránkové kresby. Inspirace Moebiem je vidět skrz celou knihu, ale na druhou stranu to určitě nneí nějaké kompírování jeho stylu. Tak, jak autor projevuje invenci při kresbě, tak jakoby by mu chyběla při tvorbě uceleného děje. nebo možná tam invence je, ale chybí drajv všechny ty nápady pojmout. V ději bylo hodně nedokončených věcí, hodně málo uvěřitelných náhod kolem hlavního hrdiny a hodně otazníků proč se něco, proč se mnozí chovají tak, jak se chovají a proč svět funguje tak, jak funguje.
Dobyvatelé 1 a 2
Sylvain Runberg
Po několika slabších kouscích Modré Crwe zase jednou trefa do černého. Tak trochu mi to připomínalo Conana. Samotný příběh možná jednodušší, ale přesto originálně pojatý, plný akce, bojů na život a na smrt, krásných a odhalených žen, zrady. atd. Několik kmenů spojených do jednoho nesourodéh svazku bojuje proti expandujícímu protivníkovi, který je ochoten se spolčit s kýmkoliv, aby dosáhnul svého. Hodně se mi líbilo využití zvířat v příběhu, a to těch, které známe (sloni, divoká prasata, ..), ale i těch dalších (gryfové, ...). A samozřejmě krásná kresba, ta vše podtrhuje a bez ní by určitě kniha nevyzněla tak dobře, jak vyzněla. Doufám, že druhá kniha udrží nastvavenou laťku.
Střední je peklo
Jordie Bellaire
Seriálem jsem nepolíben, takže hodnotím jen na základě těch informací, které jsem dostal z knihy. A těch bylo pomálu. Přišlo mi, že se tak nějak počítá že je čtenář zasvěcen, protože bez nějakého vysvětlování jste vhozenido světa upírů, který vlastně nepřijde nikomu divný. Je tu Buffy, která z nějakého důvodu bojuje s upíry, nějaký její pozorovatel, upíři, kteří ale s Buffy normálně konverzují,... Na mne prostě příiš zkratkovité a s příliš mnoha otázkami, které se bojím, že se nedozvím ani z pokračování. Zachraňoval to až konec, který vypadá, že by další kniha mohla přinést zajímavější děj.
Zelená krev 5
Masasumi Kakizaki
Tato série mne hodně bavila. Pěkná kresba, především celostránkové obrázky mají dynamiku, dokážou navodit ty správné emoce. Jako westernová pocta super, narušené rodinné vztahy nic originálního, ale také ok. K tomu kupa fakt hnusných záporáků, kteří si to v průběhu děje odskáčou. Trochu mne nesedl závěrečný souboj a dialogy bratrů před ním, ale to byla jen taková malá kaňka na podařené sérii.
Xerxés: Pád domu Dareiova a vzestup Alexandrův
Frank Miller
A tímhle se jako chtělo říci co? Nevypráví se vlastně žádný příběh, jsou vytrženy nějaké historické události, rychle se přeskakuje od jedné ke druhé. Tady se chtělo nacpat na pár stránek nějak moc myšlenek, a nebo to žádnou myšlenku nemá, nevím.
Rudé království
Mike Mignola
Závěr jsme čekal hodně jiný, velkolepější, nezapomenultelný. A ono to má spíše takové uspávací tempo. Ne, že by to bylo úplně špatné, ale k celé sérii se to nějak nehodí. Baltimore už je takový unavený, rezignovaný, k ekonci až apaticky - nevím, jestli už autoři nebyli také ze série unavení, je to škoda. Trochu s přihlédnutím k celku dávám slabší 4 hvězdy.
Odkaz rodu Blacků
Cullen Bunn
Těžko nesrovnávat s jiným dílem stejných autorů. V případě Pochmurného kraje jsem byl nadšen hned, jak jsem jej začal číst. V případě Odkazu to nějak nezafungovalo. Ne, že by byl nápad na příběh špatný, hororových komiksů není nikdy dost, ale nějak na mne všechny postavy působily odtažitě. Možná je to nejistotou, zda bude či nebude Odkazu mít pokračování a zda tedy budou některé věci dovysvětleny. Ve vyprávění mi také trochu vadily takové ty náhody, posouvající děj. Ve světe, kde té magie asi nebude hodně, tak hlavní hrdinka havaruje tak, že se dostane na pozemek Blacků. Ačkoliv je to v noci, tak hlavní hrdinku mimo svůj dům zachrání majitel pozemku. Hlavní hrdinka bezcílně odchází, aby došla na opuštěnou stavbu, kde jsou její protivníci. ..
Cliffhanger na konci byl hodně dobrý, pokud by někdy bylo pokračování, tak věřím, že by mé hodnocení celku šlo nahoru.
Pevnost
Vicente Segrelles
Příběh moc nepřekvapí, je celkem dost předvídatelný a v základních rysech využívá stejných postupů jako v předešlých dílech. Ale kresba neomrzí. Každá stránka je potěšením. Plus čím dál více se v každém pokračování těším na bonusové stránky, kde se autor věnuje nejen výtvarnému zpracování některého z témat využitých v knize, alepoměrné detailně i technické stránce. Jen těch draků mi je vždy líto. taková krásná stvoření a tak často končí zastřelena.
Klik
Milo Manara
První příběh mne bavil, a to nejen po stránce erotické, ale i samotný děj měl nápad. V dalších částech mi to ale tak povedené nepřišlo a bylo to jen o kresbě, kde scénář je jen hodně doprovdným médiem. A je hodně škoda, že u Manary jsou všechny ženské postavy proporčně víceméně stejné.
Zelená krev 3
Masasumi Kakizaki
Tahle série mne i po třetím díle baví. Je to tak trochu manga pocta spaghetti westernům a Brad je takový hodně mladý Clint Eastwood. Osudovost v poker facu za všech okolností a bez ohledu na to, kolik lidí v okolí se v posledních pěti minutách stalo mrtvolami. I pomsta může být cíl, a aby toho nebylo málo, tak těch cílů v posledních dvou dílech bude více. Hodně líbivá je i kresba, takže se těším na další kousek.
Balzamovač
Mitsukazu Mihara
První díl mne moc nebavil, téma není špatné, ale nějak tomu chybí příběh, cíl, kam tím autor směřuje. Oni to jsou spíše propojené povídky, ale pořád jim schází dostatečná pointa. Působí to tak jako střípky ze života, které vám neukáží, co bylo před ani po. Knihu pak o stupínek níž sráží lettering - je vidět, že už se jedná o vydáním starší mangu. Občas jsem se ztrácel v tom, kdo právě hovoří.
Černé díry: Reithův cyklus přednášek pro BBC
Stephen William Hawking
Sice jen dva krátké texty, ale myslím, že si v nich najdou své nejen ti, pro které je to úvod do problematiky černých děr, ale i ti zasvěcenější. Čtivé a poučné. A poučí a pobaví i názorné ilustrace, které dané téma doplňují nadsázkou a vtipem.
Aféra Rabukin
Olivier Legrand
Kresba se mi hodně líbí, ale samotný příběh mne nějak výrazně nezaujal. Jednak mne neoslovilo samotné politické téma ruských proletářů, především však vyprávění kterak parta dětí téměř bez problémů přemůže procarské agenty včetně nájemného zabijáka. Tématem jakoby se mířilo na dospělého čtenáře, celkovým vyzněním je to však stále dětské vyprávění.
Frankenstein v podzemí
Mike Mignola
Další střípek z Hellboy univerza. Setkáváme se tu s několika postavami, které se objevují i v jiných knihách (a určitě mi některé souvislosti s jinými knihami unikly). Zpočátku mne vyprávění hodně bavilo, ale ke konci už jsem tam nadšený nebyl. Možná jsem namlsaný z posledních dvou UPVO, která jsem nedávno četl, ale po dočtení jsem měl pocit, že Mignola ve Frankesteinovi nepřináší nic nového, ale jen příběh, který jsem už u autora v různých variacích několikrát četl. Takže možná bych normálně hodnotil výše, ale u Mignoly je to jen průměr.
Šestka
Jody Houser
Něco jako fastfood. Tak nějak na chvíli zažene hlad, ale nějak si nepochutnáte, protože je to rychle udělaný prefabrikát, který byl vytvořen bez jakékoliv invence. Když máte známou značku, tak se stává, že se na ní chce někdo přiživit a bohužel to je i případ fenoménu Stranger Things. Je to hodně zkratkovité a využívající klišé zlého individua manipulujícího s těmi hodnými. Toho zlého už známe ze seriálu a ze své role ani v nejmenším nevystoupí. A pak je potřeba v příběhu odkázat i na Jedenáctku, protože tu má rád každý, ačkoliv pro samotný příběh je to úplně zbytečné. No ještě, že toto jsem měl jen půjčeno z knihovny.
Schovka
Jack Ketchum (p)
Mám rád Ketchumův styl psaní. Ačkoliv každá jeho kniha je z jiného prostředí a má jiný nádech, tak základní prvky jsou stále stejné. Krátké věty, které rychle posouvají děj, kde není čas na žádné vedlejší dějové linie. Většinou je čtená hned během prvních pár stran vhozen doprostřed děje a pak je to jízda. V případě této knihy je však začátek o něco pozvolnější a první půlka je takový rozjezd před sjezdem v tunelech, v nichž není kde zastavit. On ten rozjezd není špatný, ale pro mne to bylo jen nedočkavé očekávání věcí příštích. Druhá půlka už byl klasický Ketchum, jen možná krve, mrtvých a nechutností nebylo tolik jako obvykle. I přes nedostatek těchto očekávaných atributů:) se mi vyprávění líbilo.
A zrodí se hvězdy...
Joseph Michael Straczynski
Ne každý den čtenář dostane do ruky tisícistránkovou knihu těchto rozměrů. Sice se s tím hůře manipuluje, ale i tak je to potěšení a kresba ve velkém formátu je vždy radostí. Původní příběh se mi hodně líbil, především začátek je skutečně výborný a napjatě a zvídavě jsem otáčel stránku za stránkou. Postupem spíše detektivní a vztahový příběh jednotlivých speciálů plný zajímavých postav sklouzává do otázek vztahu lidí ke všemu odlišnému, aby nakonec skončil poselstvím o velké odpovědnosti těch, co mají velkou moc a obětování se pro druhé za lepší budoucnost. Pro někoho mohou být takovéto postupné změny záporem, ale z mého pohledu právě tento posun byl zajímavý. Už ne tak mne zaujaly dodatečné příběhy. Ty se snaží doplňovat hlavní děj o příběhy některých speciálů, ale bylo to spíše trápení. Za to dávám jednu hvězdu dolů.
Okko: Cyklus země
Hub (p)
První Okko se mi líbilo, tak jsem byl rad, ze se MC k této sérii vrátila. Cyklus vody se ,i určitě líbil více, zde mi přišel cíl cesty hlavních hrdinů, jakožto i některé dějové situace, hůře uchopitelné, strastiplné putování mezi kláštery byl trochu natahované, ale přesto přese vše mne čtení celkem bavilo. Historické Japonsko je pro mne atraktivní námět a trocha tajemna je ta správná přísada. Slabší 4 hvězdy.
