Jass komentáře u knih

Překrásně napsaná sbírka milostné lyriky (především), některé básně byly skutečně nádherná, ty pozdější už mě bohužel tolik neoslovovaly, tahle mě ale zaujala, možná proto, že byla tolik jiná než ty ostatní.

Lotova žena

*I ohlédla se žena, jeho, jdouc za ním,
a obrácena jest v sloup solný.*
Genesis

A spravedlivý uposlechl boha.
Oděný světlem rod svůj k hoře ved.
Ženu však cestou přemlouvala touha,
že ještě není pozdě naposled
ohlédnout se, pohlédnout na Sodomu,
na její věže, dvory, náměstí,
na pustá okna vysokého domu,
kde rodila, kde prala na děti.

I ohlédla se z hory na údolí.
Smrtelnou trýzní oslepil ji žal,
tělo jí změnil v čirý krystal soli
a bystré nohy k zemi přikoval.

Kdo opláče tu pošetilou ženu,
tak malou ztrátu v účtu velkých ztrát?
Může však někdo platit vyšší cenu:
za jeden pohled lásky život dát.

1922-1924

4 05.03.2017

Tahle sbírka mě nenadchla zdaleka tolik, jako Nad jedním světem, básně mě tolik neoslovily, až na jednu, která tuto sbírku z mého pohledu vyloženě zachránila... (****)

Ne, žádný kámen, žádný vrchol strmé hory
jak dříve jsem se domýšlivě domníval...
sdílím svůj osud s nejnižšími tvory
ne Sisyfos, jen pouhopouhý hovnivál

EDIT (4.9. 2018): Po znovu přečtení radikálně přehodnocuji svůj názor na tuto sbírku. Je jiná, než Nad jedním světem, ale ne špatně jiná... Proto přehodnocuji své hodnocení. - výše uvedená báseň je nicméně z této sbírky stále mou oblíběnkyní...

4 01.03.2017

Čekala jsem příjemnou oddechovku, ale dostala jsem daleko víc. Skvělý příběh, skvělý styl, skvělé postavy. Nejvíc mě na knížce bavilo, že dvojčata dohromady znala celý příběh (až na pár střípků), jen kdyby si promluvili... Milovala jsem Noahův styl vypravování, milovala jsem jak v hlavě maloval svět kolem sebe a milovala jsem i Briana. Ale musím přiznat, že skutečně mě bavilo vypravování Jude, kterou jsem sice ze začátku neměla ráda, ale... No a Oskar byl skutečná třešnička na dortu :) (i když v reálu bych ho asi zabila).

4 21.02.2017

Hodně jsem přemýšlela mezi 4 a 5*, ale víte co? Tahle kniha hluboce překonala všechna má očekávání. Když jsem o ní slyšela poprvé chytala jsem se za hlavu, co je to zas za snahu vytřískat z toho co nejvíc peněz, ale ono se to vážně povedlo. Postavy, kterým se to věnovalo byly skutečně věrohodné. Byla trochu škoda, že se tam skoro vůbec nevyskytovali Albusovi sourozenci, ale to bych ještě skousla, ale neskutečně mě naštvala jedna faktická chyba.
SPOILER
Delphi zlomí Albusovu a Scorpiusovu hůlku. (To se stane ve chvíli, kdy chtějí zničit obraceč času...)
Později Harry bojuje s Delphi, Delphi ho ozbrojí, ale zničehonic Harrymu pomůže Albus, který záhadně získal hůlku zpět (Edit: Tak jsem se dozvěděla, že jí prý šlohnou někde u Bathyldy, nebo tak někde... No, to není o moc lepší.). Potom po sobě všichni "Nemilosrdně pálí blesky." Taková chyba mě neskutečně mrzela...

No, ale pořád... Delphi byla úžasný záporák, u knížky jsem se zasmála a... Asi jsem prostě sentimentální, ale nemůžu dát méně než 5 :D

4 25.12.2016

Asi má svůj důvod, proč je hodnocení této knihy tak jednotvárné... Byla to totiž vážně jízda, dobrá, občas jsem se trochu ztrácela v tom, proč zrovna takhle, ale na tyhle myšlenky nemáte v průběhu knihy moc času. Musím říct, že nejradši mám asi pořád Thorneho a Cress, i když jsem vážně měla chuť je něčím oba pořádně praštit. Ale Winter byla vážně skvělá, asi je to tím, že já si vážně potrpím na bláznivé postavy, takže Winter pro mě byla naprosto bezchybná. Popravdě nevím moc to říct, moje nároky na tuhle knihu byly opravdu vysoké a ona je všechny naplnila... To čekání vážně stálo za to!

4 11.12.2016

Oproti prvnímu dílu to bylo zlepšení. Některé události sice trochu postrádaly smysl, ale nebylo to tak hrozné. Puka pořád nemám ráda a Ash byl skvělý, vážně skvěle napsaná postava. Ale Meghan... Tu bych s chutí něčím pořádně přetáhla. Rozumím tomu, že si připadá méněcenná, obyčejná a já nevím jaká ještě, ale Ashovo chování na Zimním dvoře dávalo smysl, ale ona se nad tím ani nezamyslela a už dělala ukvapené závěry. Hrozně mě mrzelo, že tam nebylo víc Sage, protože mě okamžitě zaujal, ale tak nemůžu mít všechno. Děj byl děsivě předvídatelný, nechci být konkrétní, ale řešení většiny problémů bylo naprosto nasnadě, ale podle Meghan to byl naprosto neřešitelný problém. Korekce knihy je taky dost odfláknutá, ale dá se to přežít... Přesto mě to celkem bavilo, asi jsem potřebovala něco jednoduššího.

4 11.09.2016

Je to pěkné dílo, ale musím říct, že mě osobně nijak příliš neoslovuje. Jiné básně mě zasáhly přímo do srdce, ale tahle nějak nezabírá...

4 03.09.2016

Mě se tenhle díl líbil víc než ten první, Jarret mi tak nějak sednul víc než Oliver a Annabel byla víc lidská než je u hrdinek tohoto typu literatury obvyklé. Nejlepší byl ale stejně George, který "se choval jako dokonalá malá gardedáma" musím říct, že urputnost s jakou hájil počestnost své "tety" byla roztomilá - a nad Jarretovými rozpaky, co mu má na jeho dotazy odpovědět jsem se upřímně zasmála. Asi nejzajímavější stránkou celého příběhu pro mě ale byly karetní hry, takovéhle hry, co už dneska nikdo nehraje mně totiž neskutečně zajímají (i když jsem ve většině z nich mizerná...).

4 07.08.2016

Komentář je plný SPOILERů
Musím říct, že mě tahle kniha vyloženě sedla do nálady a skvěle jsem si ji užila. Alicina máma mě místy sice vážně rozčilovala, a i když se ke konci dozvíme proč, stejně jsem jí to nedokázala odpustit - pochopit ano, i když moje uvažování je naprosto jiné. Táta byl oproti tomu celkem sympaťák. Dot se Sofií byly obě skvělé, ať už kouření propisek ve skříni, nebo Dotin zápis z deníčku na konci (to lepidlo mi tak vrtalo hlavou, že jsem si ho musela najít :D ). Celou dobu jsem se samozřejmě úporně snažila vydedukovat který z bratrů zemře - pořád jsem měnila názor, když poznala Aarona, byla jsem si jistá, že je to on, ale pak se objevil Max, u věty "zabila jsem toho, koho jsem MĚLA milovat" jsem si zas myslela, že je to Max, no a když Sandra přijela Aaronovým autem a Alice se z toho málem rozbrečela, byla jsem si zase jistější, no byla to hrůza. Chtěla jsem aby Aaron přežil, takže jsem si pochopitelně myslela, že umře :) . Hlavním plusem knihy ale podle mě není obsah, ale její krásná stylistika, nejde ani o to, že je psaná v dopisech, ale autorka vážně umí psát, tak vtipný "skoropolibek" jsem ještě nečetla (scéna v knihovně XD ), krásné používání slov, celistvost textu, no prostě lahoda. Jediné, co mě dost zadrhávalo byly ty zkráceniny, jako třeba "já vim" (místo vím...) atd. No to byla hrůza, nejsem si jistá, jestli je to překladem. Pak mě ještě zarazilo zmínění Kouzelné školky, tady předpokládám, že v originále byl jiný dětský pořad, který překladatel zaměnil za nějaký u nás všeobecně známý, tady bych ale ocenila takovou tu poznámku, co tam bylo původně - to je ta zvědavost...

4 25.05.2016

Jedna z mých nejmilejších knih, jako první jsem také viděla film, se ségrou se nám hrozně líbil a jednu dobu jsme na něj koukaly pořád dokola. Když jsem zjistila, že v knihovně mají knižní předlohu byla jsem nadšená (a ještě víc nadšená jsem byla, když jsem asi o 3 roky později objevila knížku v levných knihách). I když se mi film ohromně líbil, musím říct, že kniha byla lepší, ten unikátní humor... Kontrast mezi Sofií a Howlem, Sofie, která se nenechá naprosto ničím rozhodit, ani když zestárne o 60 let, musím říct, že to byla jedna z scén, která mě pobavila nejvíc - "vlastně mě to ani nerozčílilo..." Opravdu jedna z nejlepších dětských knih...

4 17.03.2016

Naprosto skvělé... Nejlepší jsou trolové a mluvící stromy :D

4 06.03.2016

Neuvěřitelně originální kniha, kde sakra Richelle ty nápady bere? Autorka vás bez servítek háže do děje a poradit si musíte sami. Ze začátku jste samozřejmě trochu zmatení a chvilku trvá, než se vše vyjasní, ale rozhodně lepší než kdyby začala rozsáhlým vysvětlováním toho, jak její svět funguje, takové začátky jsou podle mě snad ty vůbec nejhorší...
Postavy byly skvělé... Jen vážně nemám ráda jméno Justin :P Nejhorší bylo, že jste se na toho chlapa ani nemohli příliš zlobit, za to, že se chová, jak se chová, protože to prostě byla jediná logická možnost. Pokud ovšem nechce skončit jako otrok... Ale bože! Být Mae, tak už bych ho dávno umlátila pánvičkou!
Další díl už mi čeká na poličce, tak doufám, že se k němu brzo dostanu.

4 06.03.2016

Nějak už jsem to autorce přestala žrát... Jako dobře, je vtipná, koho by napadlo pojmenovat si prsty u nohou? Takovýchhle skvělých momentů tam bylo víc, ale přišlo mi, jako by na ně autorka vyloženě spoléhala, že její knihu zachrání. Nestěžuju si na nepřehlednost děje, nebo tak něco, prostě mě jen nějak naprosto přestalo bavit ho sledovat. Všechny postavy začaly být tak nějak mdlé a... Já vám nevím, čekala jsem trochu víc.

4 27.02.2016

lehké spoilery (ale většina vám stejně dojde po prvních 50 stránkách...)
Mám z toho dost rozporuplné pocity. Začátek byl celkem slabý, byl neuvěřitelně předvídatelný. Aneb otázky: Kdo je asi čaroděj? No starej podivínskej dědek, co se vyzná v bylinkách a umí číst z oblaků to určitě nebude.... Proč se Darken Rahl bojí ohně? - No určitě to nemá nic společného s tou obrovskou ohnivou koulí co mu zabila tátu... A ten Michaelův proti ohňovej proslov, to je prostě jenom náhoda... Je tam toho víc, tohle je jen to nejočitější... I když je celou dobu celkem jasné, jak to skončí, začne to pak být mnohem zajímavější, objeví se řada skvělých postav - Rachel, Adie, Denna, Scarlet atd. Jednotlivé charaktery nejsou nějak skvěle prokresleny, ale přesto jako by ožívaly. Některé pasáže byly rozvleklé, ale nějak mi to nevadilo. Richard byl často dost natvrdlý, ale nějak mi to nevadilo... A občas zase prováděl takové úvahy, že jsem naprosto žasla, jak na něco takového mohl přijít. Tahle kniha měla tolik nedostatků, že si ani na všechny nevzpomenu, ale přesto byla skvělá a zanechala ve mně hluboký dojem. Rozhodně doporučuju.
Jedna z věcí, která mě na ní dost zaujala, že hněv není vnímán jako něco negativního, ale jako něco, co nás má chránit - zajímavé...

Dlouho jsem se tak nenasmála, jako u seriálového zpracování knihy. Tvůrci zbourali většinu základních myšlenek knihy, a pak se divili, že jim příběh nepracuje tak, jak má... Ze začátku to bylo trochu utrpení, ale nakonec jsem se příjemně bavila...

4 23.02.2016

Film jsem viděla dřív než knihu a i když film možná pro některé končí logičtěji, já tohle vyústění čekala i ve filmu... SPOILER Anna prostě žila i zemřela pro svoji sestru - přijde mi, že tahle věta prostě celou knihu nejlépe vystihuje KONEC SPOILERU Všichni vypravěči byli zajímavý, jak příběh Cambella a Julie, tak dilema rodičů, pohled samotné Anny... Ale jako opravdu tragickou postavu jsem vnímala Jesseho, bylo mi ho vážně líto, i když to samozřejmě neospravedlňuje to, co začal provádět...

4 19.11.2015

Další skvělý díl této série. K často opovrhovanému chování Curana bych řekla jen to, že bych sice nechtěla být na místě Kate, ale jeho plán byl chytrý a logický...

4 21.06.2015

První kniha čtená v důsledku Hilského "Modernistů" a rozhodně toho nelituji. O T. E. Hulmovi jsem předtím nikdy neslyšela, ale imagistické hnutí mě zaujalo a on napsal první imagistickou báseň... zdálo se mi, že to by mohlo být dobré místo, kde začít...

XXX
S dvornou úklonou ohnutý strom vzdychl,
představím vás svému příteli, slunci.

Celý výbor začíná Hulmeovými básněmi, řada z nich je velmi těžko uchopitelná a jiné jsou zas "jen" básněmi všedního okamžiku, obrazy (jako ta uvedená výše), jiné pro plné docenění vyžadují znalosti určitých reálií (viz níže).

XXX
Raleigh, uvězněn v temné věži,
snil o modrém moři, za kterým
v podivném tropickém ráji
kvetl pižmovník...

Po většinu sbírky pro mě platí čím kratší, tím lepší, ovšem básně jednořádkové už byly trochu příliš krátké i na mě...

XXX
Staré domy kdysi žily lešením
a hvizdem dělníků.

Pak nastává část esejistická, a pokud se mi do teď zdálo, že je Hulme poněkud výstřední, u esejů jsem dospěla k závěru, že je šílenec... i když... dost možná geniální šílenec...
Eseje jsou různých délek, i když průměr je - řekla bych - jedna stránka. Jeden z těch kratších a stravitelnějších sem kompletně přidávám.

"Tělo
V metru jsem slyšel někoho, jak říká "je mi nanic", a uvědomil jsem si, že všechny naše analogie spirituální i intelektuální jsou odvozeny z čistě tělesných aktů. A co víc, všechny atributy absolutního a abstraktního nejsou skutečně ničím víc (pokud něco vůbec znamenají) než elaboracemi jednoduchých vášní.
Veškerá poezie je věcí těla - to jest, aby byla opravdová, musí ovlivňovat tělo."

Pro porovnání jsem chtěla přihodit něco víc nepochopitelného, ale... nechce se mi, radši pár dalších zajímavých myšlenek:

"Nůž se mi otvírá v kapse, jestliže nějaké kniha tvrdí, že nějaký subjekt lze rozdělit do tří oddělených částí." (Popely)

"Absolutno bylo vynalezeno proto, aby smířilo příčiny, jež jsou konfliktní. Ale tyto příčiny jsou nutné a musí být konfliktní, dokonce i v povaze samotné Pravdy. Je zcela absurdní konstruovat jakési absolutno, jež v každé chvíli pouze pomocí umělé gymnastiky zvládá ono usmiřování těchto příčin." (Popely)

"Zvířata jsou ve stejném stavu, v jakém byli lidé předtím, než byl vynalezen symbolický jazyk." (Popely)

"Filosofie je o lidech v šatech, nikoli o duši člověka." (Popely)

"Pravdy neexistují předtím, než je vynalezneme. Odpovídají lidské potřebě ekonomie stejně jako věrouky lidské potřebě víry." (Prostor)

"Zdá se, že ta kniha mění svět, ale nic není vzdálenějšího pravdě. Jen otáčí větrného kohouta na věži novým směrem. Libovůle filosofie je zcela nezodpovědná, nejsnadněji měnitelná věc v přírodě a zcela odtržená od přírody.
Takže buď skeptický vůči prvnímu entuziasmu, který dává nová idea." (Francouzština)

No... to jsem se rozšoupla... ale jak jsem si mezi nimi měla vybrat?
Pak následují dokumenty - pár dopisů a doslov překladatele, které nám Hulmeho ukazují v širším kontextu. Bezesporu je to neskutečně zajímavá postava stojící na počátcích modernismu. Myslím, že ještě omrknu jeho další eseje v angličtině, i když si vůbec nejsem jistá, jestli to zvládnu pobrat...

3 01.05.2021

Se Šiktancem jsme stále ještě nenašli společnou řeč, při četbě jeho poezie cítím, jak mi něco uniká, ale ještě jsem nepřišla na to, jak to napravit. Ale styl má krásný, to se musí nechat, jeho básně jsou na mě sice krapet dlouhé, ale mají úžasnou kadenci (trochu jako ty Villonovy) díky které mám dojem, že mi tepou celým tělem.

"...Nehledejte hrob Oskara Kričaka.
Je na něm sníh.
Sníh prach.
Sníh kámen.
Mletá slída.
A zemi, v které spí, říkají Antarktida. ..."

Vezměte si třeba tohle, je to krásné, ale kdo je Oskar Kričak? Googlení ze začátku nenabídlo žádný uspokojivý výsledek, jmen je tam daleko víc a na žádné z nich nic... až to poslední, Oldřich Kostka, přineslo kýžený výsledek. (https://cs.wikipedia.org/wiki/Old%C5%99ich_Kostka) Ve zkratce byl Kostka člen sovětské výpravy na Antarktidu, kde na stanici vypukl požár a jedenáct členů na jeho následky zemřelo. Mám ale pocit, že to vyvolává více otázek než to zodpovídá. Zaprvé, báseň se jmenuje "Báseň osmi", ale lidí tam uhořelo 11, proč tři z nich nejmenuje? Zadruhé wikipedie tvrdí, že byl případ komunistickou stranou tajen a bylo zakázáno o něm hovořit v médiích, přesto ale tato báseň roku 63 vyšla s předsádkou, která je zřetelně prostranická ("...Patří k nim úcta k dělnosti a družnosti, sourozenectví s reálnými hmatatelnými předměty, které nezklamou, ani když selžou příliš velká slova. ..."). Hádám, že se jen snažím říct, že vůbec získat kontext, kteří Šiktancovi doboví čtenáři pravděpodobně běžně měli, není snadné a četba je to tedy nutně neuspokojující...

"...Bylo
bylo
Bylo loni
Bylo bílo Bily zvony
Toho roku
někdo volá
Někdo v olších skáče se zdi
Běží
běží přes přejezdy
V loužích hvězdy
V loužích kola..."

Na druhou stranu pro mě jeho básně mají určité kouzlo, jak to dle mého názoru celkem přesně popsala předsádka "...prokázal Šiktanc i v této knize vytříbený kompoziční smysl, cit pro pravou míru patosu i onu schopnost zvláštní polyfonie, jíž jeho básně dostávají podobu dramatických skladeb." Samotnou by mě zřejmě nikdy nenapadlo básně jako polyfonické popsat, ale sedí to přesně... Příště asi zkusím nějakou ze sbírek novějších...
(Hodnotím jen třemi hvězdičkami, protože "Jak se trhá srdce" mi přece jen přišlo o něco lepší... ale rozhodně bych neřekla, že je tahle sbírka špatná...)

3 14.04.2021

K tomuhle dílu asi jen krátce, podrobný komentář už jsem napsala na Goodreads a na téhle knize upřímně není nic tak zajímavého, abych všechny ty detaily psala znovu. Tahle kniha je nudná, ale alespoň není problematická. (Respektive není problematická do takové míry jako "Poznáš to z polibků" nebo nedejbože "Vévoda a já", je tam jeden motiv se kterým jsem měla trochu problém, ale nakonec to bylo v celku opodstatněné.) Na zápletce tohodle dílu mi vůbec nezáleželo (nicméně uznávám, že to je z větší míry osobní preference), začátek byl trochu pomalejší a konec zase přehnaně dramatický, ale to vlastně není u tohoto žánru překvapivé... Postavy byly... fajn, nicméně jsem si k nim nevytvořila žádný hlubší vztah. Celkově mě nejvíce bavil Halsey a doufám, že ho seriál pořádně využije, protože očekávat něco takového od Quinn by bylo zbytečné.
Pokud jste fanoušci série, tak bych vás snad ještě ráda upozornila na existenci druhých epilogů, které pokud vím v češtině nevyšly (některé z nich jsou celkem zbytečné, ale pár jich nabízí skutečné uzavření příběhu). A pak je tu povídka Violet Brigertonové "Violet in Bloom", která dle mého skromného názoru patří mezi to lepší, co série může nabídnout...
Celkově jsem ráda, že to mám za sebou... Přesto četby nelituji, ač by se jistě dalo sáhnout po lepší odpočinkové četbě, takhle byla funkční... K autorce už se ale asi vracet nebudu a spíš dám přednost Lise Kleypas, která má sice také smíšené výsledky, nicméně alespoň rozumí tomu, co znamená souhlas. A navíc se zajímá o období o kterém píše...

3 29.03.2021

Už jen fakt, že mi trvalo pět let, než jsem se po druhém dílu dostala ke třetímu asi něco vypovídá... O téhle sérii jsem se dozvěděla ještě než vyšla v češtině a hrozně jsem si ji chtěla přečíst. Když jsem se dozvěděla, že jí vydají, moje nadšení neznalo koncí, a tak není překvapující, že mě v některých ohledech první díl zklamal, pořád to ale byla dost dobrá kniha. Pak přišel druhý díl, ze kterého si upřímně nepamatuju skoro nic, jen jak hrozně jsem byla zklamaná (tenkrát jsem ho ohodnotila čtyřmi hvězdičkami, což nechápu jak se stalo, takže jsem si dovolila výjimku ze svého pravidla neměnit stará hodnocení a změnila jsem ho...). Ta pětiletá mezera nicméně tohle čtení dost poznamenala, protože jsem řadu událostí zapomněla a tudíž si ne všechno spojila a nemohla jsem některé aspekty příběhu hodnotit.
Přesto... bože, tohle byla hrůza. Popravdě je až zvláštní, že nemám nějaké silné konkrétní výtky, a přesto mě to hrozně rozčilovalo.
Většinu věcí bych snad byla schopná odpustit, kdybych věřila hlavní romantické lince, ale... upřímně, tomu, že Saba Jacka miluje jednoduše nevěřím. Vidíme jí do hlavy a její obsese s DeMalem je nekonečná, je jím posedlá, netvrdím, že ho miluje, ale tvrdím... vlastně nevím, co tvrdím. Žádný projev jejích citů k Jackovi nikde nevidíme. Nechci tvrdit, že Jack je lepší, upřímně nevím, protože z něj vidíme kulový...
No, ale pojďme dál. Pak je tu celá ta zápletka se zrádcem ve skupině. Upřímně, kdybych si dřív vzpomněla na některé ty události z druhého dílu, tak by mi to bylo jasné naprosto, ale protože ne, tak jsem váhala mezi dvěma. Byla to jediná linka, do které jsem byla naprosto investovaná, jenže pak to autorka zmrvila tím, že se to pokusila hodit na třetí postavu, která teoreticky dávala smysl, ale z našeho postavení bylo jasné, že to je blbost a tímhle svým tahem vyloučila jednoho z mých podezřelých. Takže jsem se v půlce knihy mohla už jen kopat do zadku a čekat, kdy nám to konečně prozradí.
Co dál? Už dlouho se mi nestalo, že bych mi nějaká hlavní hrdinka tak vadila. Mám ráda nedokonalé a chybující postavy, ale Saba... když si vezmu, že jsem jí v prvním díle měla ráda... že jsem jí měla ráda i přes její šílený vztah s mladší sestrou... Už v druhém díle mě z velké části ztratila a tady se to jen zhoršilo. Rozumím, že vůdcovství je těžké, ale vážně musí lhát úplně každému? Bylo to na mě trochu moc...

No, a pak je tu ten závěr, dále SPOILERy a to vážně seriózní, z konce knihy... myslím to vážně, jestli knihu plánujete číst, tak tenhle komentář dál nečtěte. Takže... zdá se, že se autorka inspirovala Hunger Games a řekla si, co kdybych to udělala ještě lepší a zabila dva sourozence? No jo, jenže zatímco v Hunger Games to mělo maximální emocionální impakt, tady to prostě jen vyšumělo do prázdna. Přestože jsem měla Emmi ráda, neuronila jsem pro ni jedinou slzu, nedotklo se mě to. Celá ta záležitost byla tak směšná... Pak umře ještě Lugh, proč není úplně zřejmé a aby toho nebylo málo, tak Saba ještě potratí dítě, o kterém ani nevěděla, že ho má. Tuhle třetí věc měla autorka prostě škrtnout. Právě zabila dvě postavy na kterých nám mělo záležet a místo aby se z toho pokusila něco vytěžit a ukázala nám, jak Saba truchlí, tak na hromadu přihodí ještě mrtvé dítě, kterému Saba nevěnuje druhou myšlenku (navíc mě trochu mate časová osa příběhu, v kolikátém vůbec mohla být měsíci, podle všeho byla těhotná jen chvíli, tak jak vůbec poznali, že to byl potrat a tak... nevím.... bylo to celé takové podivné...). O vyřešení celé situace už vůbec nemluvím, celková myšlenka boje bez boje a snaha nalomit základy systému mi přišla dost dobrá, ale fakt, že se jim to povede do pěti dnů se mi nezdá úplně realistický a posledních padesát stránek je dost podivných. KONEC SPOILERů

Celkově zklamání, zklamání a zase zklamání. K dočtení jsem se musela nutit a nebyla jsem si schopná najít žádný aspekt knihy, který by si mě skutečně udržel.

3 09.03.2021