Jass
komentáře u knih
![Odysseia Odysseia](https://www.databazeknih.cz/img/books/75_/75373/odysseia-75373.jpg?v=1303229840)
Měla jsem trochu obavy, protože jsem zvolila starší překlad Vaňorného, ale bylo to skutečně krásné. Samozřejmě byla spousta věcí na přes... kupříkladu to, jak se Télemachos chová k Penelopě, vím že je to tím, že se na příběh dívám dnešní optikou, ale kdybych něco takového zkusila na mojí mámu, tak bych zcela jistě byla dcerou smrti :D. Ale teď už vážně, miluju řeckou mytologii a v Odysseii se jí zobrazuje velký kus. Navíc je Odysseia jeden z nejstarších historických pramenů, a protože se právě připravuji na zkoušku z historie, spoustu věcí mě tam zaujalo. Pravda je, že mám oblíbenější staré texty, nicméně jsem ráda, že jsem se konečně dostala i k tomuto eposu, protože za přečtení rozhodně stojí...
![5 z 5 5 z 5](img/content/ratings/5.png)
![Robinson Crusoe Robinson Crusoe](https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30789/robinson-crusoe-YWM-30789.jpg?v=1668611708)
Na základní škole patřil Robinson Crusoe mezi mé oblíbené hrdiny, možná to bylo tím, jak moc ho zbožňovala Ransomova Titty, ale... to nic nemění na tom, že jsem tu knihu četla nesčetněkrát - v různých převyprávěných verzích. Vtipné na tom je, že dlouho jsem ani nevěděla, že se jedná o převyprávění, a když jsem to zjistila, už jsem nebyla sto najít si na originálního Robinsona čas... Až newtory přišel se skvělým nápadem společného čtení klasiky a volba padla na Robinsona... měla bych číst horu jiných věcí, ale věděla jsem, že je to teď, nebo nikdy, a tak jsem si konečně tuhle knihu přečetla.
Přiznávám, že jakékoli hodnocení je pro mě značně obtížné, pořád se nemůžu rozhodnout, jaký z toho mám pocit... Částečně se mi to líbí ze sentimentu, a taky proto, že ta knížka má nečekané myšlenkové hloubky. Ale... Robinson mi byl poměrně dost nesympatický a kupodivu se mi to ani nečetlo moc lehce. Naštěstí mě tlačil deadline (i když ani to to nezachránilo), ale musela jsem se do čtení hrozně nutit, i když informace mi přišli zajímavé... Teď ještě zbývá vrátit se k převyprávění, zajímá mě, jaký z toho budu mít dojem teď.... ale to až někdy jindy...
![4 z 5 4 z 5](img/content/ratings/4.png)
![Blues: Blues pro bláznivou holku Blues: Blues pro bláznivou holku](https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/112968/blues-blues-pro-blaznivou-holku-112968.jpg?v=1330773087)
Láska na první pohled, nebo možná na první otevření. Normálně mám radši kratší básně a možná proto jsem tu občas dostávala pocit, že některé verše jsou přebytečné, protože síla celé básně často stála jen na dvou řádcích, které mě ale ve většině případů naprosto dostaly. Kdybych nečetla převážně v metru, tak asi celou sbírku probrečím... Nevím, co to o mě vypovídá, asi že začínám být labilní a narušená osoba. Ale... dokonalost, asi si to půjdu přečíst ještě jednou.
Zjistila jsem, že většina mých oblíbených pasáží je jen kousek pode mnou. Tak kousíček z jedné, která je sice podzimní, ale dost se hodí i k tomuhle počasí.
Maličké rudé slunce
se loudá po břehu
jak mince, kterou zítra
už vezmou z oběhu.
Hřeju ho chvíli v dlaních
a dýchám na něj zblízka...
Není to žádná póza!
Ne. Jenom se mi stýská.
![5 z 5 5 z 5](img/content/ratings/5.png)
![Gulliverovy cesty Gulliverovy cesty](https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/52141/gulliverovy-cesty-tT4-52141.jpg?v=1508863382)
Kvůli maturitě jsem znovu četla Gulliverovy cesty a musím říct, že mi pořád přijdou stejně skvělé a došla jsem k názoru, že bych si od Swifta rozhodně měla přečíst něco dalšího. Swift má totiž nádherný břitký, strohý a sarkastický styl vyjadřování, který jsem si prostě nemohla nezamilovat. Pravdou je, že na můj vkus možná až příliš řeší vyměšování, ale vzhledem ke kritickému tématu knihy se asi není co divit. Hlavní postava mi sice nebyla příliš sympatická, ale překvapivě to u téhle knihy ani nevnímám jako příliš podstatné. Když jsem jí četla poprvé, užívala jsem si dobrodružný příběh, tentokrát jsem v ní našla vtipně podanou kritiku. Jen je mi trochu líto, že neznám dostatečně historický kontext, takže mi bohužel nemohly dojít všechny narážky a to ani s pomocí (z mého pohledu) nepříliš obsáhlých vysvětlivek, podle mě by rozhodně nebylo nemístné je drobet rozšířit...
P.S. Gulliverovy ženy mi bylo skutečně líto, takový manžel je skutečně za trest.
![Sochař Sochař](https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/265195/sochar-w3Z-265195.jpg?v=1454942444)
Na tuhle knížku jsem si myslela celkem dlouho a možná právě proto jsem trochu zklamaná... Ve zkratce se jedná o další faustovský příběh převedený do současnosti, který ale bohužel nepřináší nic moc nového.
Líbila se mi myšlenka, že ani superschopnosti samy o sobě nestačí k dosažení úspěchu a slávy. Ostatně jak píše Kadinsky; "Umělec musí mít co říci, protože jeho posláním není formu zvládnout, ale přizpůsobit ji obsahu." Určitým paradoxem zůstává, že David má co říci, když začne svoje díla vysvělovat, trochu jsem je vzala na milost, ale celkově... pořád na mě působila dost prázdně.
Můj problém je vlastně docela jednoduchý, faustovské příběhy ve mně vždycky vyvolávají určitý pocit marnosti a zbytečnosti - proč by pro krista někdo chtěl uzavírat smlouvu s ďáblem/smrtí? (To jsem ale mohla tak nějak očekávat... je to to, co se píše na obalu XD)
Vlastně mě docela překvapuje většinové velmi pozitivní hodnocení grafické stránky, která... ne, že by byla špatná, ale vizuálně patří spíše mezi slabší věci, které jsem poslední dobou četla. (Samozřejmě subjektivně!) Sám autor přiznává (v poděkování), že figurální kresba nepatří mezi jeho silné stránky a to je bezpochyby pravda... podívejte se na Megina... ňadra hned na první a na třetí stránce... co to má být? XD Já prostě nemám slov... řekla bych, že celkově se autor postupem knihy zlepšuje, ale ten začátek už si u mě zkrátka nevyžehlil...
Celkově mě celé to zakončení až tolik nenadchlo ALE poslední... dejme tomu dvě stránky jsou geniální (co vlastně myslím je, že ten úplně poslední obrázek je geniální, ale ta předchozí stránka k tomu tak nějak patří...).
![3 z 5 3 z 5](img/content/ratings/3.png)
![Bůh na lavici obžalovaných Bůh na lavici obžalovaných](https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/37304/buh-na-lavici-obzalovanych-37304.jpg?v=1275231777)
Pocity jsou smíšené. Ze začátku u mě převládaly výkřiky "to je ono" často vzápětí následované mírnou skepsí a neustálím upomínáním se, že dílo je 70-60 let staré a že zkrátka nemůžu chtít všechno. Pak bohužel přišlo pár posledních esejů, kde jsme na sebe s Lewisem ostře názorově narazili a... to zkrátka knize dodalo nahorklou dochuť.
"Zázraky" mi přišly skvělé, měla jsem výtky, ale hlavní myšlenka je úžasná. (Ostatně ji rozvíjí i Terry Prachett v Malých bozích, a ne, k Malým bohům jsem se stále ještě nedostala, ale máma je Prachettem posedlá a neustále z něj cituje. To jsem ale odbočila.)
"Každým rokem Bůh mění malé zrno v množství zrn; semeno je zaseto a následuje vzrůst, a lidé, podle zvyku své doby říkají: "To je Ceres, to je Adonis, to je Král Zrno," nebo snad "To je zákon přírody." Přiblížením, překladem tohoto každoročního zázraku je nasycení pěti tisíců. Chléb zde není stvořen z ničeho. Chléb není stvořen z kamení, jak jednou ďábel neúspěšně navrhoval našemu Pánu. Z kousku chleba je vytvořeno množství chleba. Syn neučiní nic, než co vidí činit Otce."
Lewis tohle úplně explicitně neříká, ale samotný vznik života je zázrakem, zraní vína a klíčení semena je zázrakem. Celý svět je jeden velký zázrak. A následuje řada dalších velmi slušných esejů, Lewis má čtivý styl a inteligentní argumenty. Jednotlivé eseje nejsou dlouhé (ano, skutečně četba do tramvaje).
Nicméně esej, který mě pálí nejvíc je "Knežky v církvi?". Když pominu skutečnost, že s Lewisem zkrátka a jednoduše v jeho závěrech nesouhlasím (což je naprosto v pořádku), tak musím dodat, že tu jeho argumentaci považuji za poněkud chatrnou. Jeho argumentace totiž spočívá - téměř výhradně - na prohlášení, že Bůh jako Bůh Otec musí být zastupován mužem, protože kdyby byl Bohyní Matkou byli bychom v úplně jiném náboženství. (Je to ode mě poněkud hrubé zjednodušení, ale odpusťte mi to, mám dojem, že to je pro tento účel dostačující.) Svůj argument tedy zakládá čistě jazykově, což vnímám jako problém. Uvědomme si, že jazyk je společenský konstrukt, jazykové významy jsou proměnlivé, v nejrůznějších kulturách jsou jazyky diametrálně odlišné a nastolují zcela nové myšlenkové struktury. Slovo "otec" může mít nejrůznější významy a konotace a v některých jazycích ani neexistuje (nekontrolovala jsem to, ale z typologie rodinných systémů to vyplývá). Představa, že je Bůh svázaný něčím jako je jazyk se mi zdá směšná. Samozřejmě se pohybuji na silně subjektivním poli a každý má právo se mnou nesouhlasit, ale spojení Bůh Otec nevnímám jako silně maskuliní, ano katolická tradice ho tak pravděpodobně vnímá. Ráda bych vám řekla, co podle mě Bůh Otec znamená, ale obávám se, že to nedokážu vyjádřit slovy. Každopádně představa, že musí být otcem nebo matkou mi nedává smysl, není tak nějak obojím? Není jakousi životní energií, která je počátkem všeho vznikání i zanikání, silou která chrání... nevím. To, že je katolismus tak silně genderovaný je důsledkem naší historie a společnosti, ne proto, že by si to tak Bůh přál... (edit: Když si to po sobě znovu čtu, tak mi dochází, že mluvím o katolicismu, zatímco Lewis patří k anglikánské církvi. Je to z jednoduchého důvodu, že o anglikánství toho moc nevím. Moji argumentaci to ale myslím nijak zvlášť nenarušuje.)
Celkově je zkrátka vidět, že už jsou eseje staršího data a z mnoha hledisek jsou - podle mě - zkrátka překonané. To nic nemění na tom, že obsahují řadu myšlenek krásných, jsou čtivé a celkově nám ukazují určitý vývoj lidského myšlení. Četby rozhodně nelituji, ale jsem malinko zklamaná. (Ach ta nesmyslně vysoká očekávání.)
![4 z 5 4 z 5](img/content/ratings/4.png)
![Středověký člověk a jeho svět Středověký člověk a jeho svět](https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/32024/stredoveky-clovek-a-jeho-svet-Qn1-32024.jpg?v=1573943794)
Skvělá kniha, dávající základní přehled o středověku a lidech, kteří v té době žili. Pro mě to mělo jednu chybu - která není skutečnou chybou - a to, že v některých částech jsem chtěla míň, protože jsem měla pocit, že mi kniha neříká nic moc nového, případně že mě zrovna tohle vůbec nezajímá (druhá množnost nicméně nenastávala příliš často). A pak částech, kde jsem chtěla víc - například kapitola Člověk na okraji mi přišla fascinující, protože to je téma, o kterém se při běžném představení středověku vlastně nemluví. Vůbec by mi nevadilo, se u některých skupin zastavit trochu déle, ale chápu, že ani pramenů k nim není mnoho. Najde se tu samozřejmě spoustu perel:
"jelikož neznáme tajemství lidského srdce, bylo by znakem unáhlenosti vykládat na nejhorší způsob to, k čemu někdy může dojít i v dobrém úmyslu a bez zavinění (...) Tak i vypůjčovat své knihy jiným může být právě tak činem odsouzeníhodným jako zcela korektním (...) Znakem opatrnosti je nepůjčit knihu, kterou často a trvale sami potřebujeme, protože nikdo není povinen poskytovat jiným něco, čeho jim není nezbytně třeba, a nedbat vlastních zájmů. Nepůjčit knihu není odsouzeníhodné, pokud ji někdo, i když ne neustále, ale často sám potřebuje a dlouho bez ní nemůže zůstat. Stává se totiž, že mnozí lidé jsou velice horliví, když o knihy žádají, ale velice pomalí při jejich vracení. (...) Někdy se stane, že ten, kdo si knihu vypůjčil, ji půjčí někomu dalšímu, aniž by jejího majitele požádal o svolení, a ten pak třetímu, takže nakonec majitel ani neví, po kom ji má vlastně chtít, řetěz výpůjček se od něho vzdaluje a za knihu už nikdo není zodpovědný."
Píše Bonaventura, některé věci, se prostě nemění :D Asi nejlepší mi přišla Gurevičova kapitola "Kupec", ale dobré byly samozřejmě všechny. Nicméně jsem šťastná, že jsem knihu konečně dorazila, už to začínalo být neúnosné...
![5 z 5 5 z 5](img/content/ratings/5.png)
![Svatba s Winterbornem Svatba s Winterbornem](https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/324649/svatba-s-winterbornem-VzE-324649.jpg?v=1484474267)
Chápu, proč mě minule postavy iritovaly. Samotný pojem "historická romance" totiž garantuje, že dva hlavní hrdinové spolu skončí. (I když se občas bavím představou, že někdo napíše takovou, kde se tak nestane a... ale to by nikdo nevydal XD) Tudíž pokud má jeden z protagonistů nějaké temné tajemství, u kterého je přesvědčený, že když ho tomu druhému řekne, tak ho opustí... Čtenář si spolu s ní(m) nekouše zoufalostí nehty, ale modlí se, aby to už bylo rychle z cesty. Tady to zůstává v cestě téměř až do samotného konce a naopak se to stále stupňuje. Víc to komentovat nebudu, abych nespoilerovala, ale agh! Proč mají (téměř) všechny romance úplně zbytečné závěrečné drama?
Nakonec lady Berwicková řekla: "Vy jste asi četla Tolstého."
Pandora zamžikala, očividně zaskočená nečekaným sdělením.
"Četla," přiznala s užaslým výrazem. "Jak jste to poznala?"
"Po četbě Tolstého se žádná mladá žena nechce vdávat. Právě proto jsem nikdy nedovolila žádné ze svých dcer číst ruské romány."
Když odhlédnu od tohoto aspektu a od poněkud morálně pochybného začátku knihy (vydírání), tak jsou to protagonisté skvělí. Líbí se mi, že autorka jenom nenapíše, že Rhys pochází z nižší třídy, ale aktivně ukazuje, jak se to projevuje - scéna s košilemi, představa, že čím dražší prsten, tím lepší atd. A všemi podceňovaná citlivá Helen je taky skvělá. Z nějakého důvodu mi Rhys neustále připomínal pana Thorntona ze Severu a Jihu (pozor, ne ze Severu proti Jihu! ). Proto mě neustále mátl jeho chladný vztah s matkou - paní Thorntonová patří z nějakého nepochopitelného důvodu mezi mé nejmilejší postavy. Ale to jsem odbočila...
“Obviously he’s courting the entire family,” West told her. “I can’t speak for everyone else, but I for one feel thoroughly wooed.”
Celkově skvělé, první a třetí díl se mi líbí víc (omlouvám se, vím, že obecně je tenhle fanoušky asi nejmilovanější), ale v rámci žánru je to stále nadprůměr a... očividně se dost možná k téhle sérii zase někdy vrátím...
![4 z 5 4 z 5](img/content/ratings/4.png)
![Ďábel na jaře Ďábel na jaře](https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/360286/dabel-na-jare-TjX-360286.png?v=1510125060)
Nesnáším svoje hormony, které mě nutí vracet se k historickým romancím v tom nejnevhodnějším období, tuhle už jsem navíc četla (a následně jsem si nemohla pomoct a přečetla jsem znovu i první a druhý díl). Při druhém čtení, s určitým překvapením, kniha znovu obstála. Trochu lituju, že jsem si jí podruhé nepřečetla raději v angličtině, protože české překlady romancí jsou obvykle sešité poněkud rychlou jehlou a ten jazyk byl místy pro mě trochu přehnaný a zdobný... tím nemyslím tu pěknou (i když někdy hraničící s kýčovitou) poetiku se kterou Kleypas píše.
“Good God, she really did walk in circles. A pang of tenderness centered in Gabriel’s chest like an ache. He wanted all her circles to lead back to him.”
Tentokrát jsem se taky trochu soustředila na to, proč se mi tahle konkrétní romance tak líbí a... dává to úplně smysl, je tu spousta takových těch malých věcí, které ráda vidím a na ničem jiném mi u těhle "odpočinkovějších" knih vlastně nesejde. Pandora je tak trošku feministka, Gabriel je tak trochu dokonalý... Navíc "a teď se musí vzít" je moje guilty plesure (nejen) co se romancí týče, ale tady to navíc mělo i určitý nádech volby, takže se člověk nemusí ani cítit provinile. Taky je skvělé, že Kleypas nestaví svatbu na piedestel jako něco, čeho je třeba dosáhnout, a pak žili šťastně až do smrti, ale svatba je přibližně v polovině knihy a je jasně ukázáno, že na vztahu je třeba pracovat i nadále. Finální drama je samozřejmě brutální (ve směšném stylu), jak je u romancí zvykem, na druhou stranu to umožňuje zapojení Garett a ukazuje to různé psychické důsledky. Asi bych měla přestat logicky argumentovat, pravdou zkrátka je, že jsem na knihách této autorky závislá a tahle je moje oblíbená... Kleypas se oproti většině autorek v žánru snaží psát "čistě" - neromantizuje násilí a toxické vztahy, zajímá se o dobu o které píše, snaží se zahrnout postavy vybočující z normy.
To mi připomíná, s jednou scénou mám trochu problém (možná spoiler ohledně sexuálního života hrdinů?). Od začátku knihy je naznačováno, že Gabriel má nějaké "temné touhy", které se s Pandorou zdráhá sdílet. Nikdy to není naplno adresováno, každopádně tahle linie vrcholí ve scéně, kdy Gabriel Pandoru lehce sváže. Problém vnímám v tom, že to s ní předem nijak neprobere, v tu chvíli jsme v jeho hlavě, takže víme, že hrozně řeší, jestli ho dokáže přijmout takového jaký je atd. Ale... no, prostě mi to celé přišlo dost hloupě napsané. Asi to radši nebudu víc rozebírat :D
“Well, there was something I once read... It was an astronomy book that said in most of the constellations, the stars don't actually belong together. They only appear to. They look to us as if they're close to each other, but some of them exist in another part of the galaxy altogether. That's how my family was. We seemed to belong to the same group, but we were all very far apart.”
![Šťastně až navěky Šťastně až navěky](https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/300436/stastne-az-naveky-XqJ-300436.jpg?v=1469349959)
Mohla jsem bez přečtení téhle knížky žít? Ano, ale je příjemné mít tuhle sérii uzavřenou a styl autorky je neskutečně návykový, takže to ani nebolelo :D
Ne, vážně, byla to příjemná oddechovka v moři odborné literatury a já jsem byla příjemně i nepříjemně překvapená. Moje oblíbená povídka je asi ta Celestina a neskutečně mě překvapila ta Amberly, která mě nijak zvlášť nezajímala. Povídky jistě mají své mouchy, u některých mě mrzí, že je autorka nepojala trochu jinak ("Komorná", "Strážce") nebo se nad některými věcmi trochu víc nezamyslela ("Miláček"), ale celkově... jsem víc neočekávala, takže zklamaná být nemůžu :-)
Podrobnější komentáře jsou u jednotlivých povídek.
![3 z 5 3 z 5](img/content/ratings/3.png)
![Toto není kámen Toto není kámen](https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/297713/toto-neni-kamen-Q2p-297713.jpg?v=1463677424)
Toto bylo geniální!
Ne vážně, kdy jsem se naposledy u knížky takhle zasmála...? (Možná u Nimony Noelle Stevenson, ale... to nebyl jen čistý humor.)
Abych byla spravedlivá, tak ne všem členům naší rodiny tahle knížka připadala vtipná, asi je to přece jen trochu intelektuální humor, i když mi přijde, že člověk nepotřebuje být odborník na antiku, aby to pochopil. (Ale asi se pletu, asi jsou přece jen nějaké znalosti potřeba...)
Ráda bych se s vámi o některý vtip podělila, ale protože jsou všechny obrazové, tak to nejde. (Ovšem, pokud do vyhledávače zadáte "Toto není kámen", tak vám to některé z obrázků vyhledá a náhled do knihy je také na stránkách Baobabu.)
Tak snad aspoň trochu teoretického rozpitvávání? Prakticky jde o to, že autor vzal antické sochy a nakreslil kolem nich zcela nové situace. Situace, které jsou z antického hlediska naprosto absurdní (viz například Dionýsos na sáňkách), ale zároveň souzní s výrazy a pózami, které sochy zaujímají. Pro plné docenění je asi dobré znát kontext, do kterého daná postava původně patří, ale... no, i když realita jasně ukazuje, že to není knížka pro každého, tak mám teď neodolatelnou potřebu ji všem doporučovat...
![5 z 5 5 z 5](img/content/ratings/5.png)
![Zeď: Jak jsem vyrůstal za železnou oponou Zeď: Jak jsem vyrůstal za železnou oponou](https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/19614/zed-jak-jsem-vyrustal-za-zeleznou-o-avb-19614.jpg?v=1579762218)
Za mě celkově rozhodně ano, pěkná kresba jak je u Síse zvykem, jednoduše vyprávěný příběh, deníkové zápisy, vypíchnutí některých větších událostí... rozhodně dětská publikace hodná pozornosti. Mám pár připomínek, ale řekla bych, že jsou všechny odůvodnitelné právě cílovou skupinou...
Osobně jsem se z knihy moc nového nedozvěděla (vlastně myslím, že nic, ale nikdy neříkej nic...). Nicméně to je asi dobře, kdyby toho v knize bylo víc, tak by byly děti myslím přehlcené a někdy je méně více. (Už tak byli u deníkových pasáží moji mladší spolučtenáři dost vyřízení.)
Slyšela jsem v komentářích výtky typu. "Vážně to bylo tak hrozné? Moje zkušenost je trochu jiná..." moje dojmy byly vlastně přesně opačné, moje zkušenost je žádná, protože jsem ještě nebyla na světě, ale moji prarodiče z jedné strany jsou chartisté a rodinné historky jsou proto poněkud drsnější (vyrovnává to druhá strana rodiny kovaných komunistů...). Z toho důvodu mi tam trochu chyběla zmínka toho, jak byl Petr v privilegovaném postavení... Nicméně, abych odpověděla na opačnou výtku ostatních, tak tu svoji. Je to individuální příběh, příběh jedince a jako takový je validní. Sobě bych navíc dodala, že je to příběh pro děti, a proto je dobře, že to je poměrně něžná verze. (I když... v rámci tématu samozřejmě... jde spíš o to, že nic není příliš explicitní a podrobné.)
Zjednodušenou charakteristiku špatného Východu a dokonalého Západu jsem si sama při čtení neuvědomila, i když při pohledu zpět musím přiznat, že na tom něco je. Sama jsem velkým odpůrcem zjednodušování a souhlasím, že to jistě šlo udělat trochu lépe. Na druhou stranu... je to kniha pro děti, která se snaží předat určitou zkušenost a v rámci té zkušenosti autor jistě tyto pocity zažíval. Celkově to pro mě není důvod proč knihu nedoporučit. "Ptačí sněm" se mi asi líbil krapet víc, ale srovnávat ty dvě knihy je poněkud nesmyslné...
![5 z 5 5 z 5](img/content/ratings/5.png)
![Nečekaná láska Nečekaná láska](https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/1366/necekana-laska-AC5-1366.jpg?v=1572698290)
Zdá se, že jsem zase jednou v menšině, ale tohle je zatím nejslabší díl - ne moment, první díl je samozřejmě nejhorší (přes romantizaci znásilnění manžela se asi v nejbližší době nepřenesu). Proč? Zaprvé, nepište slovo Skot, pokud se nechystáte doručit Skotsko mírou vrchovatou, protože zklamání je pak - alespoň v mém případě - jisté. No, ale dál, oceňuji dichotomii, kterou tenhle díl tvoří s Čekankou (myslím z hlediska neopětované lásky), ale takováhle míra "pining" (musela jsem si vypůjčit anglické slovo, protože české neexistuje, ale v podstatě to znamená "touha", ale zpovzdálí, nenaplnitelná), začalo to být na mě moc. Vlastně bych řekla, že to je (pro mě negativní) trend, který se v Brigertonu rozvíjí. Netvrdím, že spolu mají protagonisté hned skočit do postele, oceňuji, že se snaží věnovat prostor nějakému ustanovení jejich vztahu - jenže ona to vlastně nedělá. Máme tu 200 stránek neopětované touhy a mučení... především protagonisty. Autorka se nám snaží ukázat jak jsou to dobří přátelé, ale to funguje tak napůl, řekla bych... No, takže 200 stánek trpíme a pak jako by si autorka uvědomila, že se kniha pro její zvolené publikum začíná příliš natahovat, tak se to všechno snaží uspíšit a zaobalit...
Ale... řekněme si to na rovinu. Těch posledních 80 stránek je o sexu a (téměř) o ničem jiném. Ano, Michael se snaží přesvědčit Francesku aby si ho vzala a autorka tu dle mého prošvihla spoustu možností pro nějaký hlubší rozvoj postav (pořád se objevují ty stejné motivy, bez jakékoli její snahy je prohloubit). A ano, znovu tu máme motiv "lásky z čistého nebe" jako v předchozím dílu. Ale upřímně... autorka se rozhodla vsadit na sex a svádění, v pořádku, jenomže... snad je to tím, že tohle je šestý díl, ale mám pocit, že jsem v životě nečetla tak generické sexuální scény, snad je to tím, že se autorka snaží předstírat, že v tohle díle dělá něco nového, ale nedělá... všechno, co žádám je, aby si trochu rozšířila slovní zásobu, protože číst ty stejné věty pořád dokola a dokola je upřímně škoda papíru...
No, takže dovolte i mě se opakovat (slibuju, že si to nebudu tisknout a plýtvat tak papírem...). Mělo to potenciál, Francesca i Michael mohli být skvělí protagonisté, kdyby dostali trochu více hloubky (z tohoto úhlu pohledu byl předchozí díl výrazně lepší). Taky si myslím, že by knize prospělo, kdyby byl trochu prostříhán začátek a trochu přidán konec, aby celý vztah působil přirozeněji. A trochu rozšíření slovní zásoby by autorce taky neublížilo. Celkově... ok. Jsem trochu zklamaná, protože vzestupný trend se tu obrací, ale zase ne moc zklamaná. Kniha splnila svůj účel, krásně rychle se četla a přes smutné téma jsem se několikrát zasmála. Jen mě trochu mrzí, že autorka nestrávila ještě trochu času doladěním různých drobností, ale... co nadělám...
![3 z 5 3 z 5](img/content/ratings/3.png)
![130: Hodní, zlí a oškliví 130: Hodní, zlí a oškliví](https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/52513/130-hodni-zli-a-osklivi-y0j-52513.jpg?v=1446636213)
Druhý díl trochu ubírá na surreálnosti a snaží se "v tom udělat trochu pořádek". Což je na jednu stranu super - trochu víc se dozvídáme o Výbuchu, trochu víc se dozvídáme o původu našich hlavních hrdinů (hlavně Boa a Antoina) a všechny tyhle věci jsou skvělé. Na druhou stranu mi tu trochu chyběl ten kreativní výbuch, kterým byl první díl. (Zdá se ale, že v tomhle názoru jsem ve značné menšině.) Na druhou stranu dostáváme němého chlapíka, který mluví skrze rádio a robotího Adama a Evu, takže na co si vlastně stěžuju...
Ač může můj komentář vyznívat poněkud negativně, pokračování jsem si neskutečně užila. Pravda, první díl se mi pravděpodobně líbil víc, ale na druhý díl to není špatné a nemůžu se dočkat toho třetího, protože mám dojem, že si tu autor na něj připravil dost solidní půdu.
P.S. Už předtím jsem si všimla, že Kňch umí být pěkně bezohlednej, ale že až tak... ty roztomilý jsou vždycky nejnebezpečnější...
P.P.S. Kritiku kresby naprosto nechápu, Nikkarin patří mezi mé nejoblíbenější ilustrátory, jeho kresba je poměrně minimalistická, ale to se mi na ní právě líbí. Jeho smysl pro detail je neuvěřitelný a množství vtípků v pozadí je k popukání...
![5 z 5 5 z 5](img/content/ratings/5.png)
![Princezna nevěsta Princezna nevěsta](https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/21888/princezna-nevesta-fxb-21888.jpg?v=1518952034)
Co mě na knize těší asi nejvíc je fakt, že jsem nad autorem vyhrála sázku - ne, film jsem ještě neviděla, a i když právě touha se na film podívat byla částečnou motivací k četbě knihy, nebyla tou hlavní. Ne, důvod, proč jsem se konečně k přečtení dokopala byl fakt, že Princezna nevěsta je oblíbenou knihou Kate Daniels (hrdinky jedné z mých neoblíbenějších fantasy sérií) a celkově bývá často předmětem popkulturních narážek. V mé stálé honbě za cílem nebýt naprostým kulturním barbarem tedy musela být přečtena. Bohužel ale převažuje zklamání...
Koncept knihy se mi zdál perfektní parodie/variace na rytířské romány mi zněla úžasně. Co by se mohlo pokazit? Bohužel v tomhle ohledu nebyl autor příliš kreativní. Každý, kdo se alespoň trochu zajímá o rytířskou kulturu ví, kolik bizardních prvků se tam nachází, ale autor žádný z nich nevyužil (přitom na několika místech, si to o ně vyloženě říká...). Škoda... místo toho se zaměří na stereotyp neschopné, ale krásné ženy - přičemž uznávám, že se pokusil o jisté vtipné dobarvení jejího charakteru, které ale za mě bolestivě nefungovalo - a muže, který ve všem vyniká a za všech okolností ji zachrání (můj mozek, který mi v těchto situacích neustále nápomocně nadhazoval "Ferda mravenec, práce všeho druhu" mi situaci rozhodně neusnadňoval). A na tohle si nemůžu nijak moc stěžovat, protože to patří ke schématu tohoto typu literatury (i když zdaleka ne ve všech případech, v "Lanvalovi" Marie de France naopak muže zachraňuje žena), ale... za mě to nefungovalo. Autor si zvolil cestu dvojhlavců (jak by řekl Parmenides...) a jako by se nedokázal rozhodnout, co vlastně chce. Balancuje na hraně parodie, neudělá z příběhu skutečnou frašku, ale zároveň příběh není dostatečně komplexní aby mohl stát sám o sobě. Nechápejte mě špatně, nevadí mi, že je příběh celkem jednoduchý a ztřeštěný, vadí mi... taková určitá nevyplněnost (pokud vám to dává smysl... líp už to asi neřeknu...).
Výše zmíněné se podepsalo na tom, že Westley s Beruškou mi byli v podstatě ukradení, jejich láska má být centrem knihy, ale já jim ji moc nevěřila (je ovšem otázka, jestli to není autorským záměrem...). Daleko přesvědčivější je láska mezi Fezzikem a Inigem, jejich vztah byl pro mě pohonem celé knihy a je mi jedno, co si o tom kdo myslí.
Co se autorských vsuvek týče... V rámci textu mi vůbec nevadily, naopak mi přišly docela vtipné a odlehčující - někdy naopak zvyšující napětí. Nepřišlo mi, že by nějak zvlášť spoilerovaly, jako píšou jiní. Celkově dobrý nápad. Nicméně třicetistránkový autorský úvod byl na mě trochu příliš a když přišla podobná věc znova na začátku Beruščina dítěte, málem jsem knihu zahodila (to bych knize samozřejmě nikdy neudělala, zvlášť ne z knihovny...). Co se týče vsuvek, poznámek pod čarou a podobných "přívažků", řekla bych, že mám celkem vysokou toleranční hranici, nevadí mi pomalé začátky, nevadí mi pozastavení, abychom se na něco mohli podívat blíž. Jenomže autorův tón mi tu byl neuvěřitelně protivný, znovu, mohlo by se jednat o autorský záměr, ale nemyslím si, že je to ten případ... Způsob, kterým autor mluví o nadváze a postavě - především u svého syna, ale i ostatních postav - je jednoduše odporný. Chápu, že knížku napsal v 70. letech, a snad ho to i částečně omlouvá, nicméně to neznamená, že se mi to musí líbit. A mohla bych rýt dál, ale asi to nemám zapotřebí.
Krátkou zmínku si zaslouží ještě Valérie a Max, protože ti dva tuhle knížku pro mě - na těch pár stránek na kterým byli - rozsvítili. Upřímně, proč že tahle knížka není o nich?
Dodatek Beruščina dítěte za úplně zbytečný nepovažuji, vlastně se mi to jako závěr asi líbilo víc, než ten původní. I když některé scény byly... divné... (a nemyslím divné-divné, spíš jako zneklidňující-egh-divné)
Celkově ve mně kniha zanechala zvláštní pachuť hořkosti, kterou způsobují knihy, které mohly být skvělé, kdyby jenom...
P.S. Ale rozumím tomu, že pro řadu lidí je to nostalgická záležitost a chápu proč ten příběh milují, já jsem prostě jen měla jiná očekávání a to mě dohnalo...
![3 z 5 3 z 5](img/content/ratings/3.png)
![Hon na Cassandru Hon na Cassandru](https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/445436/hon-na-cassandru-X1q-445436.jpg?v=1591966589)
Po zklamání z Westova dílu jsem měla trochu obavy, nicméně z větší části byly naprosto neopodstatněné. Dějově to sice není nic extra - klasická zápletka s tím, že je třeba dramatu, aby se naši hlavní protagonisté skutečně vzali mě už trochu rozčiluje (zvlášť když je zřejmé, že se chtějí vzít celou dobu a jen si to rozumově vymlouvají). Nicméně co se historické přesnosti týče je tahle série ve svém žánru naprostou raritou, netvrdím, že je dokonalá, nicméně autorka věnuje výzkumu neuvěřitelnou péči a detailnost jejího prostředí je zkrátka úžasná. (Ještě kdyby věnovala stejnou péči výzkumu biologie, nesmírně oceňuji, že si na rozdíl od jiných odpouští mystifikace ohledně panenské blány, nicméně mohl byste mi někdo vysvětlit co jsou to panenské svaly? Panny snad mají víc svalů než ostatní ženy? No, to je jedno...)
Stejně tak jsou skvělé její postavy, přiznám se, že jsem Cassandru měla ráda od začátku - ne každá hrdinka se musí vzpírat společenským normám, je fajn pro jednou číst o někom, kdo si užívá domáckou pohodu a touží po rodině. Její "nevýraznost" mi vůbec nevadila... Tom je na druhou stranu velmi výrazný a slušně propracovaný charakter. Myslím, že je zcela na místě předpokládat, že má určitou (mírnou) poruchu autistického spektra (už kdyby jen kvůli těm třásním) a řekla bych, že to bylo celkem dobře a citlivě naznačeno. Literární diskuse a Bazzle tomu už jen nasazují korunu. Ve výsledku jsem velmi spokojená (i když Pandořin díl asi zůstane mým oblíbeným).
![4 z 5 4 z 5](img/content/ratings/4.png)
![Návrh Návrh](https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/274200/navrh-XD5-274200.jpg?v=1622705914)
Takže jsem oficiálně zešílela, protože tohle jsem opravdu znovu číst nemusela... Nicméně se ukazuje, že i napodruhé mají knihy Elle Kennedy tu vlastnost, že vás chytí a už nepustí, dokud se úspěšně nedočtete do konce. Mám teď trochu náročnější školní období a tyhle knihy jsou přesně to, co můj mozek potřebuje, aby si trochu odpočinul. (A po Risku mě zkrátka popadla neodbytná chuť vrátit se tam, kde to všechno začalo...)
Oproti prvnímu čtení mám ale jednu výtku, dál se spoilery ohledně backstory jednoho z hlavních hrdinů, řekla bych tak spoiler střední velikosti. SPOILERy Od minulého čtení jsem totiž zase trochu chytřejší a četla jsem nějaké povídky a příspěvky od holky, co si sama prošla domácím násilím - konkrétně ze strany její matky, takže je to poměrně podobná situace jako máme tady. A říkala, že jedna z věcí, co jí pokaždé rozčílí na knihách, které se zabývají domácím násilím je taková ta figura - bili mě jako žito, ale pak jsem je přerostl/a a uvědomil jsem si, že už si to nemusím nechat líbit. Takhle to v praxi většinou nefunguje... Netvrdím, že velikost a fyzická síla nehraje žádnou roli, nicméně to není tak jednoduchá rovnice, jak by se na první pohled zdálo. Takže mě trochu mrzí, že autorka také sklouzla do téhle formule, nicméně je natolik běžná, že by byl spíš zázrak, kdyby se to nestalo. Co naopak oceňuju je fakt, že je tu ukázáno, že skutečně každý se může stát obětí takového násilí, popularita ani fakt, že jste velký chlap vás v minulosti nemuseli uchránit. KONEC SPOILERů
Celkově je to zkrátka příjemné čtení a přesně to, co byste od tohoto žánru čekali... Já jsem i napodruhé vlastně spokojená...
![3 z 5 3 z 5](img/content/ratings/3.png)
![Magie spojuje Magie spojuje](https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/356751/magie-spojuje-oK4-356751.jpg?v=1507208258)
(Obsahuje spoilery? Každopádně ne takové, které se týkají zápletky tohoto dílu, spíš osobního života a vývoje postav...)
Přijde mi vážně neuvěřitelné, kolik jsem toho od minulého čtení zvládla zapomenout. Pamatovala jsem si, že je oddává Roman, ale nějak jsem zapomněla všechno, co k tomu vedlo.
"Když vám nějaké nadpřirozené svinstvo unáší děti, zavoláte Romana, aby se mohl brodit krví a kanály a zachránil je, ale když jde o něco hezkého jako svatba nebo křtiny, to ne, přece do toho nemůžeme zapojit Černobogova volha. To přináší smůlu. Radši Nikolaje. Až zjistí, koho budu oddávat, raní ho mrtvice. Vybuchne mu hlava. Dobře, že je doktor, aspoň se může sám ošetřit."
Představa pohanských křtin - obzvlášť v Černobogově stylu - mě prostě pokaždé rozseká...
Ale tenhle díl má i jiné klady než návrat Romana, popravdě bych řekla, že tohle je dost možná díl nejlepší. Sice nemá žádnou z mých nejoblíbenějších scén (první setkání Julie a Ascania asi už nic nepřebije...), ale humor je tu od začátku do konce a zápletka mě zvedala ze židle, přestože už jsem knihu jednou četla. Přes všechen ten smích je ale tahle kniha v mnoha aspektech i smutná, plná "co kdyby". Plná možností, které jsou ztracené...
Zadívala jsem se na Romana. "Když tohle všechno udělám, přestaneš mě obtěžovat?"
"Ano."
"Tak jsme domluveni."
"Výborně." Zamnul si ruce a v té chvíli vypadal každým coulem jako zlý, pohanský kněz. "Miluju, když všechno začíná vycházet."
Miluju vývoj Ghastekovi linie, z nějakého důvodu mám pro jeho postavu určitou slabost a tenhle díl mě v tomto ohledu velmi potěšil a jsem zvědavá, kam to povede dál. Jak už jsem zmínila ve svém minulém komentáři, narážky na Magic Stars jsou skvělé a já trochu lituji, že jsem si ji znovu nepřečetla před devátým dílem, no nic... A jak jsem mohla zapomenout na Christophera...? Vážně netuším, jak můžu tvrdit, že tahle série patří mezi mé nejoblíbenější, když si z ní očividně nic nepamatuju...
Korektura stojí za pendrek... ale to už jsem tak nějak čekala. A teď konečně na ten poslední díl... úplně cítím, jak mě volá.
![5 z 5 5 z 5](img/content/ratings/5.png)
![Rusalka Rusalka](https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/427932/rusalka-28x-427932.jpg?v=1575905190)
Obsahuje lehké spoilery, ale nic, co by vyzradilo ústřední zápletky knihy...
Naprosto jsem nečekala, že se k téhle knize dostanu tak brzy. Chtěla jsem ji jen otevřít když přišla, znáte to, trochu prolistovat a pomazlit se s ní. No, jenomže jak jsem ji zvedla, tak už jsem ji nemohla odložit...
"Proč si špinit karmu? Co děláš dnes večer? Nešla bys do kina?"
"Nešla. Musím se učit."
"Sestavili jste s Radkem fahrplan, jehož cílem je úspěšné přijetí na Harvard? Tak fajn, co v pátek?"
"Budu si mýt vlasy. Nebo stírat schody. Nehodící se škrtněte."
Celá kniha je prošpikovaná narážkami na různé oblíbené série/knihy a to jsem si neskutečně užívala, asi hlavně proto, že jsem jich byla schopná tolik chytit. (Mytí vlasů ze Soudných sester je ale rozhodně moje nejoblíbenější...).
"Proč jsi vlastně nejel na páteční večírek? Bez tebe tam byla děsná nuda a v devět jsem už byla doma v posteli."
"Sama?" zeptal se trapně.
"Ovšemže ne. Trávím noci se Samem Elániem."
"To je kdo?"
Protočila jsem panenky. "Hlavní hrdina knihy Muži ve zbrani, ty troubo. S kým jsi strávil tu noc ty?"
Přes opálení jsem zaregistrovala, že zčervenal. "No, s Oliverem Twistem."
Knihu jsem si nesmírně užila a řehtala jsem se od začátku do konce, svůj podíl na tom ale má i způsob, kterým jsem k její četbě přistoupila. Příběh je inspirovaný Stmíváním a nestydí se za to. A pokud k tomu přistupujete jako k variaci/parodii na tento příběh a uvědomíte si jak některé věci autorka převrátila... skvělé, tenhle aspekt knihy mě neskutečně bavil a díky němu jsem dokázala odhlédnout i od určitých zápletek/událostí, které by mě v "seriózní knize" (respektive myslím v knize, která sama sebe bere vážně) iritovaly. Jenomže tady to plnilo svůj účel, ta událost tam byla, protože byla i v původním Stmívání...
Přemkovo tajemství... XD Upřímně? Po tom, co se ukáže o co jde, rozumím stanovisku jejího otce, který chtěl, aby o tom věděla, než si s ním něco začne. Tomu rozumím, schvaluji, i když jsem naprosto obdivovala Silvii jak v klidu tatínkovo ultimátum vzala. Sama na ultimáta reaguju daleko výbušněji. Ale Přemek? Jako vážně? V jaké době žijeme? Asi to není něco, co bych o sobě hrdě rozhlašovala, na druhou stranu... udělal kolem toho zbytečně velké drama - na třetí stranu, Edward dělal drama kolem všeho...
A nevyšlo to! Do pr... kvantic! Že by se na to člověk fakt vys...ublimoval.
Celkově? Narativ celé knihy by chtěl ještě malinko dovybrousit. Při zpětném pohledu většina událostí dává smysl, ale při samotném čtení jsem byla místy trochu/dost zmatená (nějak se nemůžu rozhodnout, jestli je to klad nebo zápor, řekla bych že místy to, místy ono...). Některé věci mi přišly krapet přitažené za vlasy, ale... to je i to Stmívání. Jedna část mi ale byla vyloženě nepříjemná. To, že Sílka se svým miláčkem (dobrá, slovo miláček mi taky bylo možná trochu nepříjemné...) spolu trávili většinu nocí v domě s jejím nebo jeho otcem mi přišlo zvláštní, ale ještě jsem to skousla. (Myslím, že moji rodiče patří mezi ty liberálnější, ale nemůžu si představit, že bych si domů přivedla chlapa, spala s ním v jedné posteli - dobře, až sem by to možná vyšlo, ale ten zbytek... ne... ne... to si nedokážu představit.) Dobrá rozumím, milostné scény jsou potřeba (i když ve Stmívání jich tedy zrovna moc není...). Jsem ochotná předstírat, že její otec nic neslyšel. Nicméně, pak se dostaneme ke kapitole, která je vyprávěná z jeho pohledu a... některé věci jsem slyšet/vidět vážně nepotřebovala. Moje matka freudiánka by jistě zajásala, ale můj útlocit by preferoval život v nevědomosti.
No, to jsem od toho celkového shrnutí zas pěkně odbočila, co? Zkrátka, velmi zábavné čtení, které si ale pravděpodobně nejvíce užijí ti, co někdy četli/viděli Stmívání (osobně mi tam z tohoto pohledu ještě scházelo nějaké to dobré pozorování ve spánku). Má to svých pár hříšků... nicméně nikdo snad neočekává Pýchu a předsudek, ne?
![3 z 5 3 z 5](img/content/ratings/3.png)
![Pár much a já Pár much a já](https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/13545/par-much-a-ja-yD0-13545.jpg?v=1561227765)
No, tak tohle byl zkrátka skvost, můj osobní oblíbenec je Issa.
Pod rozkvetlou sakurou
bodl mě komár
a já nadávám i květům
nebo
Dítě vzlyká
"Já to chci!"
jasný úplněk
A Santóka je hned na druhém místě...
V horách se dívám na hory
Za deště poslouchám déšť
jaro léto podzim zima
včera mi bylo dobře
a zítra bude taky
Zkrátka pokud jste to ještě nečetli, tak si to jděte přečíst, je to moc pěkná knížečka...
![5 z 5 5 z 5](img/content/ratings/5.png)