Jean-Paul komentáře u knih
Moje první setkání s detektivem Joonou Linnou. Na začátku jsem měl trochu problém se stylem vyprávění, ale to velmi brzy přešlo. Objevení mladého muže kráčejícího podél železničního mostu, odkrytí jeho totožnosti a s tím spojené minulosti, odstartovalo vskutku napínavý příběh na výbornou, pasáže z „blázince“ jsou trošku slabší (ale jenom trošku), následný útěk odstartuje divokou jízdu, která mi však přišla trochu přitažená za vlasy, ale jako čtenář jsem si příběh užíval, a nějaké ty nelogičnosti odpustil. (80 %)
Pro komentář k této knize si vypůjčím úvodní předmluvu autorovu. Proč? Protože si myslím, že je tou nejlepší pozvánkou k tomu, vytáhnout si tuto knihu z knihovny a začíst se do v pravdě kouzelného a poučného příběhu... (75 %)
"Napíšu tuto povídku tak, jak mi ji vyprávěl člověk, který ji slyšel od svého otce, jenž ji zase slyšel od svého otce, kterýžto otec ji zase stejným způsobem měl od svého otce a tak dále a tak dále zpátky do minulosti tří set let, po kteroužto dobu ji otcové vyprávěli synům, a tak ji zachovávali. Snad to je příběh historický, snad je to pouze legenda, ústní podání. Možná že se to stalo, možná že se to nestalo: ale stát se to mohlo. Možná že moudří a učení oněch dávných dnů to považovali za skutečnost; možná že toliko neučení a prostí příběh milovali a jemu věřili."
Ty vole, to byla jíííízda… A popravdě přiznávám, že na připravenou návnadu, která měla odvést čtenářovu pozornost špatným směrem, jsem se chytnul, takže ten malý, jednoduchý detail, který měl přivést ke skutečnému strůjci vampyrista jsem zcela minul. (100 %)
Tahle kniha chytne, vtáhne a už nepustí. (95 %)
Žádné akční scény, žádné potoky krve, žádní psychopatičtí vrazi, žádné forenzní oddělení, ale pouze jedna náhodou objevená mrtvola neznámé ženy, jejímž nálezem se začíná příběh točící se kolem snahy připojit k tajemné mrtvé její jméno a minulost. Příběh se vlastně postupem času vyřeší tak nějak sám, nenásilně a nevzrušivě. To ale neznamená, že by se čtenář při odhalování vraha nudil a troufnu si říct, že málokdo předem uhodne, kdo je vlastně za smrt nalezené ženy odpovědný. Kdo je zvyklý na dnešní styl detektivních příběhů, toho tento příběh ze středověké Anglie asi příliš nenadchne. Pro mě to však bylo velmi milé oddechové čtení na víkend. (65 %)
Je to sice kniha určená pro dětského čtenáře, ale i dospělák jako já bude napnutý, jak se to nakonec všechno vyvrbí. Má to švih, má to tah na bránu, má to napětí, má to humor, má to spoustu dětské fantasie... Prostě, když někdo umí psát tak jako paní Lindgrenová, je radost takovou knihu číst ať je vám devět nebo devadesát. Zcela určitě v blízké budoucnosti šáhnu i po dalších dobrodružstvích detektiva Kalleho a výhledově i po jiných knihách této švédské autorky. (85 %)
Ke knize jsem se dostal díky Čtenářské výzvě 2022. Téma s názvem „Kniha od držitele Ceny Franze Kafky“ ve mně vyvolala absolutní zděšení. Kafka!!! Prolítnul jsem držitele ceny Franze Kafky a má volba padla na Margaret Atwoodovou a tuto její knihu. Musím uznat, že se mi kniha četla velmi dobře, i když není zrovna nejkratší, stránky ubíhaly rychle. Zklamání přišlo až na samotném konci. Chápu, že je to příběh podle skutečných událostí a život to takto napsal, ale mě se ten konec zdál v kontextu vyprávěného příběhu takový nemastný a neslaný. „Ale myslet na něco není totéž jako to provést. Kdybychom měli být souzeni za své myšlenky, pak bychom všichni skončili na šibenici.“ (70 %)
Ale no tak kluci, co to je za boj tahat se za koule... Kniha je to sice čtivá, ale jelikož neznám dějiny britských ostrovů odehrávající se před více než tisícovkou let, příběh o alternativní historii jsem si neužil tak, jak bych si ho užil, kdybych ty dějiny znal. Asi jsem čekal fantasy příběh a díky neznalosti historie dostal historický román. Druhá přečtená kniha od tohoto autora (první byla Na západ od ráje) dopadla sice hůře než ta první, ale stále platí, že do jeho plodné tvorby v budoucnu jistě ještě zabrousím. „Jaká je to láska, která musí čekat, až bude vhodná doba na to, aby se mohla projevit?“ (60 %)
Maličko se posouváme v čase, máme zde další vraždy, ale vypadá to, že se před námi začíná odvíjet příběh „jiného“ vraha a pouze na pozadí vyšetřování těchto nových vražd se jako stín stále vznáší opičí vrah alias Anson Bishop, kterému se na konci prvního dílu podařilo policii uniknout. Jeho případ nyní vyšetřuje FBI. A na vlastní pěst i Sam Porter, který ještě netuší, co jej v následujících dnech všechno čeká. Stín opičího vraha se však začíná pomalu zhmotňovat i u nově vyšetřovaných vražd. Strhující příběh, který se s každou další přečtenou stránkou zamotává víc a víc a pak přijde dokonalé rozuzlení v podobě „pokračování příště“. No ještěže mám třetí díl hned k dispozici, protože Samova minulost mně zajímá čím dál tím víc… O něco lepší než první díl. (85 %)
Potenciál, který námět knihy měl, sliboval mnohem víc, než jsem nakonec dostal. Asi jsem na takovéto příběhy už moc starý. (45 %)
Isaacu, Isaacu, Isaacu, ty jsi mi teda dal pořádně zabrat. Technické znalosti autora jsou pro nás fyzikou nedotčené v tomto díle docela překážkou, avšak fantasie, kterou autor předvádí zvláště v prostřední části – příběhu, kdy se vydáváme do parasvěta – to vynahrazuje plnými doušky. Prostě něco nádherného, originalitou překypujícího, a myšlenkou, že proti hlouposti ani sami bohové nic nezmohou. (80 %)
Na obálce knihy bylo napsáno „nádherně zvrácené“ a „mezinárodní bestseller“, když k tomu přičtu zdejší velmi vysoké hodnocení (90 %), tak mi z toho vychází doporučení, které se dá jen těžko ignorovat. A tak jsem se vypravil do knihovny a začal číst… A musím přiznat, že kniha mě od prvních stránek chytla do svých spárů a už nepustila. Po přečtení se mě však zmocnit takový pocit, že autor si vymyslel rafinovaný příběh, který rozehrál na výbornou, ale v závěru tomu jaksi docházel dech. Vysoké hodnocení zde v databázi přikládám té na obálce inzerované „zvrácenosti“, která je v dnešní době tak IN, přesto si nemyslím, že je to taková pecka, jak by se podle toho hodnocení dalo soudit. Ale i tak jsem zvědavý na pokračování, přece jenom, kam se poděla matka. (75 %)
Když jsem byl mlád (konec 90. let minulého století a začátek tohoto), tak jsem byl nadšeným čtenářem literárního žánru jménem sci-fi. Dílo spisovatele Harryho Harrisona mě však tehdy z nějakého mně dnes neznámého důvodu minulo. A musím konstatovat, že bohužel. Až nyní se mi do rukou dostala kniha Na západ od ráje, která vypráví o alternativní historii života na Zemi – meteorit nedopadl, dinosauři nevyhynuli a stávají se dominantní silou na planetě (díky pokročilému „genetickému inženýrství“, kterým si různými zásahy vyrábějí z živých tvorů nástroje, které potřebují, a to včetně svých měst). Konflikt přichází, když narazí na další houževnaté obyvatele planety – lidmi. Začíná tak napínavý příběh velké nenávisti, který čtenáře chytne a už nepustí. Mé první setkání s tímto autorem dopadlo velmi dobře a určitě nebude posledním, pustím se i do dalších dílů této série a určitě si vyberu i něco dalšího z jeho díla. (85 %)
Když se na Měsíci beze stopy ztratí turistický vyhlídkový člun Selené s dvaadvaceti pasažéry na palubě, začíná napínavý boj o život její posádky uvězněné pod několikametrovým nánosem prachu. A jak už to tak v životě bývá, co se může pokazit, to se pokazí, takže o nejrůznější zvraty v příběhu není nouze. A i když je to vědeckofantastický příběh, tak nechybí ani humor. S Arthurem C. Clarkem prostě málokdy šlápnete vedle a tento příběh napsaný ještě před přistáním lidstva na Měsíci (v knize předpovězen rok 1967) je toho důkazem, dodnes se jedná o čtivé dílo, které vám zcela určitě dokáže zpříjemnit deštivý víkend. Jo a vlajka vlající v měsíční „atmosféře“, která je základem mnoha konspiračních teorií o přistání lidí na Měsíci, je tam taky. (85 %)
Opište devadesát procent z Belmondovy autobiografické knihy Mých tisíc životů (jen ty věty dejte do uvozovek a nezapomeňte ji zmínit v pramenech), přidejte astrologické bláboly o beranech a šťastných číslech, dodejte stručné obsahy zmiňovaných filmů (nedivil bych se, kdyby také odněkud opsané) a kdy měly premiéru, sem tam hoďte nějakou souvislost s Československem, přidejte hodnocení z nějaké filmové databáze… tak takhle ve zkratce vypadá tato kniha. A aby toho nebylo málo na každé stránce se nachází v průměru dvě chyby (překlepy, chybějící písmena, přebývající písmena, useknuté řádky, celé odstavce dvakrát, pospojovaná slova atd.), což při zhruba 220 stranách hodí minimálně 440 takovýchto chyb. Suma sumárum: žalovatelný odpad, nečíst, nekupovat. (0 %)
Absolutně nevyužitá příležitost o důstojný portrét jedné velké osobnosti české kultury. A ještě k tomu v provedení naprosto diletantském (jak tohle mohl dát někdo do tisku…). Dvě hvězdy za ty okamžiky, kdy je ke slovu puštěn sám Miroslav Horníček. (35 %)