Jeezinka
komentáře u knih
Dvojitý gambit
Martina Málková
Dvojitý gambit je, proč to neříct, román pro ženy, ne, raději ženský román (z jistých důvodů mi první označení připadá mírně pejorativní). A ještě lépe ženský román pro ženy zavalené prací a starostmi, pro ženy, které zrovna teď nemají náladu na těžké knihy. Pro intelektuálky, které si chtějí odpočinout od náročné literatury. Román svižný, vtipný, román postrádající hloupost knih často zařazovaných do škatulky "pro ženy". Viola není typickou představitelkou svojí generace, ale přesto nese její prvky. Ženy v tomto věku často začínají znovu a je jen na nich, zda budou čekat doma na gauči, nebo se do toho pustí na plný plyn. Že s ní cloumají hormony, že lže a pak se nervuje? A co? Není naivní husička a ví, že to možná špatně dopadne, ale zažije něco krásného, co jí nikdy nikdo nevezme (i když to třeba časem zraní). Kdo v našem věku někdy neřešil to samé. Jedna se rozhodne pro samotu a klid, jiná bude riskovat a možná něco vyhraje. A že je konec otevřený? Nebude v tom třeba úmysl? Zkrátka Martino Málková, díky za odpočinek, na rozjezd je to skvělé, myslím, že o Vás ještě uslyšíme.
Autobus sebevrahů
Arto Paasilinna
Arto není pro každého, to uznávám. Pro mě ale je. Autobus sebevrahů je parádní jízda. V životě každého člověka se určitě najde okamžik, kdy myslí na to, zda to tady má vůbec ještě smysl, a neříkejte, že ne. Ve Skandinávii to platí dvojnásob. Udělat si legraci z tohoto okamžiku, a to legraci tak velkou, že vyjde na celou knihu, je odvaha. To, že se to povedlo zrovna mistrovi Paasilinnovi, mě nepřekvapuje. Pokud je člověk naladěn na stejnou vlnu jako on, pak je to pro něj záruka nevšedního zážitku. Shromáždit partu zoufalých sebevrahů, kteří se potýkají s problémy naprosto všedními, s těmi, se kterými více či méně úspěšně zápasíme my všichni, nacpat je do autobusu a podniknout s nimi tuhle tour s cílem se společně zasebevraždit... , to je námět, s kterým by se hned tak nikdo nepopral. A Arto se rve, co mu síly stačí, rve se dobře, vyhrává, mezi sebevrahy to jiskří, navazují se vztahy, které je přesvědčí, že život je vlastně, když ne zrovna krásný, tak alespoň k žití.
Hana
Alena Mornštajnová
Knihu jsem četla v rámci čtenářské výzvy, měla jsem ji od Vánoc nečtenou v knihovně, takže díky za tu výzvu. Kniha je velmi čtivá, příběh a jeho spád vás nenechají odpočinout. Autorka neplýtvá popisem, což v tomto případě není chybou, výsledkem je hutný děj, od kterého neodejdete. A navíc příběh sám...
