Jelitovna komentáře u knih
Fuh! To jsem tomu zase dala, při vybírání jsem si nevšimla, že jde o channeling. Za celou první třetinu jsem nenašla nic, zač bych mohla dát aspoň jednu hvězdu. Jiní napsali obsažená moudra mnohem dříve, uceleněji, srozumitelněji, kultivovaněji. Nedočtu.
Všem, co se podíleli na hlasitém čtení po večerech, se pohádky líbily.
Dobrý nápad, ale poněkud rozvleklé.
Zajímavé svědectví, byť nezáživně sepsané. Alex měl zpočátku pochybnosti, že se za Bohem vydal touto cestou a jeho prožitek Boha je uměle navozen, ovšem nakonec se s nimi vyrovnal: "...jestliže jsem to já sám, kdo hledá a takto opravdu nalézá Boha, jak bych jej nyní mohl odmítnout a nepovažovat za pravdivý?"
Nejen pro mě je záhadou, jak je to "zařízené". DMT není aktivní orálně kvůli působení enzymu monoaminooxidáza (MAO), který se nachází v lidských tkáních. Látky v liáně účinek MAO dočasně potlačí, díky čemuž se DMT aktivuje. Silný dávící efekt neumožňuje vypít větší množství nápoje, což chrání před nadměrnou intoxikací a údajně i před jakýmkoli poškozením organismu zapříčiněným dlouhodobým užíváním. Jak na tu kombinaci zrovna těchto dvou z tisíců rostlin vůbec někdo mohl přijít? :-)
Ovšem příběh skupiny už tolik nepřekvapuje: "Historie Santo Daime má podobný vývoj jako ostatní esoterické tradice, které prošly nějakým procesem rozštěpení. Nedomnívejme se, že popsané události způsobily pouze osobní konflikty jednotlivců nebo odlišný pohled na výklad nauky. Skrývá se zde hlubší význam, jehož poučení musíme odhalit."
Nauka sama obsahuje stejné pokyny a pravdy, jako některá jiná učení:
"Sebepoznání je jedinou možnou cestou, jak správně a pravdivě porozumět světu kolem nás."
"Nebojte se, za všech okolností se děje jedině Boží vůle. O co méně energie vydáme na protesty vůči osudu, o to více nám jí zbyde na změnu. Bezpodmínečné odevzdání se uvolní přístup k intuici a větší citlivosti vůči pravdě. Bez toho se naše zkušenost stává čistě intelektuální hrou a obraz Boha si malujeme v mysli, aniž bychom Jej cítili v srdci."
"Všechno, co se stalo
Bylo, protože Bůh chtěl
Když nebudeme žít v jednotě
Nemůžeme být šťastní"
"Nic nepředstírejte ani neschovávejte. Kdo se přetvařuje, nevydrží pravdu."
Nejprve mi kratičké vyprávěnky připadaly spíš jako koány, ale dnes v noci jsem jim přišla na chuť a najednou jsou úplně obyčejné. Pro představu dvě ukázky:
Petřík
"Až dosáhnu na hnízdo, vyberu ptáčky," vytahoval se Petřík, když lezl na strom. Užuž dosahoval rukou na hnízdo, ve kterém pískala polekaná ptáčata, a najednou třesk! Zlomila se větev. Petřík spadl na zem a silně se uhodil. A ptáčkům se nic nestalo.
Julinka ve škole
Maminka vyprovodila Julinku do školy. Za několik dní se jí ptá: "Jakpak se ti líbí ve škole, Julinko?"
"Moc," odpověděla Julinka, "je tam plno dětí a všichni se mnou mluví."
"A paní učitelka se ti taky líbí?"
"Líbí. Hraje si se mnou, vypráví mi. Jenom chce pořád něco vědět. Ptá se dětí, kolik mají hus, kachen, kolik se za ně platí... Kdoví proč se ptá, maminko. Až se mě taky zeptá, mám jí odpovědět, nebo říci, že to nevím?"
Občas chaoticky řazené informace, někdy jen odstavec, jindy celá stránka by patřily jinam.
Jedná se o odbornou publikaci a komentáře netřeba, tedy jen krátkou citaci: "Je namístě skromnost a zapotřebí smířit se s tím, že všechny vědecké poznatky mohou platit jen dočasně, protože příroda a přírodní ohniska se vyvíjejí a mění dál, i když velmi pomalu."
To opravdu zajímavé by se vešlo do jedné kapitoly, zbytek je tam proto, aby se to dalo vydat jako kniha. A i když od vydání originálu ještě neuplynulo ani 10 let, připadají mi informace nějak moc staré.
Alegorie... a prý pro čtenáře od šesti let... Nikoho z nás nebavila, půjde proto o dům dál. A zadarmo.
Ačkoliv střevo považuji za velmi důležité a jako téma tedy zajímavé... Styl autora mi nesedí, navíc si zřejmě neověřuje, co z jeho zdrojů jsou smyšlenky a co fakta. Nechci nikoho odrazovat, ale očekávala jsem mnohem víc.
Docela pěkně se to četlo, pověsti nejsou dlouhé, akorát dítku nepřipadaly moc zajímavé, nejspíš jsme nezvolili vhodnou dobu, chtělo to rok dva počkat.
Cituji autora: "Moje vděčnost patří také ministru zdravotnictví Rakouské republiky, úřadujícímu v roce 1983, jakož i prof. Sauermanovi, který zprostředkoval hospitalizaci pacientky (pozn. Jelitovny: s původně inoperatibilním zhoubným nádorem o hmotnosti 12 kg v břišní dutině, po šestileté léčbě BMN zdegradovaným na benigní) na Ženské klinice prof. Gitscha ve Vídni. Dále bych rád poděkoval primátorovi města Vídně, který financoval operační zákrok i pobyt mé pacientky na této klinice."
Byla jsem překvapená, nebylo to nudné.
Asi nejdobrodružnější díl, dá-li se tak nazvat zbytečné hazardování se zdravím a životem, a to zdaleka ne jen proto, že pili "...téměř z každé kaluže, neboť naše útroby byly vyprahlé žízní, o které nemůže míti ponětí ten, kdo neprošel pásmem džunglí. Pili jsme vodu zbarvenou jako čokoláda, vodu hemžící se nejrůznějšími živočichy, z louží, v nichž nescházeli ani jasně zelení hadi. Často, když jsem vstal, visela mi na dolním rtu pijavice." Málokdo z naší prochlorované společnosti si asi dokáže představit, jak se tohle dá bez újmy přežít.
Jedno zasmání u nasazovacích tykadel to nezachránilo. Nuda.
Zajímavé a srozumitelně podané. Například jednou z metod stimulace tělu vlastních drog je příjemným způsobem "zajištěný" nedostatek spánku, který může trvale zlepšit depresivní náladu mobilizací noradrenalinu, tělu vlastních psychedelik a serotoninu. Autor - lékař - mimo jiné cituje objevitele LSD A. Hofmanna: "LSD má význam, pouze pokud je přijímáno jako sakrální droga. Nemá smysl, pokud je užíváno pouze pro požitek samotný nebo jako prostředek dostat se nějakým způsobem dále. Užití LSD musí předcházet psychická příprava podobná té u mysterijních kultů, kde až do posledního sezení, kdy člověk požije svatý nápoj, probíhají přípravná opatření..." A protože totéž by se dalo říci o všech "šamanských" drogách, je téma knihy v dnešní době jednoznačně přínosem.
Nezlobte se, ale tohle snad ani nemuselo být.